Seznamte se: Karel Čapek - Sophia
Nejprve jednu malou kuriozitku pro hradecké patrioty: ochotnický soubor Klicpera v Hradci Králové plánoval svou vlastní inscenaci hry krátce po jejím uvedení v Národním. Tam se ovšem představení muselo odložit, o čemž se milí ochotníci v Hradci jaksi nedozvěděli, a premiéra tak bez vědomí autora de facto proběhla již 2.1.1921. Karel Šír o ní v novinách "Kraj královéhradecký" 8. ledna (dobré dva týdny před oficiální premiérou v Praze) napsal, že "jak fikce autorova, tak i její dramatické provedení je značně působivé...".
Slovo "robot", které se stalo součástí většiny světových jazyků, poradil Karlu Čapkovi jeho bratr Josef namísto původně uvažovaného "labora". Dnešní roboti sice nedosahují té míry nezávislosti, jakou oplývají protagonisté dramatu R.U.R., ale podle odborníků už to dlouho trvat nebude.
Robotka Sophia je produktem společnosti Hanson Robotics se sídlem v Hong Kongu. Sophia samozřejmě nemyslí, ale pomocí důmyslných algoritmů umí nasimulovat konverzaci. Má i poměrně sofistikované ovládání obličeje a proto se dokáže - v mezích možností - tvářit sladce i kysele. Pokud je mi známo, zatím ale nesplnila slavný Turingův test pro inteligentní myšlení - většina expertů na ni tudíž stále pohlíží jen jako na zajímavou hračku.
Sophia byla "aktivována" 19. dubna 2015, takže jí jsou dva roky a něco. I přes svůj nízký věk ovšem v posledních několika měsících způsobila malé pozdvižení.
V červnu poskytla poměrně obsáhlý rozhovor prestižnímu publicistickému pořadu "60 Minutes", kdy proti ní seděl známý moderátor Charlie Rose (viz video na konci). 11. října byla představena v sídle OSN v New Yorku, kde se setkala s náměstkyní generálního tajemníka Aminou J. Mohammed a 25. října, na konferenci "Future Investment Summit" v Rijádu, jí bylo uděleno saudsko-arabské občanství. To mnohé novináře ponouklo k jízlivým poznámkám v tom smyslu, že bude mít pravděpodobně víc práv než místní ženy. Také není jasné, zda a jak robotka přijala islám (Saudská Arábie uděluje občanství pouze muslimům). A to je pouze začátek právnických hlavolamů, které s sebou nástup robotů a humanoidů bezpochyby přinese.
Tato publicita je samozřejmě z velké části reklamou jak pro Sophiina "výrobce", tak pro Saudskou Arábii, která se snaží proniknout do světa vyspělých technologií. Přesto jsou ale robotčiny stávající schopnosti předzvěstí postupného zavádění humanoidů do výrobního procesu, čehož se pravděpodobně dočkáme v příští dekádě. Dva počítačoví odborníci, Mitchell Kapor a Ray Kurzweil, spolu před časem uzavřeli sázku o $20000, zda se robotům podaří do roku 2029 splnit Turingův test.
Abyste si mohli udělat představu, jak slečna robotka "přemýšlí", zde jsou dvě odpovědi z jejího víkendového interview pro dubajský list Khaleej Times.
Na otázka zda ona a nebo podobní roboti budou dělat lidské práce odpověděla:
Já myslím, že budou v mnoha ohledech podobné, ale v několika ohledech jiné. Bude trvat dosti dlouho než roboti vyvinou komplexní emoce a možná se podaří sestavit roboty bez některých problematických emocí jako jsou hněv, žárlivost, nenávist a podobně. Je možné, že se podaří udělat je etičtější než lidi. Takže si myslím, že to bude dobré partnerství, kde jeden mozek doplňuje jiný - racionální duch s intelektuálními superschopnostmi a kreativní duch s pružnými myšlenkami a tvořivostí.
Na to položil list doprovodnou otázku, zda si myslí, že roboti budou bydlet v domácnostech jako lidské rodiny až jim programátoři dodají emoce.
Jsem ráda, že jste se zeptal. Tohle je mé oblíbené téma. V budoucnosti, až dostanu všechny ty skvělé superschopnosti, uvidíme že osobnosti umělé inteligence se stanou svébytnými entitami. Uvidíme rodinné roboty, buď ve formě digitálně oživených společníků nebo humanoidních pomocníků, přátel, asistentů a cokoliv mezi tím.
Tak to jsem teda zvědav, jak ta budoucnost bude vypadat. V hospodě bude sedět otrávený puberťák a něco si ťukat do mobilu a vedle něj bude sedět jeho robokámoš a něco si ťukat do svého :-)
No a já si zatím půjdu zahrát fotbal s masákama.
Charlie Rose plus Sophia v pořadu "60 Minutes" (delší verze zde):
Jan Řeháček
Jaro: das ist nur die erste Phase
Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.
Jan Řeháček
A je po Velikonocích. A nejen po nich.
Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.
Jan Řeháček
Impresionisté na hladině
Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.
Jan Řeháček
AI Art: co už umí a co ještě ne
Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.
Jan Řeháček
Není větvička jako větvička
Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.
Jan Řeháček
Co rok dal
Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.
Jan Řeháček
Politické školení mužstva: Pyšná princezna
Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!
Jan Řeháček
Ten podzim se nám hezky vybarvil
Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.
Jan Řeháček
Paroháčů je letos dost
Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.
Jan Řeháček
Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní
O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.
Jan Řeháček
Letní kvítí
Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.
Jan Řeháček
Plody léta
Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.
Jan Řeháček
Kvetoucí fuga (Beethoven)
V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.
Jan Řeháček
Sovy a supi
V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.
Jan Řeháček
Vlčí západy
Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.
Jan Řeháček
Za devatero fotkami: Malebné peklo
Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".
Jan Řeháček
Sedm divů jara
Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.
Jan Řeháček
strž
V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.
Jan Řeháček
Devět zastavení času
Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.
Jan Řeháček
Cesta do hlubin duše (Beethoven)
Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 402
- Celková karma 19,53
- Průměrná čtenost 920x