Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Za devatero fotkami (Prvoligový Hradec)

Mám pocit, že scénář k poslednímu kolu druhé fotbalové ligy napsal ze záhrobí sám William Shakespeare. Jen těžko by se to dalo vymyslet dramatičtěji. O dvě postupová místa se ucházela tři mužstva: Budějovice, Táborsko a Hradec. A zatímco Jihočeši si to ve finále rozdali mezi sebou, hradečtí Votroci vyrazili k zápasu o všechno na horkou půdu odvěkého rivala - do Pardubic. A právě na stadionu Pod vinicí se díky zlaté trefě Haliloviče rozhodlo o tom, že se po roce půstu přece jen navrátí mezi fotbalovou elitu. Na oslavu tohoto hrdinského klání si vás dnes dovolím pozvat do míst obzvlášť exotických. Zavedu vás do bájného města, které zná většina Čechů jen z vyprávění ošlehaných cestovatelů. Už to určitě tušíte. Dnes se podíváme do Hradce Králové.

Přátelské, ale zcela vážně míněné varování: popisky k fotografiím obsahují až 70 objemových procent koncentrovaného hradeckého šovinismu. Pokud jste na tento citliví, nebo dokonce alergičtí, přestaňte prosím číst a podívejte se raději v televizi na nějaký zajímavý přírodopisný film o králíčcích.

Nespornou dominantou Hradce je Bílá věž s přilehlou katedrálou svatého Ducha. Najdete ji na Velkém náměstí a na všech pohlednicích. Tato renesanční věž z hořického pískovce byla postavena roku 1574 z milodarů měšťanů a měří 71.5 metrů. Pro srovnání: dominanta Pardubic, takzvaná Zelená brána, měří 60.3 metrů (což je zhruba 84.335664 procent výšky Bílé věže). To prosím říkám bez jakékoliv stopy povýšenosti nebo škodolibosti. My, Hradečáci, máme obyvatele Pardubic rádi a jejich 60 metrů vysokou Zelenou bránu jim ze srdce přejeme.

Tady jsme od první fotky jen o kousíček dál na Malém náměstí. Kdybyste se teď vydali rovnou za nosem, brzy se ztratíte v úzkých uličkách starého města. Hned za prvním rohem začíná křivolaký labyrint oplývající starobylými domy, kočičáky, malými obchůdky a spoustou restaurací, ve kterých vám nabídnou vyhlášenou hradeckou specialitu - Pardubický řízek. Ten si ovšem můžete udělat i sami doma. Recept je docela jednoduchý. Nejprve si v Pardubicích koupíte pořádnou, alespoň dvoucentrimetrovou flákotu masa a minimálně půl hodiny do ní soustředěně bušíte baseballovou pálkou. Když flákota změkne, podusíte ji jemně na pánvi (nebo klidně i drsně) a podle potřeby podléváte vodou z nádobí. Můžete ji ale také podusit tím, že na ni vší silou přitisknete polštář. Je zvykem propečený řízek přizdobit nějakým hanlivým nápisem na adresu Pardubic - například "Pardubice Fuj" nebo - máte-li větší řízek a dostatek kuráže - "Pardubáci jsou ošklivá kačátka". Heslo buď vyryjete vidličkou přímo do masa a nebo jej vykreslíte hořčicí. Jako přílohu doporučuji osmažený perník a nalomenou snítku olivové ratolesti. Hotový pokrm podáváme s Pernštejnskou jedenáctkou pokojové teploty a při konzumaci koulíme zlověstně očima.

Muzeum východních Čech se nachází pod starým městem na břehu řeky Labe. Tato budova byla postavena v letech 1908-1912 podle návrhu architekta Jana Kotěry. Ve stálé exposici najdete interaktivní model města zachycující jeho vývoj od středověku, přes vojenskou pevnost až po současnost. Ve druhém patře doporučuji navštívit památník studené občanské války mezi Hradcem a Pardubicemi. Budete unešeni peripetiemi konfliktu, který započal v polovině 19. století sporem o pastvinu v katastru obce Čeperka a podle prognóz vojenských expertů skončí teprve v roce 2019 úplnou a bezpodmínečnou kapitulací Pardubic a jejich následnou přeměnou v největší golfové hřiště republiky.

Na druhé straně řeky naleznete Ulrichovo náměstí, které je přirozeným centrem a v podstatě i středobodem moderní části města. Na tomto snímku vidíte v pozadí i samotné obyvatele Hradce Králové, což jsou téměř dokonalé pohádkové bytosti, vyznačující se charakterem z křemene, noblesními způsoby, dobrým srdcem a neodolatelnou touhou bránit světový mír. Tyto přirozené mravní autority, živící se zásadně poctivou prací, nemají jediného záznamu v trestním rejstříku, žákovské knížky jejich dětí jsou bez poznámek, nikomu nic nedluží, nepřejídají se, nechlastají, nesmilní a neplivají na zem. Na druhé straně, pokud by vás zajímal morální profil občanů Pardubic, chtěl bych zde uvést, že jejich nejznámějším rodákem je rytíř Smil Flaška z Pardubic. K tomu už ani není co dodat, že?

Těsně před soutokem Labe a Orlice najdete secesní elektrárnu se segmentovým jezem a mostem zvaným Hučák.  Komplex budov byl postaven v letech 1910-1912 podle návrhů architekta Františka Sandera. Hned za mostem už vykukují Jiráskovy sady, jejichž idylická rozevlátost kontrastuje s ocelovou precizností moderní technologie. Pokud si za Hučákem sednete do kánoje a vyrazíte po proudu řeky, zhruba po 20 km dopádlujete do velice malebné čtvrti zvané poeticky Hradec Králové - Jižní předměstí (na starších vodáckých mapách ji najdete též pod dobovým názvem Pardubice).

