Co mají uprchlická krize a globální oteplování společného?

Evropská uprchlická krize a globální oteplování patří k nejožehavějším problémům naší doby. V obou se názorové spektrum rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory, které jsou skálopevně přesvědčeny o své pravdě. Ale není to jen iluze?

"Pravda" je nejlépe vidět ve zpětném zrcátku historie. Na tom, že Hitler projel světovou válku se shodneme asi úplně všichni. Při pohledu dopředu přes čelní sklo už jsou její obrysy o poznání rozplizlejší. "Pravda" totiž často závisí na budoucím vývoji a jeho důsledcích pro všechny zúčastněné strany a ruku na srdce - ne každý z nás u sebe běžně nosí dvě až tři křišťálové koule. Jeden ze zakladatelů kvantové teorie, dánský fyzik Niels Bohr, na to konto kdysi poznamenal: "Předpovídání je zatraceně těžká věc, obzvláště pokud se týká budoucnosti".

Představte si, že jste na vrcholku ochozu a hodíte dolů plechovku od piva. Já si na zemi zaznamenám, kam dopadla a houknu na vás, abyste popošli dva metry doprava podél ochozu a shodili další. Tipnete si kam dopadne? Správně, dva metry vpravo od místa, kam dopadla ta první. No vida, tak ono to s tím předpovídáním možná nebude tak zlé.

Nenechme se ale unést - takhle jednoduché to v životě není.

Tak si to trochu zkomplikujeme. Teď vás postavím na začátek stometrového úseku divoké řeky, plné prudkých peřejí, nevyzpytatelných vírů a balvanů všech velikostí. Vy opět hodíte do vody plechovku od piva a já ji dole po proudu chytnu a poznačím si, kde jsem ji vylovil. Následně vás požádám, abyste se probrodili o dva metry doprava a vyslali další plechovku. Tipnete si, kde ji vylovím? Já ne. Nejenže může vyplavat o pět metrů napravo, ale taky se klidně může stát, že vyplave o pět metrů nalevo, protože ji chytil vraťák a na jednom kameni ji odhodil kus stranou a v tu ránu jsou všechny naše výpočty pomotané.

A to je ve zkratce důvod, proč se složitější systémy předpovídají tak těžko. Na rozdíl od jednoduchých procesů byste museli odhalit všechny skryté proměnné a správně změřit všechny známé parametry (polohu kamenů, hloubku vody atd). A čím dál do budoucnosti byste chtěli předvídat, tím přesnější měření byste potřebovali. A to není všechno - ten výpočet vám ještě přímo pod rukama bude procházet bludištěm zpětných vazeb, turbulencí a náhodných vlivů. Není divu, že výsledkem takového snažení je obvykle chaotická trajektorie připomínající spíše neurotickou puberťačku v oddělení obuvi než deterministický systém.

+++++++++

Globální oteplování i uprchlická krize patří do takové skupiny procesů. Jejich budoucnost probublává krajinou zanesenou pohyblivým pískem ideologií a těkavých společenských nálad. Jejich dynamika je spoutaná politickými intrikami a stigmatem slepých uliček. A když už se někde objeví stezička poslední naděje, je pravděpodobně zarostlá houštinou nepředvídaných následků. Najít v takové divočině pravdu je úkol hodný indiánského stopaře s dvacetiletou praxí. To ovšem mnohým mistrům propagandy nebrání v tom, aby zazvonili u vašich dveří a svoji verzi reality - úhledně zabalenou v plastiku - se pokusili vám prodat.

Jedni vám řeknou, že nadcházející klimatické změny nás v dohledné době vypoklonkují s povrchu zemského, zatímco druzí budou se stejnou vehemencí trvat na tom, že teplotní oscilace tu byly odjakživa a že lidské aktivity představují jen kapku v moři přirozených vlivů. A na imigrační frontě je to jakbysmet. Jedna skupina obchodníků s budoucností vám bude tvrdit, že sjednocená multikulturní Evropa je ta nejlepší věc od vynálezu krájeného chleba a že jen ona bude schopna konkurovat USA a Číně. Jejich oponenti vám naopak barvitě vylíčí nevyhnutelný propad civilizace do středověku a potupné živoření vašich potomků v područí neoholených barbarů. Bohužel, ta i ona skupina ve svém svatém zápalu zapomíná na jednu maličkost - tak jako se nedá spočítat, jaké bude počasí 22. dubna 2019, nedá se s určitostí tvrdit, jak se bude vyvíjet uprchlická krize nebo globální oteplování.

