Jan Řeháček

Politické školení mužstva: Císařův pekař

31. 12. 2017 9:09:09
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoct, vy lajdáci!

Jako každý rok na Silvestra, i dnes máme na programu filmovou pohádku a letos to bude "Císařův pekař a Pekařův císař". Ale my se na tu pohádku budeme dívat tak nějak ideologicky, soudruzi! Vojín Kotas, rozumíme si? Když říkám "dívat ideologicky", tak to neznamená, že budete 90 minut čumět Sirael za vejstřih. Naopak. Naše divize pozvala osm ostřílených blogerů ze serveru iDnes, aby Vám tu pohádku tak nějak angažovaně převyprávěli. Tak si utáhněte opasky, schovejte ty kádéčka s cibulí a poslouchejte.

+++++++++

Část první - vypráví Milena Poláková

To nám ta pohádka pěkně začíná. Ještě jsme neviděli žádnou spanilou princeznu a už máme na talíři třídní konflikt. V pekařství pod Pražským hradem se hromadí lidové masy a dožadují se vypečených rohlíčků. Jejich zaťaté pěsti však buší do prázdna. Obilné poměry v podhradí jsou neurovnané a veškerá produkce pečiva míří do kuchyně císaře Rudolfa. Co byste také čekali od reakční pozdně feudální společnosti? Teprve nezištný zákrok jednoho z řadových pekařů uspokojí jejich nutriční potřeby podle momentálních možností trhu a demonstrace se rozchází v pokoji. Jaká škoda, že se toho ušlechtilého gesta nedožil praotec Marx.

Ovšem nenechme se unést. Pohádka má i hlubší významovou rovinu jež dialekticky kolotá pod zdánlivě humorným povrchem. Zatímco sledujeme alotria jednoho pražského pekařství, tvůrci filmu nám názorně ukazují, co se může stát, když na Pražském hradě usedne postarší příslušník prohnilé české šlechty, jehož jediným zájmem je podřimovat na vládních zasedáních a ukazovat se ve společnosti mladých dam na plesech kavárenské smetánky. Nebudu zde uvádět žádné konkrétní jméno, ale doufám, že moji pravidelní čtenáři vědí, koho mám na mysli.

Oproti ospalému feudálovi se ovšem záhy vyprofiluje jiný kandidát na nejvyšší funkci v zemi, pekař Matěj - skutečný reprezentant spodních 10 milionů. Jeho ryzí humanismus a soucit s dělným lidem vykrystalizuje po jeho záměně za císaře ve známé snídaňové scénce. Při defilé nejvybranějších pochoutek, jehňátek a nadívaných koroptví, se tento koryfej českého pekařstva zamyslí, prohrábne se ve svých moudrých fousiskách a dotáže se, co snídá prostý lid. Seznav, že prostý lid snídá slaninu, vejce a pivo - nezaváhá ani okamžik a poručí si slaninu, vejce a pivo. Ruku na proletářské srdce, přátelé, kdo z globálních elit by toho byl dnes schopen. Tady nám pohádka napovídá, jak by se měl chovat našinec na vedoucí pozici. Žádný nestřídmý hodokvas na účet pracujících, ale jednoduchá lidová snídaně.

A tím se dostáváme k nejpalčivější otázce současnosti: jak v nastávající presidentské volbě takového zemitého a neohroženého vladyku poznáme. Troufám si říci, že jsem nalezla nečekané řešení v jiné české pohádce.

Vzpomínáte si, jak zoufalý princ, poté co mu Popelka utekla z bálu, objíždí zemi se skleněným střevíčkem a s odhodláním vzít si tu, které skleněný střevíček padne? My všichni jsme tím princem a snídaňová scénka budiž naším střevíčkem. Stačí si vzít nějaké lidové české jídlo - řekněme ovar - a pak obejít presidentské kandidáty a komu tato krmě padne nejlépe do úst, to bude král náš vyvolený, vladyka všemi mastmi pomazaný.

A musím se vám přiznat, že bych jednoho horkého - kavárníci by asi spíš řekli mírně provařeného - kandidáta na vítězství v této zkoušce měla. Nebudu zde uvádět žádné konkrétní jméno, ale doufám, že moji pravidelní čtenáři vědí, koho mám na mysli.

