Zamyky zamyky na pět západů

Nedávno jsem se dostal do prekérní situace. Je pozdní odpoledne - oči se mi klíží, den se pomalu chýlí ke konci, nekonečný oceán možností zpívá svou podmanivou píseň a moje neposedná kocábka se zvídavě pohupuje na jeho vlnách...

Vtom mne závan solí prosyceného větru zatahal za rukáv. Mátožně jsem se probral a zaznamenal, jak se obzor začíná nalévat oranžovou barvou. Dnes bude královský západ slunce - napadlo mne a po paměti jsem zašátral ve skříňce pod kormidlem, kam obvykle věším klíč ke svým očím. Není tu! Hrome, včera tu přece byl! "Klíč přes palubu!" - chce se mi zavolat. Prohledal jsem kajutu i úložný prostor, každou kapsu jsem prošacoval dvakrát, ale klíč nikde. Co teď? Západ je skoro tady, nebeská opona se otevírá a já nemám čím to divadlo okukovat. A protože zoufalá situace plodí zoufalá řešení, vypůjčil jsem si ten klíček k očím od několika místních blogerů. No vypůjčil... vytáhl jsem jim ho v nestřežené chvíli z klíčenky, ale zase jsem ho - ještě než to zjistili - slušně vrátil. A tak teď vím, jak vypadá západ slunce nahlížený jinou optikou.

+++++++++

Západ slunce a la Jan Pražák

"Sluníčko je v tom", hlásila už zdálky Maruška hlasem, za který by se nemusel stydět ani kolportér Večerní Prahy vybavený hlásnou troubou. Možná i pecí. Její nosný mezzosoprán se vznášel nad bzukotem zahradní restaurace jako čtyřmotorový bombardér. Bylo mi jasné, že mé pečlivě sešikované myšlenky čeká kobercový nálet.

Pohodlně jsem se usadil do proutěného křesílka, objednal malou kávu se sodovkou a sáhl po jídelním lístku. Maruška upřeně pozorovala zapadající Slunce a mému pátrání v cukrářské nabídce nevěnovala pozornost. "Vzhledem k tomu, že Měsíčník ani Slunečník zde nevedou, tak asi ten Větrník", uzavřel jsem sladkomoučné brouzdání a zadíval se směrem Maruščina zájmu.

"Sluníčko je v tom", zopakovala  Maruška aniž by spustila zrak ze žhnoucí koule pozvolna mizící za Petřínem.

"A v čem jako? V nějakém novém atlasu naší Galaxie?", pokoušel jsem zjistit, která bije.

"No přece V TOM", sevřela Maruška mou paži jako tlakový obvaz. A když jsem stále nejevil známky pochopení, přítáhla si mě za límec k sobě a do ouška mi zašeptala: "No přece v jináči. V jiným stavu jako. Chápeš?"

"Nechápu".

A opravdu jsem nechápal. Mrknul jsem na zapadající Slunce a jevilo se mi být ve stejném stavu jako včera touhle dobou.

"Dyk se podívej jak je celý červený. Určitě má horečku omladnic", popíchla mne Maruška diagnózou z oblasti lidového léčitelství 19. století, zřejmě zděděnou po prababičce. "Vsadím se, že tu naši hvězdu zbouchnul v létě při zatmění Měsíc. Viděla jsem na vlastní oči, jak se po sobě plazili!"

"Kam na ta moudra, prosím tě, chodíš?", snažil jsem se dobrat racionálního jádra věci.

"V novinách včera psali, že se čeká zvýšený výskyt slunečních interrupcí - tak si snad dáš dvě a dvě dohromady, ne?"

Začalo mi svítat. Ale než jsem zformuloval pádnou odpověď, kroužící bombardér přidal druhý zásah.

"A je to prej legální. Vyplývá to z gravidačního zákona - psali v tom článku. Přece ti, Honzo, nemusím vysvětlovat, co je to gravidita. Prostě sluníčko je v tom!", chrlila ze sebe v rétorickém vytržení.

"Ach jo", byla ta nejpádnější odpověď, na kterou jsem se zmohl. Sluníčko naštěstí zapadlo bez větších zdravotních komplikací a já raději převedl řeč na ceny větrníků na světových trzích.

Doma mi to ale nedalo a juknul jsem do naučné encyklopedie.

Za 5 miliard let se Sluníčko skutečně do jiného stavu dostane. Poklesne mu teplota a stane se z něj rudý obr. To už tady ale Maruška asi nebude.

+++++++++

Západ slunce a la Štěpánka Bergerová

Facebook je základ života.

V nejprofláknutější sociální síti se člověk naučí mnoho užitečných věcí. Například jak zacházet se šmejdy. Takový rychlokurs mentální sebeobrany. Vše online z pohodlí vašeho domova. Ani si nemusíte kupovat tatami.

Ještě to není ani týden, co se jeden vášnivec pokoušel svést několik bankovek mačkajících se loajálně v mé peněžence a už je tu další koumák pošilhávající po tvrdé české měně.