Stojí tedy vůbec za to si s takovými věcmi lámat hlavu, když ani odborníci se nedokáží shodnout na jednotném názoru? Odpověď najdeme trochu překvapivě u pojišťováků. V jejich branži je odhad risku a správné nastavení priorit onou příslovečnou houskou na krámě. Nemusíme nutně vědět, jak se to či ono nebezpečí vyvrbí, ale měli bychom vědět jaký stupeň ohrožení pro nás představuje a podle toho se zařídit. Nebudu vás unavovat všemi statistickými virgulemi a vychytávkami a jenom vám ukážu jednu schematickou formulku.

(míra znepokojení) = (pravděpodobnost katastrofy) x (způsobená škoda)

Koho zajímají detaily, mrkněte se sem a nebo sem a nebo sem (anglicky).

Řečeno prostou češtinou: při rozhodování jak reagovat na potenciální nebezpečí musíme vzít v potaz součin dvou faktorů - jak je to nebezpečí reálné a jaký je případný dopad jeho nezvládnutí.

Podle té formulky není nutno propadat panice, že naše městečko vyhladí bludný asteroid, protože pravděpodobnost takové patálie je mizivá, přestože vzniklá škoda by jistě byla astronomická (obrazně i doslova). Stejně tak nás nemusí vzrušovat, že se naším městečkem chystá projet kolona drsných motorkářů, protože pravděpodobnost průjezdu je sice vysoká, ale potenciální škoda mizivá (pár rozbitých oken a tu a tam nějaký ten vyražený zub). Výsledný součin nebude ani v jednom případě nijak ohromující.

To, čeho se musíme skutečně obávat, jsou události, které mají slušnou šanci na realizaci a při tom mohou mít katastrofické následky. A to je přesně případ obou diskutovaných fenoménů. Změna teplotních charakteristik celé planety respektive ztráta kulturní kontinuity evropského kontinentu jsou příliš velká rizika na to, abychom se nechali ukolébat postupností probíhajících změn.

Země se nachází v mimořádně příznivém klimatickém režimu. Díky němu dokáže naše zemědělství uživit 7 miliard lidí. Bylo by zcela zbytečné se o tuto výhodu připravit vlastní nerozumností. V systému tak citlivém a vzájemně propojeném jako naše biosféra dokáže i malá sirka zažehnout velký oheň. Můžete namítnout, že v minulosti byla i bez přispění lidí období, kdy byla teplota podstatně nižší popřípadě podstatně vyšší. Ano byla, ale také při nich docházelo k hromadnému vymírání druhů. Stejně tak můžete namítnout, že na klima má kromě člověka vliv i celá řada dalších faktorů (sluneční aktivita, sopky, mořské proudy atd). I to je bezesporu pravda. Ale opravdu si chceme zahrávat s ohněm a zkoušet, z čeho se matička příroda dokáže vylízat a z čeho už ne?

S imigrací je to obdobné. Evropa se nachází v mimořádně příznivém sociálním režimu. K tomuto režimu se ale nedostala nějakou souhrou náhodných sil. V jejím úspěchu se odráží mnoho klíčových kulturních axiomů. V první řadě vědomí, že člověk není bezmocnou hříčkou nějakých vyšších sil, ale samostatným individuem zodpovědným za své štěstí.  Z toho je pak odvozen smysl pro rodinu, rovnoprávnost muže a ženy, úcta ke starším, vztah k práci, důraz na vzdělání a další.  Pokud se Evropa vzdá těchto hodnot, dojde ke zničení podhoubí, ze kterého vyrostla západní civilizace, tak jak ji známe. A každý houbař ví, že ze zničeného podhoubí už mnoho dalších hub nevyroste.