+++++++++

Část druhá - vypráví Libor Čermák

Ačkoliv rámcově souhlasím s využitím ovaru pro roztřídění presidentského pelotonu, musím poopravit socioekonomické hodnocení tzv. rohlíčkové krize. Nedostatek pečiva nebyl způsoben nevhodnou politikou Hradu, ale zvýšeným výskytem obilných kruhů, který měl na počátku 17. století nepříznivý vliv na dostupnost obilovin z pohledu vnitřního trhu. Jako odborník na tuto problematiku musím poznamenat, že jeden dobře vylaťkovaný obrazec dokáže nenapravitelně poničit až 40% úrody. S tím nic nenadělá ani komoří Lang.

Ale nechci příliš odbíhat. Těžiště pohádky netkví ve zkoumání kapacity císařské sýpky, ale v popisu práce jednotlivých úseků Výzkumného ústavu císaře Rudolfa (VUCR).

Nebudu zastírat, že se mi při sledování scének z hradního podzemí derou slzy do očí. Ano, tak se má dělat skutečná věda pro lidi! Jako amatérský badatel s povděkem kvituji pohled na zanícené učence, poletující na perutích instantní imaginace. Na mistry svého oboru, pro něž je jediným ohniskem zájmu zlepšení kvality života v české kotlině. Poslání, jemuž se moderní věda zcela odcizila. Na co potřebuje rolník kvantovou teorie pole? K čemu je děvečce endoplazmatické retikulum? Takové plané pinožení vede toliko k mírnému pokroku v mezích fyzikálního zákona.

To rudolfinská věda se zabývá navýsost praktickými a vznešenými problémy jako je elixír mládí, kámen mudrců či zhmotňování tmy. Už vás slyším, jak se ušklebujete nad aplikací zhmotněné tmy, vy pokrytci. Což nevíte, že asfalt není nic jiného než vysrážená temnota, rozseparovaná ve Vapartových odstředivkách? To se vám to nadává na alternativní vědu, vy farizejové, když si fištíte po čerstvě vyasfaltované silnici, co? A při tom ta vaše teorie strun nedokáže pokrýt ani potřeby Pražského smyčcového orchestru natož pak ministerstva dopravy.

Nadřazenost výzkumného plánu VUCR nad soudobou fyzikou je očividná. Zatímco dnešní lovci grantů pronásledují dětinské chiméry jako je supravodivost či supratekutost, v loučemi osvícené době císaře Rudolfa se pěstuje daleko podmanivější supraklouzavost. Sám vedoucí projektu, Honza Skoták alias Scotta, představil před filmovými kamerami leštidlo na parkety, jehož náchylnost ke smykovým kreacím ohromila samotného císaře a jeho družinu (i když tu družinu spíše ochromila). Podle mých nepřímých parametrických výpočtů dosahovala měrná klouzavost leštidla až 12 kilonáledí ve stínu (tj. zhruba pětinásobku dobře namydleného schodiště).

A pokud vás v průběhu experimentu opaří vroucí lektvar proti uhranutí - žádný problém. Mastička z ropušího sádla dodá vašim oudům kýžené úlevy. I návštěva u felčara byla v té době nefalšovanou radostí. Žádné EKG, ultrazvuk, rentgenovy paprsky či magnetická rezonance, ale poctivá narkóza dřevěnou paličkou, výtažek z drchničky či zazichu a obligátní obšlehání kopřivou, v těžších případech doplněné přiložením baňky s pijavicemi. Takový zdravý junák se pak v laboratoři nemusí ničeho bát a může si troufnout i na pradávnou tužbu všech alchymistů, ba přímo bych řekl na svatý grál české metalurgie: jak z neušlechtilých kovů vyrobit lithium.

Císaři Rudolfovi však neleží na srdci jen blahobyt stávající generace, ale i té budoucí. Jednoho pozdního odpoledne dýchl na křištálovou kouli, jemně ji otřel císařským rukávcem a to, co v ní spatřil, mu vyrazilo dech. Nezávislé ženy a jejich dobře cílená nařčení ze sexuálního obtěžování zcela podemlely staleté břehy pracovního procesu. O rozvrácených rodinách ani nemluvě. A tak počal ve své progresívní mysli spřádat myšlenky na ženského homunkula. S takovou umělou ženou budoucnosti - zasnil se ustaraný vladař - bude možno špásovat podle libosti a zcela beztrestně. Zadání výzkumného úkolu bylo proto jednoznačné: syntéza harašení-vzdorné bytosti menší hmotnosti a ženského naturelu, která bude pánovi tvorstva po vůli a nebude hned podávat trestní oznámení, když jí čirou náhodou učiní nemravný návrh.

