Nedělní chvilka angličtiny: gerrymander
Nejdříve se podívejme na zjednodušený matematický princip příslušného procesu.
Představte si, že máte malou osadu, která má tři volební okrsky, odpovídajícím třem číselným sloupcům níže uvedené tabulky. Můžeme jim říkat třeba Pravá ulice, Střední ulice a Levá ulice. Každá ulice má navíc tři podokrsky, reprezentované třemi (číselnými) řádky této tabulky - těm budu říkat Horňáci, Středňáci a Dolňáci. O přízeň voličů bojují v našem hypotetickém systému dvě strany, Červení a Modří.
Jak dopadly volby vidíte v tabulce - čísla ukazují počty hlasů pro obě strany. Ve všech třech okrscích (sloupcích) vyhráli těsně Červení a dostanou tedy tři křesílka v daném parlamentu (viz shrnutí ve spodní řádce).
A | 4:1 | 5:0 | 4:1 |
---|---|---|---|
B | 2:3 | 2:3 | 2:3 |
B | 2:3 | 1:4 | 2:3 |
A | A | A |
Jednoho krásného dne se však předseda Modré strany podívá na volební výsledky a plácne se do čela. Co kdybychom trochu přerýsovali volební okrsky. Zatímco ve starém systému odpovídaly okrsky sloupcům, v novém systému budou okrsky odpovídat řádkům. Jinými slovy, místo abychom do parlamentu poslali reprezentanty Pravé, Střední a Levé ulice, pošleme do něj reprezentanty Horňáků, Středňáků a Dolňáků.
No dobrá, řeknete si - a co má jako být? No tak si to spočítejte. Sečtěte si hlasy po řádcích a zjistíte, že volební výsledek se změní docela drasticky (viz shrnutí v levém sloupci). Červení mají najednou pouze jedno křesílko, zatímco Modří si odnesou dvě. A při tom nikdo z voličů nezměnil své politické preference. Nemusíte utratit jedinou penny za nákladnou předvolební kampaň. Pouze změníte tvar volebních okrsků. A to je přesně kouzlo zvané gerrymandering.
Podstata tohoto triku spočívá v tom, že podokrsky, kde mají vaši oponenti drtivou převahu přifaříte k sobě, čímž svým kandidátům uvolníte cestu k vítězství v okrscích zbývajících. Je to tak trochu jako když v tenise prohrajete 6:0 4:6 4:6. Všimněte si, že jste celkem vyhráli 14 gamů, zatímco Váš soupeř pouze 12, ale přesto jste prohráli 1:2 na sety. Proč? Protože pámbů Vám ty gamy zgerrymanderoval (abych to řekl nějak česky). Zkrátka, v prvním setu jste soupeře sice vybouchali, ale v těch zbývajících Vám došly síly a soupeř to s odřenýma ušima došmudlal k vítězství. A možná to bylo i součástí taktiky - když se mu nepovedl začátek prvního setu, tak ho vypustil a šetřil síly na zbytek zápasu.
Gerrymandering funguje podobně, jen s tím rozdílem, že soupeři nepřenecháváte set, ale podokrsky (v našem případě Horňáky), a taky je k dosažení kýženého výsledku obvykle třeba podstatně větší dávky intrikánství a pletichaření. A samozřejmě i geometrické představivosti, protože ne každý okrsek je nalinkován tak pravidelně jako náš příklad. Ovšem tato technika se nedá uplatnit vždy a všude. Ideálními podmínkami jsou vyrovnané preference, velká koncentrace voličů jedné strany v určitých oblastech (kdyby byly hlasy rozloženy rovnoměrně, tak by se čachrovalo podstatně hůř) a systém dvou stran (v Čechách tedy taková patálie v nejbližší době zřejmě nehrozí).
Slovo "gerrymander" se dá použít jako sloveso
"Man, those Republicans are trying to gerrymander my district again".
(Člověče, ty Republikáni se zas pokoušej manipulovat s mým volebním obvodem)
a nebo jako podstatné jméno.
"What Democrats did was nothing but a pathetic gerrymander".
(To, co Demokrati udělali, byla jen ubohá volební manipulace)
Nejčastěji se ale používá v ingové formě (gerundium) jako podstatné jméno.
"I can't believe we are still using gerrymandering in the 21st century".
(Nemůžu věřit, že v 21. století ještě pořád používáme "gerrymandering")
Přesný protějšek tohoto slova v češtině nemáme. Alespoň já ho neznám. "Volební manipulace" je významově podstatně širší. Google překládá "gerrymander" jako "privilegování voličů", ale ani to mi nepřijde moc přesné. Nakonec, možná je to dobře, že to slovo v češtině nemáme. Nemusíme taky hned převzít každou ptákovinu.
Historicky první gerrymander spáchal v roce 1812 tehdejší guvernér státu Massachusetts Elbridge Gerry. Ve snaze zvýšit volební šance své strany změnil plán hned několika volebních okrsků. Některé byly tvarově tak bizarní, že jistému novináři deníku Boston Gazette připomněly salamandra a spojením guvernérova příjmení Gerry a slova salamander vznikl novotvar gerrymander. Kdo přesně tím novinářem byl se neví, ale nejčastěji se tento výraz připisuje redaktorovi Nathanu Haleovi.
Pokud si myslíte, že gerrymander je jen historická hříčka, dávno zavátá časem, budete překvapeni. Praktika gerrymandering stále kvete a je předmětem ostrého politického boje (zadejte si gerrymandering do Googlu a dostanete přes půl milionu odkazů). Prakticky po každém celonárodním sčítání lidu (zhruba jednou za deset let) se strana, která je u moci snaží přerýsovat okrsky tak, aby se jí vládlo lépe.
Tady je pro ilustraci pár titulků z New York Times posledních let.
Blaming Gerrymandering Has Its Limits, as Pennsylvania Shows. (Jan 2014)
It’s Not Just Political Districts. Our News Is Gerrymandered, Too. (Oct 2013)
The Great Gerrymander of 2012. (Feb 2013)
Gerrymandering, Pure and Corrupt. (Nov 2009)
The Texas Gerrymander (Mar 2006)
A pokud byste chtěli něco techničtějšího, můžete si přečíst třeba tohle.
How to Tilt an Election Through Redistricting
Tak slovu zdar!
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,53
- Průměrná čtenost 920x