Diskutuji - tedy jsem
Všechny údaje níže pochází ze statistického souboru, který zahrnuje blogové diskuse za zhruba posledních 6 měsíců (tedy cca od prosince 2014 po začátek června 2015). Ne všechny se mi podařilo hodit do stroje, ale myslím, že většina se do souboru dostala. Tato data obsahují 18610 blogů, pod kterými 5864 diskutérů vyprodukovalo 325133 diskusních příspěvků. Ten počet blogů mimochodem odpovídá průtoku zhruba 100 blogů za den, což je v souladu s čísly z minulého roku.
Začneme s všeobecnými statistikami - tedy jak intenzivní jsou v průměru diskuse pod blogy. V následující tabulce (a v kruhovém diagramu vlevo nahoře) jsem označil číslem -1 blogy, ve kterých autor diskusi neotevřel vůbec. Číslem 0 jsou označeny blogy, ve kterých sice diskuse otevřena je, ale k žádné nedošlo. Další čísla pak už ukazují konkretní počet diskusních příspěvků (pro barevný koláč používám jen první číslo daného rozmezí) a kolik blogů těchto hodnot dosáhlo.
blogů | procento | |
-1 | 7,58% | |
0 | 17,03% | |
38,38% | ||
20,78% | ||
2393 | 12,86% | |
628 | 3,37% |
Pokud Vás zajímají technické podrobnosti, tak o těch 1411 neotevřených diskusí se postaralo celkem 195 bloggerů. Ovšem ne rovným dílem. Někdo neotvírá diskusi pravidelně, někdo jen občas. 25 nejzdatnějších neotvíračů se zasloužilo o 992 neotevřených diskusí (což je asi 70% z jejich celkového počtu).
Kde
V dalším segmentu se podíváme na otázku "kde nejčastěji diskutujeme". Komentáře nejvíce bují pod horkými politickými tématy, ale občas i tam, kde si přítomní vjedou do vlasů a nebo tam, kde se rozjede nějaká lidová zábava.
Na tabulce vlevo vidíte blogy s nejbouřlivějšími diskusemi. Abych trochu eliminoval vliv "ujetých" diskusí, započítávám z každé diskuse pouze prvních 1000 příspěvků a svoje diskuse jsem z této tabulky vyjmul úplně.
To číslo pod "diskusemi" je průměrný počet diskusních příspěvků na jeden blog (celkový počet blogů autora ve sledovaném období je vpravo). O něco úplnější tabulka je zde (až zcela na spodu stránky).
Kdy
Nyní se zaměříme na otázku "kdy vlastně nejčastěji diskutujeme". Nejprve se podívejme na křivku, která ukazuje publikační intenzitu blogů. Pro každý čas (na ose x) je na ose y vynesena pravděpodobnost, že v tom čase vyjde blog (technicky se tomu říká "hustota pravděpodobnosti"). Pokud Vás statistika moc nebaví, představte si tu křivku prostě jako normalizovanou hodnotu, která ukazuje kolik blogů v tom čase většinou vychází.
Vidíte, že ta křivka má několik ostrých "krápníků", které jsou způsobeny tím, že spousta bloggerů své blogy časuje, takže třeba v 8:00 vychází podstatně víc blogů než řekněme v 8:23. U diskusních příspěvků je to jinak. Ty se načasovat nedají a jejich čas skutečně odpovídá času, kdy je daný diskutér aktivní. Proto je také jejich křivka podstatně hladší a podle mého soudu dobře vystihuje celkovou aktivitu na serveru.
Kdo
Diskusní příspěvky všech 5864 diskutérů samozřejmě nejsou rozděleny rovnoměrně. Někdo diskutuje až do roztrhání těla (obvykle protivníkova) a někdo se v diskusích objeví jen sporadicky.
Tabulka vlevo ukazuje TOP 25 nejaktivnějších diskutérů, seřazených podle počtu diskusních vstupů (příspěvků) za sledované období. Protože nový systém stále neumožňuje autogeneraci tabulek, je to jen "screenshot" tabulky vytvořené jinde.
Pokud chcete vidět delší seznam přímo v HTML, mrkněte se sem (tabulka pod grafem).
Otázka kolik je zde pod blogy vlastně diskutérů závisí na tom, koho považujete za diskutéra. Pro někoho je diskutér ten, kdo se projeví alespoň jednou, pro někoho jiného je diskutér jen ten, kdo má na kontě alespoň 100 diskusních příspěvků. Závěrečná tabulka vypovídá, kolik je zde diskutérů s danou hranicí aktivity. Zdůrazňuji, že jsem se omezil pouze na diskuse pod blogy. Na celém serveru je samozřejmě diskutérů mnohem více.
příspěvků | diskutérů | procent |
---|---|---|
5864 | 100,00% | |
1830 | 31,20% | |
527 | 8,99% | |
59 | 1,00% |
S kým
Asi nejzajímavější je pohled na uspořádání diskutérské obce.
Je jasné, že nediskutujeme náhodně. Někdo chodí rád na fotografické blogy a někdo zase třeba na ekonomické. V následujícím grafu jsem se pokusil zachytit, s kým se v diskusích nejčastěji potkáváme.
Graf je utvořen takto. Každý diskutér s alespoň 25 příspěvky odpovídá jednomu vrcholu grafu. Čím plodnější diskutér, tím větší kolečko. Pánové jsou vyznačeni modře, dámy červeně. Pro daného disutéra (říkejme mu pan X) jsem projel všechny blogy, na kterých se ve sledovaném období zastavil, a z těchto blogů jsem pak "vycucal" další diskutéry, s kterými se pan X pod blogy "potkal" (ale nemusel s nimi nutně přímo diskutovat). Pak jsem ty další diskutéry seřadil podle četnosti a prvních N jsem s panem X spojil v níže uvedeném grafu hranou. A to jsem udělal pro všech 1192 diskutérů, kteří nasbírali 25 a více příspěvků. To číslo N jsem nastavil tak, že zdatnější přispěvatelé mají v grafu nárok na více "sousedů".
Vidíte, že graf není homogenní, ale má určitou vnitřní strukturu. Husté jádro v jiho- až jihozápadní části je tvořeno anti-komunistickými diskutéry a jejich odpůrci. Obdobné, ale trochu menší, jádro v severozápadní části náleží diskutérům anti-islámským a jejich odpůrcům. Hlavní tělo grafu (uprostřed) je tvořeno zbytkem politických diskusí, plus nějaká ta ekonomika, náboženství atd. A ta vysunutá skupinka na východě, to jsou diskutéři pod blogy uměleckými (fotografové, literáti atp).
Související články:
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,45
- Průměrná čtenost 920x