A Rudolf viděl, že takové stvoření bude dobré a dal jí jméno Sirael.

+++++++++

Část třetí - vypráví Leona Orságová

Tak dost!

Hnilobný odér vyvěrající z bažiny mužského šovinismu je tu cítit na sto honů. Prasáci (podle starší terminologie též "chlapi") si evidentně myslí, že když se emancipované ženy ohradí proti jejich čuňačinkám, tak si místo nich prostě naprogramují robotky a dámské androidy a pojede se dál - močálem temným kolem bílých skal.

Obhroublost rudolfinské etikety je zarážející. Císař chodí kolem Sirael jako mlsný kocour a stěží se jí podívá do očí. Zatímco jeho lascivní pohled obkresluje všechny tělesné křivky viditelné sprostým okem, jeho císařský výdech zahaluje nebohou velvyslankyni éteru rumovými výpary. Dnešní žena už by si v duchu sepisovala žalobu, ale Sirael jen stojí a hrdě snáší ponižující příkoří. A nemyslete si - královské libido není ani zdaleka jediným provinilcem v této apoteóze oplzlosti. I bodrá Kateřina si mimo kameru postěžovala, že se ji pekař Matěj pokoušel hníst způsobem, který by si žádné slušně vychované chlebové těsto nenechalo líbit. Ovšem teprve v okamžiku, kdy si plácne i řadový zbrojnoš, její pohár trpělivosti přeteče a Sireal orazítkuje tvář chlípníkovu ráznou fackou středního doletu.

Skutečným hromosvodem zlomyslností, které my ženy snášíme den co den, je bezesporu hraběnka Stradová. Není divu, že tato statečná žena nakonec skončí v podroušeném stavu na nebesích. Její marné nadbíhání císařskému majestátu, stoický klid s jakým snáší každodenní peskování a nakonec i noblesa, se kterou odpálkuje netaktní připodobnění k mokré pšenici, z ní činí opravdovou mučednici. Permanentní pocit zhrzenosti však sympatickou hraběnku vhání do ideologického bludiště feminismu. Pletacími jehlicemi si utáhne drdol o dva závity a zakládá neziskovou organizaci "Vzájemně se podporující sdružení pannen jemných mravů a vybraného chování" s cílem financovat stipendia pro první frekventantky katedry genderových studií na Karlově Universitě.

Ano, hraběnka Stradová bere osud ženstva do svých rukou - celých tři sta let před hnutím sufražetek! Na pohádkovém Twitteru zakládá hnutí #MeToo a my se společně s ní nestačíme divit, kolik bahna se najednou řine z hlubin Erbenova rybníka. Stačí pár týdnů a odvěké tabu je zlomeno: sexuální vykořisťování je v pohádkách jako houska na krámě.

Šípková Růženka byla prokazatelně políbena v bezvědomí, což dnešní právní řád klasifikuje jako pokus o statutární znásilnění. Sněhurka si po tomto exposé dodala odvahy a vysvětlila, za co si trpaslíci dělali zářezy na pelestích svých postýlek. Princezna Dišperanda následně prozradila, že Otec Školastikus nebyl žádný svatý muž, ale zatvrzelý prostopášník v záloze, na něhož děvčata v lese nevolala rozverně "Otče Školastiku!", ale poslušně se dotazovala "Kdy je škola styku?". A korunu všem skandálům nasadila Zlatovláska, když na tiskové konferenci zkroušeně přiznala, že jí opilý královský kočí kdysi dvakrát zatlačil palcem na levou bradavku a tento ohavný čin doprovodil bujarým výkřikem #MeTooToo.

Kdo seje Twitter, sklízí bouři. Pandořina skříňka byla otevřena a fenomén #MeToo se rozletěl do celého světa. A nevyhnul se ani odlehlému Rusku. Podle renomovaného serveru Sputnik se baba Jaga přihlásila na četnické stanici v Petropalovce s obviněním, že ji Ivánek v její vlastní chaloupce nestřídmě osahával. Naštěstí si na tuto zprávu posvítila kontrolní novinářská organizace FactCheck a zjistila, že se jedná o typický případ Fake News. Babka do policejního protokolu nevylíčila skutečnou událost, ale přibarvenou verzi svého erotického snu č. 37.

