Politické školení mužstva: Tři oříšky pro Popelku

Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy popletové!

Jako každý rok na Silvestra, i dnes máme na programu filmovou pohádku. Letos to budou "Tři oříšky pro Popelku". Ale my se na ten příběh budeme dívat tak nějak ideologicky, soudruzi! Vojín Kotas, rozumíme si? Když říkám "dívat ideologicky", tak to neznamená, že budete celou dobu čumět Popelce za vejstřih. Naopak. Naše divize pozvala šest ostřílených blogerů ze serveru iDnes, aby Vám pohádku angažovaně převyprávěli. Tak si utáhněte opasky, schovejte ty kádéčka s cibulí a poslouchejte.

(Výňatek ze Zákl-Ř-1: "PŠM trvá 60 minut". Zamykám dveře.)

+++++++++

Část první - vypráví Miroslav Nigrin

Vážení kolegové, dovolte mi uvést českou vánoční pohádku: "Tři oříšky pro Popelku".

Vlastně počkejte, takhle otevřeně jsme to mohli říkat za socialismu - teď nám ale reálně hrozí, že EU zakáže svým poddaným používat slovo "vánoční". Raději to stáhnu. A přídavné jméno "český" - no to už vyloženě dráždíme hada bosou nohou. Vždyť to zavání zbytnělým nacionalismem až na půdu. Co kdyby sem vlítla lítačka z Bruselu, zda tady nepěstujeme nějaké národní tradice? I ta "pohádka" je zbytečně specifická kategorie. Ješte by si představitelé ostatních žánrů (bajka, horor, dokument atd) mohli myslet, že pro ně u slavnostně prostřeného stolu nezbyla žádná seslička. A pro takové nešvary v naší inkluzívní společnosti není místo! Takže taky škrt. No a genderově vyhraněnou Popelku pro jistotu nahradíme nějakým obecným povoláním, které mohou vykonávat jak ženy, tak muži.

Začnu raději ještě jednou.

Vážení kolegové, dovolte mi uvést kosmopolitně sváteční literární útvar: "X plodů pro popeláře".

Jak asi víte, již několik týdnů se snažím najít racionální zdůvodnění pro bezostyšně zfalšované výsledky letošních parlamentních voleb a Vorlíčkův film mi poskytl dostatek studijního materiálu.

Začnu poněkud zavádějícím marketingem.

Na počátku bylo plácnutí do čela. Lídr Fiala si před volbami vzpomene, že v trezoru sekretariátu ODS jsou zamčeny tři kokosové ořechy od tajemného sponzora z ostrova Mauricius. Proč ne? Promlčecí lhůta na dlabání kokosu je 10 let.

Když se chystá na dostaveníčko předvolební koalice, rozlouskne první ořech a z jeho nitra vypadne černá klerika, kolárek, biret a slušivé cingulum. Fiala do nich vklouzne jako úhoř do punčochy. Párkrát se projde před zrcadlem, spokojeně nadzdvihne obočí a odjede na brífink. Naivní voliči si myslí, že v jeho osobě podporují lidovce.

Před sestavováním povolební koalice Fiala rozlouskne druhý ořech a na zem se snese pirátská halena, šátek s natisknutou lebkou, dřevěná noha a zahnutá šavle. Fiala se do nich nasouká jako papoušek do síťovky. Potěžká šavli v ruce, udělá pár záseků do imaginární koblihy a odjede na mítink. Naivní voliči si myslí, že v jeho osobě podporují Piráty.

A když před jednáním o sestavení vlády rozlouskne třetí ořech, zkoprnělý předseda nevěří svým očím. Zalapá po dechu, zvlhlým zrakem pohlédne na stranického maskota - což je modrý pták velikosti promrzlé sovy - a dojatě zaštká: "Ale Rozárko, to je přeci... premiérský mundúr!"

Přitom je to volební podvod jak vyšitý. Ani se nedivím, že se politikům říká "převlékači kabátů". Kdyby měly husy volební právo, tak na sebe Fiala natáhne péřovej spacák.

A pokračovat budeme skandálním počítáním hlasů.

Tímto zodpovědným úkolem je pověřen předseda celostátní volební komise, ing. Popelka. Když mu ale jeho nadřízený, závistivý dr. Macecha, přinese pytle s roztříděnými hlasy - ostentativně je před ním vysype na zem, špičkou lakýrky je pomíchá a velkopansky štěkne: "Tak, Popelko, hlasy pro vládnoucí strany do džberu a pro opozici do ošatky. A v osm hodin chce výsledky Česká televize!"

