Jan Řeháček VIP
- Počet článků 402
- Celková karma 19,54
- Průměrná čtenost 920x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Jan Řeháček
nevadí
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, jaké dobrůtky si nachystat do košíku pro podnikový piknik u cesty a také proč americký stát Nevada nikomu nevadí.
Jan Řeháček
socha
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, jake mají volavky číslo holínek a proč se nehodí zpívat v květnu vánoční koledy.
Jan Řeháček
Noční vlci (pohádky ovčí babičky)
Na louce se pásl beránek a z houští na něho mlsně koukal vlk. Když beránek chvilku nedával pozor, vlk se k němu připlížil a hrozivě zaskuhral: "Teď tě, beránku, sežeru!" Beránek se ustrašeně schoulil a vlk ho sežral i s chlupama.
Jan Řeháček
slavnost
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, jaké gravitační zrychlení má volně padající květák a proč se za každého počasí vyplatí sedět klidně na židli.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Mrazík
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy ignoranti!
Jan Řeháček
Tři bajky na imigrační téma
Tři bajky volně inspirované probíhající diskusí na imigrační témata. Jejich smyslem není postihnout imigrační problematiku v plné šíři, ale ukázat na některé znepokojivé aspekty tohoto fenoménu.
Jan Řeháček
abba
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, jak to chodí v básnickém zákulisí a proč má námi pozorovatelná část vesmíru pouze tři konce.
Jan Řeháček
Představte si, představte si, co jsem čet dnes na blogu
Malá blogerská variace na klasické téma známé semaforské dvojice Suchý - Šlitr. Pane vrchní, dvakrát Jiříkovo vidění.
Jan Řeháček
gorila
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, proč se vyplatí dělat odstavce a proč má většina lidoopů panický strach z foukací harmoniky.
Jan Řeháček
předlétí
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme proč voda z kohoutku kape směrem dolů a proč čerstvě posečená louka voní úplně jinak než violoncello natřené karbolkou.
Jan Řeháček
Vzpomínky gaučového horolezce
(aneb jak jsme po sedmihodinovém letu na Ještěd přistáli nedaleko Mt Everestu) Kronika neobvyklé horolezecké expedice.
Jan Řeháček
budíček
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, jak se budí nositelky Řádu práce a proč je ve sklepě skoro vždycky větší tma než na mezinárodním sjezdu spisovatelů.
Jan Řeháček
Smolíček Pacholíček
Milé děti, žijeme v éře politické korektnosti a pohádky se musí přizpůsobit novým kulturně sociálním paradigmatům. Těm časům, kdy jsme si je mohli vyprávět jak nám zobák narost, už dávno odzvonilo. Dnes se musíme v první řadě zamyslet, zda bychom někoho svou rozvernou báchorkou neurazili. Jen si představte, jak se například cítí draci, když jim kdejaký princ rozseká jejich pobratima na cucky. A to se někteří horliví zachránci nestydí použít ani motorovou pilu. Proto si Odborová Organizace Netvorů a Bazilišků vymohla, že v moderních verzích už draky nezabíjíme, ale umisťujeme je do nápravného zařízení na převýchovu. A což teprv kdybyste věděly, jak se za časů našich babiček říkalo pohádce "Sněhurka a sedm vzrůstově deficitních spoluobčanů" - z takového ošklivého výrazu byste dočista omdlely.
Jan Řeháček
drama
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme, jak na tři doby vytáhnout ježka z klece a proč je na podzim nutno dobře naolejovat mlátičku na obilí.
