2. června 2016
socha
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, jake mají volavky číslo holínek a proč se nehodí zpívat v květnu vánoční koledy.
Mladý muž, sedící u počítače, si ohryzoval nehty a s pomocí přenosného slepicometu se pokoušel zneškodnit sveřepě vyhlížející příšeru na obrazovce. Tak byl zabraný do napínavé hry, že málem nepostřehl blikající šedavý obdélníček v rohu obrazovky. Pokus o kontakt: "Musím s tebou mluvit. V šest hodin na obvyklém místě. Socha svatého Ignáce."
Chvatně ukončil program, seběhl ze schodů a nasedl na staré dámské kolo po babičce. Rychle projel vsí a když zabočil na polní cestu, musel uznat, že si příroda dokázala namíchat barvy, na které neměla ani jeho nová grafická karta. Celá louka byla pokropená světlem a ve větru se vlnila jako dvě divize orientálních tanečnic. V její zelené blůzičce se usmívaly žluté knoflíky pampelišek. V zahradách rozkvétaly bílé jabloně. Osiky u potoka trpělivě tankovaly mízu z podzemních nádrží jarního podvečera a jejich listoví připomínalo střípky naleštěných zrcadel. Štěbetání ptactva se mísilo se štěkotem psů od hájovny. Pražce na železniční trati voněly karbolkou.
Za chvíli dorazil k opuštěnému hřbitovu a opřel kolo o polorozpadlou zídku. Skřípajícími vrátky prošel dovnitř a po paměti zamířil do jihozápadního rohu, kde na něj bez hnutí čekala pískovcová socha místního patrona. Mladý muž se posadil na obrubu sousedního hrobu a natočil se obličejem směrem k soše: "Tak povídej."
(allegro con brio)
rozběhni se podél dravé řeky
postav si vzdušný most z oblázků
u jezu splétají se věčné věky
váhavé váhy visí na vlásku
rozběhni se z prosluněných strání
přes pařezy, přes chrpy i přes bodlák
ovčák na obloze ovečky své shání
na okraji pole číhá vlčí mák
rozběhni se po divokých lukách
proti proudu tryskající šťávy
opilý květen s harmonikou v rukách
vydupává blues posečené trávy
život je strašně krátký, víš
rozběhni se než zkameníš
Vítězslav Novák: Mezi dětmi (Slovácká suita, op. 32, č. 2)
Předchozí díly série Bez básně a Hany
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
1.4.2024 v 9:09
| Karma: 21,15
| Přečteno: 455x
| Diskuse| Společnost
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
31.12.2023 v 9:09
| Karma: 25,82
| Přečteno: 907x
| Diskuse| Poezie a próza
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
27.10.2023 v 9:09
| Karma: 14,52
| Přečteno: 261x
| Diskuse| Životní prostředí a ekologie
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
29.5.2023 v 9:09
| Karma: 14,28
| Přečteno: 296x
| Diskuse| Poezie a próza
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,45
- Průměrná čtenost 920x
Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.