Přesto se, milé čtenářky, nesmíme nechat ukolébat zdáním, že něco takového je možné pouze v pohádkové říši. I v reálném světě existují muži, pro něž je žena pouze zdrojem tělesného potěšení a příležitostnou manažerkou Hellmannovy majonézy. Proto považuji za nezbytné, abychom všechny - jako jedna žena - podpořily v nadcházející presidentské volbě naši kandidátku. Nebudu zde uvádět žádné konkretní jméno, ale... no počkat... já ani nemohu uvést žádné konkrétní jméno... na tom seznamu žádná žena není!

Pomóóóc!!

+++++++++

Část čtvrtá - vypráví Andrea Kostlánová

Napadlo vás někdy, co se v pohádkách odehrává poté, co zazvoní zvonec a pohádky je konec? Obvykle opouštíme děj v nejlepším - princ Radovan osvobodí svou Ladu od zlého krále Kazisvěta, pojme ji za manželku a všichni žijí spokojeně až do smrti. Jaká je ale situace na zámku rok po svatbě se nikde nedozvíte. Pokud se chcete takové pravdy dopídit, musíte si udělat zevrubnou literární rešerši. Nuže vězte, že po devíti měsících se Ladě a princi Radovanovi narodil komoří Lang. Ale to trochu předbíhám...

Pikle, které proti císaři Rudolfovi kuje čtveřice spiklenců, se dostávají do centra dění a bez důkladné znalosti životopisů všech zúčastněných je prakticky nemožné se v nich vyznat. Proto jsem se na 14 dní utábořila v univerzitní knihovně a pustila se do souborného biografického průzkumu. Po dva týdny jsem přespávala pod rozloženým výtiskem New York Times, živila se rozemletými spisy Aloise Jiráska a s baterkou v ruce stopovala každou životopisnou zmínku jako zuřivý ohař. A výsledek stál za to.

Protože nezkrácená verze každého svazku má zhruba rozsah Tolkienova Pána prstenů, v rámci tohoto školení vám předložím pouze stručný abstrakt.

Komoří Lang (Bohuslav Záhorský) se narodil králi Radovanovi a královně Ladě a byl již od útlého dětství zahrnut nevídaným přepychem. Po vánocích ho museli rodiče zpod přepychu často vyprostit královským jeřábem. Po dovršení 6 let se jeho urozený tatík plácl přes hermelínovou kapsu a zapsal synka na soukromou školu pro budoucí krále, velmože a zbohatlíky. Studijní výsledky budoucího následníka trůnu však byly nevyhovující až trestuhodné a již po 2. ročníku propadal ze čtyř předmětů - jízda na koni, stolování pro pokročilé, politická ekonomie a přehazování královského jablka z jedné ruky do druhé. Aby předešel mezinárodní blamáži, král Radovan jej nechal přestoupit na dvouletý učební obor komoří s nástavbou. To vyvolalo ostrou roztržku mezi otcem a synem a po získání výučního listu se mladý Lang rok protloukal pohádkovým světem jak to šlo. Tu pomohl Smrťákovi nabrousit kosu, tam vycídil jelenovi zlaté parohy a onde sklidil nádobí z ubrousku-prostři-se. Popelce pomáhal přebírat luštěniny a pokud mu pár kuliček zbylo, nosil je princezně na hrášku, se kterou pak s velkým zaujetím testovali vyztužení matrací. Po krátkém, ale bouřlivém, manželství se s princeznou rozvedl a s polovinou nedojedené hrachové kaše se odstěhoval zpátky k rodičům. Král Radovan se nakonec nad synkem slitoval a ve věku 50 let jej doporučil císaři Rudolfovi II do funkce zástupce podkomořího. A jestli nepovýšil, trčí v té livreji dodnes.

Maršál Russworm (Zdeněk Štěpánek) se narodil za nejasných okolností v Náchodě. O jeho rodičích není nic známo neb jej jako batole neznámý pachatel uložil do proutěného košíku a poslal po proudu Metuje. V jaroměřských kasárnách byl zachycen oddílem cínových vojáčků a jako Plaváček vychován v disciplinovaného muže. Spartánská střídmost a zručnost při manipulaci se šavlí jej předurčily k dráze vojevůdce. Své první ostruhy si vysloužil jako velitel dělostřelecké divize krále Jindřicha v závěru Šíleně smutné princezny. Ale i v dobách mírových si počínal znamenitě. Při katastrofální kašovité povodni v pohádce Hrnečku vař navršil jeho ženijní oddíl podél návsi mohutný val z pytlů s pískem a odklonil tak hrozivý proud kaše do nedaleké strže. Za to obdržel Řád krupicové kaše a státní vyznamenání od místního zemana. V závěru své kariéry projížděl královstvím jako protagonista armádního uměleckého souboru Tři veteráni, a v této roli si jej povšimnul i Rudolf II. Od té doby byl velitelem hradní stráže a posléze generálem všeho císařského vojska s právem nosit klíče od hradního sklípku v náprsní kapse.

Dvorní Astrolog (František Filipovský) je nemanželským synem děda Vševěda. Již od mládí prokazoval nevšední jasnovidecké schopnosti a sám Bystrozraký jej přijal na dvouletou odbornou stáž. Po jejím skončení se oženil s Chytrou Horákyní a živil se psaním horoskopů pro ženský magazín "Drby hraběnky Stradové". Několik let si také přivydělával sázením na cinknuté fotbalové zápasy, jichž byl v blízkém okolí Pražského hradu vždy dostatek. Nejvyšší výhru mu však zajistila sázka na prince Bajaju po pátém kole jeho duelu s drakem. V okamžiku, kdy se Bajaja sekl nešťastně do chodidla a jedno oko si vypíchl nástavcem na kopí, se kurs na jeho vítězství vyšplhal až na závratných 25:1. Legendární předvídavost páně astrologova mu na stará kolena zajistila místo sekčního ředitele Prognostického ústavu císaře Rudolfa, oddělení aplikovaných pověr. Jako každý pracovník Prognostického ústavu měl automatické právo na účast ve vládě a postupně se vypracoval až na člena užšího vedení celé habsburské říše.

Magistr Kelley (Jiří Plachý st.) se narodil 14. října 285 (schválně kdo pozná, jaké je to tisíciletí) a v pouhých 12 letech dosáhl nesmrtelnosti, když nad čarodějem Merlinem vyhrál v kostkách kouzelné vyndavací zuby. Jeho magické schopnosti ohromovaly jeho vrstevníky od Šumavy až k Tatrám. V 25 proměnil vodu v zámecké studni ve veltlínské červené, ve 30 dokázal poručit větru i dešti a v pětatřiceti se stal řádným profesorem na Večerní Universitě Okultních Věd v Prešporku. K jeho nejnadanějším studentkám patřila Saxana a Arabela (později přejmenovaná z politických důvodů na Eurobelu). Půdu univerzity opustil teprve v roce 412, poté co během hospitace proměnil zemského školního inspektora v kukačkové hodiny. Do svazku manželského vstoupil celkem devětkrát a se svou poslední ženou Karkulkou má dvě zletilé babičky a vlka. V posledních letech hrál často na burze a osobně se zasloužil o katastrofický propad cen zlata, když na americkém serveru Bloomberg zveřejnil krátkou, ale výstižnou analýzu "Sůl nad zlato". S císařem Rudolfem se seznámil během marketingové kampaně na sekundárních finančních trzích a jako expert na otázky druhého (tedy sekundárního) pohlaví byl pověřen spředením Sirael z měsíčního svitu, éterických vláken a 15 kilometrů režného motouzu.

(Podrobné životopisy výše jmenovaných si můžete objednat prostřednictvím zásilkové služby Zababa & Zababama. Pokud do vaší vsi nejezdí nákladní vlak, lze si je vyzvednout přímo v budově nakladatelství)

+++++++++

Část pátá - vypráví Tomáš Vyoral

Důkladně jsem prostudoval dostupné aspekty spikleneckého rojení na dvoře Rudolfa II a dospěl jsem k jednoznačnému závěru, že v pozadí této nečisté zpravodajské hry stojí Brusel.

