Nechápan středoevropský
Naši planetu vůbec obývá řada roztodivných tvorů. V houští, v mlází, v křoví, v podrostu - všude se skrývá nějaká ta boží čeládka. Někdy tak běžná, že si jí ani nevšimnete, když se vám na silnici připlete pod kola; jindy natolik vzácná, že trvá několik století než na ni nějaký poctivý badatel s lupou a notýskem v náprsní kapsičce narazí.
Objevit nový biologický druh je snem každého kluka, přírodozpytce i cestovatele. Také jsem v mládí vynaložil nemalé úsilí, abych se zapsal do dějin aplikované zoologie. Bohužel všechny mandelinky, které jsem u babičky v Radvanicích sesbíral na poli trvaly na tom, že jsou bramborové a za to je můj děda vždycky nasypal do starého plecháče a zalil vařící vodou. A tak se to se mnou táhlo celé dětství - všichni krtci, slepýši, slimáci, střevlíci, pstruzi i vrabci už byli dávno přede mnou popsáni akademickými profesory. Pouze jeden exemplář ještěrky obecné, který jsem nalezl v parku před školou, byl popsán ještě téhož odpoledne spolužákem Šmídem. Fixou. Od ocásku až k očním víčkům, kde ještěrky na rozdíl od filmových hereček končí (herečky ještě pokračují řasami).
Ani v dospělejším věku jsem na svůj dětský sen nezapomněl. Hledal jsem v dešťových pralesích Guatemaly, v hlubokých kaňonech Skalistých hor, na vřesem porostlých pláních Islandu i ve vyvátých pouštích arabského poloostrova. Nic. Ani ještěrka. Tedy nepopsaná ještěrka. Tak jsem tu honbu za dosud neobjevenou potvorou pověsil na hřebík. A jak už to tak v životě chodí (a tento zákon platí poměrně všeobecně), v okamžiku kdy to hledání vzdáte a svůj triedr vhodíte dlouhým obloukem do žita, mocnosti nebeské se slitují a je vám nalezeno dřív než stačíte říci "padla". A dokonce v biotopu, kde byste to vůbec nečekali. Na haldě? V odkališti? Kdepak. Přímo na půdě českého parlamentu.
Už delší dobu jsem tušil, že se po naší zákonodárné pahorkatině potulují smečky živočichů zvláštního ražení. Po televizním vystoupení poslankyně Semelové již nemám žádných pochyb. V našem parlamentu se objevil zcela nový a dosud nepopsaný druh - Nechápan středoevropský. Nechápe historické souvislosti, nechápe ekonomické zákony a hlavně nechápe pojem spoluviny za zločiny soudruhů, k jejichž odkazu se hrdě hlásí.
Nechápan se obvykle vyskytuje v blízkosti dolů a hutí. Stejně jako chápan se pravidelně sdružuje a ve vhodných lokalitách zakládá závodní organizace, na což můžeme pohlížet jako na specifickou formu hnízdění. Nechápan středoevropský se rozmnožuje agitací, v ojedinělých případech i stranickým úkolem. Patří k denním tvorům a většinu času tráví vyvěšováním praporů, uvazováním rudých šátků kolem krků svých mláďat a zdobením nástěnek. V souladu s dynamickým rozvojem neochvějných dodavatelsko-odběratelských vztahů dále vytváří předpoklady k široké iniciativě mas za účelem dosažení komplexní připravenosti k plnění usnesení o zabezpečování nových kapacit v složitých podmínkách příkrého rozporu mezi učením marxismu-leninismu a stavem masa na českých pultech dnes v sedm hodin ráno. Proto se nechápan živí převážně ideologickými konzervami, sýrovými chlebíčky ukořistěnými na sjezdu a vzpomínkami na staré časy. V zimě nepohrdne ani kořenem bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum).
Přestože z hlediska taxonomie patří nechápan na stejnou kmenovou větev jako chápan, mezi oběma druhy existují značné rozdílnosti. Zatímco chápan má nechápavý palec, nechápan má nechápavý především mozek, ale někdy i celý obličej. Jsou však jisté abstraktní pojmy které nechápan chápe a chápan nechápe - jen tak namátkou: třídní boj, poučení z krizového vývoje nebo první dvě stránky z Kapitálu. Na druhé straně existuje spousta věcí které chápan chápe a nechápan nechápe - například jak skákat ze stromu na strom, jak se vyhýbat dravým šelmám a nebo jak vyďoubávat semínka z tropického ovoce. Samozřejmě jsou ale záležitosti mezi nebem a zemí, které nechápe ani chápan ani nechápan. Zkuste se jich třeba zeptat jak se dokáže, že Ludolfovo číslo pí je iracionální a nebo zda vědí po čem vlastně touží ženy. Zalapají po dechu.
Nechápan se vůbec v řece života jeví být tak trochu slepým ramenem. Posuďte sami. Většina živočichů klade vajíčka, nechápan klade věnce k hrobu Klementa Gottwalda. Většina organismů se vyvíjí evolucí, nechápan se vyvinul revolucí. A teď to nejpozoruhodnější. Zatímco zvířata si budují brlohy, doupata nebo nory, aby ochránila sebe i své mladé, nechápan buduje pro své potomstvo jen jakési abstraktní světlé zítřky za zatím nezjištěným účelem. Ovšem úderničí na tom dnem i nocí, v zimě v létě, pětiletku za pětiletkou. I melouchem si vypomůže.
A závěrem ještě jedno důležité upozornění. Pokud na nějaké nechápany ve volné přírodě narazíte, nesnažte se jim potřást pravicí. Oni mají obě tlapky levé, popřípadě ultra-levé.
Ale zase to vcelku uspokojivě vysvětluje jejich ambivalentní postoj k práci.
________________________________________________________________
Použité zdroje:
Wikipedie: Chápan středoamerický
Wikipedie: Nechápan středoevropský
Mea culpa: Vzhledem k tomu, že můj fotoarchív žádné chápany neobsahuje, použil jsem pro ilustraci fotku generické opice z parku Manuel Antonio v Kostarice. Chápanům se tímto omlouvám.
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,54
- Průměrná čtenost 920x