Úspěch versus "úspěch"

17. 10. 2018 9:09:09
Někdo závidí loukám a někdo svým bližním. V poslední době slyším poměrně často postesknutí nad tím, jak někdo někomu závidí úspěch. Kdykoliv se s tímto argumentem setkám, zbystřím. Ono to s úspěchem vůbec není tak jednoznačné.

Už staří Římané říkali, že bohatý člověk je buď nepoctivec a nebo dědic nepoctivého člověka (Dives aut iniquus est, aut iniqui haeres). A ani novodobá verze tohoto úsloví není o moc diplomatičtější: "za každým velkým majetkem najdeme zločin".

K bohatství se dá dojít rozličnými způsoby. Někdy po přímce, jindy po serpentině, jak to komu tvar páteře dovolí.

A čím je systém komplexnější, tím snadnější je ho podojit.

Když byla ekonomická směna omezená na katastr jedné vesničky, těžko se dalo výrazněji čachrovat. Soused sousedovi viděl do talíře, dluh sedlákovi se splatit musel a deset pytlů ovsa jen tak lehce neschováte. Oproti tomu je dnešní globální ekonomika hotovým labyrintem příležitostí. Státy soutěží komu se podaří nasekat vyšší rozpočtový deficit, centrální banky chrlí nekryté peníze jako by zítra měla dojít tiskařská barva, riskantní dluhy se cudně ukrývají za neprůhlednou stěnou derivátů, důchodové fondy směle investují do papírových aktiv na druhém konci světa a vlastnická struktura leckterých holdingů připomíná kořeny letitého baobabu, zhusta končící někde ve zrezivělé poštovní schránce na Kajmanských ostrovech. A čím blíž turbulentním finančním veletokům rozbijete svůj stan, tím snadněji se vám podaří nějaký ten zlatý potůček úspěšně odklonit do přineseného korýtka.

A proto se snažím rozlišovat mezi úspěchem a "úspěchem".

Zatímco úspěšní se ke svému majetku propracují díky svému talentu a pracovitosti, "úspěšní" obvykle bohatnou prostřednictvím konexí a machinací. Jinými slovy, rozdíl mezi úspěchem a "úspěchem" je podobný rozdílu mezi chytrostí a vychytralostí.

Kdybych to měl znázornit na jednoduchém diagramu, tak úspěšný jedinec si vezme svěřený podíl celkového bohatství společnosti (vyznačený cihlovou barvou) a podle míry svého zanícení a umu ho příslušně navýší. A s ním i celkové bohatství společnosti.

Na druhé straně "úspěšný" jedinec žádné nové hodnoty nevytváří. Pouze to zaonačí tak, že po precizním provedení "úspěchu" se část obecného bohatství potichounku přesune do jeho kapes. Nás může v tomto ohledu alespoň těšit, že jsme po robotovi a pistoli dali světu další krásné slovo - tunelování.

A přestože v reálu - jak už to tak na této planetě bývá - je úspěch s "úspěchem" do jisté míry promíchán a není vždy úplně jednoduché je od sebe oddělit, úspěch je jednoznačně cestou k ekonomické prosperitě (protože vytvořené bohatství se časem rozteče do zbytku celé společnosti), zatímco "úspěch" společnost posouvá pouze k plantážím banánové republiky, ve které si většinu statků mezi sebou rozdělí skupinka plutokratů. A protože "úspěšní" žádné nové bohatství nevytváří, přirozeně cítí potřebu se v dobytých pozicích zakopat.

Závist je oblíbenou zbraní takové zákopové války. Kdykoliv zaslechnu nářek, jak někdo někomu závidí nashromážděné bohatství, mohl bych vzít jed na to, že za tím bude někdo hodně "úspěšný".

=========

Někdy v devadesátých letech jsem jel s jedním kolegou na konferenci do Chicaga a protože cesta obnášela pár set mil autem, stavili jsme se na noc u jeho strýčka na farmě v Indianě. Malebná dvoupatrová budova uprostřed polí, na dvorku vypulírovaný traktor John Deere, z druhé strany dvě stodoly a za nimi parkoviště pro výpomoc z nedalekého městečka. Prostě seriálová idylka z šedesátých let.

