Císařovy nové ideje
Pohádková říše je konstituční monarchií, ve které moudrý vladař kraluje v souladu s platnými zákony země. Volbu panovníka upravuje Zákl-Ř-1, hlava A, paragraf 9.
Následník trůnu je volen z řad kandidátů ztepilého zjevu, přiměřené chrabrosti a urozeného původu (je-li princ zastáncem evoluční teorie, musí prokázat, že pochází z krajty královské). Ze střevíců mu nesmí čouhat víc než pět stébel slámy, musí mít zaplaceny členské známky Odborového svazu šlechticů a jeho brnění by mělo odolat výstřelu z protitankové houfnice ráže 59 mm.Nevzejde-li vítěz z prvního kola, je ve druhém vybrán ten, kdo:(a) dokáže princeznu vysekat ze spárů devítihlavé saně, vyvázat ji z osidel zlého černokněžníka nebo ji alespoň odtrhnout od Facebooku.(b) v případě akutního nedostatku draků i čarodějů je vladařem zvolen ten, kdo princeznu rozpozná mezi 12 zahalenými pannami a nebo ji hlasitě rozesměje (nikoliv však nahlédnutím do výpisu z vlastního bankovního konta)
Precizně napsaná ústava není zárukou, že se všechny pohádkové postavy chytnou za ruce a s písní na rtech začnou budovat rozvinutou feudální společnost. Pikle se nekují jen v Šíleně smutné princezně, ale doslova kam jen sokolí oko pohlédne. Ty nejčernější pletichy jsou sice v zájmu malých čtenářů vyretušovány, ale stačí nahlédnout do poznámek pod čarou a dozvíte se věci...
Například Sněhurka ve svých pamětech poukazuje na roli, kterou při udělení licence na těžbu lithia sehrál nechvalně proslulý severočeský kmotr Rejpal. Relokace trpaslíků do oblasti Cínovce pak narušila životosprávu místního obra Koloděje do té míry, že se o jeho přežití musela postarat dobročinná organizace "Obr v tísni". Spavá princezna Růženka zase svépomocí obehnala rodný zámek pásmem hustého maliní a už už se chystala převrátit čajový trh naruby - když se do věci vložila šípková lobby se všemi právními důsledky z toho vyplývajícími. A ve stejném duchu zatočila pardubická mafie se státní zakázkou na rekonstrukci perníkové chaloupky.
Jednání v pohádkových kuloárech opravdu neprobíhají v rukavičkách. Když si pustíte záznam vládního rokování mezi Unií koblížků a Stranou sociálně demokratických lišek, bude se vám zasedání ukrajinského parlamentu jevit jako nácvik dvorní etikety podle Gutha-Jarkovského. A raději se neptejte, jak se chudý uhlíř obořil na královského výběrčího daní, když na něj vyrukoval s EET a ještě měl tu drzost se dotázat, zda má jeho milíř wifi. Z toho, co mu rozlícený živnostník vmetl do tváře, se tisková agentura iDones odvážila publikovat pouze první tři spojky a předložku "do".
Zkrátka v pohádkách se politikaří od rozbřesku do soumraku. A naostro.
+++++++++
Ani následníci trůnu to nemají jednoduché. Čtenář uvyklý martyriu presidentské kampaně se všemi těmi rozhovory, mítingy a debatami by si mohl myslet, že propíchnout unaveného draka kopím je pouhá formalita. Ale ani ta někdy nestačí. Princi Bajajovi se během kampaně podařilo zkrotit celé stádo lítých saní a pár nejdivočejších si dokonce furiantsky osedlal - a stejně mu to bylo platný jako Karkulce gumáky. Když se v království rozneslo, že Bajaja pod cimbuřím drandí na saních, dostal povolávací rozkaz od Zimního olympijského výboru a než bys řekl "bob", seděl v letadle do Jižní Koreje. Ani si nestihl zabalit jídelní náčiní a křupavé saláty kimčchi musel konzumovat vypůjčenými hůlkami od běžkařů.
Ovšem dnešní císař není dnešní.
