Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Vánoční cukroví s gramatickými oříšky

K činnostem v nichž se plácám jako kapr ve vypuštěné vaně patří kuchtění všeho druhu. Kdykoliv se o něco v tomto oboru pokusím, moje kuchyň vypadá jako po explozi vorvaně a neuspokojený žaludek pěje dlouho do noci tklivé protest-songy. Zkrátka pokud se to vaří, smaží, peče, udí, flambuje, griluje, frituje, dusí nebo nadívá, je to pro mě zaručeně španělská vesnice. Tím spíš jedná-li se o něco sladkého. Asi před deseti lety mě jedna rodina ve Virginii pozvala na svátek díkuvzdání (Thanksgiving) na večeři a jen tak mezi řečí mi paní domu naznačila, že by bylo dobré kdybych jako zákusek připravil nějakou českou specialitu. Než se mi podařilo sesmolit v angličtině alespoň trochu uvěřitelnou výmluvu, slova se chopil můj konverzační autopilot a s nonšalancí protřelého matadora svolil k přidružené výrobě buchtovin: "Sure, no problem". Já osobně jsem se v té chvíli cítil jako sněhulák jenž si právě zakoupil permanentku do sauny.

S nožem na krční tepně jsem zmobilizoval jednu místní Češku a dohodli jsme se, že den před večeří upečeme "babiččinu bábovku". Zachránkyně se dostavila na místo činu vyzbrojena podrobným receptem a jakýmsi ďábelským mechanismem, který vypadal jako přenosná mlátička na obilí. Asi na dvě hodiny jsme se pohroužili do provádění různých bizarních úkonů jako je oddělování bílku od žloutku, sypání něčeho do něčeho úplně jiného, kroužení kvedlačkou podél obvodu mísy a přicmrndávání mléka. Povedlo se mi při tom zapatlat nejen sebe, ale i strop kuchyně a vnitřek elektrických hodin. Nicméně musím říci, že v krémovém skupenství byla vznikající bábovka překvapivě chutná a s odstupem času si myslím, že kdybych na večeři donesl pouze toto sladké krémotěsto, byl by to možná hit večera a dobrá záminka k mému povýšení do hodnosti podkuchtíka.

Bohužel jsme se nějak přepočítali při převádění tepelného výkonu její trouby na moji a výslednou přičmoudlinu jsme museli po vytažení trochu oškrabat. Jako brambory. Ta nebohá rodina ve Williamsburgu si asi dodnes myslí, že Češi jsou národem požíračů ocelářské strusky. No a od té doby se plotně, troubě i sporáku vyhýbám uctivým obloukem. Pouze s mikrovlnkou udržuji jakž takž pracovní vztah. Ale vykáme si.

Čas předvánoční je pro nekuchaře mého formátu hotovým martýriem. Jako by celou planetu zachvátil cukrářský virus. Všichni si zasvěceně vyměňují nejnovější poznatky z válení těst pojmenovaných po zapadlých rakouských městysech. Znalosti klasifikace oříšků a jejich tepelně fyzikálních vlastností nabývají tak důvěrných rozměrů, že by české kuchařstvo v oříškovém AZ-kvízu porazilo i spojený tým veverek z lesa Řáholce. Až si někdy myslím, že bez vlastního receptu na vánoční cukroví mě svatý Petr vůbec nevpustí na území Království nebeského. Co s tím? Přece se nebudu smažit v pekle. Vždyť já bych ani nevěděl jakým se mám pocákat olejem. A protože orgánem zodpovědným za hodnocení cukroví je jazyk, rozhodl jsem se, že se vykoupím receptem na cukroví jazykové. Mám s češtinou pár nevyřízených účtů ještě ze základní školy, tak se to hodí.

A budu psát s kopce, takže z cesty! Vlastně moment, jako samozvaný blanický rytíř bych mohl klidně psát i z kopce. A vy byste si taky mohli dupnout, že se pohybujete po povrchu zemském a uhnete tedy raději s cesty. Nejste přece žádný krtkové abyste se drápali z cesty. Nota bene když ji budete muset sdílet s koněma. Teda s koňma. Ne, už vím - s koňmi. Nebo s koni? Jako s muži? ... hmmm ... ještě aby to tak bylo s koňmama ...

Dobrý, oříšků je dost. Teď ještě špetku gramatiky.

1. kdo co: pekáč
2. bez koho bez čeho: bez bázně a hany
3. komu čemu: mlsným jazýčkům
4. koho co: vanilková plusquamperfekta
5. voláme: už je to upečený?
6. o kom o čem: o rozinkách
7. s kým s čím: s Vitanou

A nyčko si navlečeme kuchařské tričko.

