Neděle 16. února 2020, svátek má Ljuba
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 16. února 2020 Ljuba

Politické školení mužstva: Hrátky s čertem

31. 12. 2019 9:09:09
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy dubový!

Jako každý rok na Silvestra, i dnes máme na programu filmovou pohádku a letos to budou "Hrátky s čertem". Ale my se na tu pohádku budeme dívat tak nějak ideologicky, soudruzi! Vojín Kotas, rozumíme si? Když říkám "dívat ideologicky", tak to neznamená, že budete celou dobu čumět Kačence za vejstřih. Naopak. Naše divize pozvala sedm ostřílených blogerů ze serveru iDnes, aby Vám tu pohádku tak nějak angažovaně převyprávěli. Tak si utáhněte opasky, schovejte ty kádéčka s cibulí a poslouchejte.

(Výňatek ze Zákl-Ř-1: "PŠM trvá 60 minut". Zamykám dveře.)

+++++++++

Část první - vypráví Tomáš Vodvářka

"Co je do jména", táže se Julie ve známé tragedii Williama Shakespeara. A jakkoliv jsem si vědom pomíjivé vypovídací hodnoty názvu díla, musím hned na počátku konstatovat, že filmová verze Drdovy pohádky, s jejímž ideovým odkazem dnes budeme polemizovat, se ve skutečnosti nejmenuje "Hrátky s čertem", ale nese daleko aktuálnější a politicky přiléhavější titul - "Hrátky s Agrofertem".

Ne, to není 'fake news'. Tuto thesi jsem schopen rigorosně doložit ověřitelným důkazním materiálem. V jedné z úvodních scén narazí čert Lucius na vojenského vysloužilce Martina Kabáta a namísto nedbale opečené veverky mu nabídne vodňanské kuře za režijní cenu. Podíváte-li se na obrazovku s lupou, naleznete na kostkovaném ubrousku iniciály Agrofertu jako vyšité.

Centrální postavou příběhu je švihácky oděný dr. Andrej Solfernus, který se rozhodne provést v pekle perestrojku a přebudovat nefunkční poloamatérskou organizaci chlupatých ochotníků na moderní multifunkční koncern. Neúčelné prostoje při dotápění kotlů, klesající efektivita náboru hříšníků a zastaralá metodika pedikúry kopyt padnou za oběť jeho Souboru Opatření. Otrhaný rudý transparent "Ani duši nazmar!" je promptně nahrazen osvětleným billboardem "Řídit Peklo jako firmu!"

Tentam je dobrácký Trepifajksl nebo šikovný čertík ze mlejna. Solfernův první náměstek Lucius je prototypem nové, vzdělané generace pekelníků s dvoutýdenním manažerským kursem na resumé a bezchybným asertivním vystupováním. Šlendriánu v pekle definitivně odzvonilo. Pár čertů na volné noze se sice sdružilo v nezávislém cechu Rarach, ale jejich živnostenské aktivity dr. Solfernus chytře podvázal zavedením EET s exekutivním sídlem v Čertově Mlýně.

Z pohledu lékaře na této pohádce nejsou nejzajímavější peripetie socio-ekonomické reformy, ale skutečnost, že prakticky všechny ústřední postavy sužuje nějaká fyzická vada či psychická porucha. Asi nejpregnantněji to v úvodu královského plesu vyjádřil sám dr. Solfernus, když do nudného vyvolávání princů a knížat zahřímal svým nosným barytonem: "Všetci chradnú!".

A protože mám hned od několika diskutérů na tomto serveru povoleno určovat diagnózu na dálku, chtěl bych vás na začátku pohádky seznámit se zdravotním stavem hlavních protagonistů, abyste mohli jejich počínání lépe posoudit (v případě kladného ohlasu si zřídím virtuální ordinaci na YouTube a stanu se dálkovým milionářem).

Martin Kabát - jako většina přesluhujících vojáků trpí "legionářskou nemocí", způsobenou bakteriemi rodu Legionella. Všimněte si zjevných příznaků akutní bolesti hlavy, když mu Káča oznámí, že už se od něho nehne ani na krok. To je pro tento typ neduhu typické. Za zmínku stojí i jeho evidentní neschopnost pocítit strach, která je fyziologicky způsobena narušením funkce bilaterální amygdaly, podobně jako u známé americké pacientky, diskutované v odborné literatuře pod zkratkou SM-046.

Princezna Dišperanda - svým zkratovitým místy až nesmyslným chováním odhaluje symptomy genetické degenerace, vyplývající z četných příbuzenských sňatků mezi šlechtickými rody. V debatách s urozeným panem otcem prokazuje citovou nedospělost, pravděpodobně vyvolanou nedostatkem soli v královském jídelníčku. Nebo zamrzlou pubertou. V závěru filmu projevuje viditelné tíhnutí k nymfomanii a co nejrozhodněji bych jí doporučil pár kapek serotoninu, štamprli bromového čaje a půl roku skupinové terapie s oběma zapomenutými čerty.