Ing. Popelka má ovšem jiné plány. Ledva za Macechou zaklapnou dveře, vpustí do služebních prostor hejno holubů a sám upaluje do pražské jízdárny na schůzku s nejmenovaným šlechticem. Pravděpodobně Karlem.

Vzhledem k tomu, že průměrný holub toho o české politice ví asi tolik, co sběrač kávových bobů na malajských plantážích, výsledek je nabíledni. Milí opeřenci se s lístky nepářou - tuhleten prsknou do džberu, tamhleten do ošatky - a za pár hodin by se za napočítané součty nemusel stydět ani parní generátor náhodných čísel. Výsledky ANO a SPOLU jsou statisticky prakticky nerozlišitelné - jako kdybyste si milionkrát hodili korunou.

Tak takhle se v Česku vyhrávají volby: klamná kampaň a lajdácké počítání hlasů.

No to budeme mít ve Strakovce popelářů, jak holubů na Staromáku.

+++++++++

Část druhá - vypráví Hana Rebeka Šiander

Kvalita českých mužů upadá a s ní bohužel upadá i kvalita českých princů.

Ty doby, kdy nás v pohádkách ohromovali statní junáci, v jejichž charismatických osobnostech se odvaha snoubila s moudrostí, jsou dávno pryč. Odstrašujícím příkladem nám budiž bezejmenný princ z filmové Popelky.

Místo aby se s mečem v ruce postavil nějakému tvář-bělícímu nebezpečí, nahání po lese nezletilé holky jako zastydlý puberťák. To já si stále pamatuji, jak Vladimír Ráž dokázal ve mlýně jednou rukou zpacifikovat celou soldatesku proradného výběrčího daní. A ještě dnes se mi podlamují kolena, když si vzpomenu, jak se Pepíček Zímů postavil Martinu Růžkovi a mocným hlasem na něho zahřímal: "Možná jinde se vás bojí, králi, ale tady na Vlachovce se vás NELEKNEM!"

Panečku, z takových chlapů sálalo mužství na sto honů. To z Popelčina prince sálá maximálně tak touha zúčastnit se honu na lišku. A to ještě doufám, že to je jediný chlupáč, kterého v lese honí.

Vsadím se ale, že depilační soupravy má tento pečlivě učesaný metrosexuál doma minimálně dvě. Možná i tři. Ale je mu to platný jak skříň plná velbloudů. Já se ošálit nenechám.

Abyste mne však nepodezřívali ze zaujatosti, uděláme si malou objektivní statistiku princových vojenských zásluh, mužných činů a morálních úspěchů.

Počet zabitých draků: 0
Počet překabátěných čertů: 0
Počet prokázaných dobrých skutků: 0
Počet pečlivě zavázaných střevíčků: 0
Počet vyhraných šavlových soubojů: 0
Počet proměněných penalt: 0
Metráž prosekaného šípku: 0

No já být princezna, tak snad raději vstoupím do kláštera. Nebo do ODS.

A ještě jedna věc mne bolí.

V Čechách upadá úcta ke vzdělání a pohádky tuto skutečnost neúprosně odráží.

Kolikrát se jen nešťastný preceptor snaží propašovat do princovy hlavy paprsek osvícení. Kolikrát se snaží do jeho syrové duše vtisknout jemnou krajku dvorní etikety. A myslíte si, že princ si tohoto bezplatného vzdělání váží? Ani náhodou - ještě si z preceptora dělá blázny. A jeho kumpáni z toho mají druhé Vánoce.

Přesně tady je zakopaný Tajtrlík. Kdejaký laik dnes dostane lajk.

A to je v našich pohádkách hlubší problém, který se mi podařilo vystopovat až ke skutečnému žábákovi na prameni. K postavičcce Hloupého Honzy, který nemá ani pět tříd základní školy, ale už už se cpe do světa, aby si tam nalezl nějakou naivní a blboučkou princeznu. Protože - ruku na srdce, dámy - která distingovaná a sebevědomá princezna by takového burana chtěla?

Proto mám závěrem jednu malou prosbu na pohádkové scénáristy. Nemohli bychom mít příští rok na Štědrý den pro změnu Pohádku o Chytrém Hynkovi nebo alespoň o Vystudovaném Vilémovi?

