Na koncert do Vlčí pasti

23. 05. 2019 9:09:09
Washingtonská oblast má celou řadu hudebních scén, od malých klubů až po velké arény. K nejoblíbenějším patří přírodní amfiteátr Wolf Trap, nalézající se na okraji stejnojmenného národního parku. Tady je malá foto-exkurze.

(nejprve něco málo z historie)

Za vznikem jediného národního parku zaměřeného na múzická umění stojí - cherchez la femme - mimořádná žena: paní Catherine Filene Shouse.

Narodila se roku 1896 v rodině bohatého bostonského obchodníka a po ukončení studií se počala věnovat oblasti ženských práv (zejména v oblasti pracovních příležitostí). Byla i politicky aktivní a v roce 1925 se stala první členkou DNC (ústřední orgán Demokratické strany).

Mrs. Shouse si přála, aby její děti vyrůstaly v kontaktu s přírodou a v roce 1930 koupila za tehdejších $5300 farmu ve Virginii v lokalitě zvané Wolf Trap (v 17. a 18. století se zde do pastí lovili vlci). Protože měla současně blízko k múzickým uměním (její otec založil bostonský symfonický orchestr), rozhodla se v roce 1966 darovat část farmy federální vládě za účelem vybudování přírodního amfiteátru. Ten byl oficiálně otevřen v roce 1971. Park jako takový spadá do péče National Park Service (správa národních parků), zatímco o provoz amfiteátru se stará nadace Wolf Trap Foundation. Nezávisle na nich funguje občanské sdružení Friends of Wolf Trap.

Amfiteátr dvakrát vyhořel. Poprvé částečně, v roce 1971, 14 týdnů před slavnostním otevřením. Přestože vznikla škoda ve výši $600000, scénu se podařilo zrekonstruovat a první sezóna proběhla podle plánu (zde najdete fotku z roku 1971).

Podruhé úplně, vlivem silného větru, těsně před sezonou 1982 (viz dobová zpráva New York Times). Přestože už koncerty byly nasmlouvané, hrozilo zrušení sezony. Díky nebývalé aktivitě ze strany parku i politické reprezentace se nakonec podařilo najít vhodnou dočasnou strukturu z prefabrikátů v arabských Emirátech a za pomoci saúdské vlády ji dopravit na svažující se louku za shořelým divadlem (obrázek improvizovaného stánku najdete zde). Při rekonstrukci původní budovy pak byla namísto oregonského cedru použita odolnější Douglasova borovice a současně byla implementována řada protipožárních opatření.

Catherine Shouse se dožila požehnaného věku 98 let a stala se neodmyslitelnou ikonou parku (amfiteátr se jmenuje podle jejího dívčího jména Filene Center). Její sen o spojení přírodního a kulturního elementu se proměnil ve vyhledávaný drahokam severní Virginie. Na celý areál se můžete podívat prostřednictvím Google Maps (a přepnout na satelit) a nebo pomocí serveru iNaturalist, který se specializuje na fotografie přírody (tato aplikace je globální a pokud rádi fotíte, můžete se připojit k biomapování naší planety).

+++++++++

Park

To, že se do parku přihasilo jaro poznáte tak, že ve stromech občas zahlédnete sovy. Normálně žijí v noci, ale na jaře, když vyvádí mláďata, tak musí dělat přesčas.

+++++++++

A taky rozkvetou dřeviny. Jako první Pink Azalea (Rhododendron periclymenoides)...

+++++++++

...a o pár týdnů později také Mountain Laurel (Kalmia latifolia).

+++++++++

I želví rybníček (kdysi napajedlo pro dobytek) si oblékne přiléhavou zeleň.

+++++++++

Hned za rybníčkem se nachází soutok Velkého a Malého potoka. Zleva přitéká Wolf Trap Creek a zprava Old Courthouse Creek. Přestože se o nejbližší okolí amfiteátru stará pár zahradníků, většina parku je ponechána svému osudu a má tudíž charakter pralesa.

+++++++++

Kromě rybníčku a dvou potoků se voda v parku vyskytuje také ve formě mokřin. Největší je na severním okraji, kde tradiční smíšený les přechází v lužní háj, který pak pokračuje dál po proudu Velkého potoka - už mimo areál parku.

