Evangelium podle Karla

Dávno je tomu, co v nehostinné poušti rozkládající se před řekou Jordán působil jeden moudrý a svatý muž. Abychom jeho jméno nebrali nadarmo, budeme mu říkat K. O jeho životě existují mnohá svědectví. Toto je jedno z nich.

(zárodek příběhu naleznete zde)

(1) Na počátku byl přechodník. A přechodník, vznášeje se nad vodami, stal se slovem Božím. Věci veškeré, povstavše skrze něho, zjevily se v tomto pomíjivém světě.

(2) Za dnů judského krále Heroda sestoupil Duch Svatý do blízkosti města Betléma, aby zde v rámci služební cesty po Blízkém Východě provedl blíže nespecifikovanou operaci se stupněm utajení Top Hormone Secret. Mise byla shledána úspěšnou a po devíti měsících se chudému truhláři Josefu P. a jeho ženě Marii Š. narodil synek K. Obávaje se znečištěných tahacích kleští a státní indoktrinace ze strany římského impéria, Josef přemluvil svou ženu, aby dala přednost domácímu porodu. V chudém chlévě bylo slámy poskrovnu, ale lůja dost na zažehnutí vnitřního světla. Marie byla žena neposkvrněná a ve své čistotě setrvala po celý život. Když za ní po mnoha letech přišli zástupci sboru farizejů, aby v rámci hnutí #MeToo obvinila Ducha Svatého z nepřiměřeného nátlaku a vymohla od Pánaboha odškodné ve výši tří všehomírů, hnala je svinským krokem až do Chabulonu. 

(3) O několik let později žil nedaleko řeky Jordán boží zmocněnec, Honza Křtitel. Ve všední dny prováděl rituální očistu místního obyvatelstva a přes víkend si přivydělával jako instruktor potápění v patricijských lázních. Když se ho zbožní vesničané ptali, zda je očekávaným mesiášem a zda je jeho obřadná koupel dostatečným oprávněním ke vstupu do Božího království, jen skromně vrtěl hlavou: "Teprve ten, co přijde po mně, vám opravdu umeje hlavy".

(4) A K. na sebe nenechal dlouho čekat. Prošed Křtitelovýma rukama, řekou Jordán i bezpečnostním rámem na oslím terminálu v Bethany, vydal se na svízelnou dráhu blogera. Díky svému dělnicko-božskému původu neměl žádný problém s obdržením pracovního povolení a po ověření totožnosti identifikační holubicí počal psát sloupky pro judejský deník Lidové Papyrusy. A nebyly to články ledasjaké. Majzlíkem břitkým tesal do kamenných tabletů barvité karikatury soudobých hříšníků, jiskřivými slovnímy obraty lechtal představivost svých čtenářů a z nonšalantně namočeného pera sypal jeden povedený příměr za druhým. Takový zvonivý jazyk nebylo v okolí Mrtvého moře slyšet od dob krále Šalamouna. Kamkoliv se obrátil, tam ho následovaly nadšené zástupy čtenářů, dychtivě hltajících každý satirický šleh, každou umně vykreslenou črtu, každé tepnutí jeho pověstného kladiva na čaro-dějnost.

(5) Křtitelovi samotnému však nebylo souzeno ochutnat tohoto omamného ovoce. Zvěsti o nezdaněné křtitelské živnosti se donesly až na dvůr krále Heroda. Jeho dcera Radomíra byla nejen zkušenou rádkyní a svůdnou tanečnicí, ale také výbornou kreslířkou. Když viděla Honzu v okovech pohazovat svým pověstným sedmiletým plnovousem, požádala otce, aby směla jeho tvář zachytit na plátno. Herodes luskl prsty a přikázal zbrojnošům, aby neprodleně obstarali vše potřebné: stojan, štětce, paletu a Křtitelovu hlavu na stříbrném podnose. Honzovu osiřelému tělu v zatuchlém žaláři pak nezbylo než se před uložením k věčnému spánku pustit do bezhlavého počítání oveček. Kroniky uvádí, že se dopočítal až do nekonečna.

