Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Všechno nejlepší, milá Země (2019)

Když se někdy dívám na strohé fotografie z Marsu nebo Venuše, tak si říkám jakou máme kliku, že žijeme na takové báječné planetě. Jednoznačně Miss Universe. A protože má dnes svátek, zavedu vás na devět obzvlášť povedených míst.  

Až nás jednou navštíví Marťani, budou valit tykadla.

Amazonská džungle, Velký kaňon, Yellowstonský park, Geiranger fjord, Himaláje, Viktoriiny vodopády, Havaj, Divoká Šárka, Velký bariérový útes - co jméno, to pojem. Ale protože tyhle zeměpisné magnety zná každý školák, vybral jsem pro dnešní oslavu Dne Země devět obdivuhodných lokalit, které jsou trochu stranou hlavních turistických tahů - i když nepochybuji o tom, že zcestovalí fajnšmekři je (na rozdíl ode mne) znají jako své boty.

Pod každým heslem najdete čtveřici linků: google photos obsahují fotografie, které strýček Google o daném zákoutí nasbíral (můžete si je rozkliknout a podívat se na další zajímavé stránky), wikipedia nám dodá základní informace (zvolil jsem anglickou, protože má víc informací nebo česká dokonce neexistuje), youtube video nám umožní oprostit se od limitací statického obrázku (vesměs v angličtině) a konečně google maps vám ukáže, kde to místo vlastně je (zoomovat určitě umíte a můžete přepnout i na satelit a obhlédnout okolí z perspektivy kosmonauta).

+++++++++

Fly Geyser, Nevada, USA (gejzír)

Gejzíry jsou vlastně takové póry na pokožce naší planety a každá žena vám potvrdí, že o póry je nutno pravidelně pečovat. Paní Země jich má víc než dost - od Nového Zélandu, přes Island až po Yellowstonský park. Z pestré nabídky gejzírů jsem vybral jeden trochu netradiční - je sice přírodní, ale lví podíl na jeho vzniku má člověk.

V roce 1964 prováděla spolenost Western Geothermal sondážní vrt v nevadské poušti nedaleko ranče, po kterém je gejzír pojmenovaný (Fly Ranch). Voda, na kterou narazili měla cca 90°C, takže byla příliš horká na zavlažování, ale ne dost horká pro extrakci geotermální energie. Vrt však nebyl dostatečně zaplombován, takže i po jeho uzavření si voda nalezla cestičku k povrchu a postupně vytvořila konický gejzír o výšce něco přes tři metry. Díky usazeninám hýří všemi barvami (železo dodává červenou, sulfáty žlutou a termofilní řasy zelenou) a působí téměř surrealisticky.

V roce 2016 koupila gejzír i s okolím nezisková společnost "Burning Man Project" (viz stejnojmenný festival) a ta k němu od května 2018 umožňuje (zatím limitovaný) přístup.

google photos ---wikipedia --- youtube video --- google map

+++++++++

Seljalandsfoss, Island (vodopád)

Paní Země umí samozřejmě vrhat vodu nejen směrem nahoru, ale také směrem dolů.

Z nepřeberného množství vodopádů jsem vybral jeden, který vás neohromí intenzitou vodních mas, ale spíše svým půvabem. Říčka napájející islandský Seljalandsfoss je vlastně jen takový větší potok, ale díky tomu, že se dá kompletně obejít (stezička vede i za ním), můžete se na vodopád podívat z libovolného úhlu.

Jeho další výhodou je, že leží jen zhruba 300 metrů od okružní silnice (Ring Road), takže je příjemnou zastávkou na cestě kolem ostrova. Tradiční islandské nezalesněné kopce mu dodávají zvláštní osobité kouzlo.

google photos --- wikipedia --- youtube video --- google map

+++++++++

Lake Hillier, Austrálie (růžové jezero)

Vody však mohou být i stojaté.

V kategorii jezer jsem původně chtěl vybrat nějaké ledovcové (pro jejich neskutečně modrou barvu), ale pak jsem si uvědomil, že planeta Země je holčička a tak jsem sáhl po jezeru, které má barvu růžovou - Lake Hillier, ležící spící na okraji australského ostrova Middle Island.

Na první pohled se zdá, že jeho barva, připomínající malinový jogurt, musí být výsledkem úsilí nějakého zlotřilého kapitalisty, nejspíše majitele velké chemičky. Ale není to tak. Jezero i jeho barva jsou zcela přírodní. Deník expedice anglického kartografa Matthew Flinderse z roku 1802, který je zřejmě prvním písemným dokladem o existenci tohoto neobvyklého jezera, zmiňuje nejen vysoký obsah soli, ale také příznačnou "barvu růže" (rosy colour).