Pohádka nekompromisně odkrývá jeho despotické nástroje a názorně nám ukazuje jak to v Evropské Unii funguje. Nejlépe je mocenský vzorec vidět ve spiklenecké scéně v rytířském předsálí. V Bruselu je těch spiklenců sice mnohem více, ale politický mechanismus je zcela totožný. Základem konspirace je památná věta osmadvaceti signatářů:

"Cokoliv budeme dělat, nesmíme dělat jeden bez druhého."

Poté se zástupci 28 zemí dohodnou, že se sejdou v 8 hodin k dalšímu rokování a s pozdravem "Jménem civilizace" se rozejdou do svých komnat. Ledva však za nimi zaklapne 28 dveří, do předsálí se vrátí zástupci tzv. "tvrdého jádra", umluví si, že se sejdou už v 7 a s pozdravem "Jménem civilizace" opět zapadnou do příslušných komnat. Chvíli je ticho, v předsálí se nic neděje, ale po chvíli se otevřou dvoje dveře, z nich vykouknou zástupci Německa a Francie a po špičkách se vplíží doprostřed sálu.

- "Ale my dva bychom se mohli sejít už v 6 - co říkáte?"
- "Jménem civilizace."
- "Jménem civilizace!"

A přesně tak to v EU funguje, vážení čtenáři.

O tom, co je předmětem jednání se dozvíme v dalším obraze - ve slavné rošádě s otrávenými číšemi vína. Už dlouho mi na ní něco připadlo podezřelé. A pak jsem na to kápl. Tycho de Brahe má falešný plnovous! A když jsem mu ty vousy digitálně odstranil, hádejte komu jako by z oka vypadl - Georgi Sorosovi.

Čtete správně - u stolu nemudruje žádný dánský hvězdopravec, ale předek maďarského finančníka Tycho de Soros. Planetární rotace jsou pouze umnou alegorií velkého stěhování národů. No vidíte - my si mysleli, že Brusel to plánuje teprv posledních dvacet let a ono se to táhne už od středověku.

Když si třeba v replice "Jupiter a Saturn se pohybují po předem určených drahách" za obě planety dosadíte výraz "Afghánští a Etiopští běženci", pak o skutečném smyslu konverzace nemůže být pochyb. Tycho de Soros zde s ďábelským cynismem předpovídá převaděčské trasy a pokud si císařský stůl představíte jako model Evropy, přesně nám ukazuje, kde má která migrační skupina cílovou destinaci. Ale my se, přátelé, tou bruselskou pralinkou nenecháme opít ani kdyby obsahovala 5 procent tuzemáku!

A to není všechno. Já jak se dostanu do investigativní ráže, tak nevím kdy přestat. Ta samá scénka obsahuje ještě jedno varování, tentokrát stran presidentské volby. Proroctví za jehož průzračnost by se nemusel stydět ani věhlasný Nostradamus.

Ukazuje nám, kdo je kandidátem temných sil Bruselu. Minulý týden jsem si v knihovně vypůjčil "Učebnici podvodů pro samouky" z první republiky a v sekci "skořápky" jsem nalezl velmi povědomé tahy. To, co se na obrazovce jeví jako pohyb číší, odpovídá přesně grifům zkušených skořápkářů. A jaké z toho plyne poučení pro naši volbu? Skořápky patří mezi hazardní hry a k odhalení Sorosova kandidáta stačí položit si otázku: Kdo je u nás králem hazardních her?

Nebudu zde uvádět žádné konkrétní jméno, ale doufám, že moji pravidelní čtenáři vědí, koho mám na mysli.

+++++++++

Část šestá - vypráví Roman Máca

Důkladně jsem prostudoval dostupné aspekty spikleneckého rojení na dvoře Rudolfa II a dospěl jsem k jednoznačnému závěru, že v pozadí této nečisté zpravodajské hry stojí Moskva.

Na rozdíl od svého předřečníka jsem si však tento závěr nevycucal z prstu, ale mám jej podložen trpělivou mravenčí prací na pohádkovém Facebooku. S pomocí své neúnavné myši Matyldy se mi podařilo rozkrýt rozsáhlou síť ruských agentů, kteří zcela beztrestně operují v našich pohádkách a ještě se tím chlubí na sociálních sítích. Posuďte sami.

Druhou epizodu, poukazující na masívní hybridní válku z Kremlu, jsme nalezli při zkoumání facebookové zdi maršála Russworma.

