Skuteční viníci vajíčkiády odhaleni
Jak je v kraji zvykem, okamžitě po multi-katapulti akci se v informačním inkubátoru blogosféry vylíhlo několik nezávislých fám. Část občanů považuje vajíčkiádu za chytře zorchestrovanou reklamní kampaň Pražských drůbežáren v Xaverově, konspirační křídlo vypustilo do éteru zvěst, že se jednalo o tajnou akci ukrajinské armády, která zkoušela nová vejce s plochou dráhou letu, a ideologičtí pragmatici svorně tvrdí, že výtržníci si jen předběžně testovali extrémní recept Ládi Hrušky na volské oko. Naše agentura nemá kapacity tyto nesmysly jeden po druhém vyvracet a proto nám dovolte uvést věci na levou míru jedním tahem štětce (popřípadě štětky - pokud vám nevadí drsnější výrazy).
Námi přizvaní experti shlédli kilometry videozáznamů, prolistovali tuny archívních materiálů a vyslechli desítky přímých svědků, včetně svědků svatebních a Jehovových. Svědci se s vědci povětšinou shodli a po seškrabání zbytku vajec z obrubníku a jejich tepelné analýze na máslem vymazané pánvičce P47 dospěla naše komise k jednoznačnému závěru: Albertovské vajíčkometání způsobila skupina sparťanských fanoušků, která si nesprávně vyložila heslo "Bílek na Hrad!" (červené karty použité během produkce daroval ze svého osobního archívu bývalý reprezentační obránce Tomáš Řepka).
K nepříjemné komplikaci však došlo, když se tvrdé sparťanské jádro, dezorientované sešívanými státními vlajkami, nechalo ovlivnit politickou situací a namísto pozitivního "Bílek na Hrad!" začalo skandovat negativní "Pelta ven!". Aféra tak záhy dostala mezinárodní rozměr, protože americká televizní stanice ABC jejich počínání okomentovala nesmlouvavým titulkem President Pelted on Velvet Revolution Anniversary (tedy volně přeloženo: President byl na výročí Sametové revoluce Peltován). Američtí diváci při nočních zprávách hromadně omdlévali na gauči.
Situace v Praze se nadále přiostřuje. Po vyhraném kvalifikačním duelu s Islandem totiž do hlavního města táhnou stovky plzeňských fanoušků s klubovými vlajkami a transparenty "Vrba na Hrad!". Pražský policejní rada vyjádřil znepokojení nad pokračující eskalací a naší agentuře se svěřil, že při nevhodném výkladu tohoto sloganu by mohlo dojít k bolestivé inzultaci pana presidenta pomlázkami. Další podrobnosti nám nesdělil, neboť ihned po krátkém interview odejel do Vídně, kde se účastní mezinárodní konference o nešíření vajíček.
Na obranu Miloše Zemana se včera překvapivě postavila dívčí hudební skupina Becherovka (anglicky Griot pusy). Kapela o situaci v zemi rockovala dlouho do noci a časně nad ránem vydala k vajíčkové aféře závazné usnesení, ve kterém se ostře distancuje od buržoazních stereotypů pražské kavárny. Dnes v osm hodin se sólistka souboru, známá pouze pod uměleckým jménem Chérovka, dostavila i s usnesením na Staroměstské náměstí a zde shromážděnému davu jej vzrušeně přeslabikovala ze střechy výjezdního autobusu lidově-demokraticky zvaného "Tuzemák".
Abychom - jako objektivní agentura - dali slovo i druhé straně, požádali jsme o vyjádření zástupce sparťanského kotle. Ostřílený harcovník, s obličejem zjizveným od každoročních potyček s baníkovci, si stanovisko presidentových fanynek se zájmem přečetl a na jeho konci lakonicky odtušil: "Inu, každý tesař se někdy utne a každá slepice se někdy usnese. Ale aspoň je čím házet."
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,53
- Průměrná čtenost 920x