(6) K. se brzy vypracoval v uznávaného autora parodií v Dolním Samaří. Jednoho večera se před jeho záplatovaným stanem zjevil neznámý diskutér, který se představil stručně jako Arnold. Muž byl oděn v chlupatém kožichu a jeho kudrnatou čupřinou prokukovala dvojice rohovitých výběžků. Mlčky pokynul, aby ho K. následoval kamenitou pouští a dovedl ho až ke skalní výspě, odkud byl dobrý rozhled do kraje. "Tam všude jste milován", ukázal rukou, úlisně se vemlouvaje do jeho přízně. "I mně se líbí jak píšete, ale je to na můj vkus příliš jednostranné. Snad byste také mohl občas rýpnout i do druhé strany... však víte, koho myslím", a s těmito slovy obrátil své baziliščí oči k obloze, po které se právě kutálelo sluníčko. "Samozřejmě to nechci zadarmo. Není problém zařídit karmu nad 50 a pokud byste se ráčil trefit i do té nenáviděné jeruzalémské kavárny - tfuj - možná i sdílená dača na Krymu by se dala zamluvit". Ale K. byl neoblomný: "Odstup Satane! Nejen karmou živ je člověk." Vzduchem to zasyčelo a muž v chlupatém kožichu dočista zmizel. Zůstal po něm jen sirný zápach a služební odznak z tvářeného bronzu.

(7) Zanedlouho došel K. až k břehu Galilejského jezera. Několik mužů zde látalo své sociální sítě. Byl mezi nimi kuchař Filip, daňový poplatník Zdeněk, felčar Tomáš, živnostník David, účastník kurzu plavání Michal, a úplně vzadu stál Matyáš, zajímající se o alternativní pohon velbloudů. "Následujte mne, a já z vás učiním blogery lidských duší", vyzval je K. ke spolupráci. Muži se ošívali a ryli špičkou sandálů v písku. Žádný z nich nechtěl opustit své občanské povolání. Teprve když se dozvěděli, že K. má mezi přáteli na Facebooku stvořitele celého vesmíru, vydali se v jeho stopách. Za krátký čas je následoval i Marek, Lukáš, Martin, Jaromír, Radek a Jirka.

(8) Podél břehů Mrtvého moře každý rok kočovaly davy chudých pastevců lačnících po vědění. K. pro ně na svém tabletu napsal brilantní eschatologickou polemiku o nesmrtelnosti chrousta. "Jak můžeme nasytit tyto hladové zástupy jedním článkem", tázali se Mistra učedníci. "Neklesejte na mysli, vy malověrní", odpověděl K. a na svém tabletu stiskl ohmatané tlačítko "Publikovat". A věru, jako mávnutím kouzelného proutku jeho zasvěcený komentář roztáhl krovky a rozletěl se do stovek chudých chatrčí. Zvěst o tom, jak K. nasytil 5000 dychtících jedním článkem šířila se po kraji jako písečná bouře.  A to nebylo v oboru žíznění zdaleka všechno. Na svatbě v Káně Galilejské se K. přitočil k nádobám s horkou vodou a nenápadně do nich vložil malé polopropustné pytlíky. Svatebčané se zdráhali uvěřit svým očím: "Pohleďte! K. proměnil vodu v čaj! Hosanna!"

(9) K. nabádal učedníky, aby milovali své bližní a často k nim promlouval v podobenstvích. Jednoho dne se jej Lukáš zeptal, kdo je vlastně jeho bližní. K. tedy shromáždil své ovečky kolem ohně a uprostřed pouště zorganizoval politické školení tovaryšstva: "V dávných dobách se blogeři dělili na dvě znesvářené skupiny - budu jim říkat Samaritáni a Nesamaritáni. Pod svými články se hádali do běla, vzájemně si podsouvali nenávist, přeli se o to, kdo je majitelem té jediné správné pravdy a nejednou se počastovali výrazy, které nelze ve slušném Písmu ocitovat. Jednou napsal Nesamaritán kontroverzní byť pravdivý článek. Jeden z jeho souvěrců si jej přečetl, ale zalekl se následků souhlasu a nezanechal po sobě žádnou stopu. Po chvíli si jej přečetl druhý Nesamaritán a ani on se neodvážil článek karmovat, natož opatřit palečkem. Ráno se ale do blogu pustil jeden Samaritán a přestože mu nebyl úplně po chuti, rozpoznal moudrost v textu obsaženou a vložil do diskuse pochvalný komentář. Tak už víte, kdo je váš bližní?". Leč učedníci mlčeli jako zařezaní neboť - jako vždy při PŠT - pochrupovali na ovčích kožkách.