+++++++++

Část třetí - vypráví Jaroslav Červenka

Ve jednom svém předchozím článku jsem úspěšně pranýřoval prohnilé poměry v českém fotbalu a hokeji. Dnes se zaměřím na moderní pětiboj a prostřednictvím "Tří oříšků pro Popelku" vám ukážu, jaký neskutečný šlendrián bují v tomto sportovním odvětví. Věru není divu, že nepatříme ke světové špičce, ale motáme se někde na pětibojařském Balkánu. A vezmu to pěkně popořádku: disciplinu po disciplině.

1. přespolní běh -- hned na začátku filmu si můžeme vychutnat napínavý běžecký souboj mezi Popelkou a princovou družinou. Povšiměte si ale prosím několika školáckých chyb. Popelka běží celou dobu ve starém plandavém kožichu o jehož aerodynamických vlastnostech sní nejeden brzdicí padák. Navíc ztrácí cenné sekundy tím, že si během běhu přidržuje sukni. Princova družina na tom není o moc lépe, protože jim neforemné kuše znemožňují soustředit se na správnou práci paží. Díky tomu získá Popelka zhruba dvacetimetrový náskok, který ovšem trestuhodně promrhá tím, že se schovává tu za vyvráceným stromem, tu za skalním převisem. Navíc v závěru závodu zcela nepochopitelně otočí a běží zpátky ke startu. Opravdu nevím, kdo jí udílí strategické pokyny, ale jejího trenéra bych na hodinu vyrazil.

2. šermování -- jak již poznamenala moje předřečnice, ve filmu se žádné nekoná. Princ sice trajdá po lese s jakousi prodlouženou dýkou u boku, ale do žádné akce se příliš nehrne. Po zásluze tuto disciplinu prohrává kontumačně 3:0. A já na adresu českého šermířského svazu poznamenávám: přátelé, pokud chce tenista vyhrát Wimbledon, musí si koupit letenku do Londýna a nastoupit na kurt! Čest českých kordů tak nakonec zachraňuje preceptor, který ve filmu několikrát nešťastně zašermuje svou děkanskou berlou. Jeho výpady by ovšem nazasáhly ani ukotvený meteorologický balón a o jeho amatérském krytu lze s jistotou říci pouze to, že by rozesmál i šíleně smutnou princeznu.

3. jízda na koni -- velkoryse pominu fakt, že Popelka občas jezdí v tzv. dámském sedu, s oběma nohama na jednom boku koně, což je poloha pro cval naprosto nevhodná.  Nebudu se ani pohoršovat nad tím, že v úvodu Popelka ukradne princi koně, což je jednak nebetyčná sprosťárna a jednak prohřešek proti regulím EMHF (European and Mediterranean Horseracing Federation). V tomto bloku se soustředím pouze na závěrečnou scénu. Jakési náznaky sportovní jízdy by se v ní najít daly, ale opět ty detaily! Milí žokejové, při jízdě na koni se zásadně nedržíme za ruce! Tím spíš, když právě tryskem projíždíme cílovou rovinkou. Taková frivolnost vám zcela rozbourá tělní rytmus, nemluvě o tom, že to mate koně.

4. plavání -- ve filmu je nečekaná plavecká scéna, když se Dora s macechou převrátí s kočárem do rybníčku. Takže pár poznámek: do vody se zásadně skáče ze startovních bloků, v žádném případě z jedoucího dopravního prostředku. Plaveme pokud možno v jednodílných plavkách z hydrodynamických polyuretanů a nikoliv v nákladné plesové róbě s mnohovrstevnou sukní. A konečně při vlastní plavbě nemácháme divoce rukama, ale směřujeme k cíli pomocí některého z osvědčených plaveckých stylů. I čubička je rychlejší než křečovité šlapání vody.

5. střelba -- no tohle už je opravdová tragédie. Především, všude v rozvinutém světě se střílí ze vzduchové pistole, nikoliv z kuše! Z té se naposledy střílelo za krále Klacka. Ale naši funkcionáři holt spadli z větve. Abych se dopídil příčiny tohoto kiksu, prolistoval jsem záznam ze zasedání pětibojařského svazu a nalezl v něm tuto inkriminující pasáž:

DELEGÁT: Náčelníku, jakou zbraň byste doporučil pro střelbu?
NÁČELNÍK: Kuš! Tohle probereme až v kuloárech.