Loupežník Sarka Farka - je postižen chronickou kleptomanií a v tomto stádiu už mu zjevně pomůže pouze paliativní péče. K negativům nutno přičíst "zlý kukuč" a občasné vražedné sklony, k pozitivům pak výčitky svědomí, probouzející se v závěru filmu. Navíc lze z jeho implicitních poznámek o nadměrné palpitaci usoudit, že se jedná o aktivního hypochondra, byť si u něho netroufám vyloučit reálný zánět ledvin, způsobený pospáváním na chladných kamenech.

Otec Školastik - je učebnicovou ukázkou obsedantně kompulzivní poruchy osobnosti, bezpochyby způsobené nedostatečnou sociální stimulací. Její nápravu zde bohužel znesnadňuje počínající skleróza a zbytnělý pocit vlastní nadřazenosti. Poustevník se opájí vidinou, že u nebeské přepážky má zamluvený lístek s číslem 001. Nepřekvapily by mne pozdější komplikace ve stylu japonského syndromu "hikikomori" - tedy formy klinické až extrémní odtažitosti. A byť je jeho životospráva poměrně disciplinovaná, ochablý svalový tonus naznačuje riziko počínající atrofie.

Čert Karborund - trpí již od pohledu bolestivou dýchavičností, nejspíše jako následek celoživotního nasávání sirných výparů. Z jeho snížené pohyblivosti lze též usoudit na extenzívní kloubní revma. Ve stavu smyslového rozrušení - například při hře v karty - u něho můžeme vystopovat zvláštní poruchu řeči, tzv. egofonii, která je zapřičiněna nastupující fibrózou plic a projevuje se posunutým hlasovým rejstříkem, přecházejícím v důsledku fonačního tlaku až do mečivé polohy.

Čert Lucius - je pro doktora fascinujícím objektem, neboť vykazuje známky nikoliv mentálního, ale fyzického rozpolcení bytosti. Zatímco u většiny pacientů se zdvojení osobnosti projevuje jako psychotická porucha, často na bázi schizofrenie, v Luciově případě dojde k přímému rozštěpení celé anatomie. Švihnutí bičíkem funguje jako katalyzátor procesu, během něhož zřejmě dojde k okamžité duplikaci i typicky nepárových orgánů jako je mozek, slinivka, žaludek apod. On se ten chlap prostě rozdvojí celej... V celé své lékařské praxi jsem nikdy nic podobného nezažil.

+++++++++

Část druhá - vypráví Josef Nožička

Tak tohle se České televizi opravdu nepovedlo. Při vyhlášení ankety Veterán roku nepředával cenu pro vítěze, pětačtyřicetiletého dragouna v záloze Martina Kabáta, státem dekorovaný čtyřhvězdičkový generál, jak by se při takové akci slušelo a patřilo, ale pouze řadový řádový anděl Theofil. Létat sice umí jako americká stíhačka, ale jeho nemotorné pohyby prozrazují, že pořadovou přípravu viděl naposledy z balkonu nebeského kůru. Otipoval bych ho na držitele modré knížky. A to ještě pomíjím fakt, že tento klerikál v noční košili při slavnostním ceremoniálu mává neoprávněně zrestituovanou palmovou snítkou. Ano, Česká televize nám zprostředkovává přímé přenosy v podstatě ze všech významných ozbrojených konfliktů, ale v tomto případě dle mého mínění střelila úplně vedle.

Při tom barvitá postavička Martina Kabáta je nosným pilířem celé pohádky. Neústupný a bojem zocelený veterán na jedné straně a svérázný filosof trousící zemité průpovídky na straně druhé. Koho mi to jen připomíná?

Nebudu vás dlouho napínat, koho Josef Bek v této veskrze kladné roli reprezentuje. Myslím, že každý kdo obdivuje Kabátovu pádnou sukovici (zastřelí s ní dokonce i veverku!) ví kam mířím. Vzpomínáte si, jak pan prezident svou hůlčičkou postavil do latě i mocného předsedu vlády? Ano, Martin Kabát je takovým fiktivním dvojníkem Miloše Zemana. Posuďte sami.

Jeho poctivě odžité bonmoty mne vždy pobavily lépe než rádobyvtipné transparenty na Letné. "Když Pán Bůh dopustí, i břinkovice spustí“ - to prostě nevymyslíte. Pravda, Martin - stejně jako pan prezident - už není úplně v kondici ("Jen ne tak zhurta, milej pane, já jsem na to padání trochu moc tuhej v kolenou!"), ale jako vrchní velitel našich vojsk by si jistě zjednal respekt raz dva.

Když slyším Martina Kabáta v Pekle, jako bych slyšel Miloše Zemana na půdě Evropského parlamentu: "Vy si myslíte, že taky já hned změknu a zpitomím? Vy si myslíte, že poctivýho chlapa můžete jen tak zlehka ztumpachovatět, až vám bude poslušně žrát z ruky?". To je ta správná kombinace zdravého selského rozumu a zásadového postoje! Jako by se tu snoubila pradávná lidská touha po laskavém a moudrém vladaři z lidu s instinktivní potřebou pořádku a pevné ruky.

