Jára Cimrman k aktuální politické situaci

Přední světové deníky informovaly minulý týden o senzačním nálezu mužského těla ve zmrzlé půdě nedaleko sibiřské usedlosti Usť-ilimsk. Podle zprávy agentury RIA má muž na zátylku malý pahrbek a na tváři výraznou jizvu ve tvaru T.

Po opatrném vykopání a převozu na jednotku intenzivní péče v Novosibirsku se na letitém kardiomonitoru objevily první nesmělé známky života. Následný genetický test a srovnání s databází pohřešovaných géniů jednoznačně prokázaly, že tímto vzácným nálezem není nikdo jiný než rakousko-uherský cestovatel, fyzik, pedagog, lyžař, filosof, zelinář, dramatik a gynekolog-samouk, Jára da Cimrman. První indicie nasvědčují tomu, že slavný světoběžník zmizel v červnu roku 1914 během expedice do oblasti říčky Tunguska, kde se pokoušel zjistit, zda pádem meteoritu do neobydlených oblastí nevzniká zlato (slepá ulička č. 14829).

Po přezkoumání autenticity tkáňových vzorků a obsahu obou kapes se do věci vložila česká vláda. Cimrman byl minulý víkend převezen do Prahy-Motola a za pomoci 15 termálních pokrývek a panáka slivovice byl postupně přiveden k sobě. Podle primáře Roudnického otevřel oči v neděli ve 14:37 místního času a jeho první slova po více než stoleté odmlce byla: "chlast-slast".

Cimrmanovy první kontakty s moderním světem se nesly ve znamení tápání a rozpačitých omylů. V koupelně se při sprchování dvakrát po sobě opařil, z digitálního teploměru sestrojil budík a mapu světa v návštěvní místnosti rozčileně přečmáral červenou fixou. Jeho závislost na poměrech v Rakousku Uhersku je stále markantní. Při sledování televizního záznamu z jednání evropského parlamentu v Bruselu Jára podle převládající němčiny usoudil, že na obrazovce vidí sněmovnu nenáviděného mocnářství a dlouhé záběry do poslaneckých lavic komentoval slovy (cituji): "blbeček, debil, blbeček, debil.. akorát tamhle vzadu – to je snad jediná výjimka – tam sedí dva blbečci vedle sebe!"

Trochu světla do dlouhého časoprostorového tunelu vnesl až první návštěvník zvenčí, Zdeněk Svěrák, který nejenže Mistrovi daroval velkou krabici doutníků a video záznam divadelního představení "Záskok", ale postupně ho zasvětil do tajů života v 21. století. Cimrman mu na oplátku popřál k 80. narozeninám a věnoval mu jednak abstrakt své rodinné veselohry "Jak navléknout chobotnici do svetru" a dále digitální budík, podrobný nákres šlapacího kombajnu s podvojnou lištou a recept na švestkové knedlíky s meruňkama.

Netrvalo dlouho a Cimrman si naši dobu zamiloval. Celé úterní dopoledne si vydržel hrát s bezpečnostním uzávěrem od lahvičky pilulek. "Tohle je ješte důmyslnější než levotočivý žentour s hřídelíkem", zářil renomovaný vynálezce. Ani při schůzce s Andrejem Babišem se nezajímal o rozpočtové otázky země, ale spíše obdivoval jeho mobilní techniku vzájemně propojenou v neviditelném stropě. Od dob, kdy po nocích látal děrné štítky pro svůj údolní počítac JC1040, lidstvo evidentně urazilo notný kus cesty. A Cimrman při pronásledování neztrácel ani vteřinu. Ledva pan ministr vytáhl paty z nemocničního pokoje, do svého zápisníčku budoucích vynálezů si lakonicky zaznamenal heslo "chytrý rejžák".