Takže zatímco svět se cvičí ve střílení do terče o průměru 155mm, naši závodníci pobíhají po lese a střílí kuší po chráněných zvířatech. Navíc se při zápolení neostýchají snížit k hrubě nesportovnímu chování, jak ukazuje Popelka, která princi v okamžiku maximálního soustředění hodí do hledáčku kuše sněhovou kouli.

Přátelé, tudy opravdu ne! Podívejme se odkud se tyto nechutné praktiky berou. První zmínku o potenciálním využití sněhových koulí pro ovlivňování výsledku střelby nalezneme opět ve výše citovaném záznamu zasedání.

DELEGÁT: A nemohli bychom pomocí svazového zástupce závod nějak ovlivnit?
NÁČELNÍK: Kdepak, ten na to nemá koule.

No tak to vidíte. Taková sprostá korupce by se snad nenalezla ani ve fotbale. Berbr s Peltou si teď můžou rovnou podat přihlášku do Rychlých šípů.

A co říci závěrem?

Je mi z toho smutno. A pohádkovému svazu zastaralého pětiboje bych pro příště doporučil soutěžit ve zbrusu nových disciplínách: humus, žumpa, hnůj, stoka a přespolní bažina.

Na druhé straně jsem si ale uvědomil, proč se tento sport česky nazývá "pětiboj". Protože diváci u televizních obrazovek se při sledování našich reprezentantů pětkrát bojí o výsledek.

+++++++++

Část čtvrtá - vypráví Jaromír Šiša

Prosincovým zpravodajstvím hýbalo především jiskření mezi nastupujícím premiérem Fialou a stávajícím prezidentem Zemanem.

Normálně se k politice nevyjadřuji, ale čerstvě obdržené žezlo krále blogerů mne zavazuje k provedení hloubkové analýzy, abych mohl své ideologicky vypilované dedukční metody předat služebně mladším kolegům. Proto jsem odložil fotografický aparát, nasadil si na hlavu investigativní čapku bratří Čapků a na motorce vyrazil do Prahy zkoumat aparát státní. Však ono mne neubyde, když budu jednou místo hradů prolézat Hrad. A protože politika je v podstatě pohádka - tedy to, co následuje po hádce - sehnal jsem si v antikvariátu za akční cenu 10Kč starší DVD s českou vánoční klasikou. A hned bylo jasno.

Začnu odhalením skutečných motivů roztržky. Příčinou nebylo jmenování kontroverzního ministra Lipavského, jak se domnívali novináři a hloupí vlci, ale místo konání vrcholné schůzky. Zeman trval na tom, že se bude jednat na Hradě, Fiala chtěl jednat v sídle vlády, tedy ve Strakovce.

Znalci pražských reálií vědí, že Strakova Akademie leží prakticky přímo pod Hradem, coby příslovečným kamenem dohodil. Při dohadování místa schůzky tedy nebylo nutno používat mobilní telefony (což je vzhledem k možnosti odposlechů vysoce rizikové), ale stačilo otevřít okna a do ztichlé podzimní noci na sebe hulákat. Díky skupince turistů z masokombinátu Rokycany, která 10. prosince večer  posedávala na Starých zámeckých schodech, se mi podařilo v plném znění zrekonstruovat úsečný dialog obou protagonistů.

FIALA: Pojď dolů!
ZEMAN: Pojď ty nahoru!
FIALA: Povídám, pojď dolů!!
ZEMAN: Povídám, pojď ty nahoru!!

Po této přestřelce se rozšafný tatík Zeman a salonní akademik Fiala podle očekávání zakopou v předem připravených pozicích a kurzy na smiřovačku začnou prudce klesat.

Za pár dní mají ale analytici v louskáčku nový oříšek: jak se nálada v zákopech mohla tak náhle proměnit? To bylo pořád samé bušení do hrudi, pak chvíli ústavní bu-bu-bu a nakonec byla vláda do Vánoc spíchnutá. Odborník žasne, laik se diví a král blogerů nasazuje svou tajnou pátrací zbraň: "Cherchez l'Alcool".

Asi víte, že podle Guinessovy knihy rekordů jsem nafotil nejvíce půllitrů piva na světě a tak vás určitě nepřekvapí, že stopa, po které jsem se vydal se jmenuje "alkohol". Ani jsem nesháněl žádné ohaře, protože tuhle pachovou stopu dokážu zachytit sám.