(10) Hora Olivetská byla odpradávna oblíbenou přírodní kazatelnou všech významných spasitelů. Správa kopce ale udělovala povolení k veřejnému výstupu podle abecedy a přednost před K. proto dostal nazaretský prorok J., byť teprve po prozkoumání cílové fotografie. Nezbylo tedy K. než svolat na úpatí hory protidemonstraci. Jen co se několik desítek náhodných kolemjdoucích shoufovalo kolem vystouplého balvanu, K. k nim zaníceně promluvil: "Tvrdí-li J., že království jeho Otce není z tohoto světa, pak sám přiznává, že není Boží syn, protože tento svět byl přece stvořen bohem, a co je stvořeno bohem, musí být, zcela logicky, součástí božího království, a co se nachází vně božího království, to s bohem nemůže mít nic společného, ergo, není-li království Otce J. z tohoto světa stvořeného bohem, pak ani Otec J. nemůže být bohem, a není-li Otec J. bohem, pak on ani nemůže být božím synem". Když doznělo udivené mrmlání z davu, nejzručnější z tovaryšů, řečený Jaromír, naložil řečnický pultík na trakař a rozpustil shromáždění formulkou: "Slyšeli jsme slovo bloží".

(11) Učedníkům ležela zjevená slova dlouho v hlavě.  K večeru se Marek osmělil: "Mistře, po okolí Jeruzaléma běhají stovky proroků. Jak víme, kdo je pravý a kdo falešný?". K. se tajuplně usmál a odvětil: "Podle ovoce poznáte je. Střezte se těch, kdož vám slibují království boží v jakémsi blíže nespecifikovaném, snad i neeukleidovském, prostoru mimo tento svět. Já přicházím ne proto, abych vám usnadnil život na onom světě, ale proto abych vám usnadnil život tady a teď, v tomto kosmu, který můj Otec stvořil pro vás. A prvním krokem k takovému životu je - a dobře si ten termín zapamatujte, pacholci - elektrická síla." Nato uchopil K. ostrý klacík a do prachu cesty počal rýsovat Maxwellovy rovnice. Když učedníci spatřili nabla operátor, klesli na kolena a čelem bili o tvrdou zem. Ti prostí muži, nepolíbení školní inkluzí, seznali instinktivně, že nabla operátor může v té době znát jen syn skutečného živoucího Boha.

(12) Když se učedníci přestali třást a přijali divergenci vektorového pole za svou, technicky orientovaný Matyáš se nesměle otázal: "Mistře, a k čemu nám vlastně ta elektřika bude dobrá?" "To poznáte až se narodí prorok Elon", přislíbil K. a vytáhnuv zpod roucha ebonitovou tyč, počal ji usilovně třít liščím ohonem. Nevěřící Tomáš k němu opatrně přistoupil a bázlivě se tyče dotkl prstem. A v mžiku jediném dostal takovou šupu až se mu zježilo oboje obočí a z jeho stetoskopu ještě po několik hodin sršely jiskry převeliké. "A nyní nastav druhý prst", pobídl K. Tomáše.

(13) Přemýšlivý Martin se však nenechal ošálit: "Mistře, není snad posláním proroka přinést lidstvu morální zákon? A ty tu místo toho šíříš nějaké mechanické novoty..." - "Máš pravdu, Martine, a kdybyste nepochrupovali na PŠT, věděli byste, že jsem vám už dávno zvěstoval Devatero Slabik: 'nedělej jiným, co sám nerad'. Očekávám od vás, že do švestek toto Devatero rozšíříte po celém Předjordánsku." Martin se zahloubal, ale z jeho ustaraného výrazu bylo lze vyčíst, že není o svém poslání vnitřně přesvědčen. K. tedy přistoupil blíže, zašátral v rukávu a na stůl položil obrácenou kartu. Srdcové eso. Oči učedníků se rozzářily. O hodnověrnosti K. již nebylo pochyb. Pradávná věštba proroka Mariáše došla svého naplnění.

