Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

I multikulturní jablíčka potřebují dozrát

Kdyby se Evropa proměnila v Univerzitu, mohla by si na průčelí vytesat "Fakulta sociálně inženýrská". Zdá se, že nedočkaví vizionáři si nalezli nového koníčka - po krachu fašismu i komunismu se upnuli k řízenému multikulturismu.

Za mých mladých let jsme ve škole řešili následující úlohu: "Pokud dva kopáči vykopou stružku za šest hodin, jak dlouho to potrvá čtyřem kopáčům".  Správná odpověď samozřejmě zněla "tři hodiny". Jenže život mě záhy naučil, že zdaleka ne každý proces se dá uspíšit zvýšenou intenzitou.

Například jablíčka potřebují určitý čas k tomu, aby na stromě dozrála. Příslušné chemické procesy se nedají popohnat tím, že budete každé ráno po sadu pobíhat s plamenometem a jabloně uměle "nahřívat". Budete-li se snažit přírodu mermomocí oblafnout, pravděpodobně spláčete nad vejdělkem. A většina sociálních procesů má podobný charakter. Změny ve společnosti mají svůj vnitřní harmonogram a často je třeba několika generací, aby se změnilo a přenastavilo to, čemu bychom mohli říkat "životní kultura".

To ale sociálním inženýrům nikterak nebrání ve vymýšlení nejrůznějších triků a kejklí za účelem dosáhnutí ráje na zemi ještě před koncem pětiletky. Probíhající masová imigrace přes Středomoří je učebnicovým příkladem. To, co se zpočátku zdálo být improvizovanou pomocí obětem válečných katastrof, se pomalu mění v promyšlený pokus o velkolepou demografickou rošádu. A na to už si sociální inženýři musí vyhrnout rukávy. Takže se opět roztáčejí dobře naolejované rotačky cílené propagandy a opět se tak děje pod rozepjatým pláštíkem všeobecného pokroku.

Už je to hodně dávno, co mi můj děda - vyučený truhlář - předal jednu nezaplatitelnou zkušenost: "netlač na pilu nebo se kousne". A těch kousnutí začíná v Evropě přibývat. Tu nespokojenost původního obyvatelstva, tamhle nárůst politického populismu a stále četnější bezpečnostní problémy na všech frontách - ať už vyvolané komplexní logistikou akce a nebo extremnějšími projevy nových Evropanů (abych to řekl nějak diplomaticky). O tak grandiozním "stěhování národů" se nesnilo ani báťuškovi Stalinovi. Přitom v Africe a na Blízkém východě se válčilo po celý můj život, ale nevzpomínám si, že by se někdy do Evropy valily takové masy migrantů.

Jenže lidi mají na tyhle věci čuch a poměrně dobře poznají, kdy dochází k sociálním změnám v zájmu plynulejšího fungování celé společnosti a kdy si jenom někdo mastí kapsu (a nebo v  lepším případě ukájí své vizionářské ambice).  A bruselská věrchuška má pro podporu imigrace spoustu ekonomických důvodů:

- část evropských elit se zhlédla v americkém modelu a nejraději by se už zítra viděla v čele jednotného evropského superstátu, zbaveného charakteristických národních atributů; takového cíle se samozřejmě nejrychleji dosáhne rozředěním stávajícího obyvatelstva masívním dovozem imigrantů bez jakéhokoliv vztahu k dané oblasti a způsobu života.

- evropský bankovní systém stojí na velmi vratkých nohách a nutně potřebuje navýšit hospodářskou spotřebu, aby se inflační a dluhové soukolí mohlo opět roztočit na plné obrátky. Ale jak v populačně stabilizovaném prostředí docílit požadovaného růstu? Inu, dovezeme konzumenty na klíč ze sousedních oblastí světa.

- evropský sociální systém (mimochodem držený nad vodou jen nereálnou hladinou státních dluhů) nastavil životní úroveň tak vysoko, že některé typy prací se už prostě nevyplatí dělat. Pak jsou jen dvě možnosti. Buď navýšit mzdy, ale tím současně posunout celou mzdovou pyramidu nahoru a tedy snížit majitelům zisky, a nebo dovézt levnou pracovní sílu odjinud (nelichotivá paralela s dovozem Afričanů do USA v 19. století se zde přímo nabízí).

"No prosím, tak motivy bychom měli hned tři", mohl by kvitovat policejní rada Vacátko.