Když vidím jak se Martin Kabát ve mlýně bravurně vypořádá se švindlujícími čerty, okamžitě si vybavím, jak sofistikovaně Miloš Zeman míchá své politické karty a jak si při obtížných jednáních dokáže zachovat kamennou tvář hráče pokeru. A to přesto, že se mu všichni ti lepšočerti - v čele s dr. Solfernem - snaží mermomocí dostat na kobylku. Ano, Martin Kabát možná holduje kouření trochu víc než je v kraji zvykem (jako své poslední přání si přeje fajfku tabáku), možná má občas jadrnější slovník a rád si přihne (v hospodě je samá runda sem, runda tam), ale právě pro ten punc obyčejného člověka jakoby našemu panu prezidentovi z oka vypadl.

Každý správný příběh ale musí mít i svou zápornou postavu, aby se křišťálový charakter hrdiny měl od čeho odrazit. V Drdově pohádce hraje roli záporného padoucha loupežník Kalousek, kterému se - aby se děti příliš nepolekaly - přezdívá rozmarně Sarka-Farka (ve verzi pro Westdeutscher Rundfunk také Sarka-Marka). Tento vychytralý lapka se sice pokusí Martina okrást, ale spláče nad vejdělkem a je za svou zpupnost potrestán.

Sarka Farka je ztělesněním všech těch kmotrů, privatizátorů a restituzérů 90. let. Podvádět, krást a mordovat - to by mu šlo. A možná ještě řvát "Ani hnout, chlape, sic máš kuli v játrech!". Ale to je asi tak všechno. Samotný loupežník má v játrech spíše cirhózu a ještě se drze zviditelňuje populistickou kampaní "Na pivo se Sarkou Farkou".

K poctivé práci tento lesní nenechavec celý život ani nepřičuchl (aby ho za to Agrofert po poli honil!). To se ale rázem změní, když mu Martin Kabát uloží vlastníma rukama vykopat topoly z aleje vedoucí k Čertovu Mlýnu a na jejich místo vysázet lípy. Symbol naší státnosti pohádce propůjčuje vítaný národně obrozenecký podtext. V závěrečné scéně projíždí alejí kočár ze zámku a pan král se zvědavě dotazuje: "Bude topolů?" A Sarka Farka s rýčem v ruce mu odpovídá: "Kdepak, Výsosti, bude líp".

+++++++++

Část třetí - vypráví Edna Nová

Musím naše zapálené politology upřímně politovat. Pro samé stromy nevidí les. Hrátky s čertem opravdu nejsou o tom, zda má pravdu Babiš nebo Kalousek, ale o tom, jak je těžké se v pohádkové říši seznámit, neřkuli provdat. Jako předplatitelka týdeníku Pohádková Pavlač jsem o tom zevrubně informována. V zámku i v podzámčí nám vyrůstá generace mamánků a věřte mi - není to hezký pohled. Pomuchlovat se s princeznou v královském krmelci, na to by je užilo. Ale jen se řeč stočí na prstýnek, začnou kličkovat jak veverky na dálnici. A holky zůstanou na ocet.

Popelce pomalu táhne na třicítku a pořád nic. Na zimu si objednala 25 kg lískových oříšků, ale stejně jako loni to bude sotva stačit na pár prchavých polibků pod cimbuřím. Princezna na hrášku tráví středeční podvečery v psychiatrickém lehátku, kde se zpovídá ze závislosti na ortopedických matracích. A Chytrá Horákyně, PhD si v obsáhlém rozhovoru postěžovala na tradiční mužské obavy, že si namluví sebevědomou ženu, která bude inteligentnější než oni. Její schránka na Seznamce zeje prázdnotou, přestože se na fotografiích prezentuje oblečená i neoblečená.

Abych řekla pravdu, já ty mladé ženy upřimně lituji. Někteří nápadníci si dvoření představují způsobem, který z našeho pohledu hraničí s trestním zákoníkem. Šípkovou Růženku líbá princ ve spánku (!) a Sněhurku dokonce v komatu (!!!). Upoutat na sebe pozornost taky není žádná legrace. Chudinku Zlatovlásku podle nových multikulturních směrnic zahalili od hlavy až k patě a málem nám ji odvezli do Rijádu. A to už vůbec nemluvím o princeznách, které jejich bláhoví tatíci přislíbili tomu, kdo zabije draka. Milá Veličenstva jaksi zapomněla, že posledního draka na této planetě zabil asteroid před 65 miliony let.

Ani nabídka není nic moc. I když si na seznamovacím portálu Kolot Modré Krve nastavíte filtr na rychlokvašená princátka se šlechtickým titulem z Plzně, stejně vám do pošty projdou inzertní perly typu:

Hloupý Honza s polorozpadlou doškovou chalupou bez koupelny hledá spanilou princeznu s vlastním zámkem a nadpoloviční kontrolou královských akcií. Poté co mi centrální banka zabavila Oslíčka Otřesse, ocitl jsem se na mizině. Minulý týden jsem ale nastoupil do rekvalifikačního kurzu OSVČ a chtěl bych do budoucna podnikat v oboru dobrých skutků. Jsem venkoncem hodné povahy a mezi mými přáteli na Facebooku je Dlouhý, Široký, Bystrozraký a dokonce i ježibaba z Perníkové chaloupky - přestože jsem ji v útlém mládí se sestřičkou Marií nehezky napálil. Na doporučení katedry nadpřirozeného feminismu jsem se za své pochybení veřejně omluvil a několikrát jí zdarma opravil marcipánová futra.

