Srpen 1968: ukradené údolí

21. 08. 2019 9:09:09
Bolestné srpnové výročí, které si dnes - jako již tolikrát - se skřípěním zubů připomínáme, má mnoho aspektů. V tomto článku bych se rád zmínil o jednom, který je pro mne nejsmutnější. Zmařený pokus o nalezení unikátního "údolí".

Na první pohled by se mohlo zdát, že svět politických diskusí je báječně jednoduchý a jednorozměrný. Každá společnost, nacházející se v určité výchozí poloze (zelená kulička na obrázku vlevo) se dříve nebo později skutálí do rovnovážné polohy odpovídající buď socialismu (levičáci zvítězili) a nebo kapitalismu (pravičáci vítězili).

Obávám se ale, že skutečnost je o mnoho složitější. Socio-ekonomické procesy mají příliš mnoho stupňů volnosti na to, aby se daly - jako ve fyzice - zredukovat do formulek s několika málo parametry. Relativně stabilních uspořádání lidské společnosti je podstatně více, takže hledání ekvilibria (rovnovážné polohy) z dané počáteční podmínky (výchozí situace) připomíná spíše pohyb kuličky v labyrintu schematicky znázorněném na obrázku vpravo.

Samozřejmě ne všechna ekvilibria jsou si rovna. Některá mají širší údolí a je tudíž snazší do nich "zahučet"; jiná jsou úzká a jejich dosažení je podmíněno velmi specifickými počátečními podmínkami. A ty se nedají vždy snadno objevit. Trochu připomínají skalní tunel ve filmu "MacKennovo zlato". Pokud na něj neukáže cválající stín, nikdy jeho ústí nenajdete.

Vývoj lidské pospolitosti není nic jiného než zkoumání těchto ekvilibrií metodou pokusů a omylů. Nic jiného nám vlastně nezbývá. Tu a tam sice narazíte na super-mudrce, který se posadí do lenošky, šlukne si z vodní dýmky a zahalen kouřem vám prozradí proč ten či onen systém nebude fungovat, ale pro nás normální smrtelníky je empirický pokus nejjistější metodou ověření životaschopnosti. Společenské vědy se nedají jen tak snadno spoutat sítí diferenciálních rovnic či dovedně narýsovaných schemat příčin a důsledků.

Mnohá údolíčka už máme dobře zmapovaná, jiná na svůj objev teprve čekají. A na některá jsme dokonce preventivně přibili dřevěnou cedulku "Pozor zlý diktátor", aby se budoucí generace vyvarovaly alespoň těch nejkřiklavějších omylů.

+++++++++

Když se dívám na filmy z šedesátých let, nebo poslouchám písničky té doby, vždycky mne udiví nezvyklá svěžest, která z nich vyvěrá. Jako by se celá země nadechnula. Jako by její utrápený občan s překvapením zjistil, že to nadechnutí ještě úplně nezapomněl. A duch toho nadechnutí naznačuje jednu zajímavou věc - člověk ke svému štěstí nepotřebuje ani tak peníze, jako možnost se smysluplně realizovat. A mám pocit, že v moderním honu za mamonem na tenhle meziřádkový vzkaz trochu zapomínáme.

Celá ta doba, která už je pro mne dávno ztracena za oponou zapomnění, byla vlastně velmi speciální počáteční podmínkou a troufám si tvrdit, že ekvilibrium ke kterému by dospěla (a situaci na jaře roku 1968 by za rovnovážný stav jistě neoznačil ani ten největší optimista) mohlo k těm výčtům snesitelných politických uspořádání přidat velmi unikátní model.

Myslím si, že svoboda, ke které bychom se tenkrát na východě dokutáleli, by chutnala trochu jinak než ta, která na nás vyhřezla po roce 1989. Jednak po dvaceti letech byla republika zdevastovaná podstatně méně než po dalších dvaceti, takže mnohé tradiční podniky by se pravděpodobně podařilo zachránit a naše pozice v potravním řetězci evropského hospodářství by byla silnější. Ale hlavně by se muselo privatizovat pomaleji, počínaje malými a středními firmami, takže by mohla organicky vyrůst nová generace tvůrčích manažerů a kapitánů průmyslu. Neřkuli kapitalistů. A to co se v 90. letech narychlo neprodalo do zahraničí se nemuselo stát snadnou kořistí starých struktur a veksláků (abych to popsal nějak ve zkratce).

