Rasismus? Druhismus!
Já vím, vy se tváříte jako koncertní humanisti, ale ve skutečnosti solíte jednu genocidu za druhou. Pyrenejský zlatý kozel...prásk a je fuč. Tasmánský tygr...bum! nazdar. Delfínovec čínský...šup s ním do sítě na věčné časy. Tak si laskavě nehrajte na svatoušky. Jste v podstatě úplně stejný šelmy jako žraloci, akorát máte chytrofony a umíte líp počítat přes desítku.
Ale silnější pes holt to... že jo...no prostě má víc štěňátek. To je celá vaše filosofie.
Víte vy vůbec jak se rakům leze v těch vašich zasviněných řekách? Umíte si představit tu bezmoc když Vám stavaři po osmý vybagrujou noru? A jak ovládáte techniku rybolovu v tratolišti ropných skvrn? Moc ne, co? Ale ani my, veverky, to s váma nemáme jednoduchý. Jen se podívejte jaký jsou ceny lískových oříšků na světových trzích? No nemyslete si, v korunách stromů už toho dneska moc neseženete. Kór když nám ty koruny VAŠE centrální banka furt zdražuje. Vy...vy...Buráci...a Harašídi.
A to není všechno. Nedávno jsem na Internetu narazila na skutečnou stoku všech stok. Ta stránka se jmenuje Vtipy o zvířátkách. Takový svinstvo aby jeden pohledal. Posuďte sami.
Přijde takhle malá želvička ke stromu, povzdychne si a začne se na něj drápat. Leze, leze, až se vydrápe do koruny, tam roztáhne tlapičky, skočí a rozplácne se dole na zemi. Po chvíli se probere, oklepe se, znovu se došourá ke stromu, povzdychne si a drápe se zpátky nahoru. Když je v koruně, zase roztáhne tlapičky a prásk ho na zem. A tak pořád do kolečka. Na vedlejším stromě na to koukají dva ptáci a jeden z nich se poškrábe na hlavě: "Ty, hele, neměli bysme jí říct, že je adoptovaná?"
A já se ptám zcela otevřeně: jaké zrůdy se smějí takovému lacinému hnusu? Vždyť se v příběhu jedná o nedospělého tvorečka. Copak vy sami nemáte mláďátka? A to jsem tam našla i vtipy o veverkách! Ale pacičky by mi upadly, kdybych sem ty trapný hlody měla přepsat. A že jsem poměrně tolerantní hlodavec.
Okamžitě však píšu rozhořčený dopis majiteli serveru a od příslušných administrátorů žádám bezpodmínečné stažení stránky i ocasu. A nedojde-li k nápravě, rozjedu partyzánský hnutí a začneme hryzat nadzemní kabely - to si teda pište.
Všechny druhy jsou si rovny, ale některé jsou si rovnější - viďte, vážení Homo Sapiensové. Přehlížení a utlačování jednotlivých skupin lidí je trestné. Ale u ostatních živočichů je to celkem v pohodě. Houbeles. Není to v pohodě, miláčkové! Je to prostě druhové harašení. A taky je to kmenové harašení. A rodové, a čelední, a podčelední... A vůbec. Je toho na mě dneska moc. Du si dát panáka.
S pozdravem "Zvířátka všech zemí, spojte se"
Čiperka Pizzizubková
- aktivistka hnutí Za všeobecnou druhovou rovnost
- členka správní rady Pražských oříškáren
- nositelka státního vyznamenání Žaludské eso
- jednatelka Vzájemně se podporujícího spolku samiček lesních
- plch honoris causa CsC a HChKRDTN
- třetí sopranistka pištivého sboru Bukvice
- velitelka útvaru protimyslivecké obrany, toho času majorka v záloze
- čestná lektorka Univerzity v Mechu a Kapradí, katedra genderových studií
- veverka obecná v demisi
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,53
- Průměrná čtenost 920x