Tentokrát ovšem nezaútočil přes roztoužené srdce jako většina virtuálních loupežníků, ale přes mou takřka neprůchodnou hlavu. To by nenapadlo ani Hannibala se všemi jeho slony. A ti mají ještě větší hlavu než kůň.

Zde je doslovný přepis diskuse s tímto nadějným podvodníkem. Jenom měl smůlu, že jsem dáma světem protřelá, všemi mastmi mazaná a google-translate vyčmuchám na sto honů.

Press Secretary of the Sun: Dobrý večer. Jsem tiskový tajemník slunce a obracím se k vám v extrémně urgentní záležitosti. Našemu Slunci chybí peníze pro nákup určitého jaderného paliva a rádi bychom žádali o malý dar ve výši 2000 dolarů na pokračování běžného provozu. V jiném případě musíme mnohokrát omezit výrobní náklady nepodstatných operací, například západy a východy slunce. Dopředu děkuji.Štěpánka Bergerová: Tajemný tajemníku, ta jemná naléhavost vaší prosby mne přiměla k tomu, abych celou záležitost postoupila vyšším nervovým orgánům (mozek, mícha a nervová zakončení v sevřené pěsti) a po plodné a konstruktivní interní diskusi jsem se rozhodla vašemu neobvyklému požadavku vyhovět. Co vyhovět, já vaši žádost elegantně posunuji na vyšší level. Na dvoře mi právě složili několik metráků kvalitního hnědého uhlí a pokud mi zašlete adresu nejbližšího překladového nádraží (předpokládám, že to bude Merkur-Libeň), ochotně vám celý objem přepošlu. Ráda bych také poznamenala, že můj bratranec pracuje v elektrárně Temelín a jistě pro něho nebude problém schrastit pro vaše šlechetné potřeby nůši smolince, popřípadě placatici plutonia. Těším se na vaše instrukce. Slunce s Vámi!

Nu, čekala jsem celý týden, ale z uvedeného účtu se ozývalo pouze ohlušující ticho po pěšině. A já se tak těšila, že budu mít u centrální opalovací jednotky tlačenku, až se budu v létě smažit v Chorvatsku.

Mé podezření na nekalé záměry ještě posílilo, když jsem si proklepla několik fotek z tajemníkovy galerie. Obrázky sice na první pohled vypadaly jako sluníčko, ale za pomoci Internetu jsem vyslídila, že se ve skutečnosti jedná o hvězdu Gamma Drakonis, která je od nás vzdálena bratru 150 světelných let.

Tedy dobře, vyřízeno k dennímu pořádku, jak by řekl Čeněk Šlégl.

Fejsbuk Fejk č. 927.

+++++++++

Západ slunce a la Martin Hatala

Už jsem dlouho nenapsal žádnou peprnou recenzi a tak jsem se nechal jednou vášnivou fotoamatérkou vylákat na přírodní premiéru hry "Západ slunce", kterou v křesťansko-hinduistické koprodukci režíroval známý bůh Gospodin Višna.

Jeho inscenační debut, "Hra o jablko", se mi docela líbil. I volné pokračování "Eva tropí hlouposti" mělo nepopiratelné kouzlo. Proto jsem neodolal a využil pozvánky na nebeské divadlo k natankování čerstvého vzduchu. Alespoň se nebudu muset zabývat gramaticko-logickými prohřešky svých bližních, které mne často sužují tak, že musím rozpálenou hlavu strčit do větrného tunelu.

Jednoho pozdního odpoledne jsme tedy vyrazili do otevřeného divadla Na stráni, uvelebili se na kostkované dece a zahleděli se směrem k obloze, která posloužila coby prostorné jeviště.

Zpočátku se nic převratného neodehrávalo. Představte si zcela tuctový rádobyumělecký doják: ptáčci zpívají své stokrát obehrané písničky, bory šumí jak za časů Josefa Kajetána Tyla a sluníčko se šine po obloze rychlostí ochrnutého šneka. Čekal jsem, že se na horizontu objeví ukradená vzducholoď, hejno krkavců nebo alespoň letadélko Káně, ale evidentně jsem čekal na Godota. Kompars mraků sice oživil naději, že by mohlo dojít k poutavé dešťové zápletce, ale jejich akční vložka se rozmělnila v bezcílné potulování po modravém blankytu.

Kdybych tu první hodinu koukal na míchačku cementu, tak jsem se bavil lépe. Poté, co se dlouho nic nedělo, se opět nic nedělo. Jak by řekl Cimrman, pauza střídala přechod, následovaná výplní a vložkou. A za ty herecké výkony bych dával rovnou červené karty. Gesta, mimika tváře, řeč těla - ani ťuk. Jen sluníčko imrvére rozesmáté v permanentní zlatavé grimase. Tak laxní přístup k hlavní roli jsem viděl naposledy, když Bob tahal Bobka z klobouku. Vsadím se, že Halleyova kometa by to sehrála živěji.