Bohužel, geopolitika byla proti: Brežněvova banda si nemohla na okraji socialistického bloku dovolit nastavené zrcadlo o rozloze 128 tisíc kilometrů čtverečních. Nota bene v době, kdy se z českého rybízu dala ještě nějaká šťáva vymačkat. Kuličku kutálející se do zcela neznámého ekvilibria za pomoci tanků dotlačila zpátky do neplodného údolí stalinismu a kam přesně by ukázal cválající stín Pražského jara už se nikdy nedozvíme.

Stejně jako v životě jednotlivce, i v životě národa jsou konstelace okolností, které se neopakují. Nevkročíš dvakrát do téže řeky. Tím větší vina padá na hlavu těch, kdo v této "bratrské pomoci" měli namočeny své špinavé prsty. Po prvních dvaceti letech letech se ještě dalo rozpomenout na dobu, kdy slova měla svůj původní význam. Po dalších dvaceti už to šlo jen s obtížemi.

V diskusi o společenských systémech slyším často povzdechy - "ale vždyť tohle nebo tamto se nikdy nikde nerealizovalo". No nerealizovalo, protože nemocní tohoto světa si nepřejí, aby jim někdo ukázal, že leccos se dá dělat i jinak. Že existuje i jiný pokrok, než jen ten "jediný správný". Nemocnáři všeho druhu se nejraději vozí ve starých kolejích a pro jistotu nepřipouští žádné odbočky - ani doprava, ani doleva. Co kdyby se to neznámé údolíčko svažovalo mimo sféru jejich vlivu. A tak si podezřelé počáteční podmínky pečlivě hlídají. Jakmile někde náhodou trochu "ulítnou", pohotově zatlačí na pilu. Nejlépe série T-55.

Soudruzi z tábora míru měli vynikající příležitost (znovu)objevit mechanismy, které mohly reálně zlepšit postavení pracujících a jejich životní úroveň. Těch samých pracujících, jejichž jménem se dennodenně zaklínali. Mohli z Československa udělat socio-ekonomickou laboratoř, jejíž výsledky by s napětím sledoval celý svět. A možná by v té džungli ekvilibrií našli malé kvetoucí údolíčko, do kterého vede jedna úzká stezička v polích.

Ale soudruzi tuto šanci nekompromisně promarnili.

Asi tušili, že neschopným kývačům by v něm pšenka nekvetla.

Autor: Jan Řeháček | středa 21.8.2019 9:09 | karma článku: 21.53 | přečteno: 624x

Další články blogera

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 20.23 | Přečteno: 203 | Diskuse

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma článku: 16.53 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma článku: 19.25 | Přečteno: 337 | Diskuse

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 166 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 9.00 | Přečteno: 104 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?

Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....

28.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 248 |

Michael Laitman

Odhalení tajemství Knihy života

Jeden mudrc kdysi řekl: „Člověk musí získat jak vědomosti, tak moudrost.“ Na otázku, jaký je mezi nimi rozdíl, odpověděl: „Vědomosti se získávají čtením knih, moudrost se získává čtením knihy, kterou jsi ty sám.“

28.3.2024 v 4:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse

Tadeáš Firla

KSČM a Jan Ámos Komenský

Myslím, že politické, nebo náboženské symboly mají veliký význam a pro některé lidí hodně znamenají. Dnes jsem si všiml dvou. Vedle sebe ve skříňce - logo KSČM a portrét Jana Ámose Komenského. Je to změna mysli, nebo pouhá fraška?

28.3.2024 v 1:25 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 144 | Diskuse

Václav Kunft

Krásná česká královna Viola Těšínská.

O Viole Těšínské je zoufale málo písemných zmínek. Není divu, nebyla příliš významná a manželkou panovníka byla pouze rok. O to víc může pracovat fantazie.

27.3.2024 v 15:05 | Karma článku: 15.05 | Přečteno: 352 | Diskuse
VIP
Počet článků 400 Celková karma 18.67 Průměrná čtenost 922

Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...