Politická situace v zemi mu učarovala podstatně méně a spolupacienti ze sousedních pokojů si několikrát stěžovali, že Cimrman při četbě denního tisku hlasitě kleje. Pan Houžvička z pokoje č. 14 nám dokonce poskytl přesnou statistiku výkřiků, zaznamenanou v linkovaném sešitě A4. K dnešnímu dni vede výraz "No nazdar" (29x), následovaný skupinou "Himlhergot" (23x), "Mordyjé" (20x) a "Toho bych taky zavřel" (19x). Během středečního oběda se Cimrman sice trochu odreagoval studiem písmenkové polévky, ale sledování poledních zpráv mu opět zvýšilo systolický tlak a podle svědectví ošetřujícího personálu krátce po druhé hodině odkládá lžíci s nemocniční krupicovou kaší a jako 157- až 187-letý odchází v gumových galoších do motolského auditoria na dlouho očekávanou tiskovou konferenci.

Přes svůj poměrně pokročilý věk ale Jára Cimrman není žádný žlučovitý dědek nebo zahořklý kverulant. Naopak. Je to duch tvůrčí a ryze konstruktivní. Během krátké cesty výtahem se rozpomněl na svou známou Pedagogickou šesterku, operativně ji upravil pro potřeby moderní politiky a když se sálem rozeznělo zvědavé šumění kamer, měl už v hlavě připraven ucelený soubor opatření k radikálnímu ozdravení české politické scény. Jeho implementace by měla posunout vývoj společenských věd doma i v zahraničí minimálně o 15 let. Odborníkům však zatím není úplně jasné, kterým směrem.

Ve zbytku tohoto blogu bych Vás s jeho Politickou šesterkou rád seznámil.

+++++++++ nedělat přestávku, jinak utečou +++++++++

1. Futurismus

Jedním ze základních problémů dneška je, že skutky politiků odráží realitu, tak jak je a ne realitu, tak jak bude na základě jejich - často mylných - rozhodnutí. Tím voličům znemožňují vytvořit přirozenou zpětnou vazbu a nahánějí je do temného tunelu budoucnosti aniž by jim poskytli zapálenou louči nebo lucernu. Cimrman požádal, aby politici ve svých projevech budoucnost předjímali, stávali se tak pro občany čitelnějšími a hlavně - aby jim svým důsledným futurismem dali možnost z nevalné budoucnosti včas vycouvat.

Nemá smysl například pobízet široké masy do práce. V budoucnosti nikdo pracovat nebude. Finanční inženýrství kompletně nahradí průmyslovou i zemědělskou výrobu. Pan Novák si prostě půjčí od banky 10 milionů na -3% úrok a z těch 300 tisíc ročně, které mu banka bude vyplácet, už nějak vyžije. Jenže ouha. Pan Novák bude mít sice peněz jako želez, ale nebude mít co si za ně koupit. Za takových podmínek totiž nikdo nebude nic vyrábět. U řezníka nedostanete ani dvacet deka futuristického salámu, protože řezník bude celý den spekulovat na burze.

Stejně tak by měl politik ve svých skutcích jasně reflektovat probíhající islamizaci Evropy. Vždyť již za pár desetiletí nahradí kostelíky na návsích malebné mešity, vepřo-knedlo-zelo na jídelním lístku vystřídá chutný velbloudí pajšl, a bolehlav si nepřivodíte alkoholem (ten bude zakázán), ale opakovaným nárazem čela o koberec. V té době už Mekáč nebude rychloobslužnou restaurací, ale improvizovaným poutním místem pro tisíce latentních Čechů z Blízkého východu. A politik-futurista musí na takovou vlnu pružně zareagovat: každý volně pobíhající Voříšek bin Haryk bin Azor bude v budoucnosti místo náhubku nosit burku a vchod do obchodů prodejní sítě Al Bert zahalí plenty bezpečnostních rámů a detektory kovu. Ona už koupěchtivou veřejnost přejde mlsná, až si bude muset u vchodu počtvrté sundávat pracně zašněrované polobotky.

A do třetice všeho budoucího: vlna politické korektnosti jednou z našeho jazyka spláchne všechny barvy, vůně, odstíny i zbytečné ozdůbky. Nahradí je myšlenková sterilita, absence specifik a obsahové vyprázdnění. Už dnes si nemůžete lajsnout dříve běžná slova jako bolševik, cikán nebo černoch. A dříve nebo později zaniknou i ostatní konkretní slova jako topol, zedník nebo hlína, protože se dříve nebo později najde někdo, kdo se těmi slovy bude cítit diskriminován (kupříkladu někdo, kdo má alergii na topolový pyl nebo komu chodí zedník za manželkou). Nazývat věci pravými jmény je passé a situace se bude nadále zhoršovat. Podle Cimrmana si budoucí politik bude muset vystačit pouze s obecnými neurčitými zájmeny. Jako odstrašující příklad tohoto trendu si můžeme uvést Mistrův politicky hyperkorektní překlad Erbenovy Polednice:

U něčeho něco stálo, z plna hrdla něco dělalo...