+++++++++

Další mokřina se nalézá proti proudu Malého potoka a říkám jí "Louže nadržených žab". Narazil jsem na ni náhodou, když jsem tu před lety procházel s jednou známou a už zdálky jsme slyšeli strašlivé zvuky, jakoby tu někdo túroval motorku. Povídám: "Jakej idiot tu v neděli ráno túruje motorku?" Ale když jsme přišli blíž, motorka nikde; jen údolíčko plné žab, které si intenzivním skřehotáním hledaly partnera (a nebo to byly žáby aktivistky, demonstrující proti vybudování čapího hnízda).

+++++++++

V jižní části parku je skryta taková menší bažinka, napájená vlastním pramenem, kde rostou vlhkomilné chuťovky. Vpravo vidíte skořicovou kapradinu (cinnamon fern) a vlevo je kapusta pro skunky (skunk cabbage).

+++++++++

Běžné kapradiny lemují i většinu stinných steziček.

+++++++++

Do parku je vstup volný po celý rok a kromě obvyklých zásad pro chování v přírodě je nutno dodržovat jedno důležité dopravní pravidlo: zvířátka pohybující se v levém jízdním pruhu mají přednost (i do amfiteátru se mimo sezonu lze dostat, ale na koncert si samozřejmě musíte koupit lístek; cena závisí na věhlasu umělce).

+++++++++

Pohled na park z vršku travnatého svahu. Napravo od altánku je skupina stromů, kterou jsem fotil pro blog "Jak plyne čas". Před ní stálo v roce 1982 improvizované pódium, když amfiteátr vyhořel (po dvou sezonách byla louka vrácena do původního stavu). Mimochodem, v té skupině stromů jsou piknikové stoly, takže je možno si tam před koncertem dát něco na zub. Pro mnoho návštěvníků se to stalo tradicí.

+++++++++

Amfiteátr

Prohlídku amfiteátru a okolí začneme obráceným pohledem (zezdola směrem do svahu). Vlevo je vidět restaurace Ovations, kde si během sezóny můžete dát večeři (je to jediná restaurace široko daleko). Amfiteátr je zhruba 100 metrů "po hřebeni" doleva. Protože park provozuje soukromá nadace, svým mecenášům poskytuje různé výhody, které jsou odstupňovány podle výše příspěvku. Jednou z nich je občerstvení v poloskryté konstrukci uprostřed snímku (Associates Deck). Tento pavilonek si také můžete pronajmout pro soukromé účely (např. svatbu či korporátní akce).

+++++++++

Když po tom hřebeni vyrazíte směrem k amfiteátru, projdete kolem jedné z původních hospodářských budov (kdysi tu bývala farma), ke které z druhé strany přiléhá tzv. Encore Circle Lounge.

+++++++++

V rohu za budovou má svoji bustu Catherine Filene Shouse, zakladatelka parku.

+++++++++

Její pohled se upírá na malý domek, kde má dnes své kanceláře správa parku.

+++++++++

Když se k amfiteátru přibližujete po silnici, těsně před pokladnami budete objíždět mělkou kruhovou proláklinu (o průměru asi 60 metrů), kde je vysazena domorodá virginská flora (v létě je tam pěkná džungle). Ten bílý domek z předchozího snímku je schovaný ve skupině stromů vlevo.

+++++++++

A tady už jsme u hlavní brány (divadlo vykukuje vzadu). Vpravo jsou pokladny, vlevo rangerská stanice. Teď je tu ještě pusto, ale už za pár dní to tady bude jak na Václaváku (koncertní sezóna začíná tento víkend).

+++++++++

Rangerská stanice z druhé strany. Té chýšce v popředí se říká Kiosk a před koncertem v ní sedí jeden z dobrovolníků a podává informace davům proudícím směrem k bráně.

+++++++++

Filene Center (těžiště amfiteátru) in natura. Hlavní budova je 40 metrů vysoká, protože se do jejích horních pater vytahují kulisy. Po obvodu konstrukce jsou velkoplošné obrazovky, přenášející dění na jevišti. Do zakrytých prostorů (přízemí a balkon) se vejde 4000 diváků, trávník pojme další 3000. Na balkon se jde po můstku, který vidíte vlevo.

