Půl století bez Jiřího Šlitra
Jeho vesmír jakoby vypadl z naivních obrazů celníka Rousseaua. Jen v něm nad fantaskně zelenými džunglemi neklimbá slunce, ale svůdně vybarvená rajská jablíčka. Daleko od ruchu ulice, daleko od štěkání bulváru, daleko od konformity davu. Červenají se v pozoruhodné zahradě na venkovském nádražíčku imaginace. Pokud nahlédnete před plaňkový plot, rozevře se před vámi svět absurdních nápadů, jazykového cizelérství a starých almanachů. Svět, do kterého vás nedopraví žádná cestovní kancelář. Do něho musíte spadnout po svých - jako Alenka v říši divů.
Jiří Šlitr se narodil 15. února 1924 v Zálesní Lhotě u Jilemnice. Při pohledu na to poetické jméno se mi skoro chce poznamenat, že každý má takové rodiště, jaké si zaslouží. Během středoškolských studií se jeho rodina přestěhovala do Rychnova nad Kněžnou, kde v roce 1943 úspěšně odmaturoval na místním gymnáziu. Už v té době projevoval umělecké vlohy. Po tatínkovi zdědil talent k malování, maminka ho naučila hrát na klavír. V Rychnově spoluzaložil Rychnovský dixieland, ze kterého se postupně vyvinul Czechoslovak Dixieland Jazz Band (video).
Po válce vystudoval právnickou fakultu (1945-49) a během následné vojenské služby (1949-51) se jako výtvarník Ústředního domu armády začal vážněji zabývat svou celoživotní láskou - kreslením. Právničině se nikdy profesionálně nevěnoval. V této době se také seznámil s textařem Pavlem Koptou a z jejich spolupráce vzniklo - mimo jiné - jedno z nejlepších českých blues: "Černá Jessie" (video). Skutečně osudové setkání ho však čekalo o pár let později.
V roce 1957 navštívil s Miroslavem Horníčkem vystoupení Akord Klubu v pražské Redutě a zde se seznámil se svým dlouholetým uměleckým souputníkem, Jiřím Suchým. Šlitr byl tehdy členem Svazu výtvarníků, takže se bez problémů mohl věnovat svým uměleckým projektům (kreslil, hrál v kinech na piáno, spolupracoval s Laternou Magikou, zúčastnil se výstavy Expo 58 v Bruselu). Ten nejzajímavější na sebe nenechal dlouho čekat. Společně s Jiřím Suchým a Ferdinandem Havlíkem založil v roce 1959 divadlo Semafor (i když oficiálním členem souboru nikdy nebyl).
Na prknech, která znamenají svět přidal ke svým poněkud komorním rolím skladatele a výtvarníka i podstatně exponovanější role zpěváka a herce. Zde se zrodila jeho pozdější jevištní persona založená na neohrabaně prkenném projevu a téměř dětské bezelstnosti. Jiří Suchý o tom v jedné ze svých vzpomínek vypovídá toto:
Zkrátka, jednou se ocitl Jiří Šlitr na pódiu Semaforu jako herec. Hra se jmenovala Jonáš a tingltangl a Jiří Šlitr měl za úkol říct během večera několik vět. Společným úsilím celého kolektivu Semaforu se podařilo vycvičit ho tak, že věty řek, nakonec dokonce mnohdy i ve správnej okamžik. V premiérovém publiku při vyřčení každý tý věty vznikl pocit jakýsi úlevy, kterej se projevil ve formě potlesku a smíchu, publikum ukázněně ocenilo výkon cvičeného muže, bylo šťastno, že při vyřčení věty třeba neupad, nebo že se nerozplakal, a tak tleskalo. Jiří Šlitr dodneška vzpomíná na tu chvíli, která mu dala první špetku sebevědomí a která způsobila, že napsal dopis siru Lawrenci Olivierovi, kde oznámil, že je na světě o herce víc a že sir Olivier o něm, o Jiřím Šlitrovi, ještě uslyší. Přiložil k tomu dopisu svou podepsanou fotografii, aby prej bylo sirovi jasno, že je krásnej nejen duchem.
Písničky dvojice Suchý-Šlitr se okamžitě zařadily do zlatého fondu památníku národního písenictví a už přes půl století si je broukají generace zpěváků i amatérů. Jejich svéráznou poetiku a jemný smysl pro humor lze vycítit např. ze známého Recitálu z roku 64 (video). O něco méně známou je jazzová opera "Dobře placená procházka", jejíž televizní adaptace z roku 1965 svým obsazením kopíruje semaforské provedení (video).
I přes neoddiskutovatelný úspěch na poli hudebně divadelním se Jiří Šlitr sám cítil spíše výtvarníkem a zanechal po sobě obsáhlé dílo. Své kresby vystavoval i v zahraničí. Nejraději kreslil tužkou a perem, ale experimentoval i s olejomalbou, akvarelem a linorytem (viz zde, zde nebo zde). Učil se od Josefa Lieslera a k jeho vzorům patřil Pablo Picasso, Joan Miró a Paul Klee.
A jaký byl Jiří Šlitr člověk? U osobností takto vyhraněných a originálních se mozaika vlastností skládá jen velmi těžko. Tím spíš, že své soukromí si poměrně pečlivě střežil (ani jeho nejbližší okolí nemělo potuchy o jeho četných romantických dobrodružstvích). V Semaforu se mu pro jeho málomluvnost přezdívalo Rybín. Přesto se o něm říkalo, že navzdory svému střídmému hereckému projevu miluje rychlá auta a nepohrdne ani luxusními obleky. Hrál tenis, uměl lyžovat a sám sebe označoval za "univerzálního diletanta" (většinu svých dovedností se naučil sám). Ale s odstupem času je to vlastně jedno. Za umělce mluví jeho dílo.
Tragická smrt Jiřího Šlitra (otrava svítiplynem) před půl stoletím zasáhla příznivce kultury v mimořádně citlivé době. Nejenže doznívaly svátky vánoční, ale hlavně se pomalu a bolestivě rozplývala vidina, že svobodnější duch, který v socialistickém Československu vanul v 60. letech, bude mít trvalejší ukotvení. Za pár dní se v kalendáři překulila dekáda a dravost, hravost a pravost osobního prožitku začala v umění nahrazovat normalizační shrbenost. Jiří Šlitr patřil k nejvýraznějším postavám nové kulturní vlny a s jeho odchodem na sklonku roku 1969 jakoby odešla i atmosféra neomezeného a neomezovaného hledání.
+++++++++
Předchozí Půlstoletí
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
- Počet článků 402
- Celková karma 19,54
- Průměrná čtenost 920x