Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

No právě, ono se to nehodilo ani jednomu směru. Zlatá střední cesta vede prostě mezi nimi

1 0
možnosti
Foto

Já myslím, že si celý svět docela oddechnul když to Jaro zkolabovalo.

(resp. bylo zkolabováno) :-)

0 0
možnosti
Foto

Mám rád film Interstate 60 a v něm se na začátku mluví o teorii, podle které je každá událost nevyhnutelná. I ten rok 68 byl pro nás nevyhnutelný. A jsem přesvědčen o tom, že se v Evropě, která tu naší cestu od roku 1948 objevuje teprve teď, něco podobného zopakuje, protože soudruzi si socializmus rozvracet nedají. Stane se to v jiných kulisách a s jinými výsledky, ale podle mě se to stane. V posledních zhruba 10 letech vnímám, jak se vše mnohem víc polarizuje, jak přibývá černobílého vidění, jak zase nabývá na významu Kdo nejde s námi, jde proti nám.

Proto pro mě rok 1968 už nic neznamená. Je to minulost. Já nějak raději už koukám před sebe, než abych se pořád ohlížel. A moc růžově tu budoucnost nevidím. Ale bohužel podle jedné teorie je nevyhnutelná. :-)

3 0
možnosti
Foto

I pro minulost platí moudrost našich babiček: všeho s mírou. Nemá cenu se v ní dennodenně rýpat, ale je potřeba mít na paměti známý výrok George Santayany "Kdo zapomene na svou minulost bude si ji muset zopakovat". Ten pohled do minulosti vs. do budoucnosti bych poměrově viděl asi tak v pohledu přes čelní sklo vs. do zpětného zrcátka při jízdě autem. :-)

Jinak s tím poznatkem filmu Interstate celkem souhlasím. O kvantových částicích se říká, že při pohybu prozkoumají všechny možné trajektorie. Možná lidská společnost podobně zkoumá všechny možné režimy (tj. údolí na tom schematickém obrázku).

0 0
možnosti

Pro mou rodinu a mě osobně byl rok 1968 tragédií, jako když na pár chvil vyjede vlak z tunelu padesátých let, nálada ve společnosti se zlepšuje (ve skeptickém Československu velice pozvolna), já koukám na pomalu vycházející slunce za horizontem, kam se ten vlak hýbe... a najednou někdo v kupé prudce stáhne roletu, jak mu asi to slunce příliš šajnilo do očí. A je zas tma, ne už sice tunel, a já už vím, co za tou roletou je, ale to je tak asi všechno. Tušení slunce, té zmarněné možnosti, a dalších dvacet let jen dunění kol normalizace. Vlak do stanice beznaděje. Pro předchozí a mou tehdy ještě polodětskou generaci skutečně obrovské zklamání a skepse. Nás to jen “lízlo”, v roce 1989 jsme měli ještě dost elánu, ale třeba můj otec? Dvě světové války, komunisté, a smrt uprostřed nejtužší normalizace. Nic pro slabé povahy, což táta naštěstí nebyl. 60. léta byla krásná, ale “to všechno vodnééés čas”. A mimochodem, Dubčekovi jsem nikdy (ani v r. 68, natož v r. 89) nevěřil ani ten jeho dlouhý nos mezi očima. Byl to lidový (jen eufemismus pro prostoduchý) tragéd, celou dobu jeho života šly, zdá se mi, dějiny zcela mimo jeho chápání. A ekonomika, pravda, dvacet let po Únoru-úmoru ještě krvácela, za dalších dvacet let už hnilobně zapáchala, v severních Čechách či na Ostravsku i doslova.

1 0
možnosti
Foto

V souvislosti s rokem 68 se mi vždy vybaví scéna z jednoho staršího westernu, kde padouch ponoří šerifovu hlavu do kádě s vodou, po půlminutě ji vytáhne aby si lapnula po vzduchu a zase ji tam ponoří zpátky.

Moje první vzpomínky, které si s určitostí vybavuju pocházejí až ze začátku 70. let. Naštěstí můj děda schoval na půdě prakticky kompletní ročník Reportéra a Literárek, takže jsem se ve světle petrolejky rychle dovzdělal. A zbytek vyzvěděl od okolí.

Na Dubčeka tedy žádnou osobní vzpomínku nemám, ale jeho zvolení bylo podle všeho krásným důkazem toho, že při volbě se často vyšvihne ne ten, kdo má nejvíce zastánců, ale ten, kdo má nejméně odpůrců. Lidská psychika je zjevně citlivější na negativní impulsy (zřejmě jakýsi rudiment pudu sebezáchovy) :-)

1 0
možnosti
Foto

Děkuji Vám Jene za zajímavě podané téma. Prošel jsem si dnes pár blogů i diskuzí pod nimi. Jsou plné nářků, ba až sebelitování mnohých, z nichž nejeden za kom i vystudoval, a dnes ze sebe dělají oběti, a za vše mohou jenom ,,ti druzí", zatímco oni jsou snad až celoživotně div ne svatými,. Neberu je vážně, neb mnohdy z jejich tvorby až čiší jenom faleš, nenávist a přetvářka, mnohdy až na hranici fanatizmu, ne nepodobnému takovému, jaký mnohdy předváděli i kom za minulého režimu, což velice dobře pamatuji. Ale, je to jak to je, a i doba a hlavně technika, tedy i net, to dnes umožńuje kde komu. Jinak zdravímR^ J.A.J.