Zlé jazyky tvrdí, že si již v útlém mládí pořídil sedmimílové boty a v nich běhával do Číny učit se, jak drakům zakroutit krkem. V podhradí si za to vysloužil obdivnou přezdívku Míloš Čacký. Ve středním věku politicky vyzrál a nejenže prosadil bazilišky na seznam ohrožených druhů, ale stal se jedním z klíčových architektů opoziční smlouvy mezi princi a saněmi. No a na stará kolena už se choval jako protřelý matador politických kolbišť a čínské draky nesekal šavličkou, ale jako loajální kandidát "pražské cukrárny" je pacifikoval pomocí investičních pobídek. Za tento principelní postoj mu v Pekingu udělili Řád rýžového nákypu, spojený se štědrou objednávkou 250 plyšových krtečků v hodnosti "maskota" pro potřeby pozemního vojska. Generál Sung Hao později ocenil jejich příkladné rytí povýšením do hodnosti "rytíře" (ceremoniál proběhl na stadionu Slavie Praha, který bude po zbytek sezóny mimo provoz z důvodu krtin v pokutovém území).
Přes tyto peripetie není Míloš Čacký císařem ledasjakým. Jeho velkou vášní jsou ušlechtilé a krásné ideje. Vize s křídly doširoka rozepjatými. Citáty, bonmoty a úslovími plní linkované sešity a ty pak v krabicích od bot i klobouků skladuje po celém hradě. Není divu, že se jeho politické projevy hemží břitkými průpovídkami. Ale císař nestagnuje - neustále prahne po nových a vznešených myšlenkách. Jen co někde zaslechne moudrost, už sliní inkoustovou tužku, aby si ji mohl zapsat na manžetu.
Není to tak dávno, co Míloš sám chrlil jednu perlu za druhou - až se novinářské svině na královském dvoře zalykaly. Když mu v Techickém magazínu vyšel článek o přestavbě východního křídla císařského paláce, mohli jste ta šlehnutí bičem skoro slyšet, co věta to úder pneumatického kladiva na hlavičku - kdo z nás měl tehdy odvahu ukázat na prohnilé podkrovní trámy. Ale jak už to tak bývá, pramen inspirace vyschl a brzy po nástupu do funkce císař zjistil, že nemá svým věrným, co nabídnout. Za svitu úplňku přemítal, čím vytře zrak svým oponentům, ale prázdné lahve od švestkového moku na něho civěly nepřítomným skelným pohledem. Jednoho kalnějšího rána si Míloš nasadil slaměný kuželový klobouk a po celém království nechal vybubnovat, že kdo dodá jeho politickému programu nové ideje, dostane princeznu Kateřinu za ženu a nádavkem půl kartonu pravých amerických cigaret.
+++++++++
Tou dobou sužovalo zemi nebývalé sucho a starý ovčák na salaši musel učinit nepopulární rozhodnutí. Zásoby mražené vojtěšky v lednici se povážlivě tenčily, ovce nespokojeně bečely a brzy nebylo ani na halušky. I zavolal si svého jediného synka a se zachmuřeným výrazem ho poslal na zkušenou do světa. Panimáma mu do uzlíčku svázala pár buchet, přidala sebrané spisy Ferdinanda Peroutky a požehnala mu na cestu.
Dobře se nevedlo ani mlynáři v údolí. Náhon vyschl a mlýnský kámen se v půli posledního pytle pohanky zadřel. Mlynářka se pokoušela chvíli mlít jen tak pantem, ale nebylo to ono. Stavovský cech navíc takové praktiky zavrhoval jako rizikové, takže mlynář přišel nejen o živnost, ale i o bezpečnostní prověrku. Vztekle praštil čepicí o lavici, za okna vyvěsil cedulku "Administrativní výluka" a ledva nakrmil kočku, psa a moučného červa, vyrazil do hospody.
Když obecní dráb vyvolával na návsi císařovo poselství, seděl mladý ovčák s mlynářem v krčmě a oba utápěli své existenční nejistoty v žejdlíku medoviny. "Císař hledá nové ideje", zapředl mlynář řeč a v jeho očích to zajiskřilo čertovinou. Mladý ovčák našpicoval uši. Z broušené karafy dolil oběma zkvašené palivo. Slovo dalo slovo a do večera se oba výtečníci hlásili na hradě o audienci.