Předseda Fiala po vyhraných volbách evidentně nenalezl dostatečně silného partnera pro vládnutí. Na pokraji zoufalství proto uspořádal velkou politickou pařbu, respektive ideologický seminář, aby si zbaven ostychu nějakého toho parťáka nalezl. Do Strakovky se sjeli volení zástupci zblízka i zdaleka a co čert nechtěl - premiér s presidentem se zlískali jak dva námořníci s tříhodinovým opušťákem v Bangkoku. "Takhle dobře už jsem si dlouho s nikým nerozuměl", září kolem 23. hodiny Fiala. Zeman se ovšem o půlnoci musí kvapem vrátit na Hrad, aby se mohl osobně zúčastnit pravidelné kontroly svých chuťových buněk (11. buňka v 8. řadě levé části jazyka vykazovala již několik dní ztrátu detekční citlivosti).

Rozčarovaný Fiala se ráno marně snaží vzpomenout s kým si to v noci tak výborně notoval. Vtom ale jeho zrak padne na poloprázdnou lahev Becherovky zapadlou za papalášským divanem. Jeho oči zasvítí. Neváhá ani vteřinu a po celém království nechá vybubnovat své první exekutivní rozhodnutí: "Komu tato láhev Becherovky padne do úst jako ulitá, ten se stane mým trvalým politickým partnerem."

A zbytek příběhu už znáte: vládli spolu šťastně a spokojeně až do příštích voleb.

+++++++++

Část pátá - vypráví Jan Fikáček

Nic proti politice, ale podle mne je klíčem k pochopení celé pohádky závěrečná pasáž, ve které princ sezná, že cácorka s tvářemi umouněnými od popela, mladý čarostřelec z lovu i tajemná neznámá v šatech stříbrem vyšívaným je jedna a ta samá fyzikální entita - Popelka.

To z pohledu kvantové mechaniky znamená, že Popelka se nachází v superpozici tří nezávislých stavů - popelka, myslivec a princezna. Její vlnová funkce tedy není uštrykování vlněného svetru pro nevlastní sestru Doru, ale prvek vhodně zvoleného Hilbertova prostoru, jehož vlastními vektory jsou zmíněné stavy. Z toho lze dále usoudit, že v okolí macešina statku je hodnota Planckovy konstanty podstatně vyšší než je v kraji zvykem.

Mimochodem to, že se některé pohádkové postavy nachází v kvantové superpozici není nic nového. Vzpomeňme si na Chytrou Horákyni, která se nacházela v nekoherentní šmodrchanici binárních stavů oděná-neoděná, učesaná-neučesaná i obutá-neobutá. A to se prosím potvrdilo i v laboratorních podmínkách, při ostřelování jejích úst pomocí urychlených alfa-tau koblížků. Jako perličku ještě doplním, že Chytrá Horákyně byla manželkou slavného fyzika Erwina Schrödingera. A protože to byla horákyně nadmíru pohledná, ve fyzikální literatuře se její superpozice proslavila pod přezdívkou Schrödingerova kočka.

O tom, že naše pohádka je ve skutečnosti učebnicí moderní fyziky vypovídají i další okolnosti.

Pokud si pozorně prohlédnete proces, kterým se z cípku látky povytaženého z oříšku prakticky skokově stává objemná garderoba, musíte uznat, že zde v podstatě sledujeme inflační fázi vývoje vesmíru, kdy se z původní hrudky bláta a energie stal prakticky skokově olbřímí protovesmír. Rozlousknutí oříšku tak vlastně reprezentuje Velký Třesk.

Anebo si rozeberme loveckou scénu.

Princ se snaží sestřelit letícího dravce, ale z pohledu inerciálního vztažného systému, v němž je princ v klidu, už je dravec příliš vysoko. Řekněme ve výšce h1.

Na scénu se v tomto okamžiku z lesa vřítí udýchaná Popelka, převlečená za myslivce. Označme si její nenulovou rychlost písmenkem v. Protože myslivec je současně také myslitel, Popelka si lehce relativisticky spočítá, že v jejím vztažném systému, který se vzhledem k princovi posunuje rychlostí v, funguje Lorentzova kontrakce délek a z jejího pohledu je tedy dravec pouze ve výšce h2 < h1.  Konkretně podle Einsteina:

h2 = h1 * ?(1-v2/c2)

Popelka neváhá ani minutu a dravce z relativně nižší letové hladiny h2 chladnokrevně sestřelí. A aby o jejím umění nebylo pochyb, sestřelí ze stromu i vánoční kouli (která je taktéž relativisticky deformovaná, takže v klidové soustavě Popelky a kamery vypadá jako šiška).

