Jan Řeháček VIP
- Počet článků 402
- Celková karma 19,54
- Průměrná čtenost 920x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Norské silnice)
Fotit ubíhající krajinu přes čelní sklo auta je jako test pozornosti. Něco zajímavého se objeví ve výhledu a vy musíte během dvou vteřin popadnout foťák a prásk. Ale fotky ze silnic mám přesto rád pro jejich sjednocující motiv.
Jan Řeháček
Jak plyne čas?
V hlubinách našeho parku je jedno příjemné a tiché zákoutí. Jako by se v něm zastavil čas. Ale když jsem si ho začal fotit, ukázalo se, že to byl jen optický klam. I v jeho klidném náručí čas stále plyne. Jak? Takhle.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Arizonské kaktusy)
"Arizóna, Arizóna, to je pravých mužů zóna", zpívala kdysi Olga Schoberová ve filmu Limonádový Joe. Arizona je ale také rájem kaktusů. V jižní části na ně narazíte doslova na každém kroku. A není to vždy náraz úplně bezbolestný.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Širokoúhlý svět)
Většina foťáků a telefonů dnes umí dělat tzv. panoramatické fotky - to znamená, že objektivem projedete určitý oblouk (obvykle 180 stupňů) a software Vám to potom "sešije" dohromady. Ovšem trochu u toho zdeformuje perspektivu.
Jan Řeháček
Zimní bouře Jonáš (Northern Virginia)
Pár snímků z procházky (ehm... chci říci plahočení) zasněženou krajinou během zimní bouře Jonas, která v těchto okamžicích decimuje východní pobřeží Spojených států (sobota 23. 1. 2016, 14 hod.)
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Westernová městečka)
Na americkém západě existuje spousta městeček, ve kterých na Vás dýchne poezie starých westernů. Někdy je to jen jedna zachovalá budova, jindy hlavní ulice a někdy celé městečko.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Divoký Banff)
Ohlédnutí za výletem do Národního parku Banff, rozkládajícího se zhruba 100 km západně od kanadského města Calgary. Doporučuji brýle s pevnou podrážkou a turistickou hůl, kdyby na nás něco vybaflo.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Česká nokturna)
Noc je mystická čarodějka. Svou kouzelnou hůlkou zkušeně promíchá bublající bramboračku smyslů. Vzduch voní kořením. Tma trčí z kostry svléknutého dne. Havran rozumu tiše dumá. Klouby velkorysých plánů ututlá černým závojem.
Jan Řeháček
Odrazu, nebojím sa odrazu (fotomatiné)
A kdo se bojí, nesmí do lesa aneb odlesk starých časů.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Americké duny)
Když se řekne duny, většina lidí si představí vlnící se přesypy na Arabském poloostrově nebo nekonečné písečné pláně Sahary. Ale duny se dají najít i na severoamerickém kontinentu. Jenom jsou poměrně dobře ukryté a trochu stranou hlavních turistických tahů, takže si je musíte nejdřív najít na Internetu a pak za nimi vyrazit. Pro dnešní pískové devatero jsem proto spískal malý výběr ze čtyř dun v Californii, Coloradu, Utahu a Novém Mexiku. Tak osedlat velblouda a jedem (a ne abyste se moc zdunili).
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Zelený Martinique)
Zima se letos ve Virginii docela činí. Venku mrzne až praští, na jezírku v parku by se klidně dalo bruslit a ten bílý nesmysl jsem si už taky zaházel. A to je ta pravá chvíle zapíchnout lopatu do sněhu, otevřít album a - než se uvaří čaj - požádat o teplotní azyl v jižních krajích. Nejlépe v Karibiku.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Jižní Florida)
Dny se pomalu krátí, léto je v háji, do jara daleko, předaleko a vítr ze strnišť už serval listí i z toho příslovečného dubu. Chvíli jsem váhal, kam se v takovém čase virtuálně vypravit, ale když jsem narazil na blog pana Valička, hned mi bylo jasno. Do teplých krajin - na jižní Floridu!
