Eroica (Beethoven)

7. 04. 2015 9:09:57
Na počátku 19. století se Evropa svíjela v porodních bolestech. Na světlo denní se prodíral moderní svět. Republikánství vytlačovalo přežilé feudální státečky, řemeslná rukovýroba jen s obtížemi konkurovala nastupujícímu průmyslu a ortodoxní církevní struktury ustupovaly všeobecným ideálům humanismu. Starým kontinentem mašírovala vojska francouzského generála Napoleona a rozmáchlým pohybem paží rozsévala semínka francouzské revoluce. Ve stejné době se po Vídni procházel zachmuřený mladý muž, v jehož věčně rozcuchané hlavě se dala na pochod armáda neméně zarputilá a neméně oddaná své myšlence. Zdánlivě nekonečné šiky taktů, které měly změnit hudbu ještě radikálněji. Armáda Eroicy.

Beethovenova Třetí symfonie je kontinentální rozhraní mezi starým a novým. Její tóny představují hudební rozvodí, oddělující svět salonního štěbetání a aristokratické kratochvíle od světa vášní, myšlenek, snů, dramatů a volání. Od světa lidí z masa a kůže. Je to jako kdybyste přijeli na hranice Nového Věku a celník za srolovaným okénkem Vám pokynul: "Tu paruku si klidně můžete sundat, už ji nebudete potřebovat". Žádná jiná skladba neevokuje ten hluboký zlom mezi tektonickými deskami hudební historie tak výrazně jako Eroica.

Nad její partiturou se vytrvale vznáší Napoleonův duch. Prakticky z každé stránky cítíte plápolající pochodeň Bastily a nespoutaný potenciál nového typu člověka. Vize lepšího světa, kterou tehdejší Evropa začínala nasakovat musela mladému bouřlivákovi z Bonnu učarovat. Konkretní obraz výbojného francouzského generála pomohl tuto troufalou vizi zaostřit a zapřáhnout její ozvěny do vlajkového vozu rodící se symfonie. A na tom nic nemění ani fakt, že Beethoven titulní stranu s věnováním roztrhal poté co se Napoleon nechal korunovat císařem (pár měsíců před premiérou). V jednom svém dopise Beethoven shrnul své lidské kredo takto: "Prokazovat dobro kde můžeme, milovat nade vše svobodu a nikdy - ani u stupňů trůnu - nezapřít pravdu". A to je vnitřní síla, která pohání Eroicu. To je její kovářská výheň, ve které Mistr v hrubé zástěře bez jediného zaváhání pere do kovadliny co to dá - rána, nerána, vedle, nevedle - hlavně když lítaj jiskry.

Eroica je nepřehlédnutelná. Přestože není absolutním vrcholem Beethovenova díla, představuje v jistém smyslu nejmohutnější jednolitý skalní masív. Dojem němého úžasu z ní je umocněn tím, že se zvedá prakticky od hladiny moře. Nic netuše si cváláte přímořskou nížinou, sluníčko svítí, ptáčkové zpívají a najednou prásk - proti vám se tyčí obrovská žulová stěna a když zvednete zrak, uvidíte jen útesy ztrácející se v mracích vysoko nad vámi. Ano, mnohá díla, která přišla po Eroice stoupají ještě do vyšších poloh - ale ty polohy jsou vyšší, protože se samy zdvihají z náhorní planiny předchozích děl. Eroica se před Vámi vyloupne ve své nebeské majestátnosti celá - od úpatí až po vrchol. Takové jednorázové převýšení už u Beethovena ani u nikoho jiného nenajdete.

Od první věty, ve které se duch hrdinův vynořuje jakoby z mlh v ní nevystopujete jediný náznak slabosti. Se samozřejmostí, která musela přijít od Boha, si Beethoven podmanil všechny polohy orchestru. Mnohé z nich v hudbě dosud neslyšené. Jen těžko si lze představit konsternované premiérové obecenstvo jak čelí přívalovým deštům nových harmonií. A Beethoven nemá ani v nejmenším úmyslu jim nabídnout krajkované paraple. Ani druhá věta - tradičně pomalá - není žádné sladkobolné Adagio, ale smuteční pochod za smrt hrdinovu. Vznešený, ale pevný, místy připomínající antickou tragédii, vede posluchače k fugální mezihře, která přetaví rekův nevymazatelný obraz v zatnuté pěsti jeho následovníků. Kdyby načančané vídeňské publikum dokázalo ty trumpety posledního soudu správně interpretovat, muselo by se vyděsit k smrti.