Tak prosím Vás - co to je? Další hodný blbeček? Kam se poděl Rambo, Terminátor nebo alespoň Rumburak. To už bych šla na rande radši s nějakým zajímavým squatterem. Třeba vlkem z Karkulky. Ten má alespoň pořádný ocas.

Za této konstelace hvězd se nedivím, že princezna Dišperanda a její komoří Káča propadají zoufalství a hledají ženicha, kde to jen jde. Když ani otec Školastik nedokáže jejich pučící touhy správně nasměrovat, stanou se lehkou obětí protřelého dohazovače Lucia. Ve chvilce testosteronové slabosti se mu upíšou vlastní krví a na průšvih je zaděláno. Hanba společnosti, která zahání vdavekchtivé ženy do nevábných zákoutí černého trhu!

Ale protože mám předplatné Pohádkové Pavlače, prozradím vám, že obě krasotinky se z osidel Agrofertu nakonec vymaní a po několika milostných karambolech naleznou štěstí v občanském spolku Milion hezkých chvilek.

+++++++++

Část čtvrtá - vypráví František Skopal

Je veřejným tajemstvím, že se naše společnost nalézá ve stádiu rozvinutého duchovního hladu. Ba nebojím se říci, že nám už několik let spirituálně kručí v břiše. Niterné prožitky nahrazujeme lesklými cetkami tělesného uspokojení, od úmoru do úmoru se honíme za rozviklaným bůžkem mamonu a v džungli povrchních vztahu a strojených radovánek zabředáváme stále hlouběji do bezedného bahna dekadence.

Ale neházejte své růžence do žita, bratři kajícníci - z temnot beznaděje prosvítá průzračná postava otce Školastika. Jeho nedostižný příklad života v pravdě ponouká svou sněhobílou čistotou k následování. Stačí zaplašit chmurnou prázdnotu marnosti, přehlušit vtíravý lomoz materialismu a naslouchat umlčenému hlasu srdce.

Otec Školastik nám ukazuje, jak takový program realizovat. Jak kriticky zkoumat věci kolem nás a zamračeným pohledem konfrontovat vše, co je plytké, vyhnilé a odumírající. Jak sdrátovat své rozklížené priority a na pevném voru morálky vplout do hájemství Ducha. Jak se postavit čelem ke Světlu, aniž bychom si spálili obočí o elektrickou žárovku falešných proroků. Jak v nekonečné milosti Stvořitele nacházet oporu pro trnitou anabázi k éterickým výšinám bytí.

Z filmových scén si navíc můžeme odvodit celou řadu praktických ponaučení.

Asi se shodneme, že základem bezchybného fungování lidského organismu je správná výživa. Je smutné vidět, jak se naši lidé cpou druhořadými potravinami z produkce nadnárodních koncernů. Já těmto jedům říkám spíše "otraviny" a vsadil bych svůj obal na Písmo Svaté, že nadnárodní krávy viděly skutečnou trávu maximálně tak okýnkem při cestě na jatka. Přitom naše luhy a háje nám skýtají tolik chutných bílkovin. Kobylky a kořínky z kuchyně otce Školastika jsou lákavějšími pochoutkami než přesmažené hranolky všech McDonaldů světa. Pokud budete chtít, v diskusi vám prozradím svůj vlastní recept na výhonky bršlice máčené v ranní rose. Jitrocelový salát s neodolatelně křupavými nasekanými stonožkami dozajista zvládnete sami. A věděli jste třeba, že střevlík na divoko neobsahuje skoro žádný cholesterol?

Oblečení je kapitolou sama pro sebe. Často se o mne pokoušejí mdloby, když vidím do jakých textilií vpěchovává dnešní mládež svá hříšná těla. Přiléhavé kontury záměrně zdůrazňují ty nejchoulostivější partie a jejich nestoudná zaoblenost potom v nezocelené duši vzbuzuje chlípné choutky. A tanga? Z takového rouhání by normální slušný člověk musel dostat osypky. Oproti tomu kutna otce Školastika, ušitá z kvalitni konopné příze, poskytuje jak ochranu před zimní nepohodou, tak dostatečnou vzdušnost v létě. Přiměřeně vykasaná umožňuje i jízdu na bicyklu. Ale hlavně v nás pěstuje přirozený lidský stud - ten nejkrásnější cit, který nám Stvořitel poskytl na obranu před hormonální ofenzívou nikdy nespícího ďábla. Jenže zkuste dnes v buticích a módních salonech sehnat pořádný režný hábit.