(14) Jednoho dne přednášel K. v chrámu a zvenku zaslechl, jak se rozlícený dav chystá kamenovat mladou ženu jménem Maří Markéta. Zlí jazykové tvrdili, že provozuje nejstarší řemeslo na světě - ekonomické poradenství. Než k ní došel, farizejové s kameny v rukou ji obstoupili v půlkruhu a zlostně volali: "To ona předpověděla pokles jeruzalémského HDP!" .. "To ona tvrdila, že Denarius nevyhnutelně zkrachuje" .. "To ona již osmým rokem předvídá zničující recesi" .. "To ona nás balamutí blížícím se pádem říše římské" .. "Ukamenujte ji! Ukamenujte ji!". K. se postavil mezi ženu a rozlícené kupce a vyčítavým hlasem k nim promluvil: "Kdo z vás nikdy nezvojtil ekonomickou analýzu, ať první hodí kamenem." A kupcům poklesly ruce a kameny jim vypadaly z rozevřených dlaní. K. se obrátil k ženě a vlídně jí položil ruce na ramena: "A teď jdi, a už nepiš."

(15) Toho jara prožíval nezávislý bloger Lazarus malou osobní krizi. Jeho blog byl administrací stažen, protože neuváděl přesné citace z posvátných textů. Mnozí dokonce naznačovali, že je napojen přímo na lazaruskou ambasádu. Když jej K. přijel navštívit, byl Lazarus již druhý den zabanován. Naštěstí K.  neztratil hlavu - přesně změřil přenosovou kapacitu Lazarova serveru, zakoupil nový software, od svého Otce vyzvěděl přístupová hesla a na druhý den byl Lazarův blog obnoven. "Hle, Lazarův účet vstal z mrtvých", šeptali si jedni. "Ten člověk je jistě náměstkem našeho Pánaboha", přizvukovali jim druzí. "Měř a míra tvá tě uzdraví", odpovídal jim K. skromně, ale jeho resumé se utěšeně zaplňovalo zázračnými kousky.

(16) Několik dní před svátkem Pesach si K. v půjčovně lichokopytníků vybral jednoho nepříliš ojetého oslíka a triumfálně s ním vkráčel do Jeruzaléma. Když však v chrámu zahlédl stánky Parlamentních listů, Protiproudu a dalších dezinformačních plátků, okamžitě začal úřadovat. Vřítil se do hlavní chrámové lodi, stohy "fake news" rozházel po celém svatostánku, šokovaným reportérům nadrobil do kalamářů křídu a klece s cvičenými trolíky zuřivě rozkopal. Poté se doširoka rozkročil a hromovým hlasem zaburácel: "Vy plémě nečisté, z chrámu mého Otce jste udělali doupě propagandistů. Ale pravím vám, snadněji projde velbloud uchem jehly než ty vaše splašky na titulku." A aby ilustroval pozitivní přístup, s písní na rtech se pustil do draní zabavených husích brků. Zanedlouho mu pod rukama nakynula Duchna Svatá a K. viděl, že je to dobré, neboť je smutno na světě Duchu samotnému.

(17) Na zasedání Sanhedrinu to hučelo jako v úlu. Členové rady starších se vzájemně překřikovali. "Celé město nemluví o ničem jiném než o proroku K." .. "Tvrdí o sobě, že je Mesiáš" .. "Strhává za sebou důvěřivý venkovský lid" .. "Nererespektuje zavedené zvyklosti" .. "Prý dokázal proměnit vodu v čaj" .. "Ještě aby svým příznivcům začal nabízet duchovní koblihy". I laickému oku bylo zřejmo, že K. ťal do živého. Znepokojení saduceové se dožadovali vytvoření občanského hnutí "Milion chvilek pro theokracii", včetně transparentního úboru pro zapisovatelky. Ale nejvyšší velekněz je rázným pohybem ruky umlčel a pokynul do tmy. Z příšeří chrámové klenby vystoupil učedník Jirka a zavázal se, že za 3333 stříbrných tříkaček svého Mistra zradí.

(18) "Nebude to lehké, ani pro vás, ani pro mne, ale nadešel čas abych z lidstva sňal všechna jeho stylistická pochybení, všechny gramatické chyby a chybějící interpunkci", oznámil K. svým učedníkům, když se společně sešli k poslední večeři. Jeho oblíbený učedník Radek nabídl svou pomoc, ale K. na něho jen smutně pohlédl: "Nežli kohout zakokrhá, i ty, milý Radku, mne v diskusi třikrát omínusuješ." Ostatním pak K. kladl na srdce, aby jeho učení poctivě zaznamenali. "A ne abyste s tím otáleli dvacet let", pokusil se o žert a v upomínku prvotního hříchu objednal na závěr jednu velkou pizzu s rajskými jablíčky. Mladičký elév Leonardo z malířské školy si je během hostiny rovnal podél stolu, aby se mu vešli na širokoúhlé plátno: "Výborně - a teď se, mládenci, asi tak pět hodin nehýbejte."