+++++++++

Takhle to vypadá na odpovídajícím můstku z pravé strany.

+++++++++

Pohled s balkonu na jeviště.

+++++++++

Za zadní stranou budovy je parkoviště pro učinkující. V létě tu parkují velké kamiony se zvukovou technikou a speciální autobusy pro umělce. Mimo sezónu tu parkují hlavně pejskaři, protože odtud je do parku nejblíž.

+++++++++

K amfiteátru patří ještě menší scéna pro děti (Theater in the Woods), která je uprostřed parku a funguje dva až tři dny v týdnu (obvykle dopoledne). Kromě koncertů, divadelních představení a kouzelnických show jsem tu také jednou viděl malé skautíky skládat slib.

+++++++++

V zákulisí

Když do té velké dřevěné budovy vlezete postranním vchodem a sejdete do suterénu, ocitnete se ve společenské místnosti, která je využívána jednak na školení dobrovolných rangerů a uvaděčů a jednak pro naučné veřejné přednášky.

+++++++++

Kousek za ní je tzv. Zelená místnost (Green Room) s výhledem na park, kde vystupující umělci tráví poslední chvíle před koncertem. Tady se budou už za pár dní rozvalovat operní primadony či ostřílení rockeři.

+++++++++

K Zelené místnosti přiléhají dvě šatny, kde se hvězdy mohou dolíčit.

+++++++++

V další místnosti jsou ještě připraveny dvě baterie zrcadel pro podpůrný ánsámbl.

+++++++++

Těsně před schody na jeviště je tzv. "Stage Lounge" (jevištní salonek), kde je kromě televize i ping-pongový stůl, aby se basista s bubeníkem mohli na poslední chvíli odreagovat (nepřepokládám, že by si tu tři tenoři chtěli zahrát "obíháka").

+++++++++

Čelem vzad, tři kroky dopředu a jste na úpatí schodiště.

+++++++++

Když se za schodištěm dáte doleva, ocitnete se ve velké manipulační hale. Vlevo je odhlučená zkušebna, vpravo za přepažující stěnou jeviště a v dáli na horizontu jsou vidět dveře dalších kanceláří pro pracovníky parku a amfiteátru.

+++++++++

Pokud se naopak za schodištěm dáte doprava, dostanete se nejprve do prostoru, ve kterém operuje jevištní technik. Podél stěny má k dispozici 104 různých lanek a provázků, kterými se ovládají kulisy, osvětlení a další scénická hejblátka.

+++++++++

No a pak už následuje prostorné jeviště, oddělené od hlediště protipožární oponou.

+++++++++

Jednou za čas pořádá správa parku "Den otevřených dveří" (Backstage Tour) a při té příležitosti se opona vytáhne a návštěvníci se mohou projít po prknech, která znamenají (hudební) svět.

+++++++++

Z hrany jeviště je vidět přízemí i balkon plus kus toho zeleného trávníku, kam si většina lidí nosí vlastní deku. Tam je obvykle uvolněnější nálada než v hledišti (na trávník je možno si donést alkoholické nápoje).

+++++++++

(a nakonec ten slíbený koncert)

Antonio Vivaldi: Čtvero ročních období

(předchozí díly ze série "Za humny")

Autor: Jan Řeháček | čtvrtek 23.5.2019 9:09 | karma článku: 15.83 | přečteno: 299x

Další články blogera

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 20.41 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma článku: 16.53 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma článku: 19.25 | Přečteno: 337 | Diskuse

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 166 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Od prvního jarního dne k Velikonočním svátkům

Rovnodennost, první jarní den, úplněk a brzy poté velikonoční svátky. Obrazové dojmologie ... ... ...

28.3.2024 v 15:39 | Karma článku: 10.80 | Přečteno: 93 | Diskuse

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 35.71 | Přečteno: 1757 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 16.13 | Přečteno: 166 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 212 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.17 | Přečteno: 157 | Diskuse
VIP
Počet článků 400 Celková karma 18.73 Průměrná čtenost 922

Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...