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Arabské emiráty)
Za devatero vrtnými soupravami a devatero ropnými čerpadly, za devatero oázami a devatero písečnými dunami vytrysklo z arabské pouště několik malých státečků pospojovaných do formace zvané Spojené arabské emiráty. Úmyslně říkám vytrysklo, protože překotný rozmach způsobený ropnou horečkou se snad ani normálním růstem nazvat nedá. Když si porovnáte fotografie Dubaje třeba z 60. let s těmi dnešními, je to jako byste srovnávali Prahu z časů Karla IV. s tou kterou všichni známe. Během několika desetiletí se tradiční beduínské usedlosti proměnily k nepoznání. Mrakodrapy z betonu, oceli a vyztuženého skla se podél arabského zálivu rozrostly jako houby po dešti. A vlastne rostou pořád. Nevzpomínám si, že bych někde jinde viděl tolik jeřábů.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Americká nokturna)
Od té doby co se citlivost kompaktních digitálů dostala na hranici kdy je možno fotit tmu i bez blesku, mám velice rád noční fotky. Sice jsou občas v důsledku nedostatku světla a mé nechuti tahat s sebou stativ lehce rozostřené, ale mají jednu nespornou výhodu. Necpe se vám do nich pozadí, protože na fotce je vidět jen to, co je nasvíceno. Jsou tedy už z principu věci méně přeplácané (pokud ovšem zrovna nefotíte v Las Vegas, kde je nasvíceno úplně všechno). A navíc mají svéráznou atmosféru.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Prvoligový Hradec)
Mám pocit, že scénář k poslednímu kolu druhé fotbalové ligy napsal ze záhrobí sám William Shakespeare. Jen těžko by se to dalo vymyslet dramatičtěji. O dvě postupová místa se ucházela tři mužstva: Budějovice, Táborsko a Hradec. A zatímco Jihočeši si to ve finále rozdali mezi sebou, hradečtí Votroci vyrazili k zápasu o všechno na horkou půdu odvěkého rivala - do Pardubic. A právě na stadionu Pod vinicí se díky zlaté trefě Haliloviče rozhodlo o tom, že se po roce půstu přece jen navrátí mezi fotbalovou elitu. Na oslavu tohoto hrdinského klání si vás dnes dovolím pozvat do míst obzvlášť exotických. Zavedu vás do bájného města, které zná většina Čechů jen z vyprávění ošlehaných cestovatelů. Už to určitě tušíte. Dnes se podíváme do Hradce Králové.
Jan Řeháček
Mácha máchá v zeleni (rozmrzlé fotomatiné)
Letos v zimě nám jednou napadlo třicet čísel přes noc, takže jsem ráno místo přípravy do práce nažhavil počítač a podíval se, co se děje na iDnesu. Když jsem zjistil, že zrovna jako na potvoru probíhá fotomatiné na téma "Zmrzlý na kost", nelenil jsem a nacvakal v okolí pár obrázků, které jsem ještě za tepla (respektive za studena) nasypal do blogu.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Arizonská Vlna)
Naše planeta oplývá mnoha přírodními krásami. Některé jsou všeobecně známé a většina cestovatelů sní o tom, že se k těmto drahokamům matičky Země jednou vypraví - do této kategorie spadá například Velký kaňon podél řeky Colorado, Yellowstonský národní park ve Wyomingu, Velký bariérový útes v Austrálii, Viktoriiny vodopády na řece Zambezi a nebo soutok Labe a Orlice v Hradci Králové. Jiné leží trochu stranou hlavních turistických tahů a musíte si prolistovat hezkých pár průvodců, abyste je objevili. Jedním z takových dobře utajených pokladů je i skalní soutěska v severní Arizoně zvaná lakonicky Vlna. Musím se přiznat, že jsem o ní už pár let věděl (ona zase tak úplně neznámá není), ale protože mám Arizonu trochu z ruky, teprve letos o Velikonocích jsem se k Vlně vypravil. A své pověsti nezůstala nic dlužna. Při procházce mezi zdánlivě se pohupujícími vrstvami pestře zbarveného pískovce jsem měl pocit, že jsem se ocitl v psychedelickém obraze vytesaném přímo do kamene.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Islandské krajiny)
Spousta Islanďanů věří na elfy. A věří na ně natolik, že neváhali odklonit některé silnice, aby nerušili jejich domnělá území. Když projíždíte horami zahalenými většinu roku do nízkých mraků, sami se neubráníte otázce co se tam nahoře v těch bílých parách skrývá. U jednoho zcela opuštěného fjordu mi to nedalo a vyrazil jsem podél potoka nahoru do strmého úbočí. Jen tak - ošlehanou tundrou na divoko - bez jakékoliv stezky či značení. Slábnoucí potok byl mým jediným průvodcem. Netrvalo dlouho - sotva dvě stě výškových metrů - a byl jsem dokonale pohlcen mraky. Kolem dokola jen nízké, ale husté vřesoviště, viditelnost zhruba 10 metrů a naprosté ticho. Takové ticho, že slyšíte každou decku krve jak se nenápadně prosmýkává kolem bubínku. Napadlo mne, že jsem možná první živý tvor, který si po tom houževnatém arktickém koberci vyšlapuje. Sem určitě ani ovce nezabloudí. Leda tak víla. Nakonec jsem tam sice žádné elfy nepotkal, ale v jednom malém průsmyku jsem pocítil přítomnost ducha Islandu. Takovou zvláštní směsici absolutní samoty a hřejivé sounáležitosti s celou planetou. Nikde jinde jsem pak ten pocit už nezažil.