Noblesní menuet ve třetí větě vystřídalo vířivé scherzo, opíjející se nahou rustikální čistotou a prosluněné zasněnou mezihrou lesních rohů. A zbývá Finále, připomínající vojenský tábor někde v rakouských lesích, den před rozhodující bitvou. Slyšíme kvas hotovící se pěchoty. Dragouni kypí odhodláním. Mužstvo bojovné a nezastavitelné. V některých pasážích se nedočkavé nástroje přímo překřikují. Ozvuky bubnů se mísí s netrpělivým hlaholením žesťů. Smyčce se pádnými tahy opírají do strun. A nade vším vládne pevná a nekompromisní ruka autorova. Ruka vojevůdce, vedoucího své vojáky k triumfálnímu vítězství.

Na závěr si dovolím trochu zaspekulovat. Samozřejmě do Beethovenovy hlavy nevidím, ale myslím, že Eroica mu zůstala po celý život mimořádně blízká. Tak blízká, že na samotném vrcholku své symfonické kariéry - uprostřed velkolepého Finále Deváté - vzdal symbolický hold armádě bez které by se tak vysoko nikdy nevypracoval. Armádě Eroicy. Mám na mysli slavné instrumentální intermezzo v Ódě na radost, následující po slovech "Freudig, wie ein Held zum Ziegen" (na ta tomto klipu začíná v 1:50) . Tahle brilantní apoteóza věčného zápasu člověka o lepší bytí prolétne bez dechu během zhruba dvou minut více než dvacet tónin. Jakoby Beethoven přecházel od jedné osobnosti ke druhé, od jednoho bojovníka k druhému a přesto - i v této pohnuté chvíli - si našel čas dát každému přátelskou herdu do zad: "Hej, Siegfriede, ty stará vojno - jestlipak si ještě pamatuješ jak jsme před dvaceti lety na bitevním poli mydlili nepřítele hlava nehlava?". Jenže ten mladý bouřlivák, který na počátku století děsil celou Vídeň se za tu dobu taky změnil. Vyspěl. V Deváté už neslyšíme zuřivé bušení do kovadliny ani tryskající nedočkavost mládí. Přímý tah na branku vystřídala sublimovaná záře prožitku. Duch Eroicy se prohání partiturou Deváté lehounce a téměř nehmotně - jako mýtický hrdina na okřídleném koni.

Beethovenova Symfonie č. 3 Es dur "Eroica", op. 55, zazněla poprvé přesně před 210 lety, 7. dubna 1805. V ten den získala světová hudba tři císařské dary. Tři klenoty, které ji od základů změnily - obrazotvornost, srdce a bojovného ducha.

V níže uvedeném filmu z roku 2003 uslyšíte Eroicu prakticky celou a ještě se o Beethovenovi dozvíte spoustu zajímavých životopisných detailů. Bohužel jsem nenašel verzi s českými titulky, takže Vám nabídnu pouze anglický originál s titulky německými. Stručný obsah filmu: Beethoven se ráno umyje a vyrazí na zkoušku Eroicy.

Související články:

Nezničitelná melodie (Beethoven)
Dvě věže (Beethoven)

Autor: Jan Řeháček | úterý 7.4.2015 9:09 | karma článku: 19.42 | přečteno: 764x

Další články blogera

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 20.23 | Přečteno: 203 | Diskuse

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma článku: 16.53 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma článku: 19.25 | Přečteno: 337 | Diskuse

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 166 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 7.07 | Přečteno: 206 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.28 | Přečteno: 309 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 345 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
VIP
Počet článků 400 Celková karma 18.67 Průměrná čtenost 922

Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...