Tři oříšky pro cimrmanology

5. 12. 2014 9:09:54
Technologický pokrok se nedá zastavit. Můžete ho dočasně zpomalit, pokud ho čapnete za podolek, můžete ho dočasně přesměrovat na vedlejší kolej, pokud se Vám podaří přehodit výhybku, ale to je asi tak všechno co s tím můžete dělat. Svět se mění. Dříve, když jsem narazil na zajímavý cizojazyčný text, musel jsem pracně hledat překladatele a nebo se o jeho smyslu dohadovat z přítomnosti několika všeobecně srozumitelných termínů. Dnes ho vlípnu do okýnka Google Translate a překlad mám za půl vteřiny. Sice ne vždy úplně kvalitní, ale představu o smyslu článku mi to většinou dá.

V uplynulém týdnu jsem shodou okolností narazil na tři zajímavé italské texty. Nedotýkají se sice přímo osobnosti Járy Cimrmana, ale představují zajímavou historickou paralelu. Překlady uvádím tak, jak je Googlovo pekelné zařízení vyplivlo - jen s drobnými gramatickými úpravami. Žádné vlastní komentáře nepřipojuji, abych Vás neovlivňoval. Úsudek o významu těchto textů si musí každý cimrmanolog udělat sám.


Oříšek první: Náš Leonardo da Vinci

Toto je překlad textu "Il nostro Leonardo da Vinci", jehož originál je uložen na mikrofiši v římském Památníku národního písemnictví. Autorem textu datovaného zhruba do poloviny 16. století je pravděpodobně dvojice šprýmařů z medicejského paláce - Luigi Resina (1529-1579) a Zenzo Morsetto (1537-1601).

Také letos je tomu sto let co se Leonardo da Vinci odnaučil kouřit. Kvůli roztřesenému rukopisu benátského kupce a amatérského pašeráka rekreačních drog Giovanni Poccettiho nevíme, zda si mladý Leonardo odepřel svůj poslední doutník jedné mrazivé únorové noci roku 1467, 1469 a nebo 1473. Kupec Giovanni totiž svou živnost provozoval na hřbetě paličatého mezka (první náznak mobilní nákupní aplikace v Evropě? - pozn. překl.) a záznamy v prodejní knize činil povětšinou za jízdy. Jeho nejisté vedení pera, notně ovlivněné krokem vrávoravého lichokopytníka, dokonce připouští i rok 1479.

Na tomto místě poznamenejme, že Leonardo popsal a na vlastním těle vyzkoušel návykové účinky tabáku již kolem roku 1465 - tedy téměř sto let před francouzským diplomatem a příležitostným badatelem Jeanem Nicotem. Ovšem profesorský sbor v klášteře Istituto Suore di Sant Elisabetta, kde začínající učenec externě přednášel chemii, sochařství a základy parašutismu, podléhal přísným katolickým předpisům. Poté, co hustý kouř z Leonardových doutníků narušil průběh dopolední modlitby, byl na Mistra uvalen celoživotní tabákový celibát a jeho hulicí privilegia byla zrušena (tady Google při překladu výrazu "privilegi fumatori" nejspíš trochu zahaproval - pozn. překl.). Zlí jazykové tvrdí, že matka představená na Leonardovi testovala svou nejnovější pedagogickou metodu "trestání učitele bohem".

O Leonardově mládí toho mnoho nevíme. Narodil se v roce 1452 jako nemanželské dítě v rodině notáře Piera Antonia da Vinci a jeho matkou byla chudá venkovanka Caterina. Leonardo byl již od malička velice zvídavý a vše nasvědčovalo tomu, že se vydá na vědeckou dráhu. Jeho lakomý otec však přemýšlivého mladíka nechal zapsat na malířskou školu, aby donosil štětce po své starší sestře Moně Lise, a tak se nakonec z Leonarda stal jak vědec, tak umělec.

Hodnotíme-li dnes monumentální dílo, které tento duchovní titán v nehostinných podmínkách rozvinutého středověku vytvořil, musíme smeknout třírohý klobouk. Leonardova činnost zasahuje prakticky do všech odvětví společenského života. Reformuje toskánské školství, v Benátkách přepracuje městskou kanalizaci na dopravní síť a po nechutné soudní tahanici o nudle do polévky vynalézá v Boloni špagety. Michelangelovi v Sixtinské kapli přidržuje štafle, Lorenzovi Medicejskému vede účty v jeho rodinné bance a mladého matematika Cardana naučí řešit kvadratickou rovnici. Zkrátka stopa talentovaného polyhistora se vine napříč celým vědecko-technickým spektrem.

Když ještě jako adolescent nechtěně zničí důmyslné oplocení paláce rodiny Medicejských zahradními nůžkami vlastní konstrukce, nenechá se vyvést z míry a bodře zahlaholí na mladého politologa, který kousek opodál studuje ovládání mas pomocí násilné segregace: "Zkuste to bez ostnatých drátů, Machiavelli". O pár let později, v roce 1482, potkává Leonardo malíře Sandra Botticelliho, pracujícího právě na kompozici slavného obrazu Primavera. Když se ho Leonardo s nelíčeným zájmem zeptá, kdo že jsou ty svůdné dámy uprostřed obrazu, Boticelli po pravdě odpovídá: "Dvě Grácie". Da Vinci se na chvíli zamyslí, poškrábe se na čele a pak svému kolegovi položí ruku na rameno s otázkou: "A není to málo, Sandro Botiči?".