Jan Řeháček
Zamyky zamyky... na devět západů
Nedávno jsem se dostal do prekérní situace. Je pozdní odpoledne - oči se mi klíží, den se pomalu chýlí ke konci, široširý oceán možností zpívá svou podmanivou píseň a moje neposedná kocábka se rozkošnicky pohupuje na jeho vlnách. Vtom mne závan solí prosyceného větru zatahal za rukáv. Mátožně jsem se probral a zaznamenal, jak se vzduch začíná nalévat oranžovou barvou. Dnes bude královský západ slunce - napadlo mne a instinktivně jsem zašátral ve skříňce pod kormidlem, kam obvykle věším klíč ke svým očím. Není tu! Hrome, včera tu přece byl! "Klíč přes palubu!" - chtělo se mi zavolat. Prohledal jsem kajutu i úložný prostor, každý kout jsem prošmíroval dvakrát, ale klíč nikde. Co teď? Západ je pomalu tady, nebeská opona se otevírá a já nemám čím to divadlo okukovat. A protože zoufalá situace plodí zoufalá řešení, tak jsem si ten klíček k očím vypůjčil od několika místních blogerů. No vypůjčil... vytáhl jsem jim ho v nestřežené chvíli z klíčenky, ale taky jsem ho - ještě než to zjistili - slušně vrátil. A tak teď vím, jak vypadá západ slunce jinou optikou.
Jan Řeháček
břízám
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme proč si křemeňáci tvrdohlavě vybírají březové háje a jaká je dnešní předpověď počasí pro Českomoravskou vrchovinu.
Jan Řeháček
Diferenciální teorie pekla
(otevřený dopis Karlu Boháčkovi) Velevážený pekelníku, včera touhle dobou ses vřítil do mé milované matematické zahrady a to tak vehementně, že některé čtenářky si musely po prvním odstavci píchnout myslivce do žil a trávníček je k dnešnímu ránu stále ještě v bezvědomí. A kdoví jestli sis vůbec očistil kopýtka. Chtěl jsem tento incident přejít s nadhledem a prostě ty rýhy zahladit a chlupy mlčky vyluxovat, ale pomstychtivá mysl školníkova utrhla se z řetězu a tak dlouho pekla teorii pekla, až ji nakonec upekla. I s chlupama.
Jan Řeháček
Třídní kniha
Toto je čistě interní dokument pro zaznamenávání poznámek v třídní knize. Za správnost údajů v třídní knize jakož i za včasné doplnění inkoustu do ústavních kalamářů odpovídá pověřený školník.
Jan Řeháček
Hrátky s trollem
Nemohl jsem si nevšimnout, že v uplynulých dnech prudce stoupla četnost výskytu slova "troll" v diskusích. A protože mám rád norskou kulturu a toto slovo k nám zabloudilo právě ze Skandinávie, rozhodl jsem se spáchat malé nahlédnutí do historie těchto pozoruhodných stvoření.
Jan Řeháček
Jeníček a Mařenka
Dávno už tomu, co v chudé vilce na okraji Prahy žil osamělý vdovec se svými dvěma dětmi - Jeníčkem a Mařenkou. Protože člověku je smutno samotnému, zanedlouho po smrti své manželky přivedl vdovec dětem domů macechu. Macecha si ovšem hleděla jen toho, aby si s chudým vdovcem užila a aby z něho vytáhla poslední peníze a tak se nelze divit, že její poměr k oběma dětem nebyl zrovna učebnicový. Macecha těžce nesla, že si Jeníček do její francouzské voňavky nakládal střevlíky a ten jí zase na oplátku nemohl odpustit, že mu spálila všechny Playboye, které si na půdě za komínem schovával. Vztah macechy a Mařenky nebyl o mnoho lepší, jak už tak tomu bývá, když se dvě ženy dělí o přízeň jednoho muže. S postupem času se situace nezlepšovala. Ba právě naopak - děti si v macešině erotickém prádélku hrály na hastrmana a macecha proto dala jednoho dne vdovci nůž na krk, že musí děti odvést z domu někam odkud se už nevrátí. Vdovec nesměle navrhl, že děti zavede hluboko do lesa, ale macecha mu oponovala, že v lese je příliš bezpečno a že musí děti zavézt na diskotéku.
