Za devatero fotkami (Zapadlý západ)
Mount Rushmore je na první pohled vcelku nevýrazný skalní útvar. A zůstal by jím kdyby do něho v letech 1927-1941 skupina asi 400 dělníků sochaře Gutzona Borgluma nevytesala hlavy čtyř amerických presidentů v nadživotní velikosti (každá hlava je zhruba 18 metrů vysoká). Zleva doprava: Oldřich Nový, Thomas Jefferson, Theodore Roosevelt a Abraham Lincoln. Mimochodem, v muzeu na protilehlém svahu se dozvíte, že na léčbě majzlíkem se podílela i skupina česko-slovenských kameníků (tzv. Czecho-Slovak Camp - mají tam ve vitrínce i letáček). Tento monument se nachází jen asi 30 minut od Rapid City směrem jihozápadním. Pokud jste ochotni popojet dalších 30 minut na západ, dostanete se k ještě většímu (leč stále nedokončenému) projektu - soše indiánského náčelníka Crazy Horse, taktéž tesané přímo do skály.
Hned za Mount Rushmore začíná Black Hills National Forest, což je rozsáhlá chráněná oblast zahrnující i nejvyšší bod Jižní Dakoty - Harney Peak (2207 m). Cesta k němu vede rozsáhlým skalním městem, které vzdáleně připomíná Adršpašské skály. Vrcholek sám je za těmi skalisky zatím schován. Za dvě hodinky jste tam. Vrtačku s sebou. Občas si budete připadat jako na procházce zemským chrupem.
Na vrcholku naleznete starou požární hlásku, ze které se v minulých dobách monitorovalo blížící se nebezpečí. Celá oblast Rapid City je součástí poměrně vyprahlé krajiny, takže o rozsáhlé a ničivé požáry nebyla nouze.
Při návratu z parku se nedivte, pokud se tu a tam dostanete do úzkých.
To v sousedním Wyomingu se na silnici dostanete spíš do širokých. Až spatříte zajímavý skalní útvar, zastavte a srolujte si okénko. Pokud uslyšíte češtinu, tak jste u Kunětické hory (a v tom případě jste si trochu zajeli). Pokud ale uslyšíte angličtinu, koukáte se na slavnou Ďáblovu věž (Devil's Tower), skoro čtyřistametrový skalní masív proslavený hlavní rolí ve filmu Stevena Spielberga Blízká setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind). Vzhledem k tomu, že Rapid City je kousek od hranic, cestu tam a zpátky v pohodě zvládnete za jeden den a ani si neunavíte auto.
Kolem věže vedou dva turistické okruhy, jeden kratší (asi 2 km) a jeden delší (asi 7 km). Podél trasy občas narazíte i na triedr na mince, takže můžete v detailu pozorovat grimasy taškářů, snažících se na skálu vylézt. Vizuální obeznámenost s problematikou výstupového sloupce Vás přímo předurčuje k zahalekání nějaké dobře míněné rady. Třeba "musíte víc nahoru".
Na východ od města se rozprostírá jeden z méně známých národních parků zvaný Badlands (doslova "špatná země"). Já bych spíš řekl "žíznivá země". Tady se polopouštní charakter krajiny projevuje v plné nahotě. Vyprahlá půda nejenže neudrží významnější vegetaci, ale ještě se působením vymílání proměnila ve svérázný geologický labyrint plný křivolakých soutěsek a zohýbaných hřbetů. Takhle nějak vypadá země na kolenou.
Na okrajích parku se můžete projít po sušené prérii. Je taková stepilá a hezky křupe pod nohama. Ty útvary v pozadí jsou z měkké skály či ztvrdlé hlíny. Pro někoho nenucený geologický výsek, pro jiného soustružnická symfonie. V každém případě máte pocit jako byste vodě dali zednické dlátko na hraní. I když občas se mi zdálo, že ty barokní římsy vytvarovalo spíš stékající sucho. A nebo slunce chtivě utržené z řetězu.
Orientace v takovém terénu není žádná legrace. Nekonečné tvarosloví eroze dokáže přiskřípnout jakýkoliv náznak perspektivy. Při delších výletech musíte dávat pozor na ocelové pruty (uprostřed snímku), které vyznačují turistické stezky. Pokud je minete, můžete si na sebe začít drolit nějaké vhodné supí koření. Ve vzduchu těch holohlavých prevítů krouží dost. A asi nekrouží zbytečně...
Jo, a pokud jste náhodou z východních Čech, mám pro Vás ještě jeden tip na celodenní výlet. Kromě Wyomingské verze Kunětické hory si nenechte ujít ani Dakotskou verzi Hradce Králové.
Šťastnou cestu.
___________________________________________________________
Oprava: prvním presidentem USA nebyl Oldřich Nový, ale George Washington
Všechny fotky z Jižní (ale i Severní) Dakoty
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,53
- Průměrná čtenost 920x