Obujme tedy sandály a bez bázně a ponožek následujme otce Školastika v jeho ušlechtilé pouti k pramenům mravní celistvosti. Přestaňme svou tělesnou schránku poměřovat umělohmotnými Barbínami módních magazínů. Přestaňme se bezúčelně rýpat v jepičích životech celebrit. Přestaňme se honit za věcmi, které nás neuspokojují. Pokusme se oprostit od namalovaných úsměvů mediálních šašků a nalézt zdroje optimismu uvnitř sebe sama. Pokusme se navrátit k lidsky důstojnému životu.

Výzva k vnitřní obrodě je nejsilnějším momentem i mementem Drdovy pohádky. Skví se v jejím středu jako nerozvité poupě metafyzického stoupání. Zájemcům o plnohodnotný život podle vzoru otce Školastika doporučuji důkladně prostudovat všechny jinotaje, které tento filmový klenot obsahuje.

+++++++++

Část pátá - vypráví Jan Sova

Pohádky mají nejen svá prvoplánová sdělení - obvykle něco neotřelého ve smyslu, že dobro zvítězí nad zlem v penaltovém rozstřelu - ale mají i své skryté významy, které si pozorný čtenář musí vypáčit šroubovákem z mezer mezi řádky. Hrátky takové sekundární sdělení mají a troufnu si říci, že byste ho jen tak neuhodli. Dotýká se neutěšených poměrů v pekelném důchodovém systému.

Viděl jsem už hodně nefunkčních schémat sociálního zabezpečení, ale to co spáchali v Pekle přesahuje všechny meze. Těžce pracující čert se 50 let tahá s plnoštíhlou Káčou na zádech, aby ho na stará kolena poslali do polorozpadlé pastoušky dělat "budliky budliky". Místo, aby si čert důchodce po celoživotním lovu dušiček užíval zaslouženého odpočinku a jezdil do sirných lázní za zlevněné jízdenky, musí na sklonku své kariéry strašit v Čertově Mlýně. Místo měkké palandy v Domově důchodců ho čeká poloshnilá sláma za běhounem.

A čím si zpestřuje podzim života? Pokud zrovna nemíchá karty v lavoru, tak svými drápy dočišťuje vantroky. Takhle si Lucifer představuje klidné stáří? To je věru smutný konec. I naprostému laikovi stačí jeden pohled na Karborundovu opelichanou kštici, jeden detailní záběr na Omnimorův popraskaný roh a je jasné, že pravidelnou lékařskou péči zakusili oba čerti naposled někdy v třetihorách. Rozdrbané kožichy a nevyhovující hygienické podmínky na pracovišti už jen dokreslují sociální vyhrocenost jejich situace.

Pohádka se stává paušální obžalobou fungování, resp nefungování, penzijního pojištění. To opravdu nikoho v celém Pekle nenapadlo založit podílové fondy a investovat do moderních technologií (nabízí se Devil Technologies nebo HELL Gravure Systems)? Ale není těžké si domyslet, kde je zakopaný pes. Pekelné účetní knihy jen neuměle zakrývají naprosté fiskální fiasko. Saldo obchodní bilance je tak záporné, že sám svrchovany Princ Temnot musí číselnou osu nastavit ostnatým drátem, aby se ho dopočítali. Když to řeknu lidově - peklo si žije nad poměry.

Pak se nedivme, že v rozpočtu nejsou na důchody peníze. Osud firemní reformy dr. Solferna je stále ve hvězdách a nikdo neví, zda vůbec získá podporu nejširšých vrstev čertů. Když se na sněmu ďasů rozneslo heslo "začneme makat", Karborund zatahal Omnimora za děravý rukáv a uraženě do jeho špičatého ušiska zaskuhral: "tak to vidíš - čiň čertu dobře, Agrofertem se ti odmění".

Pozn. č. 1: Zatímco lokální ekonomika loupežníka Sarky Farky či otce Školastika je založena na minimální administrativě a dlouhodobé soběstačnosti, pekelná říše představuje typický státní moloch. Smažení hříšníků na roštu je sice aktivita navýsost ďáblulibá, ale neprodukuje žádné hmatatelné hodnoty, které by se daly zpeněžit na globálních trzích. Veškeré hospodářské aktivity čertů se utápějí ve fenoménu, kterému říkám "jalová práce" - neustálé vyplňování výkazů o stavu dušiček, megalomanské prognózy pětiletého zemědělského plánu na pěstování závisti a nenávisti, nekonečné žádosti o povolení k nahlédnutí do ustanovení pro potlačování náboženské, etnické a genderové diskriminace v průběhu věčného zatracení. A skutek utek.

Pozn. č. 2: Rozebírat všechny příčiny strmého pádu pekelné ekonomiky zde nebudu. Zaměřím se pouze na tu nejdůležitější a tou je nekontrolovaný dluh. Schválně si udělejte malý sociologický průzkum. Od kolika lidí jste v poslední době slyšeli povzdechnutí "to mi byl čert dlužen". Zjistíte, že na této planetě dluží čerti prakticky každému. Já si to za poslední dva roky pečlivě zapisoval a z tohoto statistického vzorku jsem odhadl, že pekelný dluh činí minimálně 2000 bilionů eur, což je bratru 700% pekelného HDP. Vážení, proti tomu je Japonsko, Řecko či Itálie líhní vzorných hospodářů.

