USA: The Green Card Lottery
Americká "zelená karta" (green card) je nejen povolením k práci, ale i k trvalému pobytu v USA a v podstatě Vám dává stejná práva jako občanům USA, pouze s tím rozdílem, že nemůžete volit. Technicky se držitelům "zelené karty" říká "osoby s trvalým pobytem" (permanent residents) a na letišti se při pasové kontrole většinou řadí do stejné fronty jako rodilí Američané.
Protože imigrace do USA není rovnoměrná (jsou země ze kterých přichází podstatně víc imigrantů než z ostatních), Kongres se počátkem 90. let rozhodl, že bude vypsána loterie (doslova), která občanům ze zemí, které nejsou dostatečně reprezentovány, usnadní se legálně přistěhovat do USA a získat zde práci. Smyslem této loterie (DV Program) je tedy rozšířit řady zemí, ze kterých přichází noví Američané a současně zmírnit statistickou dominanci tradičních přistěhovaleckých bašt.
Pro zajímavost, z loterie pro rok 2018 jsou vyloučeny tyto státy (z nich momentálně přichází nejvíc imigrantů): Bangladéš, Brazílie, Čína, Filipíny, Kolumbie, Dominikánská Republika, Haiti, Indie, Jamajka, Jižní Korea, Kanada, Mexiko, Nigérie, Pakistán, Peru, Salvádor, Velká Británie a Vietnam
Z ostatních zemí se může přihlásit každý, kdo má alespoň střední školu, čistý kriminální rejstřík a pevné zdraví. Zájemců je více než dost - momentální šance na přijetí je pro Evropu zhruba 1:100 (podrobněji na stránce wikipedie níže). Součástí přijímací procedury je pro výherce i zdravotní prohlídka a pohovor s imigračním úředníkem, takže proces je poměrně rigorózní a rozhodně nestačí někde v Guatemale hupnout na vor a dopádlovat do Texasu.
(informace) Diversity Visa Program(instrukce) DV Program Entry Instructions(otázky a odpovědi) Frequently Asked Questions(wikipedia) Green Card Lottery
A teď zpátky do Evropy. Tenhle článek jsem totiž napsal kvůli něčemu jinému.
+++++++++
Evropa hnědne jako podzimní list. Těžiště politického spektra se posunuje viditelně doprava a slovo "nácek" pozvolna ztrácí svůj pejorativní charakter. A to se neděje samo sebou. Čím déle bude Evropa předstírat, že probíhající divoká migrace je akceptovatelná nebo dokonce normální, tím více bude posun patrný.
Každý organismus se brání pronikání cizorodých elementů, ať už domnělých či skutečných. Společnost jako celek není vyjímkou. Evropa není Amerika, kde je přistěhovalcem prakticky každý (kromě Apačů a Siouxů) a společnost je na promíchávání kultur lépe připravena. To, že nikomu ze zodpovědných euronáčelníků nedošlo, že masívní invaze kulturně nekompatibilních jedinců dokáže vzkřísit přízrak nacismu lépe než ilustrované vydání Mein Kampfu, svědčí o bezbřehé naivitě Bruselu. Jenže páni sociální inženýři místo aby vytáhli třísku zadřenou do prstu, tak se točí v bludných kruzích politické korektnosti a sepisují petice ostře odsuzující hnisání rány.
To je samozřejmě míněno obrazně. To, co chci říci je, že další radikalizaci Evropy by se dalo předejít nahrazením chaotického přístupu k migrační krizi dobře promyšleným a neprodleně implementovaným plánem. Jinými slovy - politické hnědnutí starého kontinentu by ztratilo vítr z plachet, kdyby starousedlíci viděli, že jejich vlastní politická reprezentace dokáže oddělit válečné uprchlíky od ekonomických migrantů a hlavně, že dokáže tok obou proudů účinně regulovat.
Jedním z mechanismů jak ten příval regulovat by mohl být evropský ekvivalent výše popsané přistěhovalecké loterie. Pokud Brusel dospěl k názoru, že Evropa by měla doplňovat svou pracovní sílu zvenčí (a úplně stoprocentně o tom přesvědčen nejsem), loterie se všemi jejími mechanismy mi připadne důslednější a důstojnější než lovení přeplněných kocábek jižně od Sicilie nebo zoufalé nahánění migrantů po balkánských horách.
Ve stávající imigraci spatřuji dva problémy. Jednak probíhá příliš rychle, takže evropská společnost začíná mít problém ji vstřebat, a jednak se nově příchozí rekrutují vpodstatě ze stejné kulturní oblasti (Blízký východ a severní Afrika), což vede k vytváření ghett, etnických a náboženských komunit a výsledně paralelních sociálních struktur. To je samozřejmě na překážku úspěšnému začlenění do širší společnosti. Myslím, že evropská imigrační loterie by napomohla oběma zmíněným aspektům. Jednak by dala celému procesu jistou formu a řád a jednak by podnítila přistěhování z oblastí zatím imigrací nedotčených - přesně jako to dělá výše popsaný "DV Program". Etnicky, kulturně i nábožensky rozmanitější skupina "gastarbeiterů" by pak byla méně náchylná k uzavírání se sama do sebe.
Náš svět je pestrobarevnou paletou zemí; nevidím důvod proč by se o pracovní místa v Evropě nemohli ucházet třeba občané Peru či Kostariky, Filipín či Thajska a nebo klidně Madagaskaru. Získání modré karty (evropský ekvivalent "zelené karty") by nemělo být pouze otázkou geografické blízkostí mateřské země, ale mělo by postavit na roveň všechny, kdo se na budování budoucí evropské společnosti chtějí podílet. Loterie by pro takový přístup byla ideálním prostředkem.
A různí promovaní dobrodějové, kteří ve vládou dotovaných mudrcárnách odhadují vývoj přirozené integrace do roku 2050, by pak místo sepisování dvousetstránkových zpráv mohli vyrazit přímo do terénu a potenciálních novoevropanů se během vstupního pohovoru zeptat, jak si to s tou integrací a západním způsobem života vlastně představují.
Pokud by se podařilo zkrotit ekonomickou migraci, mohla by Evropa pokračovat v uklidňování rozbouřených emocí a vyřešit v modernějším střihu také otázku skutečných uprchlíků.
Například zřízením předběžných asylových stanic, řekněme v Turecku a Alžírsku, a ustavením mechanismu, který by bezpečně dopravil ty opravdu potřebné - včetně žen a dětí - do Evropy, po dobu než se budou moci vrátit do své domoviny a bez nutnosti platit nekřesťanské peníze různým pochybným zprostředkovatelům. Takový proces by mohl obsahovat i předběžnou bezpečnostní prověrku a vydání identifikační kartičky se základními údaji a zemí původu, aby bylo jasné, kam uprchlíky dopravit v případě potíží. Tím by se Evropanům vyslal jasný signál, že Bruselu jde skutečně o humanitární pomoc lidem v nouzi a ne o humanitární pomoc převaděčským mafiím.
+++++++++
předchozí díly ze série USA
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,53
- Průměrná čtenost 920x