Povzbuzeni těmito výsledky jsme požádali o grant, abychom mohli proniknout přímo do dispečinku ruských pohádek v Zimním paláci. Koneckonců, nejlepší obranou je útok. Ale nebylo to vůbec snadné. Ruská data jsou zajištěna 64-bitovým šifrováním a trvalo nám několik pokusů než jsme v něm nalezli skulinku. Zatímco instrukce programovacího jazyka Javascript zapsané v angličtině jsou prakticky neprůstřelné, pokud k nim přidáte českou diakritiku, projedete bezpečnostním kordonem jako nůž máslem. Tak třeba příkaz "Enter safety net" se v ASCII prakticky nedá obejít - ovšem přidejte k němu trochu diakritiky a ošálíte i ten nejmazanější supercomputer: "Entéř - šáfety nět".

Díky této malé lsti se našim háčkerům podařil vpravdě husarský kousek - nabourali jsme se do centrálního poštovního serveru a získali kompletní emailovou korespondenci Baby Jagy. A mohu vám prozradit, že ruské tajné služby v českých pohádkách opravdu nelení. Takový Oslíček-otřes-se je jen bezděčným nástrojem ruské mafie pro praní špinavých peněz. Neotesánek zase při svém pokusu o světový rekord v pojídání šunkafleků použil nepovolených povzbuzujících prostředků z kuchyně ruského olympijského výboru a v současnosti se zodpovídá před dopingovou komisí. A co je nejhorší - Kremlu se daří manipulovat i naše volby! Při výběru předáka trpasličí hornické jednotky v diamantových dolech zvítězil zcela nečekaně populista Šmudla, přestože ještě v předvečer volby preferovaly všechny sázkové kanceláře kandidáta establishmentu - Kejchala.

Kompletní úlovek z této mise zveřejníme příští týden v samostatném článku.

+++++++++

Část sedmá - vypráví Lubomír Stejskal

Centrální postavou celé pohádky je bezesporu obr Golem.

Zlí jazykove tvrdí, že tato bájná postavička vznikla, když se pánové Roubíček a Kohn v hospodě u Glaubiců vsadili, kdo bude mít na zahradě většího trpaslíka. Skutečnost je ale prozaičtější. Golema vytvořil v 16. století rabín Jehuda Loew ben Becalel nikoliv z důvodů estetických, ale z důvodů ryze ekonomických. Ano, zmíněný učenec byl vizionář. Zatímco muslimská kultura se ve středověku vyžívá v kovotepeckých a hrnčířských dílnách a křesťanská kultura začíná jen velmi pozvolna koketovat s myšlenkou manufaktury, židovská kultura již hledí daleko do budoucnosti a uvažuje o plně automatizované výrobě prostřednictvím robotů. Smekněme proto před rabínem i jeho učedníky, neboť podrobným studiem Tory se jim podařilo vtěsnat startovací modul do flešky o rozměru játrového knedlíčku. Pro srovnání: ještě v 70. letech minulého století potřeboval nejlepší japonsky robot Hučimuto k aktivaci sadu děrných štítků, zabírajících dvě krabice od dámských kozaček.

Přiznám se, že i já jsem dumal odkud se bere spiklenecké rojení kolem Golema a dospěl jsem k závěru, že za něj nemůže ani Moskva ani Brusel, ale Palestina. Nedavno se mi dostal do ruky velmi citlivý dokument nechvalně proslulého hnutí Hamás a z něho jsem vyčetl, že si palestinští extremisté na východním břehu Jordánu vybudovali utajovanou technologickou základnu Al Zamkán, s cílem unést Golema na Blízký Východ a využít tento produkt židovského důvtipu pro své nečestné úmysly. V kauzální laboratoři X23 se skupině zlotřilých pastevců podařilo vyšlechtit "velblouda času" a přes Syrskou poušť a pískoviště v Letňanech s ním proniknout do 17. století.

Pokud vám to přijde za vlasy přitažené, podívejte se dobře na filmový záznam a uvidíte, jak palestinský agent převlečený za Lubomíra Lipského přímo před zraky Rudolfa II připravuje jakousi třaskavou (jak jinak?) směs na bázi švestek. Je zřejmé, že bezpečnostní opatření na královském dvoře byla v Rudolfově době ještě stále v nedbalkách (až dodatečně jsem zjistil, že ostrahu Hradu zabezpečovala britská firma Emperor's New Security). Přitom každý cimrmanolog dnes ví, že švestka patří k nejvýbušnějším plodům českých sadů a hájů. Vždyť i renomovaný deník "Národní kurýr" po repríze jedné z Mistrových pozdních her ve své kulturní rubrice lakonicky poznamenal: "Švestka na jevišti opět vybouchla".