Pozn. č. 3: Anebo budu. Ceny kotlů a trojzubců se za poslední dekádu zdvojnásobily. Peklo už musí z Číny dovážet i tu blbou síru. Díky podepisování pergamenů vlastní krví se sice něco málo ušetřilo na inkoustu, ale to se prožere jinde. Jen se někde strhne bouřka nebo alespoň liják, hned se najde nějaké čertisko, které se zrovna v tom nečase musí na truc oženit. Víte kolik dneska stojí průměrná svatba? Ani se neptejte. A aby těch problémů nebylo málo, světová konference o životním prostředí trvá na kompletním odsíření celého Inferna. O jednorázových výdajích - jako byl například prohraný soudní spor s dr. Faustem - taktně pomlčím.

+++++++++

Část šestá - vypráví Beata Krusic

Jen máloco mne dokáže vytočit tak spolehlivě jako nespravedlivě trpící člověk. Proto jsou pro mne Hrátky především dramatickou sondou do života Káči, která se bez vlastního přičinění ocitne až v horoucím pekle. A to jenom proto, že nějaký roztržitý dragoun nedával pozor a nechal její dlužní úpis v prohraném kabátu.

Doufám, že v pohádkách nemají žádné diskuse nebo si to Káča pod svými blogy pěkně slízne. Jen za ní zaklapnou ohnivá vrata, začnou se slétat známé firmy, aby na ni mohli vylejt ty svoje primitivní verbální splašky a nenávistné štípance. Honem honem aby si mohli plivnout: "Soudružko Káčo, máš o co sis koledovala!". Takhle se projevují všechny ty naoko ušlechtilé duše, co jen čekají na to, aby si mohly zahojit svoje mindráky. Vsadím se, že Jezinky Bezinky by dostaly diskusního zaracha hned třetí den. Ovšem nikoliv otec Školastik - kdepak, to je miláček pohádkové administrace. Ten si může říkat, co chce a stejně bude za svatého.

Ono je nakonec dobře, že tenkrát ještě diskuse nebyly. Tolik harašení by si Káča nezasloužila. Mně úplně stačí, co si chudák holka musí vytrpět na televizní obrazovce.

Kdykoliv vidím jak ji čerti v pekle šikanují, zlostně zatínám obě pěsti. Když si uvědomím k jakému justičnímu omylu zde došlo, mám sto chutí napsat otevřený dopis slovutnému Mefistofelovi. Pěkně od plic, jak já to dovedu. A vemte na to jed, že by si ho ten rohatej ouřada za rámeček nedal. Když vidím Káčin ustrašený výraz, plný hořkého údivu a šoku z nepravoplatného odsouzení, vždycky si vzpomenu na nebohého doktora Ratha. Ryzího člověka, utopeného ve stoce nečistých politických tahanic. Jakpak se mu asi v tom jeho pekle daří? Studený kov mříží ho jistě zebe až do morku kostí. Vidím ho tam dole v kobce, jak z něho sálá oprávněné rozhořčení. Jak se nad jeho hlavou vznáší aureola očividné neviny. Jestlipak ho přijde nějaký dragoun osvobodit?

Promiňte, ale tady si dovolím malou vsuvku. Vlastně reklamu (snad mi to nesmažou). Osud doktora Ratha se zaujetím sleduji a napsala jsem o něm celou knihu. Dnes se mi z dobře informovaných míst doneslo, že Hollywood se podle ní chystá natočit výpravný krimi-thriller "The Grapes of Rath". Jeho scénář (na motivy téměř stejnojmenného románu Johna Steinbecka) sleduje pohnuté osudy zkušeného a pracovitého vinaře, který se dal na politiku. A to se mu stalo osudným. V prostředí, kde každý druhý poslanec káže vodu, ale pije víno, je po dobrém merlotu taková poptávka, že vinař Rath neví, kam dřív skočit. Jeden den ve Sněmovně s nasazením vlastního života snižuje státní dluh a druhý už na vinici láskyplně okopává nové sazenice motyčkou. Když veze do Prahy poslední zásilku burčáku, dozví se, že chudým sirotkům stát letos nepřidělí nové kulichy. Doktor Rath neváhá ani vteřinu - pohlédne k obloze a s obličejem projasněným vnitřním světlem promění mladé víno ve staré bankovky. Za šest milionů bude kulichů pro celý sirotčinec a ještě zbyde na houpacího koníka. Před vchodem do ústavu ovšem číhá neoznačené služební vozidlo pražské kriminálky a dál tu smutnou historii asi znáte.

Ale zpátky k naší pohádce.

Káča naštěstí v pekle netrpí příliš dlouho. Na pomoc jí přichází hrdina vpravdě lidový. Co lidový? Lidově demokratický! Muž, který má dostatek zkušeností, aby se nebál naplno říkat svoje politicky nekorektní názory, ale současně má i dostatečně pádnou ruku, aby mohl své argumenty podepřít nečekaným úderem na solar plexus. Možná si teď říkáte - takový moloděc, to bude určitě Miloš Zeman. A skoro jste to trefili. Je to Che Guevara!

