Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Cesta do hlubin duše (Beethoven)

Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.

Victor Hugo kdysi řekl, volně přeloženo: "Hudba vyjadřuje to, co se nedá vložit do slov, ale také se nedá udržet v tichosti".

Jeho citát jako by kondenzoval populární představu, že Říše tónů začíná tam, kde končí Říše slov. Takový náhled pak přirozeně nastoluje otázku: "A co začíná tam, kde končí Říše tónů?". Tady už jednoznačný konsensus není, ale můj osobní názor je, že za touto hranicí začíná Říše světel a stínů. Jakési podsklepí lidské duše, ze kterého - jako z podhoubí - vyrůstá náš vlastní pocit identity.

Lidská duše je jedním z těch pojmů, na které má každý autor vlastní názor. Ten si myslí to a ten zas tohle a všichni dohromady z toho máme v hlavě galimatyáš. Změřit ani zvážit se to nedá a když se na to zeptáte stovky mudrlantů, dostanete sto různých odpovědí. Na druhé straně ale všichni cítíme, že něco takového v sobě skutečně nosíme - ať už jako reálný objekt nebo jen jako užitečnou abstrakci. Pro mne je lidská duše v podstatě třípatrová podzemní garáž pro naše Ego. V první úrovni se nalézá Říše slov, Baldaghar, kde sídlí naše cíle. Ve druhé leží Říše tónů, Enehai, kde sídlí naše sny. A ve třetí, v té nejhlubší, se rozprostírá Říše světel a stínů, Somneroy, kde sídlí naše naděje. Ani slova, ani tóny už zde nenajdete. Jen záblesky světla střídající obrysy stínů. Něco víme a něco tušíme. Prastarý labyrint opředený šlahouny emocí v sobě skrývá spirituální kořeny lidství - lásku, víru, soucit. Psycholog by to mohl shrnout slovy: Baldaghar je naším vědomím, Somneroy podvědomím a Enehai jakýmsi můstkem, spojujícím oba světy. Hudebník si vystačí s principem duchovního zrcadlení.

Když procházíme Říší slov, od literatury faktu, přes prózu až k poezii, naše vnímání reality se postupně tříbí a zjemňuje. Z některých básníků - pro mne třeba z Vladimíra Holana - už skoro vyvěrají pramínky hudby. Melodie, harmonie, rytmus. Podobně se mnoho skladatelů při svých toulkách Říší tónů dokázalo přiblížit k té nejodlehlejší zátočině lidského ducha, k Říši světel a stínů, ve které vládne nevyzpytatelná kněžka Psyché. Milovníci zádumčivých intelektuálních fjordů mohou konzultovat Mahlera (Devátá symfonie), Brucknera (Pátá) či Wagnera (Parsifal).

Beethovenovo jméno sice nekončí na -er, ale i on se ve svých posledních dílech nechal inspirovat tajemnými siločarami lidské psychiky. Nejsilněji je jejich pečeť obtisknuta ve 14. smyčcovém kvartetu, op. 131.

Když ho mladý Franz Schubert slyšel poprvé, posteskl si: "A co zůstalo - po tomhle - k napsání nám?" (Was bleibt danach noch zu schreiben?)

Pro sondu do nitra lidské duše představuje tento kvartet Mariánský příkop. Hlouběji už se neponoříte.

+++++++++

A teď k vlastnímu tématu.

Během práce na dokončení monumentálních chorálních děl (Devátá a Missa solemnis) dostal Beethoven v roce 1822 zakázku od knížete Galitzina na tři smyčcové kvartety (op. 127, 132 a 130). V průběhu kompozice z něho ale vytrysklo tolik hudebních nápadů, že nakonec přidal ještě další dva (op. 131 a 135). Prvně jmenovaný se nakonec stal jeho oblíbeným.

Kvartet se vymyká běžné komorní literatuře nejen svou kontemplativní šířkou, ale i požadavkem, aby byl odehrán "v jednom tahu" - tedy bez přestávek mezi jednotlivými větami. A že jich je. K běžným čtyřem přidal Mistr ještě další tři.

1. Adagio ma non troppo e molto espressivo (00:00) cis moll

Tíživá atmosféra úvodní věty přiměla Richarda Wagnera k jejímu označení za "nejpůsobivější melancholii jako kdy hudba vyjádřila". Pro mnohé milovníky hudby je ale její nábožensky rozjímavý charakter spíše poukazem na Beethovenovův celkový příklon k pantheismu v pozdních letech.

2. Allegro molto vivace (06:38) D dur

Lyrické zasnění, které vyznívá jako hřejivá vzpomínka.

3. Allegro moderato – Adagio (09:40) h moll

Zde musí Ego během 50 vteřin ustát nečekané zabušení osudu na dubová vrata, které prostě nelze přeslechnout. Jo, tak to v životě chodí. Nemá to ta naše duše vůbec jednoduché, když jí do toho sladkobolného přemítání neustále kecají smysly.

