Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Politický zákon akce a reakce

Když Isaac Newton formuloval svůj slavný fyzikální zákon, možná netušil, že každý z nás si ve své vlastní hlavě nosí jeho malou kopii. Odborníci tomu říkají reversní psychologie. A v politice dokáže natropit pěknou paseku.

Všichni ten zákon známe ze školy a mnozí z nás - v mírně pozměněné formě - i z osobního života. To Vám takhle jednou zvečera Vaše lepší polovička řekne něco, co Vám není úplně po chuti. V tom případě máte dvě možnosti. Buď to necháte plavat a za pár minut je hladina rybníka opět v naprostém klidu a nebo se ozvete a řeknete na oplátku něco, co zase není úplně po chuti Vaší lepší polovičce. Ta obvykle nezaváhá a s vervou přiloží pod kotel. Nu a vy nejste žádný zelenáč, nějaké to polínko taky ve svém okolí schrastíte a už to v kotli hicuje. Za chvíli letí vzduchem první talíř, vzápětí následovaný talířem letícím po stejné dráze, pouze v opačném směru. A to vše není nic jiného než starodávná poučka z hlavy Isaaca Newtona.

Jestliže těleso A působí na těleso B určitou silou, pak těleso B působí na těleso A silou stejně velikou, ale opačně orientovanou.

V politice ten zákon platí jakbysmet.

Jako nezkušené mládě jsem měl docela rád ruskou kulturu - Čajkovskij, Rachmaninov, Dostojevskij, Turgeněv i ruské pohádky v čele s Mrazíkem. Jenže jak jsem pomalu začínal nabírat politický rozum, můj vztah k našim slovanským bratřím narazil na mohutnou sílu. Husákův normalizační režim, motající se pod transparentem "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak", tlačil do našich hlaviček ruskou a sovětskou kulturu tak neohrabaně a necitlivě, že stačilo pár let propagandistické masáže a cokoliv co zavánělo azbukou ve mně začalo vzbuzovat dávivý reflex. Strana a vláda nadobro podcenila zákon akce a reakce. Při tom stačilo ubrat trochu plynu, necpat nám ty hrdinské válečné filmy do krku jak huse šišky a vztah pracujícího lidu k ruské kultuře (abych se vyjádřil nějak dobově) mohl být o třídu lepší. Já vím, v tom dávivém reflexu jela také okupace - ale i bez ní by můj vztah k Rusku dostal v těch letech hodně na zadek.

V nedávných amerických volbách se dlouho zdálo, že Hillary Clinton je prakticky korunovaná a stačí doladit barvu ubrousků na inaugurační večeři. Jindy jakž takž nezávislá média se předháněla v deklaracích podpory,  Hollywood považoval věc dávno za vyřízenou a týdeník Newsweek se nerozpakoval už v pondělí (den před volbou!) vyslat na trh mimořádné vydání s titulní stranou "Madam President". Ještě mohli dodat "S Hillary na věčné časy a nikdy jinak". Zatímco její prohřešky byly cudně smeteny pod cíp redakčních koberců, na Trumpa se tahalo možné i nemožné. Kdo se opovážil jen slůvkem naznačit, že by si o toho darebáka opřel kolo, okamžitě na společenském žebříčku klesl o několik špryclů - zhruba na úroveň vyvrhelů, co na pískovišti kradou malým dětem rohlíčky. A reakce se dostavila. Znám pár lidí, kteří k volbám původně ani jít nechtěli, ale krutopřísná mediální masáž je nakonec zvedla ze sesličky a vyslala k urnám. Ne aby hlasovali pro Trumpa, ale aby hlasovali proti Hillary. Srdce Isaacovo kdesi na nebesích zaplesalo radostí.

Ani Evropská migrační krize nezůstala imunní vůči zákonům politické fyziky. To, že někde nahoře osvícené elity tlačí na pilu mi došlo, když jsem se dočetl, že - zhruba řečeno "Evropa potřebuje rozšířit svou genovou výbavu". Z toho mi opravdu poklesla čelist. Ta Evropa, která má Slovany i Germány, kudrnaté Italy i plavovlasé Skandinávce potřebuje rozrůznit genofond? Navíc se z představy těch Světlých Biozítřků jaksi vytratilo, že s krásnými novými geny přicházejí i rozdílné sociální normy, etické postoje, hygienické návyky, náboženství a vztah k práci i k rodině. Na výsledek nepotřebujete žádnou vyšší matematiku. Nové společenské prvky jsou užitečné pouze tehdy, pokud je stávající populace dokáže dostatečně účinně vstřebat - blahodárný májový deštík, který půda lehce vsákne ku svému prospěchu není to samé, co přívalová průtrž mračen valící se oněmělou krajinou.