Pekáč nejprve vymažeme sádlem (nebo klávesou "delete") a nasypeme do něj zhruba 17 kilo na jemno nastrouhaných Pravidel jazyka českého. Do takto připraveného lavinového pole vsadíme poznatky ze školních škamen a čekáme co z nich vyroste. Po dvou až třech dnech, kdy papírové piliny již začínají trochu firnovatět, přisypeme něco málo drcených souvětí, přidáme jednu až dvě snítky ze syntaktického stromu, dále dvacet deka souhlásek úžinových a nakonec pět plátků nakládaného tvarosloví. Neohebné jazykové tvary pochopitelně nejdřív položíme na kuchyňské prkénko a chvilku do nich soustředeně mlátíme paličkou nebo encyklopedickým slovníkem. V nižších cenových skupinách možno i podpatkem. Vznikající těsto podléváme podle potřeby vývarem z volského jazyka - to je tip od šéfkuchaře ze Strakovy akademie. Pečeme tak dlouho dokud nám to požární hlásič toleruje a teprve když vřeštivé pípání přiměje souseda zazvonit podruhé, pekáč vytáhneme z trouby, vyklopíme ho do hlubokého talíře a potěšíme se pohledem na mé oblíbené vánoční cukroví: jazykový škvarek. Na závěr přizdobíme příkladem příčestí přítomného a podáváme s omluvným úsměvem.

A je to. Duše nekuchařova je spasena. Tedy pokud se najde odvážlivec, který to spase. Takže lžičku do ruky a pustíme se do toho.

 

 

Mimochodem, "pustíme se do toho" je jeden z mých oblíbených českých výrazů. Krásně voní akčním napětím, ba přímo dobrodružstvím. Kdykoliv tuhle kouzelnou formulku někdo pronese, představím si scénku jako vystřiženou z Pána prstenů. Polorozbořený hrad vysoko v horách, ze zdi trčí silný trám a na něm zavěšeni kymácí se neohrožení obránci dobra: rytíř Aragorn, elf Legolas a trpaslík Gimli. Několik metrů pod nimi se rojí Orkové, vlkodlaci, zdivočelí skřeti a jiní běsi.  Situace se zdá být bezvýchodnou. Nohy protagonistů se třepotají ve vzduchu, jazyky olizují popraskané rty a prsty z posledních sil křečovitě svírají dřevěný hranol. Už se dlouho neudrží. Ryk zezdola sílí. Příšery cení své krvavé zuby a zuřivě máchají meči a sudlicemi. Naši hrdinové si vymění pevné pohledy. Aragorn je pohotově shrne do jediné věty: "Chlapi, pustíme se do toho."

Autor: Jan Řeháček | čtvrtek 19.12.2013 8:25 | karma článku: 15,91 | přečteno: 567x
  • Další články autora

Jan Řeháček

Jaro: das ist nur die erste Phase

Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.

9.4.2024 v 9:09 | Karma: 16,66 | Přečteno: 419x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

A je po Velikonocích. A nejen po nich.

Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.

1.4.2024 v 9:09 | Karma: 21,15 | Přečteno: 457x | Diskuse| Společnost

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma: 22,50 | Přečteno: 322x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma: 17,90 | Přečteno: 370x | Diskuse| Ostatní

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma: 19,45 | Přečteno: 435x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma: 17,23 | Přečteno: 230x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Politické školení mužstva: Pyšná princezna

Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!

31.12.2023 v 9:09 | Karma: 25,82 | Přečteno: 909x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Ten podzim se nám hezky vybarvil

Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.

9.12.2023 v 9:09 | Karma: 19,07 | Přečteno: 323x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Paroháčů je letos dost

Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.

9.11.2023 v 9:09 | Karma: 19,30 | Přečteno: 346x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní

O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.

27.10.2023 v 9:09 | Karma: 14,26 | Přečteno: 261x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Jan Řeháček

Letní kvítí

Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.

9.10.2023 v 9:09 | Karma: 17,88 | Přečteno: 191x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Plody léta

Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.

9.9.2023 v 9:09 | Karma: 16,17 | Přečteno: 308x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Kvetoucí fuga (Beethoven)

V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.

27.8.2023 v 9:09 | Karma: 14,39 | Přečteno: 321x | Diskuse| Kultura

Jan Řeháček

Sovy a supi

V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.

9.8.2023 v 9:09 | Karma: 20,92 | Přečteno: 342x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Vlčí západy

Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.

9.7.2023 v 9:09 | Karma: 16,96 | Přečteno: 344x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Za devatero fotkami: Malebné peklo

Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".

21.6.2023 v 9:09 | Karma: 19,13 | Přečteno: 368x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Sedm divů jara

Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.

9.6.2023 v 9:09 | Karma: 16,12 | Přečteno: 233x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

strž

V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.

29.5.2023 v 9:09 | Karma: 14,28 | Přečteno: 296x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Devět zastavení času

Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.

9.5.2023 v 9:09 | Karma: 16,36 | Přečteno: 295x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Cesta do hlubin duše (Beethoven)

Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.

30.4.2023 v 9:09 | Karma: 14,42 | Přečteno: 289x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 402
  • Celková karma 19,53
  • Průměrná čtenost 920x
Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.