Cesta do hlubin fraktálovy duše VII
Fraktály jsou živoucím dokladem, že komplexní čísla nejsou jen mechanickým rozšířením čísel reálných, ale že díky své dvojrozměrnosti přináší aspekty, které se na reálné přímce nasimulovat nedají. Striktně vzato k pochopení fraktálů nemusíte znát komplexní funkce - on se ten jejich výrobní postup dá obejít pomocí reálného zobrazení z roviny do roviny (což jsem v podstatě udělal v prvním díle tohoto cyklu). Nicméně když už jsem se v Matykání ponořil do základů komplexní analýzy, můžeme konečně pohlédnout pravdě do tváře: divé tvary fraktálů mají svůj základ v komplikované algebraické struktuře komplexních čísel. Stejně jako v reálném systému jsou jejich kostrou zlomky (když se podíváte třeba na Fordovy kružnice, tak v nich určitou příbuznost s fraktály naleznete). Jejich vzájemné vztahy jsou však podstatně bohatší a vytváří nekonečně komplikované útvary do jejichž hlubin se můžete - v rámci rozlišovacích schopností vašeho softvéru - nořit téměř bez omezení.
Dnes se nejprve podíváme na komplexní definici Mandelbrotovy množiny a potom vám ukážu několik ukázek pro funkce, které jsou trochu složitější než jednoduché mocniny z předcházejících dílů (většina obrázků Mandelbrotovy množiny na internetu je odvozena z kvadratické funkce).
Mandelbrotova množina (komplexně)
Kdykoliv vidíte obrázek Mandelbrotovy množiny, vidíte vlastně kousek komplexní roviny, jejíž body jsou obarveny podle chování jisté komplexní funkce F(z), která je každému bodu (a tedy pixelu) přiřazena.
To přiřazení je celkem jednoduché: nejprve si vezmeme libovolnou základní funkci f(z) - ta bude stejná pro všechny body budoucího obrázku - a pro každý komplexní bod s pak budeme zkoumat chování "posunuté" funkce F(z) = f(z)+s. Ta funkce F(z) už je samozřejmě jiná pro každý konkretní bod komplexní roviny. Pokud je tou základní funkcí kvadratická parabola f(z) = z2, a tím "posunutím" třeba číslo s = 0,8+1,1i, pak jsme pixelu odpovídajícímu tomuto komplexnímu bodu přiřadili funkci F(z) = z2+0,8+1,1i.
Teď už se jenom musíme podívat, jak z chování té funkce F(z) vydundáme barvu příslušného pixelu.
+++++++++
Jak jsem naznačil v minulém Matykání, komplexní funkce F není nic jiného než skříňka s trpaslíkem, do které vhodíme vstupní komplexní číslo z a trpaslík nám z něj pak udělá nějaký komplexní výstup w = F(z). Fraktály jsou vytvořeny procesem, kterému se říká iterace funkce. Není to nic těžkého: do dané funkce (skříňky) vhodíme určité číslo a to, co nám trpaslík vyhodí na výstupu, vhodíme opět dovnitř a takhle to neustále opakujeme. Cokoliv z funkce na výstupu vypadne vhodíme okamžitě zpátky (vstupním otvorem).
To úplně první vhazované číslo si můžeme vybrat celkem libovolně (o tom více příště), ale typicky se za něj vybírá 0. Pokud tu posloupnost bodů, které postupně vhazujeme do trpaslíkovy skříňky chcete vidět explicitně, můžete si ji představit následující formulkou:
0, F(0), F(F(0)), F(F(F(0))), F(F(F(F(0)))), ....
(ten třetí bod není nic jiného než předchozí výstup znovuvhozený do funkce atd.)
Barvu daného pixelu teď odvodíme z chování této posloupnosti. Zhruba řečeno, pokud ta posloupnost odkráčí do nekonečna, pixel obarvíme barvou (z nějaké předem připravené tabulky barev), která odpovídá počtu kroků, které jsme k tomu potřebovali. Pokud ta posloupnost do nekonečna neodkráčí, to znamená, že se neustále "šmrdlá" poblíž počátku, pak daný pixel obarvíme černě.
A teď trochu přesněji. Protože počítač nezná pojem "odkráčet do nekonečna" a protože výraz "šmrdlat se poblíž počátku" nemá přesný matematický význam, vytyčíme si kolem počátku nějaký pevný a dostatečně velký kruh (obvykle stačí poloměr r=10, ale můžete zkusit i větší) a co bude vně kruhu, bude "v nekonečnu" a co bude uvnitř, bude "blízko počátku".
No a teď už je to barevné přiřazení jasné. Pokud naše posloupnost iterací vyběhne z kruhu během n-tého kroku, obarvíme pixel n-tou barvou z tabulky barev. Pokud z kruhu nikdy nevyběhne, pixel zůstane černý. V ilustracích níže používám tzv. barevné gradienty (aby se barvičky měnily hezky spojitě) - konkretně "TemperatureMap" ze softvéru Mathematica.