+++++++++

Jak tedy na taková rizika adekvátně reagovat? Především nepanikařit a nesklouzávat k černobílým reakcím typu "ode zdi ke zdi". Naše aktivity by měly být určeny aktuální "mírou znepokojení" (respektive jejím odhadem). Pokud bude stoupat, musí úměrně s ní stoupat i razance obranných opatření. Pokud bude klesat, mohou se proti-opatření postupně uvolňovat.

To samozřejmě předpokládá, že pověřené instituce budou oba problémy pečlivě monitorovat a příslušná data poskytovat široké odborné veřejnosti. A než se prokáže, že žádné reálné nebezpečí nehrozí, měli bychom zaujmout spíše konzervativní postoj. Opatrnost je zde na místě z jednoho prostého důvodu. Komplexní procesy nelze otočit na pětníku nějakým mávnutím kouzelného proutku.

Důvod je ukrytý v samotné komplexitě. Obrátit postupujici armádu je podstatně obtížnější než obrátit pochodující četu. Četě stačí rázně zavelet "čelem vzad" a proces je přesměrován natotata. Na obrácení postupu celé armády musíte vynaložit enormní úsilí -  vybudovat odpovídající infrastrukturu, připravit podrobný plán a koordinovat jeho plnění na všech úrovních. To se vám zcela jistě nepodaří ze dne na den.

Zrádnost imigrační krize, globálního oteplování a dalších komplikovaných procesů spočívá v setrvačnosti. V okamžiku, kdy se všichni konečně shodneme, že daný problém skutečně problémem je, bude už pravděpodobně pozdě na jeho účinné řešení.

+++++++++

Appendix: zajímavá data

O celkovém chování komplexních systémů nerozhodují individuální hodnoty, ale statistické průměry. Když to přeložím do jazyka imigračního: v každé skupině lidí existují andělé i ďáblové, takže ukazovat při posuzování prstem na jednotlivé případy nemá skoro žádnou vypovídací hodnotu. Důležité je, které atributy u nově příchozích převažují. Stejně tak o teplotním stavu naší planety nerozhoduje, zda bylo letos rekordní vedro ve Francii nebo rekordní zima v Argentině, ale jaké jsou globální průměry sledovaných ukazatelů. Proto jsem na závěr ve spolupráci se strýčkem Googlem vybral několik zajímavých souborů dat, abyste si mohli o budoucím vývoji obou problémů udělat vlastní obrázek. Koneckonců, pravdu se dozvíme vždy jen sami od sebe.

(klimatická data)

Climate Reanalyzer (aktualizovaný souhrn několika klimatických indikátorů)
Climate NASA (doporučuji kliknout na  Explore > Interactives)
Earth Global Wind (klikněte na "earth", země se dá myší otáčet)
Arctic Ice (nejnovější údaje o rozsahu arktického i antarktického ledu)
Global Monitor (plyny v ovzduší: Carbon Cycle Gases > Time series)

(imigrační data)

Migration and migrant population statistics (základní data z Eurostatu)
EU acceptance rate (starší tabulka ukazuje % schválených asylových žádostí)
Migrant crisis (pár zajímavých tabulek z loňského článku BBC)
The true scale of immigration (pár grafů z letošního článku TG o Švédsku)
Immigration and crime (Wikipedia o zločinu a imigraci se spoustou čísel a odkazů)

(pokud znáte další zajímavá data, můžete se o ně podělit v diskusi - toto je jen vzorek)

Můj osobní dojem z této procházky Internetem je trochu rozpolcený. Zatímco na oteplovací frontě lze poměrně rychle najít spoustu konkretních dat prakticky v reálném čase a s výbornou grafikou (viz třeba třetí odkaz), na poli imigračním je přístup k základním statistickým údajům podstatně obtížnější. A to je škoda. Kde nejsou k mání čerstvé a relevantní informace, tam přirozeně bují dezinformace.

+++++++++

Předchozí díly ze série Sfinga