"Jeho Veličenstvo - jsme nejjemnější tkalci myšlenkové příze. V krajkové síti našich úvah uvízne i ta nejesoteričtější idea" vlísával se mlynář do císařovy přízně. "Spleteme vám volební program a přitom se ani jednou nespleteme", zahrál si mladý ovčák na chytrého horáka. "Ovšem bude to mít jeden malý pletací háček", dodal mlynář. "Naše teze jsou tak jemně artikulované a tak sofistikované, že je rozezná jen zcela výjimečně vytříbená mysl. Jen opravdový connoisseur! Obyčejnému rozumu zůstanou naše myšlenky skryté a budou se jevit nudnými, ba nesrozumitelnými."
Císař přikývl a oba podvodníci se pustili do díla. Na dřevěnouhelném Xeroxu stokrát okopírovali návod k obsluze vysavače a dvorní sešívačkou nadělali z papírové masy úhledné propagační brožurky. Zanedlouho si o nových, sofistikovaných idejích štěbetali vrabci na střeše. Procházející dvořané se sice podivovali, když na titulní straně viděli návod k obsluze vysavače, ale protože nechtěli být za venkovské balíky, předstírali živý zájem a tu a tam počastovali "tkalce myšlenek" líčeným obdivem.
+++++++++
Bilo nebilo, hodiny na věži ukazovaly pravé poledne a císař byl zvědav, jak pokračuje jeho zbrusu nový politický projekt. Nechal si zavolat svého oblíbeného ministra a poslal jej na hloubkovou kontrolu povedeného think-tanku. Vévoda von Storchennest se poctivě probíral čerstvě vytištěnými programy a cítil naléhavé nutkání jízlivě poznamenat: "Sorry jako, ale tohle spíš připomíná návod k obsluze vysavače". Naštěstí se včas zarazil a zvážil jaký vliv by takový odsudek měl na jeho reputaci a potažmo služební postup. Neřekl tedy nic a císaři zahlásil, že program je svou radikálností plně srovnatelný s jeho článkem v Technickém magazínu.
V předvečer svého projevu k parlamentu se císař odebral k mlynáři a mladému ovčákovi, aby se přesvědčil, jak jim jde dílo od ruky. Dychtivě nahlédl do textu, ale ať koukal jak koukal, viděl pouze návody k obsluze vysavače. Sebestřednost mu však nedovolila připustit, že by nebyl dostatečně vzdělaný, a tak jen cosi pochvalného zamručel a druhý den ráno odkvačil i s elaborátem do zasedacího sálu sněmovny.
Císař si významně odkašlal, rozestřel na řečnickém pultíku připravené tiskoviny a prorockým hlasem počal předčítat své nové ideje. Poslanci se po sobě překvapeně podívali: "Co to má znamenat?" Ale nikdo nechtěl vystavit své buranství na odiv a tak se zleva i zprava začalo postupně linout uznalé přitakávání, opatrný potlesk a posléze i první výkřiky "Bravo!" Z přední řady dokonce zaznělo i zcela zřetelné "Něch žije Míloš".
A snad by se politika v království začala ubírat naznačeným směrem, kdyby se z koutka neozval jeden gymnaziální stážista ze serveru demagog.cz. "Tohle přece není žádný politický program", zvolal vypjatým tenorem, "to je návod k obsluze vysavače".
Sálem to zašumělo. "Má pravdu", neslo se z poslaneckých lavic - zprvu nesměle, ale pak stále rozhodněji. "Tohle je přece návod k obsluze vysavače", stříkalo najednou ze všech hrdel, až čupřiny na urozených hlavách nadskakovaly.
Císař si uvědomil, že ho mlynář s mladým ovčákem obelhali a zčervenal tak, že mu přítomný zástupce KSČM duchapřítomně nabídl tiskopis žádosti o obnovení členství.
A pokud ji vyplnil, tak se červená dodnes.
+++++++++
(předchozí pohádky)
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,45
- Průměrná čtenost 920x