Jan Řeháček
Čáry přerušované i nepřerušované (fotomatiné)
Nejdřív to nejdůležitější: čáry přerušované se od čar nepřerušovaných liší tím, že jsou v nich takové jakoby existenciální díry. Odborně se jim říká mezery (latinsky hiatus). Většinou jsou způsobeny nedostatkem barvy, popřípadě nedůsledností čarovacích čet. Ojediněle i slízáním barvy lesní zvěří. No a víc vlastně vědět nepotřebujete. Takže teď už jen technickou poznámku: všechny fotky jsou pořízeny z jedoucího automobilu starým kompaktem, kterému říkám chrchlátko. Proto prosím omluvte sníženou kvalitu obrazu.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Zapadlý západ)
Americký západ není jen Yosemite, Yellowstone nebo Velký kaňon. V záhybech Skalistých hor naleznete bezpočet malebných zákoutí, ve kterých se můžete pokochat drsnou poesií divočiny bez nebezpečí, že zaplevelíte zorné pole všudypřítomných japonských fotoaparátčíků. Jednou z takových oáz nalézajících se stranou hlavních turistických tahů je například okolí městečka Rapid City v Jižní Dakotě. Městečko samotné sice příliš rychlé není, řekl bych dokonce že je poněkud ospalé, ale to nevadí. V jeho sousedství najdete tolik atraktivních lokalit, že se nudit rozhodně nebudete.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Karibské perličky)
Cesta k poetickým ostrovům je v principu jednoduchá. Nebo přesněji dvojduchá (druhý duch vám poslouží jako háček). V severním Skotsku si půjčíte kánojku, pár kilásků za ponurými skalisky Shetlandských ostrovů se vřadíte do Golfského proudu a pak budete několik měsíců intenzivně pádlovat proti proudu. Když se propletete Sargasovým mořem a nezmizíte v Bermudském trojúhelníku, otevře se před vámi země zaslíbená, kokosovým mlékem a strdím oplývající.
Jan Řeháček
Zmrzlý na kost (and pretty damn tired of it)
(f-f-f-f-fotomatiné) Tento způsob zimy nezdá se mi poněkud nešťastným. Ó ne. Tento způsob zimy zdá se mi nesnesitelně otravným, svrchovaně namrzlým, nanejvýš vlezlým a kriminálně nezodpovědným. Jo a otravně nesnesitelným. V bojových podmínkách se může i tuplovat.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Yellowstonská planeta)
Yellowstonský národní park najdete v severozápadním cípu amerického státu Wyoming. A není to park ledajaký. Asi nejlépe si jej představit jako ozdobné sedlo připevněné ke hřbetu spícího býka.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Kostarické sny)
Tento způsob zimy by se Vladimíru Vančurovi mohl zdát nešťastným. Venku nemrzne až nepraští, bílé vánoce byly letos pouze v mrazáku a v teploměru za oknem se rtuť hujerka vyšplhala na aprílových 14 stupňů. Jako by Ježíšek přemístil českou kotlinu ze střední Evropy do střední Ameriky. A tak jsem si otevřel fotoalbum na stránce Kostarika, na zemi rozložil digitální spacáček a hezky od podlahy se zasnil.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami (Andělský los)
Malé ohlédnutí za výletem do Los Angeles. Známý americký architekt Frank Lloyd Wright kdysi napsal něco ve smyslu, že kdyby se svět obrátil vzhůru nohama, vše neupevněné by napadalo do Los Angeles. A zřejmě se to už někomu v minulosti podařilo. Kalifornská metropole na Vás zapůsobí dojmem jako by ji navrhoval pejsek s kočičkou. Pro každého je tu něco. Pro Evropany, pro Číňany, pro Mexičany i pro medvídky mývaly. Pro naivní filmové hvězdičky i mazané veterány finančních velkokruhů. Jsou toho kolikrát plné kolečkové brusle. Když jsem se brodil oceánem fotografií, vůbec jsem netušil které vytáhnout a tak jsem to devatero nakonec vyřešil šalamounsky. Pět oblíbených jsem si vybral sám a zbývající čtyři místa jsem nalosoval náhodně z finálového košíku.
| předchozí | 1 2 3 | další |