P.S.: není nezajímavé, že pravděpodobně žádnou z těchto ,,person" asi nenajdete pod svým dnešním blogem;-)

2 0
možnosti
Foto

No, začíná nějak přibývat propagandy. Lidé už si nekladou základní otázku "Kde je pravda?", ale spíš "Jak ukázat, že pravda je na naší straně?". To je úplně jiný přístup k realitě - říkám tomu dogmatizace - a do budoucna to nevěští nic dobrého. Snižuje naši schopnost dohodnout se.

2 0
možnosti

Nutno si připomenout, že po r.1989 u nás stále ve vedení podniků či družstev byli komunisti. Sice někteří vyměnili kabát, ale myšlení měli stále komunistické. Proto oni to byli kteří naše podniky a družstva privatizovali a pak sobě výhodně je i zahraničním zájemcům odprodali!!.

1 0
možnosti
Foto

Je pravdou, že ti funkcionáři měli větší možnosti a tak je náležitě pro sebe využili - zneužili. Jenže: Takoví lidé komunistické myšlení neměli, protože komunisty nikdy nebyli. Byli pouze "u komunistů". Anebo se říkalo, nebyli to komunisté, ale jen straníci. Spíše než "komunistické" myšlení bych to viděla jako obecné lidské myšlení "urvi, co se dá".

2 0
možnosti
Foto

J62a23n10a 13M51a95j88o38v61á

21. 8. 2019 11:46

nechávám si značku...

1 0
možnosti
Foto

Pane autore, zdevastovaná republika? No nevím, ale moje maličkost to tak neviděla a ani zpětně dnes to tak nevidí. Pod pojmem zdevastovaná země si představím zemi, kterou prošla nemilosrdná válka. Spálené domy a lidé, kteří nemají kde být a co jíst. Nic takového zde nebylo, to bylo třeba ve Vietnamu. Nějaký diktátor někde vydával mnohem horší příkazy než nějaký Brežněv, ten byl oproti Nixonovi lidumil. Ale to jen tak na okraj. jinak to znázornění důlky i většina textu se mi líbí.

1 2
možnosti

Já bych jen dodal, že socialismus žije, ale nefunguje a historie to prokázala. Je totiž ekonomicky neefektivní. A navíc kolektivismus + třídní boj = marxistický dávnověk;-D;-D

2 0
možnosti

Ten rok 1968 byl určitě možností najít správnou cestu zpět. Jak píšeš, bylo to po "pouhých" dvaceti letech. To byli lidi ještě nadšení, a hlavně jiní.

V roce1989 už bylo z mnoha důvodů pozdě.

1 0
možnosti
Foto

Máte pravdu co do nadšení, bohužel i co do jisté naivity mnohých, a to jak v r.68, tak i v r. 89. I ono uvolnění počátkem šedesátých let mělo původ v tehdejším ,,sojuzu"(,,PŘIZNÁNÍ" kultu J.V.S.), což se projevilo i u nás. To samotné však nevedlo k pádu Novotného. I ten se stal pro Kreml nepohodlným. I další ,,vývoj" je více než znám. Nenastal však, a to ani zdaleka, na změny. Ten opravdu přišel až, a to až zákonitě, s rozpadem tzv. vých. bloku.

1 0
možnosti
Foto

R^ Zajímavý náhled. Ač asi v ,,časoprostoru" oné doby bylo cosi takového více méně utopií, V bipolárním světě ani jedna z jeho ,,vůdčích" částí neměla zájem na riziku destabilizace nárazník. pásma mezi nimi v prostoru střed. Evropy. A ,,kulička" se na chvilku ,,usadila" až de jure i de fakto ukončením II.WW, tedy až sjednocením Německa s požehnáním vítěz. mocností II.WW i s podmínkou, danou Polskem(neměnnost hranic O/N). Mocní rozhodli. Dnes v multipolár. světě je to ještě složitější a mocných hráčů je na ,,jevišti světa", tedy i v geopolitice, čím dále tím více.

2 0
možnosti
Foto

Jo, bohužel na té naší planetě se bez těch "mocných" až nemocných žádná politika dělat nedá. Takže jakékoliv lokální pokusy pak opravdu vyzní jako utopie. Nakonec si vždy musíme vybrat ke které skupině psychopatů se připojit... :-)

0 0
možnosti

Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS