Pondělí 15. srpna 2022, svátek má Hana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 15. srpna 2022 Hana

Politické školení mužstva: Mrazík

31. 12. 2015 9:09:53
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy ignoranti!

Jako každý rok na Silvestra, i dnes máme na programu sovětskou pohádku Mrazík. Ale letos se na tu pohádku budeme dívat tak nějak ideologicky, soudruzi! Vojín Kotas, rozumíme si? Když říkám "dívat ideologicky", tak to neznamená, že budete 90 minut čumět Nastěnce za vejstřih. Naopak. Naše divize pozvala devět ostřílených blogerů ze serveru iDnes, aby Vám tu pohádku tak nějak angažovaně převyprávěli. Tak si utáhněte opasky, schovejte ty kádéčka s chlebem a poslouchejte.

Část první - vypráví Jaromír Petřík

Nad spící vískou pomalu svítá. Ze tmy se vynoří malebné dřevěné stavení, zachovávající tradiční styl hrdé ruské architektury. Idylický ráz krajiny neruší žádné umakartové KFC nebo nedej bože McDonald. Z úvodní sekvence přímo vyvěrá teplo a harmonie spořádané ruské rodiny. Marfuška navíc podporuje místní potravinový průmysl, neboť roztomile dumlá lízátko zakoupené na trhu kolchozníků ve vsi. Není to žádný americký šunt - podle předního světového serveru Sputnik vydrží až 2000 líznutí, s obalem dokonce 5000.

Domácí pohodu náhle utne imperialistický komár původem z Aljašky, který opakovaně narušuje vzdušný prostor nad Marfuškou. Tuto provokaci naštěstí ukončí bdělý dědek, který narušitele odhání březovou snítkou a současně dbá, aby Marfušce nevypadlo z pusy lízátko. Ve vedlejší místnosti ťuká svými pletacími jehlicemi Nastěnka a na vlídné doporučení babky s nimi odchází ťukat na zápraží.

Blíží se kuropění a Nastěnkou cloumají obavy, zda splní plán 5. pětiletky v pletení ponožek obouruč. Se svými obavami se svěří předsedovi odborového svazu drobné drůbeže, soudruhu Kohoutovi. Ten přiznává, že cloumání jitřenkou nespadá do jeho kompetencí a zoufalá Nastěnka vyběhne na kopec, aby o zacouvání zpět za obzor požádala přímo Sluníčko. Silou svého přesvědčení toho skutečně dosáhne.

Přátelé, nechci zevšeobecňovat, ale něco takového se může stát pouze v zemi, která umí poručit větru, dešti. Zatímco v takzvaných o průmyslových ekonomikách jako je USA, Německo či Japonsko je ovlivňování pohybu nebeských těles teprve v plenkách, v pokrokovém Rusku už to běžně zvládají i prosté tkadleny!

Nastěnka tedy svůj úkol splnila v několikasekundovém předstihu a vděčná babka jí za to udělila Řád zmije jedovaté 1. stupně a pověřila ji plněním dalších náročných úkolů: nasypat drůbeži, dát napít dobytku, naštípat dřevo a pomoci sousedu Augiášovi poklidit chlív. Nastěnku vyslovená důvěra potěšila a o svůj radostný zážitek se okamžitě podělila se psem Ťapkou.

Část druhá - vypráví Jan Ziegler

Následuje střih do sousední vesnice a nebudu přehánět, když řeknu, že již v prvním záběru na nás vyhřezne obraz zkázy a utrpení. Vidíme vetché stavení na spadnutí, nešikovně opravenou střechu, trámy trčící ze zdi, zažloutlý trávník a rozpadající se plot. Prostě klasický ruský svinčík. Ovšem mladý Ivan, místo aby se pustil do práce, opouští rodnou chalupu a vybaven toliko pytlíkem buchet a příručním zrcátkem, vyráží špalírem nevkusně oděných nápadnic do světa. Samozřejmě teprve poté, co si upraví švy na rubášce a zkontroluje, zda mu vítr nerozfoukal jeho fontánový účes.

Přátelé, nechci zevšeobecňovat, ale takový projev narcismu je možný jen v zemi, jejíž vládce běžně pózuje na koni či v boji s medvědem a nechává se fotit, jak svlečen do půli těla vytahuje ze sibiřských řek dvoumetrové jesetery. A Ivan si se svým vůdcem v ničem nezadá. S písní na rtech a s hřebínkem v pohotovostní poloze vyrazí přímo do chátrajícího ruského lesa, hemžícího se loupežníky a dalšími kriminálními živly. Ale ani krátké extempore s odrbanými raubíři (během něhož tento neuctivý floutek svévolně znehodnotí jejich pracovní prostředky) nezmění Ivanův materialisticky povrchní náhled na svět. Pokračuje tedy v cestě až do okamžiku, kdy na pasece zaslechne slabé cinknutí.

A není to recepční módního salonu Tupirovka, ale bývalý velitel ruských termonukleárních jednotek, dnes podplukovník v záloze, dědeček Atomový Hříbeček. Tento kremelský militarista na mýtince testuje šípy s plochou drahou letu a po krátké, ale zábavné honičce je Ivanovi nezištně daruje. Ovšem ouha - Ivan za prokázaný dar zapomene poděkovat stranické organizaci a dědeček ho za trest promění v agenta KGB. Zoufalý Ivan prchne do skalní rokle, kde však nalezne pouze posměšný nápis, vytesaný do kamenné stěny:

Kdybys nebyl hlupákem
nestal by ses agentem

Novopečený poddůstojník KGB se vypotácí před jeskyni, popadne luk a v náhlém pomatení smyslů sestřelí z letícího hejna husu. Tedy tak nám to alespoň podává pohádka (video 18:55). Já osobně si myslím, že husa se ve skutečnosti zřítila sama. Je přece všeobecně známo, že ruští tažní ptáci patří k nejzanedbanějším opeřencům na světě. Podle statistik spadne v Rusku každý rok minimálně 50 hus a občas i nějaká ta labuť. A jejich údržba by se bez uzardění dala označit jako státní šlendrián. Ale to je pouze můj soukromý názor.

Část třetí - vypráví Jiří Hermánek

Já bych chtěl v první řadě poznamenat, že Ivanovo členství v KGB ještě neznamená, že to byl nějaký darebák nebo ničema. Důležité je, že Ivan nikomu konkretně neublížil, takže není důvod se na něj dívat nějak spatra. Chápu, že mu mnozí neumětelové závidí důstojnické prýmky, ale myslím, že vývoj pohádky dá mému pohledu za pravdu.

Ivan se rozhodne následovat husákovo houserovo pírko a to jej přivede k malému jezírku. Na jeho břehu narazí na spanilou Nastěnku a - stejně jako já - je jejím zjevem zcela konsternován. Nastěnka má drobné kotníčky, krásná lýtka, pod sukní se dají tušit i zaoblená stehýnka, dále útlý pas, vnadné ale nevtíravé poprsí a konečně hezkou tvářičku. Já bych se vůbec nezdráhal jí udělat nějaké ty hambaté fotky, s čímž mám - jak moji věrní čtenáři dobře vědí - značné zkušenosti. Ale nejsme tu proto, abychom probírali mé lascívní představy, takže pojďme dále.

Nastěnka pěstuje na suchém pařezu psychotropní rostliny, protože nevidí jinou možnost, jak v chaloupce s babkou a Marfuškou přežít. Ivan se celkem úspěšně snaží vlichotit do její přízně, ale jen do chvíle, než si Nastěnka všimne odznaku KGB schovaného za jeho klopou. Když se jí Ivan snaží situaci vysvětlit, v nelíčené hrůze omdlí a opatrně se svalí do připravené hromady mechu.

Frustrovaný Ivan se přirozeně snaží svou kletbu odčinit. Stane se blogerem na serveru izvestia.ru a ze svého splínu se pokouší vypsat. Ve svých článcích se čtenářům podbízí žoviálními historkami, častuje je chlapáckými gesty, ale ať dělá co dělá, služebního odznaku se zbavit nemůže. Nicméně všechno zlé je pro něco dobré. Svou literární činností si vydělá na ojeté bávo s potahy z pravé hroší kůže a tu a tam sveze opozdilého stopaře domů.

Děj kulminuje, když si jedné noci starší roztržitá stopařka zapomene v jeho autě tyč na záclony. Ivan neváhá ani vteřinu - v plné rychlosti otočí bávo o 180 a ujíždí s ním zpět za stařenkou. V tu chvíli se ozve cinknutí, z autorádia zahřmí Internacionála a inkriminující záznam ve svazku konfidentů je zázračně vyzmizíkován. Ivan zavýskne, v novinách podá výpověď a hned zrána vyrazí cestou necestou hledat Nastěnku. Tedy spíše cestou - a pokud možno vyasfaltovanou. Od té doby, co má bávo, se prašným polním zkratkám úzkostlivě vyhýbá:

Před naší, za naší
cesta má ať nepráší - hej!

Část čtvrtá - vypráví Aleš Hodina

Zatímco Ivánek svádí svůj těžký vnitřní zápas, v babčině domku svádí jeho Nastěnku nekalá konkurence. Na námluvy přišel ze sousední vesnice urostlý chasník, jehož podmanivému smíchu prý žádná žena neodolá. My tohoto okamžiku využijeme a podíváme se hezky zblízka na rodinné prostředí, ve kterém Nastěnka vyrůstá. Nejprve stručná rekapitulace hlavních aktérů:

Nastěnka - poctivé, byť trochu naivní děvče
dědek - poctivý, byť trochu ušlápnutý mužik
Marfuška - mladá militantní feministka
babka - stará militantní feministka
Ťapka - pes, který se neustále tváří, že něco ví

Na příkladu této rodiny bych chtěl demonstrovat, k jaké tragédii může dojít, pokud se výkonné moci doma chopí ženy. Já osobně bych s bábuškou vydržel maximálně tak 11 - v opilém stavu možná 12 - vteřin. Takovou semetriku aby jeden pohledal. Rozkazuje, ječí, peskuje, šikanuje, nadává, buzeruje, láteří a tu a tam si zcela nepůvabně odplivne na zem. Dědek je sice hodný, ale naprosto neschopný se svým údělem cokoliv udělat, přestože střídavá péče se zde vyloženě nabízí jako oboustranně prospěšné řešení.

Nápadník je pochopitelně z rodinných poměrů poněkud nesvůj, ale věren pravidlům skautingu navrhne tříkolovou soutěž, aby mohly obě kandidátky předvést, co v nich vězí (míněno obrazně). V louskání ořechů čelistí sice na body zvítězila Marfuška, ale její vedení netrvalo dlouho. Nastěnka totiž v místním kačáku přesvědčivě vyhrála disciplinu "mokré tričko", když její sestřička musela na poslední chvíli zajet do depa s přetrženým copem. O vítězce klání proto rozhodne poslední skautská disciplina - přežití ve volné přírodě. Je dohodnuto, že v následujících dvou týdnech zaveze dědek obě dcerky do hlubokého lesa a tam je vysadí a nechá napospas osudu. Ta, která se vrátí později, vyhraje.