Tedy ona by ta krajina možná i něco řekla, ale politicky korektní média jako by žila v paralelním vesmíru. V kafkovské fantasmagorii, v níž se po kamenné dlažbě náměstí potácí dav bezhlavých rytířů, kravata na řečnickém stupínku káže o prosperitě vydestilované z cizokrajných pasů a zatímco z tlampačů břeskně vyhrává George Orwell Revival Band, komise v černých brýlích a červených dupačkách sepisuje Kodex pozitivního Evropana. V atmosféře zpolitizované a vydezinfikované solidarity, aby se jeden pomalu styděl za svůj původ a za mozoly svých předků. A tak přišla protiofenzíva. Vznikla alternativní média a alternativní politická hnutí a ta se nerozpakovala přeměnit nahromaděnou frustraci v politickou reakci. Z tlaku vznikl protitlak. A jestli se Brusel v dohledné době nevzpamatuje, bude si Newtonovu poučku moci vepsat na svůj politický náhrobní kámen.

Lidská psychika tak prostě funguje.

Já například nemám nic proti Peru. Nikdy jsem tam nebyl, Peruánce znám jen jednoho a to velmi povrchně, takže si troufám tvrdit, že můj vztah ke státu Peru je zcela neutrální. Ale kdybych co chvíli narazil na článek vyzdvihující dynamický rozvoj Peru, velebící moudré a zemité Peruánce a oslavující plnění náročných úkolů v Limě a okolí, můj vztah k této zemi by se postupně stával napjatějším a napjatějším. Jistě by netrvalo dlouho a na milé Peruánce bych si vypěstoval pořádnou alergii. A kdybych v takovém rozpoložení narazil na přičinlivého politruka jak ve svém tvůrčím doupěti smolí Ódu na Peru, tak to do něj namouduši rovnou naperu. Myslím perem, nikoliv samostřílem.

Občas natrefím na autory, kteří se tak angažují pro nějakou myšenku, pro nějakou osobu nebo dokonce celou zemi, že naprosto ztratí jakoukoliv soudnost a cit pro proporce. Dnem i nocí chválí a chválí a chválí, a když dochválí, tak se nadechnou a chválí dál. A nebo se naopak na někoho nakrknou a se stejnou intenzitou dští oheň a síru, jedinou nitečku suchou na své oběti nenechají. Žádné překroucení faktů, žádné ohnutí reality není tak za vlasy přitažené, aby mu nemohli poskytnout prostor pod svým ideologickým oltářem.

Když si pak procházím nekriticky zapálené články, kterými se snaží své vidění světa nabušit nic netušícímu čtenáři pětikilem do ucha, říkám si - zdalipak tito autoři tuší, jakou medvědí službu svému subjektu prokazují? On ten zákon akce a reakce dokáže být pěkná potvora.

+++++++++

Související články:

Proč si nerozumíme? (ve dvou obrazech)Politika 21. století

Autor: Jan Řeháček | středa 16.11.2016 9:09 | karma článku: 26,44 | přečteno: 500x
  • Další články autora

Jan Řeháček

Jaro: das ist nur die erste Phase

Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.

9.4.2024 v 9:09 | Karma: 16,66 | Přečteno: 415x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

A je po Velikonocích. A nejen po nich.

Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.

1.4.2024 v 9:09 | Karma: 21,15 | Přečteno: 457x | Diskuse| Společnost

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma: 22,50 | Přečteno: 321x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma: 17,90 | Přečteno: 370x | Diskuse| Ostatní

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma: 19,45 | Přečteno: 434x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma: 17,23 | Přečteno: 229x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Politické školení mužstva: Pyšná princezna

Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!

31.12.2023 v 9:09 | Karma: 25,82 | Přečteno: 908x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Ten podzim se nám hezky vybarvil

Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.

9.12.2023 v 9:09 | Karma: 19,07 | Přečteno: 322x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Paroháčů je letos dost

Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.

9.11.2023 v 9:09 | Karma: 19,30 | Přečteno: 346x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní

O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.

27.10.2023 v 9:09 | Karma: 14,26 | Přečteno: 261x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Jan Řeháček

Letní kvítí

Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.

9.10.2023 v 9:09 | Karma: 17,88 | Přečteno: 191x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Plody léta

Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.

9.9.2023 v 9:09 | Karma: 16,17 | Přečteno: 308x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Kvetoucí fuga (Beethoven)

V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.

27.8.2023 v 9:09 | Karma: 14,39 | Přečteno: 321x | Diskuse| Kultura

Jan Řeháček

Sovy a supi

V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.

9.8.2023 v 9:09 | Karma: 20,92 | Přečteno: 341x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Vlčí západy

Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.

9.7.2023 v 9:09 | Karma: 16,96 | Přečteno: 344x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Za devatero fotkami: Malebné peklo

Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".

21.6.2023 v 9:09 | Karma: 19,13 | Přečteno: 368x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Sedm divů jara

Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.

9.6.2023 v 9:09 | Karma: 16,12 | Přečteno: 233x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

strž

V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.

29.5.2023 v 9:09 | Karma: 14,28 | Přečteno: 296x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Devět zastavení času

Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.

9.5.2023 v 9:09 | Karma: 16,36 | Přečteno: 295x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Cesta do hlubin duše (Beethoven)

Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.

30.4.2023 v 9:09 | Karma: 14,42 | Přečteno: 289x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 402
  • Celková karma 19,53
  • Průměrná čtenost 920x
Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.