Nedělní chvilka angličtiny: interjections
Lovci citoslovcí mají v Americe poměrně snadný život, protože na city zde narazíte prakticky na každém kroku - New York City, Kansas City, Salt Lake City. Stále nevěříte? Tak tady je malá citace.
Začneme prostým vyjádřením souhlasu a nesouhlasu. Místo standardního zamítnutí "no" se dá v neformálním styku použít "nah" nebo "nope". Přitakání si zase zpestříme hovorovým "yep" nebo "yup", popřípadě "yeppers", jsme-li v obzvlášť rozverné náladě. V takovémto rozpoložení si pak můžeme namísto klasického "ok" neboli "okay" lajsnout i žertovnou podobu "okie dokie" (též "okey dokey" či "okey doke"). Varianta "yeah" se zase při správné intonaci dokáže zabarvit pochybami ("yeah, but...").
Citoslovce "pff", "hmm", "grr" a "brr" se používají zhruba ve stejném smyslu jako v češtině (hmmm ale vyjadřuje spíš váhání než souhlas). Rozkošnický prožitek podbarvíme zasněným "mmm", zatímco "zzz" má za úkol evokovat spánek, zejména v komiksech. A když už jsme u kreslených seriálů: různé údery, které si obrázkoví protivníci nezištně vyměňují se označují výrazy jako "bam", "pow", "wham", "slam", "kapow", "zap", "bang", "boom", "whack" a dalšími (viz též instruktážní video).
Do češtiny už se pomalu vetřelo citoslovce "wow" ve smyslu "jůů". Údiv můžeme vyjádřit i pomocí "whoa" - v něm už je ale cítit určitý odstup ("Whoa! Are you serious?"), pramenící částečně z toho, že dříve se toto slovo používalo k brždění koní (něco jako "prr"). Naopak o nedostatku nadšení svědčí pohrdlivé "meh", zpopularizované kresleným seriálem "the Simpsons" ("What do you think of the new movie? - Meh!"). Lhostejnost je možno nazvučit také unylým "ho hum" ("Ho hum, another boring day...").
Překvapení vyjádříme např. exklamací: "gee", "gosh" nebo "golly", což jsou v podstatě eufemismy pro slova "Jesus", respektive "God". Pro humorný podtext se hodí britské "blimey" či australské "crikey" (zhruba ve smyslu "jémináčku"). Euforii pak můžeme dát průchod zvoláním: "yay", "hurray", "hurrah", "yippie", "woohoo" a nebo "yahoo" (ve verzi pro ostřílené kovboje: "yee-haw"). Soucit a nebo dojetí (např. při pohledu na štěnátko) lze vyjádřit slůvkem "aww" (to však do slovníku ostříleného kovboje nepatří). Překvapení lze také nasimulovat pomocí složenin citoslovce "oh": od užaslého "oh my god", či zkráceně "oh my", přes "oh man" a "oh brother" až po rukolomné "oh dear" nebo "oh boy". Naopak nepříjemné pocity (od "jejda" až po "zatraceně") popisuje "arrrgh", "ugh", "yikes", "sheesh", "jeez", "damn" a nebo jeho slušnější pobratim "darn" (v humorném módu můžete svou frustraci vyfutrovat i variantou "doggone it").
A je-li něco vysloveně fuj, pak je to bezpochyby "eww" a nebo "yuck". Na sportovních stadionech (a politických mítincích) se namísto "fuj" volá "boo". Ale pozor na složeniny - "boo-yah" vyjadřuje radost (zhruba jako naše "hurá") a "boo-hoo" zase slouží jako imitace pláče, často v ironickém významu ("So Brad divorced Angelina? Boo hoo!"). A konečně, "boo" (s o něco kratším ů) se používá k vystrašení, podobně jako české "baf". Odtud se dostalo do dětské hry "peek-a-boo", kterou babičky-aktivistky rády trápí batolata. Ta mají ovšem v tomto věku obvykle zanedbatelnou slovní zásobu, takže místo odpovědi tak maximálně kýchnou: "achoo". Jen ta jazykově nejvyvinutější se zmohou na "blah-blah", z něhož později usilovným universitním studiem vykrystalizuje obecné citoslovce žvanění: "yada yada".
"Pssst" se nepoužívá k utišení okolí (k tomu slouží "shhh", "shush" nebo "hush"), ale pro získání něčí pozornosti - obvykle nenápadným způsobem: "Pssst - come here". To můžete pochopitelně opsat i pomocí tradičního "hey you", ale musíte u toho šeptat (a chcete-li vypadat vysloveně cool, bude se vám hodit rapperské "yo").
Pokud se vám něco nevyvede, tak provinile syknete "oops" (žertovněji též "oopsie"). Příznivci Homera Simpsona mohou pochopitelně od srdce zaklít "d'oh" (toto slůvko si již vysloužilo místo v mainstreamovém Websterově slovníku). V podobném smyslu se používá také "uh-oh", které často vyjadřuje obavu z možných následků ("Uh-oh, we forgot to invite Susan to the party").
Zvláštní pozornost si zaslouží dlouhé "duh", kterým vyjadřujeme lehce posměšný souhlas - zhruba ve smyslu "jasně, tos nevěděl, ty trubko?" - nebo něco, co je prostě zcela zřejmé ("I think that Peggy is pregnant." - "Duh!"). Závěrečné "huh" je naopak spíše tázavé a zhruba odpovídá českému "co?" ("So Peggy is pregnant, huh?"). Je možné ho použít i jako "cože?" v případech, kdy jste něčemu nerozuměli ("Peggy is pregnant." - "Huh?").
A pro pány na závěr něco trochu peprnějšího. Projde-li kolem vás vnadná dáma, můžete použít citoslovce fyzické přitažlivosti a obdivu: "hubba hubba". Ale náznak polibku "muah" od ní na oplátku nečekejte. Spíš se připravte na mezinárodně srozumitelnou facku: "smack". Proto přidám také jednu praktickou radu pro dámy. Neodbytné ptáky neodháníme výkřikem "kšáá", ale "shoo". A nebo vzduchovkou. "Ouch!"
(výslovnost vám prozradí google translate kliknutím na ikonku tlampače)
+++++++++
Speciální kapitolou jsou citoslovce zvířecích zvuků.
bear/tiger: grrrr (nebo growl)
bee/fly: bzzzz (nebo buzz)
bird: chirp (nebo tweet či cheep)
cat: miaow (nebo meow)
chicken: cluck-cluck
cow: moo
dog: woof-woof (nebo ruff-ruff či bow-wow)
donkey: hee-haw
dove: coo
duck: quack-quack
frog: ribbit-ribbit (nebo croak)
goat/sheep: baah
horse: neigh
mouse: squeak-squeak
owl: whoo-whoo
pig: oink-oink
rooster: cock-a-doodle-doo
snake: hiss
turkey: gobble-gobble
Mnohá lze použít jako slovesa.
(mimochodem, velmi hezká sbírka skutečných zvířecích zvuku je zde)
+++++++++
A pro zasmání jedno staré video z trochu jiného soudku. Takto si tvůrci zábavného amerického pořadu Saturday Night Live představovali v 70. letech dvojici československých uprchlíků, bažících po amerických děvách - "Two Wild and Crazy Guys from Czechoslovakia" (v titulních rolích Steve Martin a Dan Aykroyd). Další video Festrunk Brothers najdete přímo na stránkách SNL.
Předchozí chvilky angličtiny
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,53
- Průměrná čtenost 920x