Část pátá - vypráví Tomáš Peszyński

Ivan mezitím bloudí ruskou tajgou a marně hledá svou vyvolenou. Zanedlouho ho nohy zanesou až k podivnému stavení, které z dálky vypadá jako chaloupka na kuřích nožkách. Když se ale na dřevěné roubení podíváte pozorněji, neunikne Vám nad dveřmi neuměle vypálený nápis "Motel Ukrajina". Majitelka motelu, baba Jaceňuka, sice vypadá, jako by se právě vrátila z Mejdanu, ale její osobní ochranka ze stromových pahýlů dokáže nahnat strach nejednomu ruskému bohatýrovi. Následující vpravdě bojová scéna je podle mého soudu ideologickým těžištěm celého filmu.

Teď asi kroutíte hlavou, že celý film je přece o lásce Ivana a Nastěnky. Musím Vás zklamat, milé děti. To je jen taková vnější fasáda. Ve skutečnosti nejde v pohádce o nic jiného, než o budoucí směřování Ukrajiny. Otočí se na východ a nebo na západ? Ani nevíte, jak rád bych Vám politické pozadí tohoto dilematu vysvětlil obšírněji - ale protože si velice zakládám na své pověsti objektivního a nestranného blogera, nechám úsudek na Vás a předložím Vám relevantní část původního scénáře v doslovném přepisu.

Ivan: Chaloupko, chaloupko, tak je mi vhod, otoč se, ať je ke mně tvůj vchod.
Baba: Ivan - přijde nečekán, nezván, chaloupku otočí a mě tím probudí.
Ivan: Babo Jaceňuko, stůj, s NATO se mi nepaktuj!
Baba: Tůůůdle - chaloupko, otoč se! K NATO vchod ať stojí, zády k Ivanovi!
Ivan: K NATO zády, ke mně vchodem!
Baba: K Ivanovi zády, k NATO vchodem.
Ivan: Ke mně vchodem.
Baba: K NATO vchodem!
Ivan (dupne si): Ke mně!!
Baba (též si dupne): Ke mně!!!

Je to urputný souboj vůlí a není divu, že se motel Ukrajina otáčí jako korouhvička ve větru. Ten násilník Ivan se dokonce v jednom okamžiku chopí podlahových klád a snaží se chaloupku otočit násilím (video 45:37). Promiňte mi ty slzy hněvu, milí čtenáři, ale kdykoliv tuto scénu probírám, v duchu si představím Putinovy carské pařáty proradně zatnuté do šíje Krymu a doslova se mi zatmí před očima. Naštěstí se na místo střetu dostaví stromová milice a Ivana zpacifikuje. Je příznačné, že licoměrný ruský tisk vydává tyto hrdinské obránce celistvosti Ukrajiny za jakési "hnědé bojůvky".

Vyhráno ale zdaleka není, protože agresívní Ivan vede hybridní válku: pod záminkou humanitární pomoci se vetře do chaloupky a úskočně požádá babku, aby mu polopatě vysvětlila, jak se sedí na lopatě. Naivní babka jeho propagandě uvěří, Ivan ji vsune do pece a nastaví ovládací knoflík do polohy "středně propečená ježibaba". Obratným politickým manévrováním si pak během vyjednávání vyškemrá dřevěné prasátko s vestavěnou GPS, které ho má dovést za Nastěnkou. Babizna zuří a v důsledku traumatizujícího zážitku ztrácí chuť k jídlu i k pití.

Část šestá - vypráví Vítězslav Kremlík

Následuje střih a my sledujeme postaršího muže, oblečeného v huňatém kožíšku, jak rozšafně pochoduje zimní idylkou se svou vymazlenou sukovicí. Je to sám ředitel Moskevského ústavu pro výzkum globálního oteplování, Doc. RNDr. Vasil Vasiljevič Rozmrazík CSc., který cestuje po Rusi a kontroluje, zda ledovce tají podle harmonogramu. A pokud netají, namíří na ně svou mocnou berlu Rozmrazylku a zpěvem hřejivé písně o jedličce je rozpustí až na požadovanou tenkost.