Ani zahraničí nezůstalo ušetřeno Mistrova blahodárného vlivu. Českému králi Vladislavu II. Jagellonskému předkládá Leonardo projekt průplavu Labe-Odra-Dunaj včetně libreta stejnojmenného madrigalu, německému brusiči zrcadel Johannu Gutenbergovi pomáhá vyřezávat dřevěná písmenka pro jeho tiskací přístroj a anglickému králi Jindřichu VII se během Války růží stará o květinovou zahradu. Je tedy jasné, že bez da Vinciho by Evropa byla úplně jiným světem.


Oříšek druhý: Italská renesanční literatura 16. století

Toto je překlad pojednání "Letteratura rinascimentale italiano nel 16° secolo" sepsaného roku 1809 italským literárním kritikem a kunsthistorikem Antoniem Balianim. Originál textu je uložen v městském archivu v italském Empoli.

Prudký rozmach italské literatury v období renesance, který na svých bedrech nesli především renomovaní tvůrci Dante Alighieri, Francesco Petrarca a Giovanni Boccaccio, připravil živnou půdu pro další generace literátů.  A tím nemám na mysli jen velká jména jako Torquato Tasso nebo Pietro Bembo. V průběhu 16. století se literární proud začal rozlévat do šířky a na území Pyrenejského poloostrova vznikala postupně celá řada alternativních a menšinových žánrů.

Velké popularitě se například těšila forma mystifikace, založená na příbězích smyšlených "historických" postav. K nejzdařilejším patřila vyprávění o životě a díle velkého "kumštýře a vědátora" Leonarda da Vinciho. Na jarmarcích a rytířských hrách je provozovalo hned několik skupin potulných komediantů, kteří si průběhem času začali říkat vincologové (vincologi). Kdo by dnes v Itálii neznal divadelní produkce souboru Teatro da Vinci, jehož texty před více než dvěma sty let napsali Luigi Resina a Zenzo Morsetto. Opravdoví znalci si jistě vzpomenou také na populární kreace z dílny humoristické skupiny Salon da Vinci. Jejich knížky "Bili jsme a tympány" a "Já, Leonardo da Vinci" patří ke kmenovým dílům praktické vincologie.

Zajímavé je, že v průběhu 18. století se mezi vincology začaly objevovat ojedinělé hlasy postulující, že Leonardo da Vinci byl reálnou historickou postavou. Hlavní proud se tak zhruba v polovině století rozdělil na dvě větve. Jedna skupina vydávala Leonarda stále za literární fikci a parodii, druhá skupina však trvala na historické autenticitě a s kamennou tváří označila všechny doposud učiněné "objevy" za Mistrova vlastní díla. Situaci navíc dosti zkomplikovala anketa o Největšího Itala, kterou v roce 1773 vypsala redakce deníku Gazzetta di Mantova. Po určitých organizačních nesnázích ji s přehledem vyhrál právě Leonardo da Vinci. Dnes, na počátku 19. století, již můžeme s jistotou říci, že fiktivní proud vincologie je na ústupu a není vyloučeno, že za sto či dvě stě let nebude opravdové pozadí "životopisu" velkého renesančního Mistra nikdo znát.


Oříšek třetí: Leonardo da Vinci

Toto je překlad webové stránky "Leonardo da Vinci", vytvořené v ranném 21. století - přesněji kolem roku 2011. Původní verzi stránky si můžete vyhledat sami na italské Wikipedii.

Leonardo di ser Piero da Vinci (Vinci, 15 dubna 1452 - Amboise, 2. května 1519) byl italský malíř, inženýr a vědec. Tento muž nevšední geniality a talentu byl pevně myšlenkově ukotven v univerzálním duchu renesance, což jej dovedlo k vyšším formám projevu v nejrůznějších oblastech umění a lidských znalostí. Měl zájem o architekturu a sochařství, byl kreslíř, esejista, scénograf, anatom, hudebník, a obecně, designér a vynálezce. Je považován za jednoho z největších světových géniů.

Autor: Jan Řeháček | pátek 5.12.2014 9:09 | karma článku: 15.77 | přečteno: 1168x

Další články blogera

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 20.41 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma článku: 16.53 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma článku: 19.25 | Přečteno: 337 | Diskuse

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 166 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (3) - přírodní červená

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

28.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 120 | Diskuse

Zdenek Slanina

Problém co začal už Arrhenius: Kysličník uhličitý a doba ledová - a teď i sopečné aktivity

Už S. Arrhenius řešil vztah obsahu CO2 v atmosféře i k době ledové. Tehdy hlavně ukázal, že jeho navyšování v atmosféře povede k nárůstu její teploty. Nyní výzkumy z univerzity v Sydney ukazují na roli sopek v nástupu ochlazování.

26.3.2024 v 5:22 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 |

Martin Tuma

Berte Viagru, dokud si na to vzpomenete

Rozsáhlá studie odhalila významné snížení výskytu Alzheimerovi nemoci u pravidelkných uživatelů Viagry

25.3.2024 v 14:17 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 303 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (2) - průmyslová žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

25.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 14.43 | Přečteno: 189 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (1) - přírodní žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? První díl seriálu o barvách.

21.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 18.10 | Přečteno: 289 | Diskuse
VIP
Počet článků 400 Celková karma 18.73 Průměrná čtenost 922

Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...