A tak to má být. Pohádka bez revolucionářů je jako bublanina bez třešní.

Když vidím jak se Josef Bek v Pekle srdnatě ohání tou svou palicí, vždycky si se zavřenýma očima představím bolivijskou džungli a v ní svého milovaného Cheho, nekompromisně kosícího žoldáky a zaprodance omláceným kalašnikovem. Tumáš, ty prolhaný pohůnku světového imperialismu! Tumáš, ty reakční švábe! To si pak postavím k televizi lahvinku kubánského rumu, zvuk pustím na plný pecky a do rytmických kadencí pekelného reje hulákám jak na dešťové pralesy: "Guevara! Ubal mu jednu! Guevaráá! Ááá! Áááá!!"

"Ááááááááááá!!!"

+++++++++

Část sedmá - vypráví Tomáš Flaška

Kam Agrofert nemůže, nastrčí ženskou.

Nechci být osobní, ale musím paní kolegyní oponovat. Ten "lidový" hrdina v pekle mi daleko více připomíná generála Pavla než nějakého Che Guevaru nebo dokonce Miloše Zemana. Jen si všimněte, jak při máchání kyjem využívá svůj bekhend - to se jinde než na vojenske akademii ve Vyškově natrénovat nedá. Ani důstojnické držení těla se nezapře. Martin chodí vzpřímeně jako naškrobené pravítko. Tomu se soudruh arci-partyzán, věčně skrčený za nějakým kaktusem, nikdy nenaučil.

Ale ono na tom vlastně vůbec nesejde. Zpupné čerty totiž neukázní Kabátova sukovice, ale zásah shůry pod přímým velením anděla Theofila. Řečeno vojenskou hantýrkou: příjezd "kavárenské kavalerie". A půjdu tímto směrem ještě dál. Uvážíme-li, že hlavní organizátoři hnutí "Milion Chvilek" jsou studenti teologické fakulty, nabízí se výklad, že závěr pekelné scény je předobrazem pádu Agrofertu vlivem masového odporu "chvilkařů".

A o nečisté machinace Agrofertu jde v této pohádce především.

Tím nemyslím jen podezřelé čachry s dluhopisy, které byly Káče a princezně zabaveny podnikovým právníkem za velmi podezřelých okolností. Vlastní rešerší jsem zjistil, že celý objekt Čertova Mlýna byl neoprávněně postaven z evropských dotací pro malé a střední firmy a stojí tedy mimo zákon (tumáš Agroferte kropáč!). A ani to není všechno. Kromě podloudného hraní karet a uzavírání sňatkových podvodů se ve Mlýně prodávají párky, klobásky a salámy lacino vyuzené ve velkoobjemových komínech Pekla a následně dodávané na český trh pod hlavičkou Kostelecké uzeniny. Výsledky mé investigativní práce (včetně kolorovaných tabulek ingrediencí) naleznete v odborném časopise Kosmopoličan. A raději si na to sedněte, protože podíl separátu v těchto "pochutinách" vám vyrazí dech.

Na ještě větší skandál jsem narazil radiační analýzou Solfernovy garderoby. Nebudete mi to věřit, ale pod elegantně střiženou klopou jeho luxusního obleku několikrát zazáří obávaný odznak StB (Satanášův tajný Biřic). Solfernovo členství v temné totalitní organizaci je nabíledni. To on rozjíždí agenturní hrátky v Šíleně smutné princezně a bez nejmenších skrupulí dodává kujné pikle oběma povedeným rádcům. To on nabonzoval Popelku, že v lískových oříšcích pašuje nedostatkové džíny ze Západního Německa. To on poslal trpaslíky na nucené práce do uranových dolů, přestože patřili k nejzdatnějším statkářům v zemi. Jeho posudek uličního důvěrníka byl zdrcující: nejenže se neuctivě vyjadřují na adresu JZD, ale nemají kladný vztah ani ke královskému zřízení. A byl to on, kdo udal chudého uhlíře z Pyšné princezny. Dokonce se zdá, že celá slavná revoluce krále Miloslava byla ve skutečnosti jen palácovým převratem, dlouho dopředu připraveným špičkami StB v čele s agentem Solfernem.

I přes nesporný vliv uhlazeného pekelníka je však jasné, že hluboko pod zemi patří moc zákonodárná, výkonná i soudní někomu úplně jinému. Zatímco Lucius žadoní o dušičky a dr. Solfernus tahá z rukávu jedno eso za druhým, mocenské nitky zkušeně ovládá starý Belzebub, mstivý a žlučovitý dědek ve skvělém podání Ladislava Peška (video). Hoví si ve své funkci, viditelně opojen vlastní mocí, v pařátech svírá vladařské důtky a co chvíli si vztekle zadupá, když není podle jeho gusta. Jen s Martinem Kabátem si neví rady. Právě tady, v samotném závěru pohádky se před námi zjeví její nadčasové varování: střezme se uvádět do nejvyššího úřadu někoho, kdo jen řinčí řetězy, ale opravdové problémy vyřešit nedokáže. Natož nabídnout nějaký pozitivní program.

