Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Závist a nenávist - dva pohodlné diskusní klacky

Internetová diskuse je moderním kolbištěm, na kterém se střetávají naše vize lepší budoucnosti. A jak už to tak na kolbištích bývá, duch "fair play" z takového klání mnohdy odchází ošklivě pohmožděn a s tržnou ranou nad obočím.

Tedy ne, že bychom na sebe metali bláto po vzoru rozlícených pantátů na návsi v Horní Dolní nebo se do sebe dokonce pustili sevřenými pěstmi jako kovbojové ve slavné scénce z filmu Limonádový Joe. Ale i naše moderní, plně klimatizovaná dyšputace má svá stinnější zákoutí. Ne každý si holt představuje výměnu názorů jako intelektuální rozpravu v římském senátu. Diskutér začátečník, byť vybavený jazykovou precizností a pádnými argumenty, pak taková klání mnohdy opouští okopaný jako záhon ředkviček.

A ani si při tom nemusíme lámat hlavu s komplikovanými a logicky mazanými argumentační fauly - stačí protivníkovi hned zkraje připlácnout na čelo nějakou tu nehezkou nálepku a ať se pěkně snaží, panáček. Vmést mu do tváře, že je bezděky vláčen závistí či nenávistí je prakticky tutovka. Z takového smrtícího úderu by se nevyřečnil ani Cicero. Jedním šmahem se nám podařilo zavléci oponenta do bažin opovržení a ještě mu přicvaknout olověnou kouli na nohu. A ruku na srdce, kdybych Usainu Boltovi přivázal pořádnou žehličku na každý kotník a z obou stran, možná bych mu to na hladké stovce natřel taky.

Není to tak dávno, co jsem byl svědkem diskuse o majetkových poměrech optického vítěze voleb a když se diskutující patřičně rozhohnili, objevilo se na stole trumfové eso - závist. A rázem bylo po ptákách. A o tom, že v diskusích o imigraci je slůvko "nenávist" jako houska na krámě nemusím na tomto serveru jistě nikoho přesvědčovat. Nařčení ze závisti a z nenávisti dokáží zničit racionální diskusi lépe než dvacet pečlivě propracovaných argumentačních faulů. Nejenže do problému vnášejí náš subjektivní odhad duševního rozpoložení páně diskutérova - a to je vždycky tak trochu podpásovka - ale hlavně s námi ten praporečník na druhé straně barikády pravděpodobně ztratí chuť i zájem jakkoliv komunikovat. A těžko se mu lze divit.

V jedné ze svých populárních "rozprav u krbu" citoval president Franklin Delano Roosevelt starou čínskou moudrost, která říká zhruba toto: "kdo první pozvedne ruku k ráně, přiznává, že mu došly ideje". Kdykoliv v diskusích narazím na závist a nebo nenávist, první co mne napadne je - "a safryš, tady někdo zapomněl objednat argumenty".

+++++++++

Poznámka o závisti

Stejně jako se snažíme uspět jako jednotlivci, snažíme se uspět i jako komunita - ať na úrovni rodiny, obce či celého národa. A to se nám nejlépe podaří, pokud bude daná pospolitost fungovat co nejefektivněji - tedy pokud povede k úspěchu hlavně ty, kdo se na trhu dokáží prosadit svým talentem a pracovitostí a ne ty, kdo se dokáží prosadit pouze konexemi a doktorátem v dojení státu. Normální člověk nezávidí továrníkovi, jehož nadání a píle živí celý okres. Pokud ale vidí hochštaplera parazitujícího na systému, pár jadrných slov je zcela na místě.

Oddělení poctivě a nepoctivě vydělaných peněz je něco jako svatý grál politické ekonomie. Osobně bych člověku, který by tento problém vyřešil dal okamžitě Nobelovku za ekonomii a půl princezny nádavkem k tomu. Abychom se ale k nějakému řešení dokázali alespoň přiblížit, potřebujeme otevřenou a transparentní diskusi o nastavení pravidel a jejich dodržování. V takové situaci pak šermování závistí funguje jako pohodlná kouřová clona. Přitom volat k odpovědnosti ty, kdo zneužívají svého postavení nebo netěsností v zákonech k vlastnímu obohacení - a to platí dvojnásob pro veřejnou sféru - není žádná závist. Jako společnost bychom měli podporovat podnikavce, kteří dokáží něco vymyslet nebo vyrobit a ne ty, kdo dokáží něco obejít či odklonit.