Něco tu ale nesedí. Teda vlastně sedí. Rozmrazík se zarazí a zamžourá do dálky - ale, ale, copak se nám to cpe špekáčky támhle u lesíka? Dědeček přicupitá blíže a najde pod jedličkou švarnou Marfušku. Opatrně se k nebohé dívčině nakloní a zeptá se: "Je ti teplo, děvenko? Je ti teplo, krasavice?" Marfuška se na něho podívá pohledem, který dychtivě vyzvídá, kdy byl stařík naposled u očního lékaře. Pak odloží mléko s cibulí, opráší si sukni, popotáhne nosem - což samo o sobě dědečka vyděsí k smrti - a pak ho neurvale popadne za flígr: "Ty dědku plesnivá. Granty z chudého lidu mámit, to by ti šlo. Ale že já tady mrznu, to je ti jedno. Dyk je tady zima jak v Charkově na nádraží. Kdepak máš to svý oteplování, ty vědátore?" A s těmito slovy odhodí zkoprnělého Rozmrazíka do nedaleké závěje. Rozpláclý klimatolog něco zahuhlá a raději se kufruje pryč.

Jenže ujde sotva půl míle a - jako na potvoru - za kopcem pod jedličkou sedí jiná dívenka a třese se zimou. Tentokrát je to Nastěnka, která si zde plní svůj skautský úkol. Dědeček oběhne smrček (mimochodem, proč to dělá jsem dodnes nepochopil) a pak přistoupí blíže, aby se opět dotázal: "Je ti teplo, děvenko? Je ti teplo, krasavice?" Nastěnka k němu pozvedne svá legendární kukadla a dýchajíc si do dlaní, dí sametovým hláskem: "Teplo je mi, dědečku. Teplo je mi, Rozmrazíčku. Vždyť jen za posledních šest měsíců se koncentrace kysličníku uhličitého v atmosféře zvýšila o 0,03 procenta. Však jsem také na konto vašeho Ústavu zaslala dvě kopějky, které jsem našetřila za štupování ponožek".

Děduška na místě zjihnul dojetím, rozepnul sobolí kožich, přehodil jej přes Nastěnku a pozval ji na prohlídku svého Ústavu. Nastěnka byla zvědavá, zda si ředitel ústavu vydělává dost na to, aby mohl zavolat taxíka, ale dědeček jen zvedl ruku do vzduchu, luskl prsty a zvolal: "Hej sáňky moje! Okamžitě a střelhbitě přiletíte". A jako na zavolanou se na mýtince objevily zbrusu nové červené sáně s klimatizací.

Část sedmá - vypráví Lubomír Bouše

Přátelé, nechci Vám brát iluze, ale tahle část pohádky je naprosto... ale skutečně naprosto nevěrohodná. Každý kdo má jen trochu technické vzdělání a umí logicky přemýšlet, tak musí vidět, že je cosi shnilého ve scénáři dánském.

Sledoval jsem tu cestu na saních několikrát, i zpomaleně jsem si to ve studiu pustil, a mohu zodpovědně prohlásit, že celá jízda je v příkrém rozporu se zákony fyziky. Sáňky evidentně nic netáhne, ale současně je také nic netlačí. Široko daleko není jediné hospodářské zvíře. Mají tedy vlastní pohon? Udělejme si schválně malý výpočet (a pro zvýšení autenticity budu používat staroruské jednotky).

Sáňky mají dorzoventrální rozchod zhruba 70 djumů a pohybují se po zasněženém terénu průměrnou rychlostí 30 verst za hodinu. Při efektivní objemové tíze okolo 100 krušek tedy pojmou užitečný náklad o celkové hmotnosti 20 berkovců - to znamená, že jejich inerciální moment hybnosti je řádově v rozmezí 20-30 pudů na krychlový sážeň. K docílení takového výkonu bychom ale potřebovali kvalitní letecký benzín o úhrnném objemu minimálně 50 věder (tedy zhruba 600 litrů). Ve filmu jsou ty sáňky poměrně dobře vidět a žádné obří nádrže na nich nenajdete. Je tedy vyloučeno, aby se Mrazíkovy sáňky vůbec kdy rozjely, natož aby vyvinuly výše uvedenou rychlost.