V úvodu této fraktální série jsem v souladu s konvencemi vzal za tu základní funkci f(z) = z2, pak jsem ji rozšířil i na vyšší mocniny a dnes se podíváme, jak by Mandelbrotova množina vypadala pro komplikovanější komplexní funkce.
V ilustracích níže vám nejprve představím danou "základní" funkci, pak vám ukážu příslušnou Mandelbrotovu množinu vcelku a nakonec z ní udělám několik výřezů, aby bylo vidět, že jak zvětšujeme rozlišení, objevují se nové a nové detaily, často daleko krásnější než to, co bylo vidět ze začátku. Je to tak trochu jako když strčíte nohu mouchy pod mikroskop. Z toho co vypadalo jako nudná končetina je najednou hustý prales chloupků a výstupků. Fraktály jsou to samé. Abyste skutečně odhalili jejich krásu, musíte si udělat výřez a potom výřezy z výřezu a to tak dlouho, dokud vám to váš softvér umožní. Čím hlouběji proniknete, tím větší je šance, že narazíte na něco, co zatím žádné jiné oko nespatřilo.
+++++++++
f(z) = exp(z)
Ten první obrázek vypadá pro znalce Mandelbrotovy množiny možná trochu nezvykle (přece jen exponenciela je podstatně komplikovanější než kvadratická funkce), ale jen co se začneme zaměřovat na detaily, nalezneme velmi podobné konfigurace jako u "kvadratické" Mandelbrotovy množiny. To rybí oko v úvodním obrázku je dáno volbou poloměru r a strmostí barevného gradientu a vhodným přenastavením se dá do jisté míry potlačit.
f(z) = arcsin(z)
Další funkcí na holení bude inverzní komplexní sínus (upravený tak, aby jeho Taylorův polynom začínal kvadratickým členem)
f(z) = cosh(z)
A teď něco z hyperbolického soudku: kosínus.
Ten vypadá už na první pohled trochu jinak, takže jsem postupně udělal několik výřezů z různých částí toho úvodního obrázku. U komplikovanějších funkcí ale musíte počítat s tím, že jejich výpočet není tak přesný jako u kvadratické funkce (obzvlášť u výřezů, kde se parametr s mění v řádu 0.00001), takže ty obrázky nejsou tak ostré jako u klasické Mandelbrotovy množiny.
a teď se mrkneme trochu jinam
a na závěr hyperbolického kosínu ještě nahlédneme semhle:
f(z) = gamma(z)
Poté, co se fraktály úspěšně popasovaly se síny a kosíny, vzal jsem si na paškál jednu z nejkomplikovanějších funkcí - tzv. gamma funkci. V jižní části příslušného fraktálu jsem nalezl kopie kvadratické Mandelbrotovy množiny, ovšem obklopené rojem asteroidů, které nezmizely ani když jsem přešel k výřezům (odkud se ty asteroidy berou netuším).
Poté jsem se přesunul do jihovýchodního výběžku, kde ty asteroidy zmizely, ale protože gamma funkce už je opravdu na výpočet docela komplikovaná, obrázky "vyřezané" z této oblasti postrádají propracovanost, jelikož počítač nedokáže chování pro jednotlivé hodnoty parametru s přesně odlišit.
a ani na severu úvodního obrázku jsem příliš krásy nenalezl
f(z) = tanh(z)
Ještě větší průšvih nastal, když jsem si vzal hyperbolický tangens. Tato funkce má v komplexní rovině spoustu pólů a její fraktál je v jistém smyslu inverzní. Zatímco klasická Mandelbrotova množina vypadá jako černé moře obklopené pevninou barev, zde jsem nalezl barevné moře v černé pevnině. Na druhém obrázku uvidíte detail té žluté skvrny.
f(z) = sqrt(z)
V minulém Matykání jsem se zmínil, že komplexní logaritmus má problém se spojitostí, který pak zdědí všechny funkce z něho odvozené - například druhá odmocnina. Při pohledu na fraktál z ní odvozený si můžete všimnout, že některé jeho oblasti jsou zalomené - asi tak jako když pozorujete tužku ve sklenici vody. To je právě způsobené tou nespojitostí v definici komplexního úhlu (a tedy i logaritmu a jeho odvozenin). V jižní části prvního obrázku vidíte, že ten fraktál je tam celý takový "rozsypaný" (detail této oblasti je na obrázku třetím).
f(z) = z2
A abychom se nerozloučili takovými ošklivými obrázky, dáme si na závěr pár výřezů z klasické (kvadratické) Mandelbrotovy množiny.
+++++++++
Předchozí díly série "Cesta do hlubin fraktálovy duše"
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,53
- Průměrná čtenost 920x