Tvrzení chrámu 13 (slovo)

Slovo je atomem významu. Je základním stavebním kamenem, ze kterého skládáme konstrukce svých myšlenek. Někdo s precizností zručného zedníka, jiný živelně jako nadšený amatér. A stejně jako blogeři, i slova mají svou žhavou karmu.

Přenést myšlenku není žádná legrace. Myšlenky se nedají zkomprimovat do formátu JPEG a poslat emailem. Chtě nechtě je musíme oplácat slovy a doufat, že na druhé straně ta slova vyvolají stejný - nebo alespoň podobný - dojem.

Jádro pudla spočívá v tom, že jazyk není matematická funkce, která by každému slovu přiřadila jednoznačně určený význam. Každé slovo má sice svou lexikální definici, ale také má přidružené významy, určitý úzus a charakteristické zabarvení. Stejně jako céčko zahrané violou je jiné než céčko zahrané na flétnu, slovo "ďábel" z úst rozvášněné ženy má úplně jinou kadenci než to samé slovo vyslovené knězem během kázání.

Významový obláček, který se nad každým slovem vznáší je do značné míry subjektivní. Má na něj vliv naše vzdělání, četba, přátelé a v neposlední řadě i čas.  Jazykový vývoj se naštěstí šine pomalu jako ledovec v Pamíru, takže vnukové svým dědům obvykle dobře rozumí, i když se tu a tam možná podrbou na čele. Ale když si přečtete pár století starý text, budete možná překvapeni, jak ochotně se slova převlékají. Kdo by to byl řekl, že "poctivice" bývaly kalhoty. Chytrý čtenář to možná ví, jenže kde je mu konec - ve středověku totiž "chytrý" znamenalo "rychlý". Na druhé straně "pitomý" původně nemělo s inteligencí vůbec nic společného. Bylo to prostě obecné označení pro domácí zvířata (krmená pící). A kdo se ještě nedrbe na čele, může si zkusit vykutat význam dávno zavátých slov jako znoj, trdlovat, čacký, zbastlit nebo pinožit se.

Občas se v tom ledovcovém mlýnku nějaké slovo sice vytratí z běžného slovníčku, ale dalším generacím zůstane zachováno v určité frázi (v angličtině se takovým exponátům zalitým v idiomatické pryskyřici říká "fosilní slova" - fossil words). Každý ví, co znamená "zatnout někomu tipec", ale kdo z vás si vzpomene, co je to vlastně ten tipec? Klidně bych vám ve vašem vzpomínacím úsilí vyšel v ústrety, ale co jsou to u sta hromů ty ústrety?

Trefit správný význam je samozřejmě obtížnější u slov méně obvyklých. A nemusí to být jen ta, která na naši výrazovou paletu přikvačila z jiného času. Některé špeky přilétnou mimořádnou linkou z jiného (jazykového) prostoru. Tak schválně - kolik gymnazistů by správně odhadlo rozdíl mezi "kompatibilní, konzistentní a koherentní" anebo mezi "humánní, humanitární a humanitní". Já bych to viděl tak půl napůl.

Ono by nám v podstatě stačilo nějakých 5,000 slov a vše ostatní by se dalo opsat. Ale jazyk chce být úsporný a občas se rozhodne, že nějaký pojem je tak důležitý, že si zaslouží zvláštní slovo. A je zajímavé pozorovat, jak se různé národy s touto potřebou vyrovnávají a jakým představám jsou ochotny přiřadit jednoslovnou nálepku. Třeba v češtině vůbec nenacházím ekvivalent anglického slova "stalker" (ten, kdo někoho pokradmu pronásleduje) a pro slovo "deadline" (konečná, finální lhůta) máme jen slovo "uzávěrka", které ten významový obláček pokrývá pouze částečně. Zřejmě jsme přílišní pohodáři na to, abychom se honili za deadlajnama nebo dokonce někoho špehovali. Mimochodem, slovo "pohoda" naopak těžce postrádám v jinak přebohaté angličtině. Překlady "well being", "good times" nebo "comfort" zdaleka nejsou v pohodě. A takových děr je v každém jazyce - včetně angličtiny - povícero. Například slovo "znělka" je nucena opsat pomocí "theme music" a i pro obyčejný "plech" musí anglán vysolit dvě slova: "sheet metal".

O Eskymácích se říká, že mají sto výrazů pro sníh. Věci blízké a potřebné se vyznačují nejen tvarovou bohatostí, ale často i délkou slova. Ve většině jazyků platí, že frekventovaná slova jsou z praktických důvodů krátká. Proto mají třeba Norové pro vodopád - kterých je v této zemi požehnaně - krátký výraz "foss" a nemusí se tedy mořit se slovem "cascada" nebo dokonce "waterfall" kdykoliv na ně shůry padá rozbouřený potok. A norština má ještě jedno zajímavé krátké slovo: "hjemve" (stesk po domově). I to něco vypovídá o norské povaze.