Dovolím si proto fundovaně konstatovat - a toto tvrzení podkládám solidní reputací, které se na tomto serveru těším - že celá slavná jízda je zcela vykonstruovaná a pravděpodobně byla natočena někde ve filmových ateliérech.

Ve skutečnosti musel dědeček Rozmrazíček s Nastěnkou dojít k Ústavu po svých a proto nás nepřekvapí, že Nastěnka, vysílená náročným pochodem zasněženou tajgou, okamžitě po příchodu zkolabuje vyčerpáním. Naštěstí zakrátko dorazí Ivan s GPS prasátkem (o jehož pohonu, mimochodem, mám také jisté pochybnosti) a přivede Nastěnku k sobě stakanem vodky. Mladá dvojice se rozloučí s Dr. Rozmrazíkem a zanedlouho již ujíždí přes černý les na saních tažených tradiční ruskou trojkou (s tím žádný technický problém nemám).

Část osmá - vypráví Martin Konvička

Většina diváků bere loupežníky v lese jako nedílnou součást pohádky a málokdo si položí otázku, odkud se vlastně v Mrazíkovi vzali. Já jsem ovšem vědec a vyhledávání informací mám v popisu práce. Proto jsem se pohroužil do studia rodokmenů a to, co jsem v archivech ruských vesniček nalezl Vám, myslím, vyrazí dech.

Především jsem radiokarbonovým datováním mastných skvrn v obecních kronikách zjistil, že náčelník loupežníků se jmenuje Ali-Baba a že on i jeho čtyřicetičlenná družina pocházejí z Arabského poloostrova. Do Ruska se pravděpodobně dostali buď přes Černé moře ve vykotlaných palmách a nebo tzv. balkánskou cestou - tedy pěšky přes Turecko, Řecko a Rumunsko. Dokonce jsem zjistil i jakého jsou náboženství. To zde ale nemohu veřejně publikovat, neboť by mě za to redakce klepla přes prsty. Bystrý čtenář si to pohledem na hustý plnovous starších loupežníků jistě lehce domyslí.

Podle záznamů imigračního úřadu ve Rjazani se zdá, že loupežníci přišli na Rus s falešnými pasy a úředníkům se představili jako Alexandrovův soubor písní a tanců, což je mimochodem úplně jiný typ raubířů. Tím ovšem jejich podvratná činnost zdaleka neskončila. Mám ověřené zprávy, že sám pan náčelník se pod fingovaným jménem Alexander Dumas pokusil nedávno proniknout do ruské Dumy, aby zde loboval za trvalé zahalení Marfušky od hlavy až k patě.

Kolik takových buněk v ruské společnosti dřímá si netroufám posoudit. Ovšem to, že představují bezpečnostní riziko, vím zcela jistě. Ano, dnes pouze nevinně loupí a okrádají v černém lese. Ale co bude zítra? Dokáže někdo zaručit, že třeba neunesou sobí spřežení a nenajedou s ním v plné rychlosti do kremelské zdi? Proto jsem neváhal a zaslal svým ruským kolegům podrobné instrukce, jak založit občanské hnutí "Loupežníky v ruských pohádkách nechceme".

Ani České Republice se však nevyhnou zásadní restriktivní opatření a to přesto, že se na jejím území zatím pohybují pouze 4 loupežníci: Lotrando, Babinský, Sarka-Farka a Rumcajs. Jejich činnost bude od nynějška přísně regulovaná: vystavíme jim živnostenské listy, objednáme elektronické registrační pokladny, dohlédneme zda mají předpisově vycíděné bambitky a hlavně skoncujeme s jejich živelným přepadáváním. Moderní lapka bude svým obětem muset zaslat vyrozumění o plánované loupeži s 30-ti denním předstihem a s razítkem okresního úřadu i oblastního hygienika. Přiloženo bude též dobrozdání ministra pro lidská práva, že při přepadení nezvýhodňuje žádné menšiny. Na druhé straně budou naši registrovaní loupežníci moci požádat o evropské dotace a to přímo u svých pobratimů v Bruselu. Musí ale samozřejmě prokázat český původ až do pátého kolena. Pokud neprokážou, pošupajdí zpátky odkud přišli.

