Tvrzení chrámu 6 (tradice)

(aneb proč bysme se netěšili) Jazyk je odrazem i nástrojem našeho myšlení a jako takový musí splňovat poměrně přísná kriteria.

Musí být nejen přesný a výstižný, aby naše myšlenky nezkresloval, ale musí být také elegantní a úsporný, aby nám netrvalo půl minuty se vymáčknout. Zkrátka naše řeč by měla mít to, čemu se dnes říká dobrý design. Nesmí působit humpolácky a musí naše myšlenky tlumočit co nejúčinněji a bez přílišných ztrát. Když se Vám podaří vyfotit krásnou růži, také ji své milé nepošlete v rozlišení 100x200 pixelů.

Samozřejmě ta rozmanitost a výrazové bohatství je relativní pojem a každý jazyk to posuzuje trochu jinak, podle potřeb kultury které slouží. O eskymácách se říká, že mají desítky slov pro sníh. Nám stačí jedno. Ale nemusíme zabíhat do takových extrémů - i běžná angličtina rozlišuje třeba mezi slovy "iceberg" a "glacier", zatímco v české kotlině si vystačíme se slovem "ledovec", protože ani jeho námořní ani vysokohorská varianta se u nás ve volné přírodě nevyskytuje. Na druhé straně si třeba Angličan musí boty navléci nebo obléknout, ale nazutí nepřipadá v úvahu. Akt zouvání i obouvání je jedním z tisíce odstínů na paletě češtiny, který mnoha jiným jazykům zcela chybí. Jazykový vývoj určuje nejen kolik odstínů si na paletě momentálně potřebujeme namíchat, ale také ve kterých situacích máme vzít do ruky jemný štěteček a naopak, kdy si výrazově vystačíme s malířskou štětkou.

Je-li však přesnost a barevná rozmanitost základním kriteriem pro posouzení užitečnosti jazyka, proč potom trváme třeba na tvaru "abychom", když spousta lidí už dávno říká "abysme" a někteří fiškusové si dokonce lajsnou "aby jsme". Vždyť to jazyku neubere ani na rozmanitosti ani na přesnosti. A jistou logiku to má. Já vím, rvete si vlasy, protože vám to rve uši - ale to je jenom síla zvyku.

Vyzve-li nás básník "abysme s hvězdami splynuli" netratí to nic oproti správnému "abychom s hvězdami splynuli". A to ani na barvitosti ani na hloubce básnického výrazu. Když si odmyslíte zvuk a zvyk, je to jen jiný shluk písmenek pro tu samou věc. A stejně tak technik, který řekne "tuto hadičku nejdříve ohneme abysme se dostali ke spínači" neobětuje ani zbla přesnosti oproti technikovi, který použije "abychom". Proč tedy na té archaicky znějící variantě trvat?

Důvod podle mého soudu spočívá v tom, že jazyk není jen mechanický transformátor myšlenek. Je to i ztělesnění kultury, ke které se již více než tisíc let hlásíme. Je to neviditelné vlákno, které nás spojuje s Jakubem Demlem, s Karlem Čapkem, s Vladimírem Holanem nebo dokonce s Janem Ámosem Komenským. My, lidé, se odpradávna snažíme nějak vyrovnat s naší vlastní smrtelností. Příhlásit se aktivně k něčemu trvalejšímu a obsažnějšímu než individuální lidský život je jedním z takových způsobů. Pokud budeme pravopis každých deset let měnit, těžko tím vytvoříme dojem transcendence.

Trváme-li na slůvku abychom, je to také naše pocta předkům. A nejen těm proslaveným. Hlásíme se jím k jazyku našich pradědů a prababiček. A k jazyku jejich pradědů a prababiček. Svůj jazyk opečováváme se všemi jeho nedostatky a logickými nesrovnalostmi, tak jako opečováváme petrolejku po prarodičích. Včetně šrámů a šmouh a drobných prasklin. Protože v těch jazykových jizvách je nepřímo odražen kus naší vlastní existence. Historie našeho vlastního rodu.

