Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Za devatero fotkami (Islandské krajiny)

Spousta Islanďanů věří na elfy. A věří na ně natolik, že neváhali odklonit některé silnice, aby nerušili jejich domnělá území. Když projíždíte horami zahalenými většinu roku do nízkých mraků, sami se neubráníte otázce co se tam nahoře v těch bílých parách skrývá. U jednoho zcela opuštěného fjordu mi to nedalo a vyrazil jsem podél potoka nahoru do strmého úbočí. Jen tak - ošlehanou tundrou na divoko - bez jakékoliv stezky či značení. Slábnoucí potok byl mým jediným průvodcem. Netrvalo dlouho - sotva dvě stě výškových metrů - a byl jsem dokonale pohlcen mraky. Kolem dokola jen nízké, ale husté vřesoviště, viditelnost zhruba 10 metrů a naprosté ticho. Takové ticho, že slyšíte každou decku krve jak se nenápadně prosmýkává kolem bubínku. Napadlo mne, že jsem možná první živý tvor, který si po tom houževnatém arktickém koberci vyšlapuje. Sem určitě ani ovce nezabloudí. Leda tak víla. Nakonec jsem tam sice žádné elfy nepotkal, ale v jednom malém průsmyku jsem pocítil přítomnost ducha Islandu. Takovou zvláštní směsici absolutní samoty a hřejivé sounáležitosti s celou planetou. Nikde jinde jsem pak ten pocit už nezažil.

 

Jen co vytáhnete paty, špičky a celé nohy z Reykjavíku, Island Vás překvapí malou koštovačkou. A to pouhých 20 km od hlavního města, na silnici 36 směrem na Thingvellir, kam se ubírá 90% turistů. Na tom obrázku vidíte vše podstatné z Islandu jako na dlani - kostelík, farmu na samotě, překvapivě zelenou vegetaci, zachmuřené nebe a všudypřítomné hory s holými stráněmi. Toto je kvintesence celé země. Vlastně jsem se odtud mohl vrátit zpátky do Reykjavíku a můj dojem z Islandu by byl podobný jako po okružní jízdě kolem celého ostrova. Jenže to jsem v tomhle okamžiku ještě nevěděl. Když tak o tom přemýšlím, tak on život pořádá koštovačky docela rád. Jen jsou vždycky patrné až ve zpětném zrcátku.

Vysoké hory plus dostatek vláhy z nevyčerpatelné studnice Atlantického oceánu rovná se úctyhodné množství srážek. Při střemhlavém úprku dolů do konejšivé náruče oceánu se občas stane, že voda klopýtne a pak padá a padá a padá. Snad jen v Norsku jsem viděl víc vodopádů než na Islandu. Vodopády se zde dělí na šedé (z ledovcových řek) a modré (z těch ostatních). Ten na obrázku je šedý, jmenuje se Skogafoss a najdete ho nedaleko národopisného muzea ve Skogaru na jižní straně ostrova.

Moréna neboli ledovcové suťoviště je na Islandu jako houska na krámě. Její stáří obvykle poznáte podle intenzity vegetace. Ty novější jsou holé a vypadají jako obří škvárová hřiště. Ty starší už zarůstají mechem, trávou a někdy i zakrslými křovisky. Na tomto obrázku vidíte jednu menší, náležící ledovci Myrdalsjokull, jehož vyplazený jazyk se rozvaluje na pozadí. Co se stáří týče, je to takový puberťák. Nějaké chmýří už na tom raší, ale ještě to není ono. Kdyby ji viděl Karel Gott, určitě by si s chutí zazpíval: "Je jaká je, trochu dítě, trochu moréna..."

Tento obrázek uvidíte podél cesty po jižní straně ostrova tolikrát, že se neubráníte dojmu z deja-vu. Na pravé straně pár políček a za nimi už jen oceán s teplým Golfským proudem. Na straně levé zdánlivě nekonečný sled holých úbočí, přerušovaných pravidelným staccatem vodopádů a tu a tam i osamělou farmou. Ale vždyť jsme tudy jeli před chvilkou! A to ještě netušíte, že tam za tou výspou na horizontu na vás čeká úplně stejný obrázek jako ten který právě vidíte.

Skaftareldahraun - obrovské lávové pole (zhruba 10 x 5 km) porostlé hustým mechem (10-25 cm). Sen každého kluka. Tady můžete blbnout, dovádět, hopsat, skotačit a skákat po kamenech podle libosti a maminka nemusí mít strach, že si uděláte modřinu, když náhodou spadnete. Mech je měkoučký jako peřina, takže škobrtnutí je zde spíše potěšením. Tuto přírodní megatrampolinu si vychutnáte nedaleko městečka Kirkjubaejarklaustur.

Islandští koně - kapitola sama pro sebe. Tato krásná zvířata byla na ostrov dopravena Vikingy před tisíci lety a od té doby se sem žádní jiní koně nedostali. Zamilujete si je na první pohled. Jsou o trochu menší než naši koně, většinou hezky barevní a nezaleknou se žádné nepohody. Na ostrově jsou jich taková kvanta, že jsem měl docela obavu, zda Island nepomýšlí na ovládnutí světa prostřednictvím kavalérie. Doufám, že ve Vídni budou neprodleně zahájena jednání o omezení počtu koňských hlavic.