Jo, a abych nezapomněl: Ivánek s Nastěnkou útok Ali Babových ostrých hochů přežili a v tuto chvíli již pravděpodobně smaží na veselce pirožky a blinčiki.

Část devátá - vypráví Petr Gabriel

Všechno je jinak. Naše pohádka spěje do finiše a to je ten pravý čas, abych Vám poodhalil její skutečné pozadí. Pod příkrovem lidové slovesnosti v ní totiž bublají intriky světových finančníků a zaprodanců globálního kapitálu.

Vezměme si například nebohou ježibabu. Na první pohled zajištěná baba, ale málokdo ví, že není schopna platit dryáčnickou hypotéku na svou chaloupku, do které ji bez jakýchkoli skrupulí vlákali finanční poradci. Nakonec musela, chuděra, své poslední rublíky investovat do riskantních fondů na Wall Streetu a když jí přišla první čtvrtletní zpráva o výnosu, málem nevěřila svým očím. Krach na burze jako vyšitý. I otrlý náčelník lupičů pocítil záchvěv solidarity, když viděl, jak pobíhá po lese, mává bezcennými cennými papíry a skřehotá: "Okradli babušku, okradli Jagušku".

Ani Nastěnka s Ivanem nejsou těmi, za které je pokládáte. Oba jsou ve skutečnosti zapleteni do zpravodajské hry západních mocností. Na jejich indoktrinaci se nepodílel nikdo jiný než známý agent britské špionážní služby - Ilja Muromec 007. Moji čtenáři ho dobře znají z nechvalně proslulé operace "Chemtrails", na jejíž implementaci se podílel také tatarský letec Finist Jasný Sokol. Ivan s Nastěnkou ovšem pracují na jiném úseku. Jejich pracovní náplní je koordinace převodu ruského nerostného bohatství do rukou soukromých korporací. Ve filmu si například můžete všimnout (video 1:07:47), jak převáží skříňku s uralskými drahokamy přímo do rukou barona Rothschilda.

Pokud máte stále pochybnosti o jejich protiruské a diverzní činnosti, můžete se v závěru této pohádky podívat, kdo se objevil na jejich svatbě. Jistě si z hodin občanské výchovy pamatujete na první pravidlo aplikované politologie: "koho vánočku jíš, toho píseň zpívej". Dal jsem si tu práci a za pomoci alternativních médií jsem všechny svatebčany v posledním záběru identifikoval. Jedná se o zástupce těchto organizací: Trilaterální komise, skupina Bilderberg, kompletní Rockefellerova rodina, the World Bank, Bratrstvo kočičí pracky, představenstvo firmy Goldman Sachs a celá řada svobodných zednářů. To jsou tedy ti "rozjuchaní sousedé", kteří si připíjí s mladými novomanželi na Nový Světový Pořádek.

A to ještě není všem dnům konec. Nastěnka s Ivanem pochopitelně neusnuli na vavřínech. Krátce po svatbě zažádali o speciální grant WTO a založili si v zemljance spikleneckou buňku ženatých zednářů. A jestli neumřeli, tak v ní podvracejí republiku dodnes.

Zdroj: dutá konspirační bábovka nenápadně umístěná na parapetu jisté nejmenované ambasády a zakrytá přeloženým výtiskem listu Moskovskoje Novosti.