A nebo jeho svéráznou úpravu dětské písničky "Skákal pes přes oves":

Skákal někdo přes něco, přes nějaké něco,
šel za ním někdo, něco na něčem.

Všimněte si, že je prakticky vyloučeno, aby se po takové písni někdo urazil.

2. Separace předvolebních slibů

Na počátku 20. století působil Cimrman jako kočovný politolog v Tyrolsku. Během své konzultační praxe si povšiml, že zhruba 90% politických slibů nikdy nedojde svého naplnění. Takove plýtvání sliby je z morálního hlediska trestuhodné a Mistr proto postuloval, že do budoucna by měl každý politik své sliby předem rozdělit na ty, které splní a na ty, které nesplní. Tyto "splněnky" a "nesplněnky", jak jim s oblibou říkával, by měly být rozděleny zhruba v empirickém poměru 1 ku 10.

Politici, kteří budou přistiženi, že si v průběhu volebního období plní "nesplněnky" dostanou poslaneckou důtku, při opakovaném prohřešku pohlavek a v odůvodněných případech i pětadvacet kaktusem na holou. Cimrman považuje separaci slibů za naprosto principielní otázku společenské kultury a případným recidivistům by neváhal pohrozit i nejvyšším možným trestem v poslanecké sněmovně: zabavením služební propisky.

Věc ale není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. To, co je v politice splněno a co není, záleží často na úhlu pohledu a těžko můžeme očekávat, že běžný volič bude mít při posuzování naslibovaných výhod stejně vybroušený odhad jako Jára Cimrman. Ten ostatně sám přiznává, že jeho enormní schopnosti v tomto oboru jsou pouze výsledkem jedné nahodilé letní brigády, kdy pracoval několik týdnu jako brusič tupých úhlů v továrně hornoněmeckého úhlobarona Joachima von Dreieck. Cimrman proto předkládá návrh na zřízení "Národního úřadu splněnek a nesplněnek" se sídlem v Tanvaldu a ten bude separaci předvolebních slibů hodnotit podle jednotných měřítek.

3. Trestání politika politikem

Pouze mimořádně talentovaný ignorant by mohl pochybovat o veřejné prospěšnosti Cimrmanovy třetí zásady. Každý, kdo sleduje večerní zprávy si uvědomuje, že prostý lid už byl za svou naivitu vytrestán až až. Je na čase předat disciplinární štafetu do rukou nejpovolanějších. Uvedeme si malý přiklad.

Nechce se Vám vítat čínského presidenta, lidové moji?
Za trest si tedy odepřu skleničku Becherovky...
A neplačte. Můžete si za to sami.

Věc má ale jeden malý háček. Aby se politik mohl účinně potrestat, musí si především přiznat chybu. A to je pro většinu vyvolených kamenem úrazu. Cimrman se o tomto problému zmiňuje ve svém satirickém pamfletu "Škeble s rodokmenem". V kapitole, líčící autorův boj se zkostnatělou rakousko-uherskou byrokracií, píše doslova: "Donutit politiky k sebereflexi je obtížnější než naučit slimáky proskakovat hořící obručí. Mám s tím neblahé osobní zkušenosti z cirkusu Unglaubliche und Haarsträubend."

4. Názorné a úlekové fixace

Tak schválně: kdo si pamatuje, o čem rokoval český Senát 27. dubna loňského roku, ať zvedne ruku. No tak prosím... Nikdo?

Nedivím se. Politické projevy jsou nemastné a neslané a zapamatovat si jejich obsah je nad lidské síly. Přitom kdyby Senát po skončení zasedání uspořádal velkolepý ohňostroj nebo veřejné opékání selete, pamatoval by si je skoro každý. Nutně tedy dospíváme k závěru, že mají-li si voliči politickou agendu vzít k srdci, je třeba jim tuto nějak zafixovat - nejlépe pomocí významných uměleckých děl.