Gymnázium Josefa Kajetána Tyla sídlí v historické budově navržené hradeckým "dvorním" architektem Josefem Gočárem a postavené v letech 1925-27. Socha "Vítěze" před hlavním vchodem pochází z dílny Jana Štursy. Kromě J. K. Tyla si na tomto ústavu odkroutil maturitu i dlouhý zástup významných českých osobností jako byli například Karel Jaromír Erben, Alois Jirásek, Karel Čapek či Alois Rašín.  V rámci regionální nepředpojatosti bych se rád zmínil, že i na pardubickém gymnáziu studovali mnozí velikáni evropské kultury - namátkou třeba světoznámý hráč na ucpanou foukací harmoniku Josef Novák a nebo proslulý záložník fotbalového velkoklubu FK Rosice nad Labem Zvonimír Čutač.

Pomník Tomáše Garrigua Masaryka na stejnojmenném náměstí vytvořil sochař Otto Gutfreund v roce 1926.  Socha byla odstraněna v roce 1940, znovu instalována v roce 1947, znovu odstraněna v roce 1953 a konečně navrácena na toto místo 28. října 1990. V pozadí vidíte budovu bývalé Anglobanky postavené podle návrhu architekta Josefa Gočára v roce 1922. Na této fotografii je zajímavé, že mě při pohledu na ni nenapadla žádná nactiutrhačná poznámka na adresu našich jižních sousedů. To si ty Pardubičáci pěkně vypijou. Takhle mě znemožnit.

Hradec Králové - meziplanetární nádraží. Úmyslně říkám meziplanetární, protože se odsud dá dojet přímým vlakem až do Pardubic, které leží v úplně jiné galaxii, na planetě obývané zlotřilými skřítky, obřími housenkami, sveřepými perníkožrouty a jinými nejapnými živočichy. Hlavní budovu nádraží, postavenou v letech 1928-29 ve stylu moderního klasicismu, navrhl architekt Václav Rejchl. Geografickou zvláštností nádraží je, že z něho  jezdí spoje nikoliv do 4, ale hned do 5 světových stran: na Chlumec, na Pardubice, na Jaroměř, na Jičín a na Týniště.

Rozloučíme se samozřejmě "pod lízátky", tedy na Všesportovním stadionu v Malšovicích. Tady se psaly hradecké fotbalové dějiny. Sem jsme se s dědou něco nachodili - na Macháčka a Mudruňku, na Hůlku a Pečenku, na Vladimíra Mráze i Pavla Černého.  A než se začne kutat nový stadion, určitě se ještě pár stránek popíše. Jediné mínus je, že s Votroky do první ligy nemohou postoupit i Pardubice. Porazit je na prvoligovém trávníku, před zraky celého fotbalového národa, je snem každého hradeckého fanouška. Tak to snad vyjde příští rok.

Prozatím sláva vítězům, čest poraženým a Votrokům i Budějkám hodně štěstí v příští sezóně.

Všechny fotky ze starého Hradce Všechny fotky z nového Hradce

Autor: Jan Řeháček | středa 4.6.2014 20:18 | karma článku: 16,17 | přečteno: 904x
  • Další články autora

Jan Řeháček

Jaro: das ist nur die erste Phase

Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.

9.4.2024 v 9:09 | Karma: 16,41 | Přečteno: 411x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

A je po Velikonocích. A nejen po nich.

Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.

1.4.2024 v 9:09 | Karma: 21,15 | Přečteno: 455x | Diskuse| Společnost

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma: 22,34 | Přečteno: 320x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma: 17,90 | Přečteno: 369x | Diskuse| Ostatní

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma: 19,45 | Přečteno: 434x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma: 17,23 | Přečteno: 229x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Politické školení mužstva: Pyšná princezna

Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!

31.12.2023 v 9:09 | Karma: 25,82 | Přečteno: 907x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Ten podzim se nám hezky vybarvil

Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.

9.12.2023 v 9:09 | Karma: 19,07 | Přečteno: 322x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Paroháčů je letos dost

Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.

9.11.2023 v 9:09 | Karma: 19,30 | Přečteno: 346x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní

O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.

27.10.2023 v 9:09 | Karma: 14,00 | Přečteno: 261x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Jan Řeháček

Letní kvítí

Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.

9.10.2023 v 9:09 | Karma: 17,88 | Přečteno: 191x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Plody léta

Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.

9.9.2023 v 9:09 | Karma: 16,17 | Přečteno: 308x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Kvetoucí fuga (Beethoven)

V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.

27.8.2023 v 9:09 | Karma: 14,39 | Přečteno: 321x | Diskuse| Kultura

Jan Řeháček

Sovy a supi

V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.

9.8.2023 v 9:09 | Karma: 20,92 | Přečteno: 341x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Vlčí západy

Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.

9.7.2023 v 9:09 | Karma: 16,96 | Přečteno: 344x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Za devatero fotkami: Malebné peklo

Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".

21.6.2023 v 9:09 | Karma: 19,13 | Přečteno: 368x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Sedm divů jara

Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.

9.6.2023 v 9:09 | Karma: 16,12 | Přečteno: 233x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

strž

V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.

29.5.2023 v 9:09 | Karma: 14,28 | Přečteno: 296x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Devět zastavení času

Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.

9.5.2023 v 9:09 | Karma: 16,36 | Přečteno: 295x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Cesta do hlubin duše (Beethoven)

Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.

30.4.2023 v 9:09 | Karma: 14,42 | Přečteno: 289x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 402
  • Celková karma 19,45
  • Průměrná čtenost 920x
Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.