PF 2016

Související články:

Zamyky zamyky... na devět západů

Autor: Jan Řeháček | čtvrtek 31.12.2015 9:09 | karma článku: 26.88 | přečteno: 1223x

Další články blogera

Jan Řeháček

Tři šlechtičny

V průběhu jara se na estetickém trůnu našeho parku vystřídají tři krásné keře. Říkám jim šlechtičny, neboť jejich vzhled má v sobě jisté aristokratické prvky. Žárlit na sebe ale nemusí. Každá z nich kvete v trochu jiném období.

9.8.2022 v 9:09 | Karma článku: 19.16 | Přečteno: 251 | Diskuse

Jan Řeháček

AI Art: v čem mohou roboti pomoci malířům?

V minulém článku jsem AI Art pojal jako nově vznikající žánr vizuálních umění. Můžeme se na něj ale dívat také jako na zdroj inspirace. Jako na nástroj, který malířům umožní posunout jejich vlastní vize do vyšších poloh fantazie.

31.7.2022 v 9:09 | Karma článku: 15.23 | Přečteno: 197 | Diskuse

Jan Řeháček

Ohňostroj v parku

Letní koncertní sezóna začíná v našem parku tradičně koncertem orchestru námořní pěchoty a následným ohňostrojem. Ten sice není tak okázalý jako oslavy Dne nezávislosti dole ve Washingtonu, ale přesto má svoje osobité kouzlo.

9.7.2022 v 9:09 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 225 | Diskuse

Jan Řeháček

AI Art: budou roboti malovat lépe než malíři?

Když malíř Josef Čapek poradil bratru Karlovi, aby humanoidy v jeho novém dramatu pojmenoval "roboti", asi netušil, že o století později mu tato stvoření začnou fušovat do řemesla. Umělá inteligence má zjevné umělecké ambice.

7.7.2022 v 9:09 | Karma článku: 16.42 | Přečteno: 315 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Lubomír Stejskal

Izrael: Cesta k volbám (10)

Neděle 14. srpna přinesla odpověď na otázku, zda bývalý náčelník generálního štábu izraelské armády (IDF) Gadi Eizenkot vstoupí před listopadovými volbami do politiky a připojí se k některé stranické formaci.

15.8.2022 v 18:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 | Diskuse

Otto Kamm

Sázka na mrtvého koně

Chodím pravidelně na dostihy. A taky si někdy vsadím. Věřím koni, který má za sebou přijatelnou dostihovou historii, a někdy si vsadím i na žokeje. Vím, že dobrý žokej by si nikdy nesedl na vyloženě špatného koně.

15.8.2022 v 13:25 | Karma článku: 24.20 | Přečteno: 370 | Diskuse

Aleš Merta

Babišova hra na „levici“ dostává povážlivé trhliny

Tlačíme na zvyšování důchodů, jsme pro poskytování plošné podpory, prostě jsme tu pro vás. Pro těch deset miliónů, pro ty, kteří nepatří mezi ty movitější, tvrdí dlouhodobě představitelé hnutí ANO.

15.8.2022 v 10:39 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 379 | Diskuse

Jan Bartoň

Česká vláda nemá problém, ale horu problémů

Po necelém roce od voleb do poslanecké sněmovny má vláda vzešlá z voleb neveselou bilanci. Korupce ve STAN, vysoká inflace a obavy o dodávku energií z Ruska jsou jen špičkou pověstného ledovce.

15.8.2022 v 8:30 | Karma článku: 34.17 | Přečteno: 962 | Diskuse

Ondřej Šebesta

The Wall

Vyvíjejí tlak na Ukrajinu se Zelenským v čele, aby se se Sovětským Führerem nějak „domluvili“. Jak by to asi měli udělat? Nejspíše mu přenechat část území a udělat tak tlustou čáru za všemi ruskými válečnými zločiny?

15.8.2022 v 7:00 | Karma článku: 17.32 | Přečteno: 315 | Diskuse
VIP
Počet článků 366 Celková karma 16.22 Průměrná čtenost 945

Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.

Najdete na iDNES.cz