To, že je někdo bohatý a úspěšný není problém. Problém nastane, pokud mezi těmi úspěšnými začne přibývat "dojičů". Zajímavé je, že přesně s tímto sentimentem se v poslední době setkávám stále častěji a na obou stranach Atlantiku. A nemyslím si, že by to šlo na vrub zvýšené závistivosti.

+++++++++

Poznámka k nenávisti

Nenávist je reakce. Nenávist nevzniká samovolně jako nějaké abstraktní zlo náhodně rozhazované po zemi nezbedným božstvem, ale spíše se jeví být vedlejším produktem lidského chování.

Když k nám v srpnu 68 dorazili exportéři bratrské pomocí, zabalené v úhledných ocelových krabicích s otáčivou hlavní, zaseli v našich srdcích tolik nenávisti, že ji budou sklízet ještě za sto let. Ti "hrdinové" v tancích, co nám zkroutili ruku za zády a z výšin demokratického opojení nás těžkou botou skopli do normalizačního prachu, k nám žádnou zášť nechovali. Silní nemají k nenávisti důvod - ti těm slabším prostě dají do držky. Jako hromotluk na školním dvorku, který šikanuje své subtilnější spolužáky. On sám žádnou nenávist necítí. Ale svým chováním ji rozdává plnými hrstmi.

Nenávist je reakce slabších na projevené bezpráví. A myslím, že by bylo daleko účinnější bojovat proti jejím příčinám než proti jejím projevům. Pochybuji, že nenávist zprovodíme ze světa tím, že si na košili přišpendlíme placku Hate Free a na Facebooku začneme podporovat všechny srdíčkové akce. Klíč k oslabení nenávisti drží v ruce ti silnější. Pro začátek by bohatě stačilo, kdyby se k těm slabším začali chovat slušněji. Tedy aby respektovali jedno celkem jednoduché pravidlo: každý spor, který neskončí dohodou, ale silovým řešením, zasívá semínko nenávisti.

A ta - jakmile zapadne do půdy - pučí a roste a bují a žije svým vlastním životem.

(a kdyby ji občas nezastřihla láska, pravděpodobně by ovládla svět)

+++++++++

Předchozí články ze série Sfinga.

Autor: Jan Řeháček | středa 1.11.2017 9:09 | karma článku: 33,39 | přečteno: 2599x
  • Další články autora

Jan Řeháček

Jaro: das ist nur die erste Phase

Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.

9.4.2024 v 9:09 | Karma: 16,66 | Přečteno: 415x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

A je po Velikonocích. A nejen po nich.

Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.

1.4.2024 v 9:09 | Karma: 21,15 | Přečteno: 457x | Diskuse| Společnost

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma: 22,50 | Přečteno: 321x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma: 17,90 | Přečteno: 370x | Diskuse| Ostatní

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma: 19,45 | Přečteno: 434x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma: 17,23 | Přečteno: 229x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Politické školení mužstva: Pyšná princezna

Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!

31.12.2023 v 9:09 | Karma: 25,82 | Přečteno: 908x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Ten podzim se nám hezky vybarvil

Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.

9.12.2023 v 9:09 | Karma: 19,07 | Přečteno: 322x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Paroháčů je letos dost

Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.

9.11.2023 v 9:09 | Karma: 19,30 | Přečteno: 346x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní

O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.

27.10.2023 v 9:09 | Karma: 14,26 | Přečteno: 261x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Jan Řeháček

Letní kvítí

Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.

9.10.2023 v 9:09 | Karma: 17,88 | Přečteno: 191x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Plody léta

Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.

9.9.2023 v 9:09 | Karma: 16,17 | Přečteno: 308x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Kvetoucí fuga (Beethoven)

V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.

27.8.2023 v 9:09 | Karma: 14,39 | Přečteno: 321x | Diskuse| Kultura

Jan Řeháček

Sovy a supi

V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.

9.8.2023 v 9:09 | Karma: 20,92 | Přečteno: 341x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Vlčí západy

Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.

9.7.2023 v 9:09 | Karma: 16,96 | Přečteno: 344x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Za devatero fotkami: Malebné peklo

Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".

21.6.2023 v 9:09 | Karma: 19,13 | Přečteno: 368x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Sedm divů jara

Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.

9.6.2023 v 9:09 | Karma: 16,12 | Přečteno: 233x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

strž

V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.

29.5.2023 v 9:09 | Karma: 14,28 | Přečteno: 296x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Devět zastavení času

Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.

9.5.2023 v 9:09 | Karma: 16,36 | Přečteno: 295x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Cesta do hlubin duše (Beethoven)

Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.

30.4.2023 v 9:09 | Karma: 14,42 | Přečteno: 289x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 402
  • Celková karma 19,53
  • Průměrná čtenost 920x
Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.