Ha! Sériový palec značky Hradec!

Kočka mi líně drnčí na klíně, hebce se mhouří a mně slastně je. Prsty jí vnořím do šíje, v představě,.....že stal jsem se právě batmanem.

Zase jdu pozdě, diskuzní kroužek dávno v plné, proudu, nikdo mě nevzbudil...a já bych měl přitom, tolik co říct. Kočka na rozpálené střeše, na okně ležela kočka, kočka leze dírou, kočka a kočkodan, černá kočka přes cestu...atd.

Nu což, za chvilku tu máme i barborky.

My jsme za Tebou vyslali budící kočku, ale zřejmě ve spánku na oblizování brady nereaguješ.

A "kočka leze dírou, pes oknem" je zajímavou studií vloupávacích priorit ve zvířecí říši. Pokud např. dojde k vyloupení banky domácím mazlíčkem, postačí zkontrolovat stav oken a děr a lupič bude vmžiku vypátrán. I bez otisků tlapek.

Honzo, moc pěkné! Naprosto jsem se vžila do situace. Můj šéf si zase nahrál do telefonu troubící auto, taky úlet

Dík.

Já už ten štěkot z mobilu vyhodil. Jednou v půl šestý ráno mě probudilo štěkání, tak letím k mobilu co se děje a on někdo pod okny akorát venčí psa...

Udělal jste mi Kočkama radost, Vaším příběhem rovněž. Věřím, že kdo radost rozdává, že se mu to vrátí... Kočky - uloženy Posílám přání pevného zdraví všem Vašim kočkám

Já v to věřím taky. Říkám tomu koloběh radosti v přírodě.

Naše Micinka děkuje za přání

Rádo se stalo. A nezapomeňte jí koupit pořádnou pixlu pudru.

Den odpovědí na otázky koček je skutečně významný svátek. Hned si ho běžím zapsat do kalendáře a začnu si připravovat seznam dotazů, než budu úředně zbavena možnosti tento titul využívat a přesunu se do kategorie vypelichaný netopejr. Děkuji za upozornění!

Já už si ty dotazy taky pomalu sepisuju:

1. Kam se poděl můj mobil?

2. Kdo sežral šunku na stole?

3. Jak lze cestovat v čase?

4. Jak vysoko bude akciový trh příští rok?

Jsem na stráži,

https://www.dropbox.com/s/gas03u32ci1mlnn/f20.jpg?dl=0

a potom si musím odpočinout,

https://www.dropbox.com/s/algme1srvi8jo3d/f18.jpg?dl=0

Povedené. Tu fotku na stráži dělala kočka sama, nebo je to kaskadér?

S naším psem by kočka nepřežila, takže si po přečtení vašeho blogu můžu zase jen smutně povzdechnout. Někdy možná...

Jen si nemyslete. Náš pes, který donedávna byl schopný vylézt na strom, aby kočku sežral, se spřátelil s dvěmi sourozenci, kočičími a přivedl je domů. První pozvání do baráku se odehrávalo takto. První šel pes, za ním kocour se vztyčeným ocasem (něco jako prvomájový průvod) a vypadalo to, jako by kocourovi říkal, tady máme kuchyň, tady obyvák a následují ložnice. Kočka zmizela za sporákem a vydržela tam 3 dny, ale protože je závislák na bráchovi, zůstala. Od té doby jsou doma a my jak blbci, podstrojujem, bavíme, mazlíme a občas hubíme blechy.

svátek nesvátek, kočky jsou fajn každý den v roce.

o tom žádná

Honzo, jsem pejskomil, ale dá se po přečtení Tvého blogu kočkám odolat? (v mém případě čtyřnohým:-)). Moc milé počtení. Palec nahoru!

Já jsem taky spíš pejskař, ale protože mám zvířata rád z principu (a nejen prsíčka), občas se najde nějaký dobrodruh, který mi svěří kočku do dočasné péče.