4. Andante ma non troppo e molto cantabile (10:30) A dur

Tato na tehdejší poměry nezvykle dlouhá věta je vesmírem sama o sobě a reprezentuje myšlenkové těžiště celého díla. Zobrazuje lidskou duší jako tavicí tyglík, v němž se harmonicky mísí všechny bolesti i radosti života. A ten její závěr! Mrknutí očkem... :-)

5. Presto (23:10) E dur

V podstatě klasické Scherzo. Dovádivý rej kouzelníka Prospera.

6. Adagio quasi un poco andante (28.35) as moll

Bolestné vystřízlivění, které nevázané skotačení obvykle doprovází.

7. Allegro (30.00)  cis moll

Věta poslední, ve které je rozjitřená duše nekompromisně vhozena do víru reálného života. Richard Wagner ji shrnul dvěma slovy: "Tanec Světa". Nostalgie nenostalgie, tancuj jak umíš. A duše tančí, až vám z toho běhá mráz po zádech. Svou dynamikou tato věta připomíná Velkou Fugu. Rozjetý kolos, kterému není radno vstoupit do cesty. Tady už úsporná forma kvartetu praská ve švech a Beethoven asi začal uvažovat o další symfonii. Bohužel, už se k ní nedostal.

Ani svůj nejmilejší kvartet nikdy neslyšel. Přátelé ho sice prosili, aby svůj opus nechal veřejně provést, ale po fiasku Velké Fugy k tomu nenalezl dostatek odhodlání. Kvartet cis moll měl premiéru 5. června 1828, zhruba rok po skladatelově smrti.

+++++++++

Koncertní provedení na mne vždy působí tak trochu jako film Andreje Tarkovského "Stalker". Je to takové putování do bájné komnaty, která možná existuje a možná neexistuje. Hluboce prožitá anabáze rtuťovitou lidskou myslí. Škoda, že si ho Tarkovskij nevypůjčil jako soundtrack.

A co dodat závěrem? Myslím si, že každý student psychologie by si tento komorní majstrštyk měl dobře prostudovat. Dozví se z něho o lidské duši více než ze zažloutlých učebnic klasiků.

Z bohaté interpretační nabídky YouTube jsem vybral Alban Berg Quartet. Časomíra u jednotlivých vět odpovídá tomuto provedení.

Předchozí díly ze série Beethoven

Autor: Jan Řeháček | neděle 30.4.2023 9:09 | karma článku: 14,42 | přečteno: 289x
  • Další články autora

Jan Řeháček

Jaro: das ist nur die erste Phase

Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.

9.4.2024 v 9:09 | Karma: 16,66 | Přečteno: 420x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

A je po Velikonocích. A nejen po nich.

Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.

1.4.2024 v 9:09 | Karma: 21,15 | Přečteno: 457x | Diskuse| Společnost

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma: 22,50 | Přečteno: 322x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma: 17,90 | Přečteno: 370x | Diskuse| Ostatní

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma: 19,45 | Přečteno: 435x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma: 17,24 | Přečteno: 231x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Politické školení mužstva: Pyšná princezna

Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!

31.12.2023 v 9:09 | Karma: 25,82 | Přečteno: 909x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Ten podzim se nám hezky vybarvil

Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.

9.12.2023 v 9:09 | Karma: 19,07 | Přečteno: 323x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Paroháčů je letos dost

Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.

9.11.2023 v 9:09 | Karma: 19,30 | Přečteno: 346x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní

O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.

27.10.2023 v 9:09 | Karma: 14,26 | Přečteno: 261x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Jan Řeháček

Letní kvítí

Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.

9.10.2023 v 9:09 | Karma: 17,88 | Přečteno: 191x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Plody léta

Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.

9.9.2023 v 9:09 | Karma: 16,17 | Přečteno: 308x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Kvetoucí fuga (Beethoven)

V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.

27.8.2023 v 9:09 | Karma: 14,39 | Přečteno: 321x | Diskuse| Kultura

Jan Řeháček

Sovy a supi

V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.

9.8.2023 v 9:09 | Karma: 20,92 | Přečteno: 342x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Vlčí západy

Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.

9.7.2023 v 9:09 | Karma: 16,96 | Přečteno: 344x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Za devatero fotkami: Malebné peklo

Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".

21.6.2023 v 9:09 | Karma: 19,13 | Přečteno: 368x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Sedm divů jara

Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.

9.6.2023 v 9:09 | Karma: 16,12 | Přečteno: 233x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

strž

V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.

29.5.2023 v 9:09 | Karma: 14,28 | Přečteno: 296x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Devět zastavení času

Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.

9.5.2023 v 9:09 | Karma: 16,36 | Přečteno: 295x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Komu se nelení, tomu se jelení

V našem parku žijí také zvířátka, která se odborně jmenují "jelenec běloocasý", ale já jim jako správný zoo-ignorant říkám srnky a jeleni. A protože srnka je v lese jako houska na krámě, přidám pro zpestření ještě tři fotky lišek.

9.4.2023 v 9:09 | Karma: 21,23 | Přečteno: 402x | Diskuse| Fotoblogy
  • Počet článků 402
  • Celková karma 19,53
  • Průměrná čtenost 920x
Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.