Podrobnějšími výpočty ohledně tvaru vzniklého šiškoidu už vás unavovat nebudu, ale koho by zajímaly fyzikální aplikace v oblasti pohádek, může si přečíst mé starší články:

"Pomohlo by princi v Šípkové Růžence kvantové tunelování?"
"Skupenský fázový přechod Sněhurka-Vodohurka-Párohurka"
"Může být trpaslíků nekonečně mnoho?"
"Vliv rudého posuvu na Modrou Karkulku"
"Neotesánkův gravitační kolaps - výpočet kritické hmoty"
"Jsou císařovy nové šaty pouze virtuální počítačovou simulací?"
"Termodynamická rovnováha soustavy Mrazylka-Nastěnka"

+++++++++

Část šestá - Jaroslav Flegr

Ne, ne, ne. Politika této pohádky je úplně jinde. Skutečné nadčasové poselství Popelky vůbec nespočívá v nějakých dětinských mocenských hrátkách. Klíčovou scénou je okamžik, kdy Popelka dorazí na bál a jako každá poctivá a zodpovědná princezna si nasadí ochrannou roušku.

Ano, milé české ženy, pokud vás trápí, zda jste i v roušce dostatečně krásné, podívejte se jak sluší Libuši Šafránkové. Jako jediná si ji na plese nasadila a kam to panečku dotáhla.

A proč tato ochranná opatření?

Inu, v království řádí proradný virus, který napadá osoby ženského pohlaví - od Dory až po Droběnu - a projevuje se zvýšenou teplotou, ztrátou soudnosti a nutkavou potřebou nasadit si na hlavu královskou korunu. Odborně mu říkáme "korunavirus". Tento mikro-organismus se šíří prostřednictvím horních cest dýchacích, konkretně hlasivek, a to zejména při vyslovení mimořádně nakažlivé formulky "tak už jste ty novinky ze zámku slyšela, paní sousedko?". Odhadujeme, že jen tato hláška sama o sobě dokáže nakazit korunavirem až 25 naslouchajících žen (v závislosti na šířce pavlače). Příslušnou exponenciální křivku si laskavý čtenář jistě umí představit.

Bohužel jediná orouškovaná princezna z plesu o půlnoci utekla, takže virus se mohl za zvuků louten a píšťal hezky odvázat.

Oceňuji ale, že princ v nastalém chaosu neztrácí hlavu a nalézá jediné možné řešení. Řešení, které jako odborník z celého srdce schvaluji. Plošné testování celé ženské populace pomocí nalezeného střevíčku. A tu jedinou zodpovědnou princeznu skutečně nalezne.

Ochranná rouška je ale pouze začátkem boje proti korunaviru.

Filmové studio Barrandov chystá volné pokračování pohádky, ve kterém Popelka neobdrží kouzelné oříšky, ale kouzelné ampulky. A protože jsem spoluautorem scénáře, prozradím vám, že královský bubeník nechá hned druhý den po detekci prvního korunaviru vyhlásit, že kdo se chce s princem kočkovat, musí se nechat očkovat. A můj Micík souhlasně pokyvuje hlavou.

Film bude do kin uveden příští vánoce a nese pracovní název "Tři dávky pro Popelku". Rozumí se samozřejmě dávky z injekční stříkačky, nikoliv ze samopalu - aby se snad nějaký horlivý příznivec prevence nedomníval, že princ v této verzi uvalí na celé anti-vax hnutí stanné právo.

Ve scénáři pochopitelně dojde k dalším dějovým změnám. Například vdavekchtivá Droběna bude nahrazena dávekchtivou Vakcínou, neočkované lokální šlechtičny nebudou sváženy kočárem na královský ples, ale sanitkou do královské nemocnice na jednotku intenzivní péče a konečně hlavní mužskou roli nevytvoří princ, ale primář.

Akorát zatím nevím, zda se bude jmenovat Sova nebo Rozárka.

+++++++++

Všem čtenářům a blogerům přeji úspěšný rok 2022.

(předchozí Silvestry)