Zmrzlý na kost (and pretty damn tired of it)

(f-f-f-f-fotomatiné) Tento způsob zimy nezdá se mi poněkud nešťastným. Ó ne. Tento způsob zimy zdá se mi nesnesitelně otravným, svrchovaně namrzlým, nanejvýš vlezlým a kriminálně nezodpovědným. Jo a otravně nesnesitelným. V bojových podmínkách se může i tuplovat.

Zatímco loňská zima byla celkem monotónní a vpodstatě celou jsme ji v pohodě překlepali někde mezi 5 a 10 stupni Celsia, letošní zima je jak poblázněná šestnáctka z učňáku, která neví co by na sebe zrovna navlíkla. Těch podob co už měla! A všechny zmrzlé na kost. Jen od mého návratu z tropické dovolené v Hradci Králové - tedy za posledních zhruba 40 dní - se nám předvedla v následujících kostýmových variacích: zima jak v řeznickým mrazáku, zima jak v psírně, zima jak na Sibiři, zima jak na motorce, zima jak v eskymácký tělocvičně, zima jak v ledničce, zima jak na severním pólu, zima jako v ruským filmu, zima jak cyp, zima jak v márnici, zima jak sviňa, zima jak v paneláku na půdě, zima jako v tanku, zima jak v bruseli ledního medvěda, zima jako v Charkově na nádraží a zima jako kráva. No a pokud náhodou není zima, tak je zase kosa, kosice, kosínus, ledárna, ledovka, kláda, klandra, klemdra, frišno, kaltna, klepačka, holomráz a nebo samec. Zkrátka s touhle zimou za zády by se dědeček Mrazíček rozhodně necítil jako úplnej pitomec. O nás normálních smrtelnících se to říct nedá. A to je teprv 13. února.

Aspoň, že zas máme "snow day" (už ani nevím letos kolikátej) a nemusíme do rachoty. Tu naši ulici by dneska projel jenom tank Sovětské armády. A tak místo abych v teplíčku poctivě hákoval, už se zase brodím v tom bílým nesmyslu, cvakám zubama a spouští starého foťáku a taky píšu blog o jehož potenciální existenci jsem ještě před třiceti centimetry neměl ani páru. A jestli to takhle půjde dál (večer má zase nasněžit), tak za dalších patnáct čísel k tomu blogu se skřípěním zubů připíšu malé ale roztomilé pokračování a to bude vohozený tak jadrnou češtinou, milé děti, že se z toho vosypete, já dostanu na hodinu celoživotního padáka z tohodle serveru a každý, kdo si na to pokračování omylem klikne bude muset svůj počítač povinně ponořit na 15 minut do 120% roztoku kyseliny fosforečné.

Vienna, VA - čtvrtek 13. února 2014, nafoceno zhruba mezi 10. a 11. hodinou místního času

Tahle je historická - celých 10 hodin stará. Když jsem šel včera spát, už chumelilo jako by se nechumelilo, tak jsem otevřel dveře a v papučích to blejsknul.

Co říci závěrem? Když po čtyřicátý jedenáctý hledáte totálně zasněžený auto před supermarketem, není to zas tak zábavný jak by se mohlo zdát. Oškrabávání ledu z předního skla se přejí ještě rychleji. Já vím, bílé vánoce, zasněžená poesie, Ladova zima, yada yada yada... Ale jak říká můj soused "be careful what you wish for". A nebo jak říkávala moje babička "všeho moc škodí". A teta Kateřina k tomu taky určitě měla co dodat, akorát jsem zapomněl co to bylo. "Zamrzlý zámek, v stodole ráj" - nebo tak něco...