Lítým sporem o Golema pohádka nezadržitelně vrcholí. Pikle domácí i zahraniční provenience vedou k totální ztrátě kontroly a utržení hliněného kolosu z řetězu. Fanoušci domácího týmu pronikají na hřiště a nastává režijně obtížná všeobecná mela. Tradiční souboj mezi dobrem a zlem nakonec rozhoduje Golem gólem z penalty (malá perlička pro historiky: tato scénka se stala první nafilmovanou nafilmovanou penaltou v dějinách kinematografie). Hliněný kolos vnikne v nastaveném čase do pokutového území, Honza Skoták pohotově pokleká a své supraklouzavé leštidlo roztírá suchým klůckem podél hranice malého vápna. A než bys řekl Berbr, Golem se kácí k zemi jako zkušený ligový profík. Opona se zavírá a síly pokroku slaví přesvědčivé morální vítězství.

(aktualizováno) Protože se blíží presidentské volby, přispěji svou troškou do propagandistického mlýna. Pohádka má kromě legendy o Golemovi i svůj nadčasový rozměr. Takhle to vypadá, když na Pražském hradě přesluhuje stárnoucí král, který se stále pevněji zamotává do vlastních pletich a který holduje třaskavé směsi na bázi švestek do té míry, že jen stěží udrží balanc nad svými vlastními korunovačními klenoty. Nebudu zde uvádět žádné konkrétní jméno, ale doufám, že moji pravidelní čtenáři vědí, koho mám na mysli.

+++++++++

Část osmá - vypráví Jiří Jiroudek

Tak se končí naše komedie: zlo prohrává a dobro v hruď se bije.

Na Hradě se rozhořely svíce. Tu trochu méně a tu zase více. Lid juchá a Golem peče, až se z něho kouří. Doslova i obrazně. Kdo s kým peče, to už jiná. Nu, v pohádce se to snese. I to modré z nebe. Za polovic. Rohlíčky vypečené, ceny lidové.

A kdo se z Hradu bude koncem ledna smáti? Ono je to jedno, moji zlatí. Kabát vždycky se dá obrátit. Zevnitř našijem si poutka. Stejná nebo jiná loutka? Hlavně aby dosti bylo nitek. Asi aj pro hlavičky. Některé. Rudolf na nás kouká už jen z kytek. Historie u nohou mu dřímá. Něco je a něco není. K pochopení. Už od starého Říma. Rozděl a panuj. Tak to je.

Pořád někam spějem na tom našem blogerským parníku. Hladce i obrace. Kolem dokola. A až dospějem, budem tam. Potloukáme se po stejný palubě. A občas se i potlučem - pěkně po hubě. A pak ještě v diskusi si vjedem do vlasů. A proč? Pro pár politickejch mamlasů? Pro kapitány odkojený Botičem? Vždyť je dobře známe, ty své pappenheimské. Tohle bude zase o ničem. Tu a tam si realitu ohnou. Nevadí. Hlavně, že se věci někam pohnou. Směr, ten si přečtem v novinách.

Někdo si píše jen tak pro radost. A někdo snaží se pro ohryzanou kost. Tož co sme si, to sme si - bude novej rok. Připijme si perlivým. A bez vitriolu. To bude ten správnej mok. Léta šampáně 2018. V hospodě i v kavárně. A snad i na Hradě se dílo podaří. Však víte, jak to dopadne. Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem.

A tak si snad nakonec raděj zazpíváme. Tu naši - blogerskou.

Tady je Rudolf, Láďa, Pavel
a ten co dští pekelné plameny je xenofob
a tady Josef, Radim, Karel
ten když se umeje je k nepoznání sluníčkář.

Ten kárá odbory, ten zase kapitál
ta šije do vlády, že není na špitál.

Ten tepá to a ten zas tohle
a všichni dohromady kritizujem moc

(výkonnou i zákonodárnou)

+++++++++

Všem čtenářům a blogerům přeji pohodový rok 2018.

Autor: Jan Řeháček | karma: 24.80 | přečteno: 1410 ×
Poslední články autora