Jedním z důležitých přítoků do tajemného jezera jazyka jsou slova narozená v zahraničí. Na procesu lingvistického přistěhovalectví se mi líbí, jak si náš národ dokáže přišedší slovo přežvýkat, aby mu lépe pasovalo do huby. Jazykový cit zavelí, že některé hláskové skupiny prostě nebrat, a tak mluvčí kousá, přežvykuje a ohlodává, až je cizácký výraz jak má být: fortel (vorteil), šok (shock), malér (malheur). U novějších slov se ten proces dá sledovat téměř v reálném čase, protože kromě "přežvýkaných" variant vzduchem stále poletují i ty původní: stejk (steak), bekhend (backhand), šou (show), softvér (software). Své preference v této jazykové přetahované můžete vyjádřit i vy - svým ústním či písemným projevem. Koneckonců, o směřování jazyka rozhodují prostřednictvím úzu jeho uživatelé (ÚJČ dává na jejich rozhodnutí pouze oficiální štempl).

Dalším příhodným zdrojem novotvarů jsou slova odvozená z vlastních jmen. Někdo je zkrátka takový machr (nebo vyvrhel), že se jeho jménu za prokázané zásluhy dostane malého písmenka - viz bojkot (Charles Boycott), šrapnel (Henry Shrapnell), algoritmus (Muhammad al-Kwarizmi), drezína (Karl Drais), grázl (Jan Jiří Grasel), bakelit (Leo Baekeland), kolt (Samuel Colt) atd.  A občas se takový husarský kousek podaří i osobám smyšleným: harpagon, robinson či donchuán (pár dalších tipů v angličtině najdete zde nebo zde).

Jazyk se ale obohacuje i z vlastních rezerv - zhusta ze slangu nebo z odborné terminologie - a tato absorpce se nezastavila ani v moderní době. Nevzpomínám si například, že by se za socíku používala slova "vychytávka", "odkopat se" nebo "haluz" (ve smyslu "klika"). A také se mi zdá, že slovo svazák, které mělo za starého režimu úzce definovaný význam člena SSM, se dnes používá daleko obecněji pro mladé a nekriticky smýšlející zastánce té či oné ideologie. Dobře jim tak.

Čeština je jazyk hravý. Mezi má slova nejmilejší patří ta, jejichž význam je zakódovaný obzvlášť barvitým způsobem. Třeba ve slově "zákeřný" přímo vidím zlosyna skrývajícího se za keřem a pomalu se přeměňujícího v babu, resp. ve zbabělce. Ve slově "kuropění" zase slyším ranní koncert kura domácího a ze slova "plynout" na mne dýchá přesouvající se skupenská nehmotnost. Přídavné jméno "hubený" vyvolává dojem, že je někdo kýmsi huben, zatímco "trpělivý" tiše trpí v koutě a skládá si plachetnici v lahvi. A "pochybnost" se většinou dostaví až po chybě, která nám naznačuje, že naše vlastní zkušenost je šálena.

Zkoumáme-li historii slov, dozvídáme se něco o národní povaze. Duše každé kultury je v jejím jazyce obtisknutá jako zkamenělina v uhlí. Jako listy přesličky jsou i v češtině zachovány postřehy našich předků. Každé slovo je obrysem jednoho lístku. Jednoho pojmu, který naši dědové považovali za nutné poctít samostatným výrazem.

+++++++++

Datová pitva u Zvole (1. října 1468)

Určitě jste zaregistrovali, že některá slova vám téměř automaticky zvýší karmu. V dnešní pitvě se nejprve podíváme, která to jsou. Seřadil jsem slova z blogů podle četnosti a ta mezi pozicí 500 a 20,000 jsem prohnal karmo-kalkulátorem (tj. ze zpracování jsem vyhodil slova běžná - obvykle spojky a předložky - a slova vzácná, která nemají dostatečný statistický profil).

Karmu každého slova jsem spočítal jednoduše. Prošel jsem všechny blogy za poslední dva roky a kdykoliv jsem dané slovo objevil, přidal jsem karmu článku na jeho účet. No a nakonec jsem z těch účtů spočítal průměrnou karmu každého slova (pro jednodušší manipulaci jsem všechna slova převedl na malá písmena).

Tady je 50 slov s největší (vlevo) a nejmenší (vpravo) karmou. Komplet zde.

("keři" a "neni" si svou vysokou karmu odnesla ze slovníčku páně Větvičkova)

Pro pár vybraných výrazů jsem spočítal i závislost karmy na čase (červená křivka). Pro srovnání jsem do obrázků vykreslil i intenzitu - tedy jak často bylo slovo v daném období používáno (modře). Je zajímavé, že zatímco intenzita s časem poměrně výrazně kolísá (tak jak se odpovídajícímu tématu věnuje zvýšená pozornost), karma s tématem související je poměrně konstantní.

...

...

...

A tady je prezident Zeman, který je tématem sám o sobě.

A na závěr aktualizace tří grafů z minula. Ty ukazují, že počet blogů na tomto serveru pomalu klesá, průměrná čtenost je zhruba stejná a průměrná karma (všech blogů) mírně stoupá. To poslední si vysvětluji tím, že po přechodu na nový systém je možno karmovat i ze zařízení (třeba mobil) u kterých to starý systém neumožňoval.

...

...

+++++++++

Předchozí díly ze série Tvrzení chrámu.