(19) V zahradě Getsemanské voněly kvetoucí cypřiše. K. seděl se svými učedníky ve stinném háji, přezkušoval je z Kirchhoffových zákonů a velmi se rmoutil nad jejich nedostatečnými studijními výsledky. Pod rouškou tmy se do zahrady vplížil také Jirka, následovaný oddílem římských těžkooděnců. Jirka přistoupil ke K. a políbil ho na tvář. Velitel oddílu se rychle zorientoval, přikázal strážím, aby K. spoutali a monotonně mu odříkal jeho práva: "Jménem zákona vás zatýkám. Máte právo na advokáta. Jestliže si ho nemůžete dovolit, bude vám přidělen. Máte právo nevypovídat. Vše, co řeknete, může být použito proti vám a nebo proti dětem, které se to v hodinách katechismu budou učit nazpamět až do skonání věků."

(20) Pontius Patrikus, praefectus Romanus, seděl v čalouněném křesle a zvědavě si prohlížel spoutaného mladého muže v otrhaných šatech. Po chvíli se jej dotázal: "Tak ty jsi ten král blogerů?". A K. mu bezelstně odpověděl: "Ty sám to říkáš". Pontius obrátil minci s Césarovým portrétem v prstech a nevzrušeně pokračoval ve výslechu. "Doneslo se mi, že brojíš proti bohatství a rozhlašuješ dokonce, že mamon je nástrojem ďáblovým". K. nehnul ani brvou: "Každý si musí sám rozmyslet, zda bude ve svém srdci uctívat boha a nebo boháčka".

(21) Pontius nechal předvést dva odsouzence na mramorové nádvoří. Jedním z nich byl K., druhým pak známý buřič, xenofob a arcilotr jménem Ládik. Bylo římským zvykem propustit na svátky jednoho z vězňů, s tím, že druhý měl být tradičně přibit na dřevěnou konstrukci ve tvaru písmene Y. "Kterého z těchto dvou nešťastníků mám propustit?", zahřímal Pontius do pléna. "Ládik na svobodu! Vydejte nám Ládika!", skandovali shromáždění občané a ti odvážnější dokonce mávali olivovou větvičkou. Pontius Patrikus pokynul svým podřízeným, aby sundali Ládikovi pouta.

(22) Ládik přistoupil k pódiu, z náprsni kapsy obnošeného kaftanu vyňal srolovaný pergamen a plynnou aramejštinou s ostravskym přizvukem počal předčítat svou děkovnou řeč: "Tuž v prvni řadě děkuju členom jeruzalemsky akademyje, keři se nebali mi i přes politycky tlak projevit duvěru. V druhy řadě děkuju tady štajgrovi, že to cely tak fajně zrežiroval, i jakysik skleněny hranolek pro mě vyšťaral.  A v neposledni řadě musim poděkovat chlopum z knajpy Na ružku, kaj som si chodil po tem kontrarevolučnim fajrontě odpočinut. A taky hospodskym osvětlovačum, to da rozum, bo ve tmě se převrat robit neda, nu ni? A timto vam všem slibuju, že ve svym rebelanstvi nepolevim a že ty skleněny hranolky budu sbirat tak dluho, až z Mordora nezustane na kameni kamen" a s těmito slovy zahrozil zaťatou pěstí směrem k Římu.

(23) "Připravte mi sprchu s dvojitou vodou", štěknul Pontius na své služebníky, aby ze sebe omyl justiční omyl. A zatímco se Patrikus drbal rejžákem, v marné snaze sedřít ze sebe pocit provinění, prověřený otrok z reklamní agentury obcházel soudní palác s dobře viditelnou cedulí "Trápíš-li se svou vinou, vydrhni se Solvinou". I Jirka se trápil. Žmoulaje v kapse jednu ze svých tříkaček, bloudil po Jeruzalému a hledal telefonní budku, odkud by si mohl zavolat na Linku důvěry. A koneckonců trápil se i K. - kvečeru byl vsazen do temné kobky v suterénu, nafasoval erární trnovou korunu vzor 63 a z prefabrikátů truhlářského družstva Ykea si počal sestavovat dřevné ýčko. Na druhý den jej na vlastních bedrech o nosností 9000 šekelů dovlekl až na Golgotu.