Co je příčinou té růžové barvy není tak úplně jasné, ale má se za to, že za ni mohou mikrořasy typu Dunaliella salina, které produkují carotenoid (pigment obsažený např. v mrkvi). Další růžová jezera najdete zde.

google photos --- wikipedia --- youtube video --- google map

+++++++++

Zhangye Danxia formace, Čína (duhové hory)

Která žena by se ráda nešminkovala?

I paní Země se dokáže pěkně rozparádit.

Důkazem je přírodní formace Danxia, která je součástí geologického parku Zhangye. Tvarově trochu připomíná severoamerické Badlands, ale barevně je - soudě podle fotografií - zcela nedostižná. Jako byste dali mimořádně hravému děcku do rukou voskové pastelky a velikonoční vajíčko. Pokud vás zajímá, jak si Země takové barvy pořídila, jukněte sem.

V roce 2009 byl tento národní park zařazen do světového dědictví UNESCO. Leží ovšem v poměrně odlehlé oblasti provincie Gansu, takže dostat se tam není žádná legrace.

google photos --- wikipedia --- youtube video --- google map

+++++++++

Salar de Uyuni, Bolívie (solná pláň)

Každá parádnice potřebuje co? Správně - zrcadlo.

Solné pláni Salar de Uyuni v Bolívii se někdy přezdívá "největší zrcadlo světa", protože po dešti se na ní vytvoří vrstvička vody, která dokáže odrážet oblaka způsobem, který už několik desetiletí přitahuje pozornost předních světových fotografů.

Salar de Uyuni vznikla transformací několika prehistorických jezer a je pokryta několikametrovou vrstvou soli. Odhaduje se, že obsahuje 50-70% světových zásob lithia. Pláň je také neuvěřitelně plochá - na ploše 10,000 km2 mění nadmořskou výšku pouze v rozsahu jednoho metru. Z tohoto důvodu ji pozorovací satelity používají pro kalibraci výškoměrů.

google photos --- wikipedia --- youtube video --- google map

+++++++++

Hang Son Doong, Vietnam (jeskyně)

Ženy jsou ale také trochu tajnůstkářky a paní Země není výjimkou.

Na jejím povrchu, respektive těsně pod ním, se skrývá značné množství jeskyní.

Největší z nich je Hang Son Doong ve Vietnamu, objevená teprve roku 1991 místním farmářem, který v ní hledal útočiště před deštěm. Po dalších 15 let se ovšem nikomu nepochlubil, takže se o jeskyni stále nic nevědělo. Teprve když v roce 2006 hledala britská expedice nové podzemní objekty v národním parku Phong Nha - Ke Bang, farmář se o svém objevu zmínil. Mezitím ale zapomněl, kde přesně se vchod nachází a přestože výzkumníci používali Google Earth, jeskyni nemohli najít. Naštěstí na ni farmář Ho Khanh opětovně narazil v roce 2009 a od roku 2010 je její poloha známa světové veřejnosti.

Jeskyně má specifickou faunu a floru a dokonce i vlastní minidžungli.

google photos --- wikipedia --- youtube video --- google map

+++++++++

Antelope Canyon, Arizona, USA (geoateliér)

Správnou ženu zdobí ladné zaoblení. Toho je si Země vědoma.

Hotovou pokladnicí křivek je dvojice štěrbinových kaňonů (slot canyon) na východním okraji městečka Page v Arizoně: Upper and Lower Antelope Canyon. Oba se nalézají na půdě kmene Navajo a jejich návštěvu je nutno si zarezervovat dopředu u jednoho z licencovaných operátorů. Pro své živé barvy, bohatství tvarů a fantaskní nasvětlení slunečními kužely jsou vyhledávanou fotografickou destinací.

Horní kaňon (The Crack) se v původním indiánském jazyce jmenuje "Tsé bighánílíní", tedy místo, kde voda teče skalami, zatímco Dolnímu kaňonu (The Corkscrew) říkají kmenoví příslušníci "Hazdistazí", což je spirálovitý oblouk kamene. Anglické jméno je odvozeno od vidlorohé antilopy, která zde kdysi žila.

