Zlato nad zlato
Když jsem minulou sobotu koukal na záznam super G, byl jsem stejně konsternován jako komentátor americké stanice NBC, který okamžitě po dojezdu začal řvát jako na lesy: "Bere zlato. Ledečka (takhle to vyslovil) z České Republiky tomu nemůže věřit. Ona tomu nemůže věřit - a my taky ne!".
Ten záznam prvních 20 vteřin po dojezdu jsem si pustil několikrát. Ledecká působila jako mimozemšťanka, která se červí dírou propadla do nějakého úplně jiného vesmíru a neví zcela přesně, v kolika dimenzích se má pohybovat. Popelka, která našla svoji poukázku na zázrak. Myslím, že tenhle záběr vejde do zlatého fondu českých sportovních momentek - stejně jako Panenkův padající list, Neumannové turínský finiš anebo posledních 13 vteřin z Naganského finále.
Novináři milují takové příběhy. Koho by taky bavilo psát pořád dokola: "Favorit zvítězil. Během mé služby se nic zvláštního nestalo. Zív". A musím přiznat, že americká média si tuhle "story" opravdu vychutnala.
Olympijská vítězka Ester Ledecká je nejrychlejší snowboarderka na dvou lyžích. Počkat, cože? (Washington Post)
Snowboarderka Ester Ledecká šokuje Lindsey Vonn a celou Super G squadru (New York Times)
"Není to nějaká chyba?" Snowboarderka vyhrála lyžařské zlato (Boston Globe)
Pokud máte rádi humor a angličtinu, nenechte si ujít rozverný komentář Halley O'Brien - ta nejprve konstatovala, že Ester letí po sjezdovce jako "netopýr z pekla" (like a bat out of hell), což je standardní americký idiom pro "velmi rychle a divoce", a nakonec zjistila, že má v cíli stejný výraz jako maminka z filmu "Sám doma", když jí došlo, že malý Kevin zůstal "zapomenut" v Chicagu.
Já se ale musím přiznat, že pro mne bylo to dnešní druhé zlato ještě cennější. Ne, že by to první bylo zadarmo - zajela to, jak nejlépe uměla, sedlo jí to a i paní Štěstěna byla v dobrém rozmaru. Ale nikdo od ní nic nečekal a tak si to mohla patřičně užít. V průběhu týdne ji ale celý svět začal pečlivě sledovat - komentátoři NBC se při dnešním přenosu nebavili prakticky o ničem jiném - a vyrovnat se s takovým psychologickým tlakem je samo o sobě na zlatou medaili. Tím spíš, že své ocelové nervy musela prokázat hned v několika po sobě následujících jízdách.
Za mne tedy klobouk dolů. Před takovou koncentrací opravdu smekám.
Ve dvaadvaceti letech dokázala Ester něco, co se zatím podařilo jen několika málo vyvoleným: zvítězit ve dvou olympijských sportech. Ať si na nohy připnula cokoliv, nenašla přemožitelku. A na tom svahu by pravděpodobně dominovala i v lodičkách.
+++++++++
A na závěr ještě malá douška (do ouška)
Když vyrazíte z Denveru směrem severozápadním po silnici č. 40, dorazíte do malého dvanáctitisícového městečka Steamboat Springs, krásně uvelebeného v náručí Skalistých hor. A právě v místním klubu zimních sportů Ester trénuje své snowboardingové eskapády.
Tori Koski, ředitelka programu, o Ester říká: "Ona je hrdinkou našeho městečka, i když je z České republiky. Steamboat přitahuje elitní zimní sportovce z celého světa. My si je sem všechny vezmeme a zahrneme je láskou. Ester je jedna z nás. Je členkou naší rodiny, jenom má trochu nezvyklý přízvuk."
V městečku žije také její trenér, sedmatřicetiletý Justin Reiter, který svůj vlastní snowboard pověsil na hřebík teprve loni v září. I díky němu porážela své soupeřky na paralelní olympijské trati o parník (přeložíme-li Steamboat Springs jako "Prameny Parníku", tak nás to zase až tak nepřekvapí). V nedávném rozhovoru pro list Denver Post pan trenér prozradil, odkud ta živočišná suverenita vyvěrá: "Kdykoliv Ester vyjede ze startovacích vrátek, oheň je za ní i uvnitř ní".
A kdyby poslouchal československý popík, věděl by to o 30 let dřív.
"Hvězdu na čele máš, má Ester
hvězdu na čele máš
vidíš, oheň v srdci máš
...hvězdy zlaté jsou, vždyť víš"
(Oceán: Ráchel)
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,53
- Průměrná čtenost 920x