(24) Kolem popraviště stály vyrovnané řady římských vojáků, pár blízkých a příbuzných, náhodní přihlížející a několik bulvárních hyen, čekajících s otevřenými notesy na Mistrova poslední slova. Kolem třetí hodiny se setmělo, těžký vzduch znehybněl a zřasenou oblohu rozčísla nebeská pěchota rozeklaných blesků. Vojáci bojácně ustoupili o dva kroky zpět. K. pozvedl své krví podlité oči k nebesům a s posledním nadechnutím polohlasem zanotoval: "Svůj čaj si osladím o trochu víc...".

(25) Davem zachvěla elektrizující vlna. "To je ten místní písničkář Karel Golgott", ozvalo se odkudsi z lidu. "Je to prý syn samotného Stvořitele", prozradil jeden starší pastevec. "Říkají mu Božský Kája", přisadil si druhý. "Pssst!", kladli si okolostojící prst na ústa. "To je ten, jehož jméno se nesmí vyslovit." Jen Sibylla z Cechu prognostického se nebála a troufla si nabídnout malou předpověď: "Své příští narozeniny oslaví sám a na jaře si vrásky spočítá".

(26) Když bylo dokonáno, Svatá Tereza přistoupila k ýčku, sňala tělo K. z konstrukce a opatrně ho zabalila do jemného turínského plátna. Poté odvalila kámen a uložila jej k poslednímu odpočinku. Však třetího dne byl hrob prázdný a stráže neměly ani páru, kam se tělo K. vypařilo. A přece byly pravdě docela blizoučko. Tělo K. se rozpustilo ve vodním oparu a vzneslo se k oblakům, kde splynulo s bělostnými beránky. Voda jsi a ve vodu se obrátíš.

(27) Když bylo celostátní pátrání odvoláno, učedníci usedli ke svým blogům, aby ještě zatepla vytesali do tabletů Nejnovější Zákon, jak jim Mistr nakázal. Jejich myšlenky vířily vzduchem jako blankytné vážky, byť se často pohybovaly na samé hranici Kodexu apoštola.  Marek se pustil do pokorné úvahy "Kudy do nás přicházejí sny", Zdeněk svou technicky propracovanou studii nadepsal "Snýtovaná nebesa" a Filip si připravil bilancování pozemské existence v blogu "Cena života... písek a krev". Jen Jirkovi se ve stísněné sklepní komůrce nedařilo téma nějak smysluplně uchopit. Odevzdaně hryzal rukojeť dlátka a bělmem svých očí zoufale křesal do mokvající tmy. Teprve po několika hodinách ho múza s jistým sebezapřením políbila a v záhlaví jeho pozdního elaborátu se objevil osudný titul "Poučení z křížového vývoje".

(28) Na skalním ostrohu určeném k vybudování církve seděl malý Petřík a znuděně mlátil do kamene železným kladívkem. Co chvíli ve svém úsilí polevil a pozoroval načechrané obláčky honící se po nebi. Navzdory pouštnímu klimatu z nich vypadlo několik jemně vytepaných vloček. Velebně - jako miniaturní labutě - se snášely k zemi. Petřík beze studu vyplázl jazyk a jedna z nich přistála na jeho špičce. Ale k pokání malého hříšníka nedošlo - vločka se rozpustila dřív než stihla zastudit.

(29) Vznášeje se nad obláčky, duch K. mezitím nalezl svou vlastní elektrodynamickou rovnováhu a rozezněl se v symfonii přechodníků. Dosáhnuv kmitočtu violoncellové superstruny G, shodil okovy času i prostoru a po vyznačeném přechodníku pro chodce proběhl do Nírvány typu Anupadhishesa, velikost 34. A jestli ho neodnesl fotonový vítr, trůní tam dodnes ve formě Svaté Trojice - Bloger roku, Blogerka roku a Nováček roku. Alelůja!

(text vytištěný tučně je autentickým a historicky ověřitelným citátem z odkazu K.)