A bude to tak, dokud bude v národě dostatek mluvčích, kterým na tom záleží. Což samozřejmě nemusí být věčně.

Datová pitva na Moravském poli (26. srpna 1278)

(omlouvám se za bídnou kvalitu tabulek, ale nové rozhraní neumožňuje strojovou generaci tabulek, takže jsem je nakonec musel převést na obrázky a uložit jako JPG)

V dnešní pitvě se konečně dostaneme k tomu, proč jsem tuhle sérii vlastně začal. Podíváme se na to, jak s naším jazykem zacházíme. Respektive jak mu dáváme na frak.

V níže přiložených tabulkách jsem sestavil několik skupin dvojic, která se liší jen nepatrným gramatickým posunem. Té variantě, která se vyskytuje častěji budu říkat majoritní (maj) a té méně časté minoritní (min) a to bez ohledu na to která z nich je gramaticky správně. Mezi oběma variantami naleznete jejich relativní četnost označenou fmaj a fmin. Stejně jako v minulých Tvrzeních budu obě četnosti udávat v setinách procent. Důležitější než obě četnosti jako takové je jejich podíl, který najdete v prvním sloupci, označený jako vše (tedy vše=fmin/fmax). To vše si můžete představit jako míru znečištění majoritní varianty. Tam, kde je toto číslo téměř nula, minoritní varianta nepředstavuje prakticky žádnou konkurenci. Jak toto číslo roste, význam minoritní varianty stoupá a dosáhne-li číslo vše hodnoty 1, jsou si obě varianty frekvenčně rovny.

Pro zajímavost Vám ukážu podíl fmin/fmax i pro blogy mužské a ženské, abyste si udělali představu, které pohlaví se prohřešuje častěji. U mužů a žen Vám ale ukážu jen výsledný poměr (tedy číslo srovnatelné s vše), protože na dílčí četnosti fmin a fmaj už nezbylo místo.

Jako příklad si rozebereme první řádek ze skupinky kondicionálů (viz níže).

Varianta "kdybychom" představuje 0.3679 setin procenta všech slov (tedy 0.003679%) v blozích nalezených. Varianta "kdybysme" je podstatně vzácnější a její zastoupení v blozích je 0.0049 setin procenta. Podíl těchto dvou variant (fmin/fmax) pro všechny blogy je 0.0134, což znamená, že majoritní varianta je poměrně čistá (nejhůř je na tom z této skupiny bychom). Pokud si ten samý poměr spočítáme pro blogy žen a mužů, dostaneme hodnoty 0.0105 a 0.0143. To znamená, že majoritní varianta je o něco čistší u žen. Muži se tedy v tomto případě prohřešují o něco více. Stejně tak pro abychom. Ženy naopak více chybují u slova bychom.

V další tabulce nahlédneme do toho jak označujeme příslušníky jiných národů.

Teď se mrkneme na pár množných čísel rodu mužského. Všimněte si že délka slova může mít vliv na použitý tvar. U matematiků se nikomu nechce používat dlouhý tvar -ové. U fyziků to nevadí.

Další skupinu tvoří slova, kde se rozhodujeme mezi s a z.

Tady je pro zajímavost pár sloves v 1. os. j.č. Zajímavá je dvojice maluju vs děkuju.

Slova obsahující hláskovou skupinu m(n)ě nedopadla špatně. Majoritní tvary jsou vesměs správné. Největší problém nám dělá domnění.

A nakonec pár slov, která se nevešla do výše zmíněných kategorií.

Pokud Vás zajímají jiná slova, datové soubory s četností všech slov najdete zde.

Související články:

Tvrzení chrámu 1Tvrzení chrámu 2Tvrzení chrámu 3Tvrzení chrámu 4Tvrzení chrámu 5