"Hrátky s čertem" nám názorně ukazují, co se stane, když na trůn usedne zaostalý, zabedněný, zamračený, zavilý, zatracený, zabržděný, zaujatý, záškodnický, zalezlý, zakrslý, zakomplexovaný, zaprodaný, zamrzlý, zablokovaný, zastrašující, zaslepený, zarputilý, zatuchlý, zachmuřený, zahořklý, záludný, zakaboněný, zákeřný, zastydlý, závistivý, zahulený, zakyslý, zatvrzelý, zapšklý a zavrženíhodný stařík.

Fujtajxl! Tak krásně už se mi dlouho neulevilo.

++++++++

Všem čtenářům a blogerům přeji úspěšný rok 2020

(předchozí Silvestry)

Autor: Jan Řeháček | úterý 31.12.2019 9:09 | karma článku: 33.56 | přečteno: 6629x

Další články blogera

Jan Řeháček

Matykání: kdo se bojí, nesmí do nekonečné dimenze

"Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte". Minule jsme se společně s Alenkou vypořádali se storozměrným prostorem, tak nebudeme troškařit a vydáme se na dimenzionální štreku rovnou do nekonečna. Však už jsme tam dlouho nebyli.

9.2.2020 v 9:09 | Karma článku: 16.43 | Přečteno: 418 | Diskuse

Jan Řeháček

Velká Fuga (Beethoven)

Velká Fuga. To jméno samo o sobě budí tichou úctu. Co by taky měl člověk říkat? Co může říci ošlehaný horolezec, když stane na úpatí skalní stěny, jejíž vrchní hrana se ztrácí kdesi v mracích? Jen vydechnout její jméno. Annapurna.

30.1.2020 v 9:09 | Karma článku: 14.61 | Přečteno: 284 | Diskuse

Jan Řeháček

Rojení malířů v parku

Já bych všecky tydlety softvéry zakázal. To si do kompu naládujete fotku, pošlete ji bůhvíkam, pak si vyberete styl a za chvíli máte na obrazovce Kandinskýho. No jak k tomu takovej Mistr, co se poctivě živí štětcem přijde, že jo?

23.1.2020 v 9:09 | Karma článku: 22.05 | Přečteno: 399 | Diskuse

Jan Řeháček

Jak se Karel kvůli bulharským strojvedoucím a Čunkovi málem nestal nejlepším sportovcem

Nu co naplat. Chtěl jsem napsat pár nezávazných plků o Krullově dimenzi, ale doneslo se mi šeptandou, že kdo tento týden nenapíše blog s výše uvedeným titulem, bude vyškrtnut ze seznamu blogerů. Ale dejte si nejprve půlku Ibalginu

14.1.2020 v 9:09 | Karma článku: 23.52 | Přečteno: 551 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Zdeňka Ortová

Nedělní ráno pro sadisty

Nedělní ráno má svá pravidla. Nedělní ráno je zpravidla chráněné jako ohrožený druh zvířete a my jsme jeho součástí.

16.2.2020 v 10:29 | Karma článku: 19.46 | Přečteno: 438 | Diskuse

Marek Ryšánek

Plejte, než se to zakoření a rozroste...!

Když jsem četl dnešní evangelijní oddíl, vzpomněl jsem si na pasáž z úžasné knihy Malý princ od Antoine de Saint-Exupéryho. Na planetě malého prince rostly baobaby a růže. Jako malé výhonky jsou od sebe nerozeznatelné.

16.2.2020 v 7:27 | Karma článku: 9.27 | Přečteno: 214 | Diskuse

Jan Šik

Muž, co ušel denně padesát tisíc kroků a přesto si nesl pneumatiku

Některé aplikace jsou schopné vypočítat, kolik ušlých kroků má vliv na spálení kalorií. Dokáží tím ovlivnit lidské chování. Člověk by však neměl slepě věřit všemu.

15.2.2020 v 18:00 | Karma článku: 18.83 | Přečteno: 801 | Diskuse

Veronika Valíková

Dokonalá rozkoš Ivany Dianové

Dokonalá rozkoš je kniha blogů, které vyšly na i dnes v dlouhém časovém rozmezí. Mají společné téma - hledání drobných radostí, které nám pomáhají přežít i období nepříliš radostná, a užít si chvilky štěstí, když nás navštíví...

15.2.2020 v 14:06 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 669 | Diskuse

David Snítilý

Otevřené manželství (volně navazuje na Nečekané sblížení)

„Matěji, vstávej,“ vložila se do toho velká megera. „Maminko, kde se tady berete?“ oslovil jsem tchyni tak, jak to nesnáší. „Jdeme s Pepou jen tak náhodou kolem." „Jo, neštěstí nikdy nechodí samo,“ mumlal jsem si pod vousy.

15.2.2020 v 8:41 | Karma článku: 13.90 | Přečteno: 433 | Diskuse
VIP
Počet článků 308 Celková karma 21.15 Průměrná čtenost 889

Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.

Najdete na iDNES.cz