Pro běžného smrtelníka je to ale téměř záruka, že páni sociální inženýři se svými horlivými fantasmagoriemi hned tak nepřestanou. Otázka je, zda se mezi nimi najde nějaký rozumný truhlář, který je majzne vodováhou po hlavě a houkne na ně, aby při tom alespoň netlačili na pilu.

Za svého života jsem zažil dva velké sociální experimenty. Ten Moskevský se v druhé polovině 20. století snažil zrušit třídy, ten Bruselský se teď pokouší zrušit národy. Bohužel, ani jedněm ani druhým papalášům nedošlo, že lidi nechtějí budovat nějaké utopické ráje, ale chtějí prostě jenom žít. Podle svých vlastních představ a s lidmi, kteří tyto představy sdílejí.

+++++++++

Chceme-li vybudovat efektivní globální ekonomiku a spolupracující celosvětovou komunitu, tak jak to občas vídáme ve vědecko-fantastických filmech, nějaké formě sbližování a prorůstání kultur se nevyhneme. Musíme jim ale poskytnout dostatek času - nejlépe v řádu generací. Ty starší si své předsudky vezmou do hrobu a ty nové budou stále více cestovat, stále více poznávat své sousedy - a protože poznání je předpokladem tolerance,  budou k nim postupně vstřícnější a vstřícnější. Ale nemá smysl takový proces vyzrávání uměle urychlovat.

Pokud budou uvědomělí aktivisté procházet jabloňovým sadem s plamenometem v ruce a provozovat svůj oblíbený multikulturní blitzkrieg, dočkají se nemilého překvapení. Místo krásně vybarvených multikulturních jablíček jim do klína spadnou jen jakési zuhelnatělé škvarky se stopkou.

(tedy pokud jim tu stopku dříve nevystaví voliči u volebních uren)

Předchozí články ze série Sfinga.

Autor: Jan Řeháček | středa 26.7.2017 9:09 | karma článku: 36,81 | přečteno: 1251x
  • Další články autora

Jan Řeháček

Jaro: das ist nur die erste Phase

Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.

9.4.2024 v 9:09 | Karma: 16,67 | Přečteno: 422x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

A je po Velikonocích. A nejen po nich.

Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.

1.4.2024 v 9:09 | Karma: 21,15 | Přečteno: 458x | Diskuse| Společnost

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma: 22,50 | Přečteno: 323x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma: 17,90 | Přečteno: 371x | Diskuse| Ostatní

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma: 19,45 | Přečteno: 437x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma: 17,25 | Přečteno: 233x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Politické školení mužstva: Pyšná princezna

Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!

31.12.2023 v 9:09 | Karma: 25,82 | Přečteno: 911x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Ten podzim se nám hezky vybarvil

Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.

9.12.2023 v 9:09 | Karma: 19,07 | Přečteno: 325x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Paroháčů je letos dost

Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.

9.11.2023 v 9:09 | Karma: 19,30 | Přečteno: 347x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní

O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.

27.10.2023 v 9:09 | Karma: 14,27 | Přečteno: 262x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Jan Řeháček

Letní kvítí

Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.

9.10.2023 v 9:09 | Karma: 17,88 | Přečteno: 191x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Plody léta

Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.

9.9.2023 v 9:09 | Karma: 16,17 | Přečteno: 308x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Kvetoucí fuga (Beethoven)

V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.

27.8.2023 v 9:09 | Karma: 14,39 | Přečteno: 321x | Diskuse| Kultura

Jan Řeháček

Sovy a supi

V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.

9.8.2023 v 9:09 | Karma: 20,92 | Přečteno: 342x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Vlčí západy

Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.

9.7.2023 v 9:09 | Karma: 16,96 | Přečteno: 344x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Za devatero fotkami: Malebné peklo

Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".

21.6.2023 v 9:09 | Karma: 19,13 | Přečteno: 368x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Sedm divů jara

Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.

9.6.2023 v 9:09 | Karma: 16,12 | Přečteno: 233x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

strž

V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.

29.5.2023 v 9:09 | Karma: 14,28 | Přečteno: 296x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Devět zastavení času

Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.

9.5.2023 v 9:09 | Karma: 16,36 | Přečteno: 295x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Cesta do hlubin duše (Beethoven)

Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.

30.4.2023 v 9:09 | Karma: 14,42 | Přečteno: 289x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 402
  • Celková karma 19,54
  • Průměrná čtenost 920x
Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.