Ledovcové řeky jsou trochu jiné než ty, které dospívají v českých korytech. Jsou většinou mělké a široké a jistě si umíte představit, že když jde do tuhého, dokážou se pěkně odvázat. Ono když to tam nahoře bouchne, tak ledovce tají tak rychle, že si voda ani nestačí vygooglovat nejkratší koryto pro cestu k moři. Při nedávné explozi sopky Grimsvotn se průtok jedné říčky zvýšil během několika dní z 200 m3/s na 50,000 m3/s. To je jako byste vyměnili Vltavu u Vraňan za Kongo u Kinshasy. Pochopitelně mosty ani pozemní komunikace na takové hydrologické jódlování nejsou připraveny, takže se občas nedivte když pojedete po provizorních panelech a jednosměrných můstcích připomínajících vojenské stavby.

Sopečná a geotermální aktivita patří k Islandu stejně neodmyslitelně jako vlnící se obilná pole k Polabí. Několik aktivních oblastí najdete hned poblíž Reykjavíku, a ty zbylé pak podél zlomové linie táhnoucí se celým ostrovem směrem na severovýchod. Ta na obrázku je nedaleko jezera Mývatn v severní části Islandu. Klidně se tady zastavte na celý den. Je tu spousta sopek, gejzírů, lávových sloupů i polí a také pseudokrátery, což jsou zkamenělé bubliny v toku lávy. Vypadají jako krátery na Měsíci - jen jsou úplně zarostlé trávou. A samozřejmě zde najdete i přírodní lázně s teplou až horkou vodou, které jsou podstatně méně zalidněné než ty v okolí hlavního města. Mimochodem, většina hotelů na Islandu čerpá teplou vodu z přírodních zdrojů, takže se v koupelně připravte na zřetelně sirovodíkový zápach.

Tohle je asi nejchladnější část ostrova. Zhruba 30 km západně od Akureyri. Sem už blahodárné sálání Golfského proudu nezasahuje. Pár kilometrů za těmi horami bouří Severní ledový oceán a vítr vám to nezapomene připomenout každou vteřinu. A přesto i zde se lidé se šlachovitou přírodou nějak srovnají. Tahle farma na samotě mi skoro vehnala slzy do očí. Ne kvůli větru - spíš jako vzpomínka na gymnasiální léta, kdy jsem hltal Hamsunovu "Matku zemi" (Markens Grode). Tady se osadníci musí rvát o přežití každý den. Tady je strom života ohlodán až na samotnou existenciální dřeň. Tady by si člověk mohl do sluchátek pustil Mahlerovu "Píseň o zemi" a možná by ji i pochopil.

Všechny fotky z Islandu

Autor: Jan Řeháček | pátek 28.3.2014 9:09 | karma článku: 29,23 | přečteno: 1484x
  • Další články autora

Jan Řeháček

Jaro: das ist nur die erste Phase

Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.

9.4.2024 v 9:09 | Karma: 16,67 | Přečteno: 424x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

A je po Velikonocích. A nejen po nich.

Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.

1.4.2024 v 9:09 | Karma: 21,16 | Přečteno: 459x | Diskuse| Společnost

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma: 22,50 | Přečteno: 324x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma: 17,91 | Přečteno: 372x | Diskuse| Ostatní

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma: 19,45 | Přečteno: 438x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma: 17,25 | Přečteno: 234x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Politické školení mužstva: Pyšná princezna

Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!

31.12.2023 v 9:09 | Karma: 25,82 | Přečteno: 913x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Ten podzim se nám hezky vybarvil

Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.

9.12.2023 v 9:09 | Karma: 19,07 | Přečteno: 326x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Paroháčů je letos dost

Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.

9.11.2023 v 9:09 | Karma: 19,30 | Přečteno: 348x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní

O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.

27.10.2023 v 9:09 | Karma: 14,27 | Přečteno: 263x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Jan Řeháček

Letní kvítí

Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.

9.10.2023 v 9:09 | Karma: 17,88 | Přečteno: 192x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Plody léta

Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.

9.9.2023 v 9:09 | Karma: 16,17 | Přečteno: 309x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Kvetoucí fuga (Beethoven)

V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.

27.8.2023 v 9:09 | Karma: 14,39 | Přečteno: 322x | Diskuse| Kultura

Jan Řeháček

Sovy a supi

V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.

9.8.2023 v 9:09 | Karma: 20,92 | Přečteno: 342x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Vlčí západy

Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.

9.7.2023 v 9:09 | Karma: 16,96 | Přečteno: 344x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Za devatero fotkami: Malebné peklo

Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".

21.6.2023 v 9:09 | Karma: 19,13 | Přečteno: 368x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Sedm divů jara

Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.

9.6.2023 v 9:09 | Karma: 16,13 | Přečteno: 235x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

strž

V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.

29.5.2023 v 9:09 | Karma: 14,28 | Přečteno: 297x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Devět zastavení času

Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.

9.5.2023 v 9:09 | Karma: 16,36 | Přečteno: 295x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Cesta do hlubin duše (Beethoven)

Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.

30.4.2023 v 9:09 | Karma: 14,42 | Přečteno: 292x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 402
  • Celková karma 19,54
  • Průměrná čtenost 920x
Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.