Oba geologické útvary jsou poměrně úzké a vznikly erozí pískovce během návalových povodní po silných lijácích. Přestože klima v okolí kaňonu je velmi suché, k těmto bleskovým povodním stále dochází. Jedna z nich v roce 2006 trvala 36 hodin a v jejím důsledku byl park na 5 měsíců uzavřen.

google photos --- wikipedia --- youtube video --- google map

+++++++++

Ostrov Palawan, Filipíny (tropický ráj)

Jestliže šaty dělají člověka, pak šperky dělají ženu.

V klenotnici paní Země nalezneme celou řadu oslnivých tropických ostrovů.

Při výběru vhodného démantu jsem nesáhl ani do profláknutého Karibiku, ani na exotické Tahiti, ale zvolil jsem méně známý filipínský ostrov Palawan.

Nejenže vám nabídne klasické pláže s palmami pohupujícími se v osvěživém větříku, ale jeho pobřeží zdobí malebné skalní formace, které potěší oko každého kamenomila. Navíc se pyšní podzemní řekou Puerto Princesa, která byla v roce 2012 zařazena mezi 7 přírodních divů světa. Nalézá se ve stejnojmenném parku na severozápadním pobřeží.

Palawan je geologicky klidnější než zbytek souostroví, protože je v podstatě odloupnutým kouskem asijské pevniny a není tedy zatížen seismickými vrtochy filipínského mobilního pásu. I přes svůj dlouhý a protáhlý tvar se ale dokáže vzepnout do úctyhodné výšky. Najdeme na něm například dvoutisícový vrcholek Mount Mantalingajan.

google photos --- wikipedia --- youtube video --- google map

+++++++++

Darvaza kráter, Turkmenistán (brána do pekla)

A jak jsme začali, tak i skončíme.

Podíváme se ještě na jednu přírodní kuriozitu, na jejímž vzniku se podílel člověk.

V roce 1971 hledali sovětští geologové ve Střední Asii ropu a při jednom z průzkumných vrtů se země pod jejich souprava propadla a vytvořila hluboký kráter. Jeho poloměr je 70 metrů a hloubka 30 metrů. Aby unikající zemní plyn nezamořil přilehlé osady, zodpovědná místa se rozhodla plyn "vypálit". Navzdory představě, že plyn vyhoří během několika týdnů, si "plamínková show" začala žít vlastním životem a trvá již téměř 50 let.

Turkmenistán tak získal další turistickou atrakci. Místo, které vypadá jako opravdová brána do pekla. Zejména v noci. Ještě by měl nějaký podnikavec na okraji kráteru postavit pekelnou celnici s rohatým personálem a přednostním odbavením hříšníků.

google photos --- wikipedia --- youtube video --- google map

+++++++++

Inu, co by to bylo za oslavu, kdyby nebyla završena pořádnou grilovačkou. Tak si na ten metanový vařič v Turkmenistánu přihoďte pořádnou flákotu hovězího a pozvedněte číšku šumivého vína na počest naší překrásné planety.

Na zdraví, milá Země.

Autor: Jan Řeháček | pondělí 22.4.2019 9:09 | karma článku: 20,04 | přečteno: 442x
  • Další články autora

Jan Řeháček

Jaro: das ist nur die erste Phase

Jaro má v našem parku tři fáze, které jsem výstižně pojmenoval: první, druhá a třetí. Toto je svědectví o první z nich. Můžeme s ním nesouhlasit, můžeme proti němu protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme dělat, Járo.

9.4.2024 v 9:09 | Karma: 16,66 | Přečteno: 419x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

A je po Velikonocích. A nejen po nich.

Globální kotlík zavěšený nad ohněm inkluze a diversity pomalu vytlačuje národní státy, vyrůstající ze sdíleného kulturního podhoubí. Tomuto trendu se nově přizpůsobuje i řada českých svátků s jejichž novelizací vás chci seznámit.

1.4.2024 v 9:09 | Karma: 21,15 | Přečteno: 457x | Diskuse| Společnost

Jan Řeháček

Impresionisté na hladině

Když se na podzim objevily barvy na stromech, všiml jsem si, že se občas zrcadlí v našem potoce či rybníčku. Tak jsem na ně zamířil objektiv a vyšly z toho roztěkané výtvarné kreace, za které by se nemusel stydět ani Claude Monet.

9.3.2024 v 9:09 | Karma: 22,50 | Přečteno: 322x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

AI Art: co už umí a co ještě ne

Loni jsem trochu experimentoval s malířskými schopnostmi tehdy nastupující generativní AI Art. Letos, za dlouhých zimních večerů jsem si na to vzpomněl a napadlo mne podívat se, jak moc za ten rok AI pokročila. Nu, posuďte sami.