Například během projednávání otázek souvisejících s ochranou evropských hranic doporučuje Cimrman odvysílat rozhlasovou pantomimu "Ticho po pěšině". Vyšetřování kauzy "Čapí hnízdo" by se zase dalo podbarvit inscenací jeho živého obrazu "Rejža rejžuje". Tento působivý výjev měl v roce 1897 obrovský úspěch na celosvětové konferenci zlatokopů v San Franciscu. A konečně pro všeobecná parlamentní jednání se nám přímo nabízí Mistrova monumentální Kantáta F dur pro smíšený zákonodárný sbor a 12 parních zesilovačů.

Otázka úlekových fixací je o něco komplikovanější. Zde musel Cimrman konstatovat, že bude nutno přistoupit k náročnému přepólování celého úseku. Zatímco dnes lekají politici své voliče, v budoucnosti by tomu mělo být přesně naopak. Ovšem musíme být opatrní. Politici jsou zkušení harcovníci a nevyleká je jen tak nějaké práskání bičem nebo vybafnutí zpoza vycpaného medvěda ve školním kabinetu. Na takové platí pouze přesně zacílená hrozbička. Po 10 letech ve státní službě se budou všichni muset vrátit do pracovního procesu. Bu bu bu.

5. Mimoverbální komunikace

Exuperyho Malý princ přiznává zcela nepokrytě, že "řeč je pramenem nedorozumění". A mluva politiků není vyjímkou. Po odečtení akustických konstant typu "no", "ehm" a "ééé" nám zbyde intelektuální loužička, ve které se to hemží nepřesnostmi, polopravdami, čtvrtpravdami, demagogií, bezobsažnými frázemi a logickými protimluvy.

Cimrman proto navrhuje, aby všechny body politických programů byly napříště sdělovány v jeho vlastním programovacím jazyce C+++, který je logicky konsistentní a nepřipouští ani náznak jakéhokoliv mlžení. Járova doktrína mimoverbální komunikace předpokládá, že do 10 let budou slova nahrazena přesnými algoritmickými instrukcemi, které budou shromážděným davům na náměstích odvysílány prostřednictvím námořní vlajkové signalizace. Pouze při komplexnějším toku myšlenek si politici mohou vypomoci grimasou a nebo krátkým zavrčením. Jako ukázku si porovnejme délku programu na převzetí moci ústavním pučem. Ten v běžné disidentské praxi zabírá 300 až 400 normostran průklepového papíru. Cimrmanův programovací jazyk jej zvládne na 5 řádcích.

(nemáte-li nainstalovanou speciální grafickou kartu, odborně zvanou Cimrmanova kulová devítka, spuštění níže uvedeného programu může vést ke zvýšené kouřivosti počítače).

gov coup(money funds, gov old) {
assert (funds > 0);
if (old.accept()) {return old;}
while (old.power()) {funds.undermine(old);new=funds.attempt()}
return new;}

Technická poznámka: Útržky Cimrmanova programovacího jazyka C+++ byly za 1. světové války propašovány do USA, kde se staly výchozím bodem pro několik nelegálních mutací - např. C nebo C++. Jakkoliv jsou tyto jazyky pouhým odvarem Cimrmanova originálu (postrádají např. jeho slavný dvojtečkový operátor), jejich pirátské šíření představuje pošlapání Mistrova duševního vlastnictví a masívní únik tantiém pro Českou republiku. Naštěstí se Cimrman během výkladu rozpomněl, že si dal svůj jazyk registrovat u C&K patentového úřadu v Polici nad Metují, přepážka č. 9, takže se v nejbližší době jistě dočkáme mohutných autorských restitucí. Koneckonců málokterý americký podnikatel se odváží pustit do křížku s orgánem, který nese na hlavičkovém papíře označení "Police". Softvéroví odborníci odhadují, že do dvaceti let bude Česká republika v Evropě známá pod přezdívkou "Informační Kuvajt".