V závěru se sice produkce plácla přes kapsu a po obloze se rozstříklo několik chytlavých barvotiskových odstínů, ale jejich rašení trvalo sotva dvě minuty. O chaotické choreografii obláčků už byla řeč, takže jen shrnu, že finále vyznělo poněkud ukvapeně a opěvovaná galashow se nakonec rozplynula v unylé šedi prosakující noci.

Zocelený povinným sledováním sovětských filmů jsem představení udělil půl hvězdičky z pěti, ale příště si raději zajdu na fotbalové hřiště a budu pozorovat, jak tam utěšeně bují zelený pažit. Víte, že některé druhy travin povyrostou za den až o půl milimetru? Už se na to vzrušení celý třesu.

+++++++++

Západ slunce a la Michal Štosel

Hrome, co mám do toho perexu zase napsat?

Aha, už to mám!

XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX XXX

A protože jsem nádoba plná nápadů, ukážu vám pár západů přímo v reálu.

1. Tady orel, tady orel, jak mne slyšíte?

+++

2. Svět v obrazech, obloha v plamenech.

+++

3. Rudá záře nad Kladnem

A je to!

Jak to říká klasik? "A picture is worth a thousand words"

Čili česky: "kdo umí fotit, ušetří za inkoust".

+++++++++

Západ slunce a la Magdalena Westman

Nadcházející volba presidenta mne postavila před nelehkou úlohu.

Kandidát, kterého bych byla ochotna podpořit, by naší politice měl dát nový impuls, současně ale musí mít reálnou šanci na zvolení. A také by to měla být osobnost nadstranická, nahlížející na guláš naší politické kuchyně s patřičným nadhledem. Po několik bezesných nocích jsem přišla na jediné možné řešení.

Sluníčko na Hrad!

Dříve než si začnete ťukat prstem na čelo, uvědomte si, že sluníčko se na to naše pozemské pinožení dívá z výšky bratru 150 milionů km, což poskytuje nadhled, který nedá dohromady ani Tomáš Halík s Markem Ebenem. Kdo ale čte moje blogy pozorněji, lehce se dovtípí, že primární důvod mé nominace je někde jinde:

SLUNCE VYZAŘUJE SVĚTLO!

Všichni víme, jak důležitý je sluneční svit pro naši fyzickou a psychickou pohodu. A Zdeněk Troška jistě pookřeje při natáčení nové komedie "Pan president, seno, jahody". Ale přechod ze soustavy pragocentrické do soustavy heliocentrické prospěje nejen sféře zdravotní a kulturní. Podívejme se na celou věc z pohledu ekonomického.

Světelný výstup naší mateřské hvězdy se odhaduje na 10^26 Wattů (jednička a dvacet šest nul), což je energetická bilance, která pokryje kalorické potřeby naší republiky na 2-3 geologická období. To znamená, přátelé, že až do šestihor nebude potřeba dobudovávat Temelín!

Navíc se všichni pozorovatelé a komentátoři shodují, že do naší politiky je potřeba vnést nový vítr. A odkud si myslíte, že se vítr bere? Každý student gymnázia, který neprospal hodiny mechaniky proudění kapalin a plynů dobře ví, že veškerá konvekce v atmosféře je přímo či nepřímo výsledkem slunečních aktivit. Jen si počkejte na první novoroční projev - to bude panečku fičák.

Myslíte si, že sluníčko je nevolitelné? Omyl! Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují, že v Česku je zhruba 20% sluníčkářů a to je prosím stav před zahájením oficiální kampaně. Na takové voličské základně už se dá stavět.

Nazastírám, že bude nutno vyřešit i určité problémy. Katedrálu svatého Víta obložíme žáruvzdornou izolací, na hradní nádvoří instalujeme nákladné odsávače vodíku a do Lán objednáme velkoplošnou průmyslovou klimatizaci s turbovrtulí. I přes tato opatření ale nečekané erupce pravděpodobně promění Malou Stranu ve škvárové hřiště a úrodný koridor mezi Mělníkem a Poděbrady v Polabskou poušť.

Tím se ale nesmíme nechat odradit. Považte jen, jak stoupne mezinárodní prestiž České Republiky, až vyjde najevo, že naše jaderné vyzbrojení převyšuje kombinovaný termonukleární arzenál Ameriky a Ruska zhruba bilionkrát. Nemluvě o tom, že do Prahy se zcela jistě přesune Světové Centrum pro Výzkum Globálního Oteplování.

Tak až budete mít někdy procházku po Letenské pláni, tak se na chvilku zastavte, sedněte si na lavičku a pozorujte, jak sluníčko zapadá do Hradu. A teď si představte, že tak tomu bude celých příštích pět let.

+++++++++

Všem čtenářům a blogerům přeji úspěšný rok 2023.

(předchozí Silvestry)