Když jsme po večeři popíjeli čaj a já se podivil, jak všechno funguje jako na drátkách, pan farmář mi prozradil, kde je zdroj té pohody: "Můj děda mě naučil jednoduché pravidlo: neždímej půdu ani lidi".

V tom krátkém sdělení jsou dvě důležité ingredience úspěchu. Každý podnikatel je součástí určité komunity, do které náleží, a součástí určitého prostředí, ve kterém žije. A pokud se ke zdrojům - ať lidským či materiálním - chová ve stylu "po nás potopa", dříve nebo později se tento postoj obrátí proti němu. A tohle ukotvení dnešnímu světu těžce schází. Honem honem rozbalíte třpytivá cinkátka a když vaše reputace v dané lokalitě poklesne pod bod mrazu, sbalíte kufry a odletíte švindlovat někam jinam (angličtina má pro tento typ rychlokvašného byznysu velmi trefný terminus technikus: fly-by-night, tedy doslova "v noci (od)leťte").

A vlastně je v tom farmářově sdělení ještě jedna (implicitně vyjádřená) moudrost - skutečný úspěch se zpravidla rodí pomalu, v průběhu několika generací, skrz mozoly dědů a pradědů. Zkušenosti v oboru se tříbí metodou pokusů a omylů a pak předávají z pokolení na pokolení. I proto se firmy rády honosí starobylým datem založení: "Vyklepáváme kosy od roku 1887", popřípadě (jedná-li se o úklidovou četu) "Vyklepáváme špačky od roku 1887". Překotný kolot moderní ekonomiky tento odvěký punc kvality bohužel upozadil. Každý chce zbohatnout co nejrychleji a doba to mnohdy umožňuje. Jen pro zákazníka je pak obtížnější hledat opravdovou solidnost - koneckonců rozdíl mezi "podnikem" a "podvodníkem" jsou jen tři malá písmenka uprostřed.

Asi nejvýrazněji je hektický typ bohatnutí vidět v postkomunistických zemích. Po revoluci stáli všichni na zhruba stejné startovní čáře a pak stačilo jedno klausovské zhasnutí, úprk "úspěšných" na Klondike a po dvaceti letech - simsalabim - z klobouku vykukují pohádkově "úspěšní" vykukové. A nějak se mi nechce věřit, že by všichni ti kluci (a holky - ať nemám potíže s gender-polizei) makali 37 hodin denně. A že se mezi nimi objevilo hezkých pár kádrů a veksláků je nabíledni, kdo jiný se uměl pohybovat v kalných vodách s hbitostí hladové štiky?

(ta postkomunistická privatizace byl vlastně jeden velký socio-ekonomický experiment, zda se dá organický rozvoj kapitalismu uměle urychlit - zhruba ve smyslu zda se dá uspíšit zrání jablek každodenním ofukováním jabloní plamenometem).

A tak kdykoliv zaslechnu, jak se někdo zaklíná závistí nad bohatstvím těch úspěšných, myslím si o tom svoje. Opravdový úspěch je tvrdá dřina a tam opravdu není, co závidět. A pokud pár odvážnějších jedinců poukáže na "úspěšnou" levárnu v mezích zákona, nemluví z nich nutně závist, ale třeba pouze smysl pro fair-play.

Většina lidí ještě pozná rozdíl mezi hospodářem a hochštaplerem.

Ten první opravdu něco umí, zatímco ten druhý v tom akorát "umí chodit".

A je v zájmu společnosti, aby těch druhých ubývalo.

Autor: Jan Řeháček | středa 17.10.2018 9:09 | karma článku: 23.53 | přečteno: 457x

Další články blogera

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 20.41 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma článku: 16.53 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma článku: 19.25 | Přečteno: 337 | Diskuse

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 166 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 36.58 | Přečteno: 793 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 32.53 | Přečteno: 3020 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 326 | Diskuse
VIP
Počet článků 400 Celková karma 18.73 Průměrná čtenost 922

Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...