6. Oživlé dřevo

Již z děl klasiků víme, že Cimrman se v minulém století živě zajímal o osudy loutkového režimu v Paraguayi. Obzvlášť pečlivě studoval jeho politickou dynamiku, včetně obtížného přechodu k tržní diktatuře. Mistrovo zvládnutí pohybu marionet bylo natolik precizní, že v roce 1908 vyhrál zlatou olympijskou medaili v běhu na chůdách přes překážky. Ve své době byl také považován za jednoho z předních světových loutkologů.

Podle Cimrmana je Achillovou patou zástupitelské demokracie skutečnost, že voliči nevidí, kdo jejich politiky vodí v zákulisí za provázky. Mnozí mají sice svá tušení, ale ta většinou nepřekračují rámec konspiračních teorií, protože politici se pohybují zdánlivě volným pohybem jako by byli samostatně myslící bytosti. Tento malý nedostatek odstraní Járův projekt "Oživlé dřevo 2.0", ve kterém se politikům na rukávy a nohavice našijí vodicí motouzy a zákulisní hráči budou na zasedáních své loutky vodit veřejně a explicitně. Konec dohadů. Každý uvidí, která skupina daného politika v parlamentu řídí. Při hlasování pak stačí zatahat za provázek a ruka vyletí automaticky nahoru (mimochodem, v politické literatuře se tomuto instinktivnímu pohybu říká "Cimrman-Feuerbachův zdvižný reflex").

Ani logistika projektu by neměla výrazněji zatížit státní rozpočet. Nainstalování vodicích ramp a závěsných stropních konstrukcí do budovy Sněmovny je vcelku rutinní stavařská úprava a firma Agrofert se navíc nabídla, že zajistí zdarma až 200 kilometrů samonavíjecích motouzů. Můžeme se tedy těšit, že již na jaře dojde k výraznému zprůhlednění české politiky. Ba nebojím se přímo říci: Ano, bude jasněji!

+++++++++ a už jsme skoro na konci, takže odemykám dveře +++++++++

Poslední aktualizace: Včera večer si Cimrman přehrával starší rozhlasové projevy presidenta Zemana. Většinu Hovorů z Lán strávil bez mrknutí oka a to přesto, že se nalézá na ideologicky zcela odlišných pozicích (podle svých vlastních slov nestojí Cimrman v politickém spektru ani napravo, ani nalevo, ale nahoře). Když však záznam dospěl k listopadu 2014, Jára vyskočil od přijímače jako uštknutý, obrátil se ke službu konající sestřičce a s nelíčeným údivem se zeptal: "To že řekl? Saprment, to musí být ale dlaždič!"

Na vulgarismy v podání politické reprezentace byl Jára Cimrman vždy velice citlivý - zřejmě v důsledku traumatizující vzpomínky na neúspěšnou premiéru svého erotického hororu "Bordel ve státní správě". Během třetího jednání si skupina dobře placených úředníků, maskovaná klotovými rukávy, vynutila vstup do čestné lože a překvapeného Mistra napadla utrženým hromosvodem. Při následné slovní přestřelce pak tragicky zahynulo nejen jejich dobré vychování, ale i Cimrmanova tolerance k obhroublým výrazům ve vysoké politice.

Nemělo by nás tedy překvapit, že jeho sekundární reakce na inkriminovaný projev nepostrádala jistou dávku brizance. Martin Stropnický ji dokonce v Aktualitách označil za "politický šrapnel roku". Na otázku novinářů, jakým způsobem by chtěl rekonstruovat důstojnost presidentského úřadu, Cimrman odpověděl, že se v roce 2018 bude sám ucházet o tuto funkci.

Nu, nebude to pro něj jednoduché, ale jeden mocný trumf v rukou přece jen mít bude. Malý osobní zážitek, kterým se na naší veřejné scéně jen tak někdo pochlubit nemůže. V roce 1883 cestoval na konferenci mladých ateistů do Hodonína a co čert nechtěl - v kupé 2. třídy s ním zapředl odbornou debatu čerstvý profesor filosofie na Karlově Universitě, Tomáš Garrigue Masaryk.

Ruku na srdce, přátelé, kdo z našich politiků to má?

+++++++++

(zdroj)  Cimrman-Svěrák-Smoljak: Vyšetřování ztráty třídní knihy