Jan Řeháček
O Červené Kalkulce
Byla jednou jedna holčička a ta měla hrozně ráda pohádku 'Obušku z pytle ven'. Vydržela si ji hrát od rána do večera a tak není divu, že když se jí ve škole zeptali čím chce být, sebevědomě prohlásila, že se dá k policii. Již dávno jí nesmírně imponovalo, když viděla, jak hlídka Veřejné bezpečnosti vyvádí na Mikuláše z hospody opilého čerta. Ti stateční chlapíci v uniformách se ho vůbec nebáli a nedali se zmást ani jeho zbabělým voláním: "Co blbnete, volové, já jsem taky chlupatej!". A jindy jí zase imponovalo, když viděla jak hlídka Veřejné bezpečnosti na Mikuláše v hospodě vyvádí. Zkrátka a dobře o jejím osudu bylo rozhodnuto. Tedy až na jednu maličkost. V tom království platil takový zvyk, že kdo byl u policie, musel být ve Straně. Holčička však byla cílevědomá a nechtěla zaprodat svůj dětský sen nějakým zásadám nebo morálce a proto vstoupila. Před lidmi ale takovou věc neutajíš a zlí jazykové začali hned roznášet, že holčička to udělala ne proto, že by se ztotožňovala s ušlechtilými ideály Strany, ale z naprosto chladné kalkulace. A tak jí brzy začali všichni říkat Červená Kalkulka.
Jan Řeháček
O Sněhurce
V jednom království žil kdysi král s královnou a ti neměli žádné děti, protože si královna hned po svatbě koupila osobní počítač a celé noci trávila před svítící obrazovkou. Postupně zanesla do počítače evidenční soubory s podrobným popisem všech svých poddaných a pak se ho vždy pokrytecky ptala, kdo je v celé zemí nejkrásnější. Až jedné bouřlivé listopadové noci konečně uhodilo do vedení a v celém zámku vypadla elektrika. Té noci královna otěhotněla a za devět měsíců se jí narodila dceruška, kterou, protože bylo zrovna úterý, pojmenovali Sněhurka.
Jan Řeháček
O Šípkové Růžence
Za devatero houštinami a devatero potoky rozkládalo se království, ve kterém se králi a královně právě narodila dceruška Růženka. Na zámku z toho byla veliká radost a každý kdo měl nohy spěchal, aby mohl novou princeznu pozdravit. A jak už to tak v lepších rodinách bývá, král se rozhodl pozvat na křtiny tři sudičky, aby daly princezně něco hezkého do vínku. Jenže v tom chvatu při rozesílání pozvánek zapomněl na to, že v království žije ještě čtvrtá sudička - a to v malé komůrce, vysoko v černé věži, kam ji před lety kvůli žloutence umístili do karantény, a pak na ni zapomněli. Sudička ale nezapomněla a jak se k ní zezdola doneslo, že se narodila princezna, rozhodla se, že také přispěje.
Jan Řeháček
Princ Bajaja
Byl jednou jeden princ jménem Bajaja a ten nic pořádného neuměl. A protože ani ničemu moc nerozuměl, tak se dal na politiku. Předplatil si Rudé právo a po náročném studiu na Politické Akademii obhájil diplomovou práci na téma "Vliv německého kapitálu na Drdovy pohádky". V ní vědecky zdůvodnil proč a jak se z loupežníka Sarky-Farky stal zbojník Sakra-Marka, který bohatým německým bral a chudým českým dával. Po promoci však princ neměl do čeho píchnout a proto se vydal do světa, aby nastudovanou teorii uplatnil v praxi. Kudy ho jeho aristokratické končetiny vedly nevíme, ale jednoho krásného dne dorazil do království, které zrovna napadl zlý drak princeznožrout.
Jan Řeháček
O Popelce
Před dávnými časy žila v pohádkové říši jedna holčička a ta se už od mládí strašně ráda fintila a parádila. Líčit se uměla ještě než začala mluvit, šminkovat jakbysmet a její nejmilejší zábavou bylo navléci si na sebe nějaké maminčiny módní doplňky a korzovat před zrcadlem. Jejímu tatínkovi se to moc nelíbilo, protože se obával, že si dceruška předčasně setře svůj dívčí pel. Často když se vracel unavený z práce a nalezl ji zabranou do návodu k odstranění laku na nehty, říkával jí: "No ty budeš mít, holka, brzy po pelu". A jednou to zaslechli i sousedi a od té doby v baráku holčičce neřekli jinak než Popelka.
| předchozí | 1 2 3 | další |