15.2.2024 v 9:09 | Karma: 17,90 | Přečteno: 370x | Diskuse| Ostatní

Jan Řeháček

Není větvička jako větvička

Stromy a jejich rozeklaná větvoví jsou sochařská díla. V létě to ale nepoznáte, protože přírodní majstrštyky zakrývá koruna. Jakmile ale podzim povolá svá vojska zpět do zálohy, ladná elegance dřevěných křivek vystoupí do popředí.

9.2.2024 v 9:09 | Karma: 19,45 | Přečteno: 435x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Co rok dal

Začátek nového roku je tradičně příležitostí k ohlédnutí za rokem starým, takže jsem prohrábl archív a vylovil z něho pár fotografií z našeho parku, které si nenalezly cestu do některého z předchozích tématických blogů.

9.1.2024 v 9:09 | Karma: 17,23 | Přečteno: 230x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Politické školení mužstva: Pyšná princezna

Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!

31.12.2023 v 9:09 | Karma: 25,82 | Přečteno: 909x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Ten podzim se nám hezky vybarvil

Každý podzim je v našem parku trochu jiný. Stromy, které by loni přešminkovaly i šestnáctku před prvním rande, jsou letos pobledlé jako Rusalka. A ty, které se zprvu barevně upejpaly, se najednou utrhly z řetězu. Jak řezníkův pes.

9.12.2023 v 9:09 | Karma: 19,07 | Přečteno: 323x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Paroháčů je letos dost

Srnka je v našem parku jako houska na krámě. Zato setkání s jelenem si člověk musí považovat. Letos jsem ale náhodou objevil, kde se srocují: na záložním travnatém parkovišti, kterému se říká Gil's Hill, těsně před západem slunce.

9.11.2023 v 9:09 | Karma: 19,30 | Přečteno: 346x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Chřadnoucí prales - pod vodou i nad ní

O korálovém útesu se říká, že je to "dešťový prales" oceánu. Biodiversita, kterou reprezentuje je ohromující. Totéž platí i o jeho suchozemském ekvivalentu. Bohužel, oba ekologické systémy se dostávají na seznam ohrožených druhů.

27.10.2023 v 9:09 | Karma: 14,26 | Přečteno: 261x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Jan Řeháček

Letní kvítí

Primární sezónou květů je sice jaro, ale ani léto není v našem parku z pohledu barev úplná nuda. Tady je malá fotovonička složená z příspěvků místní flory. Aneb kdo nekvete s námi, kvete proti nám.

9.10.2023 v 9:09 | Karma: 17,88 | Přečteno: 191x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Plody léta

Léto je časem zrání a ani v našem parku tomu není jinak. Zajímavé plody nabízí říše rostlinná i živočišná. Tady je malý průřez letošní nabídkou: asijské maliny, kuriózní houby a malí mývalové. Ceny jsou mírné: léto létá zdarma.

9.9.2023 v 9:09 | Karma: 16,17 | Přečteno: 308x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Kvetoucí fuga (Beethoven)

V Beethovenově Misse Solemnis nalezneme spoustu skrytých drahokamů, které zde leží prakticky nepovšimnuty, protože celková hudební struktura této Mše je na první poslech naprosto neprůstřelná. Jedním z nich je fuga v závěru Creda.

27.8.2023 v 9:09 | Karma: 14,39 | Přečteno: 321x | Diskuse| Kultura

Jan Řeháček

Sovy a supi

V našem parku také poletuje spousta zajímavých ptáků. Tak jsem jich pár vyfotil. Sovy jsou sice nočními živočichy, ale na jaře se občas dají zastihnout i za denního světla. A za pár šupů k nim přihodím ještě pár supů. Ať nežeru.

9.8.2023 v 9:09 | Karma: 20,92 | Přečteno: 342x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Vlčí západy

Při procházkách naším parkem občas fotím západy slunce z vyvýšeného travnatého parkoviště zvaného Gil's Hill. Říkám jim Vlčí západy. Jednak proto, že mají zhusta barvu vlčích máků a jednak proto, že náš park se jmenuje Vlčí past.

9.7.2023 v 9:09 | Karma: 16,96 | Přečteno: 344x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Za devatero fotkami: Malebné peklo

Já to tušil, že jednou skončím v pekle. Jen jsem si představoval, že vstup bude mít z nějaké islandské sopky. Houbeles! Jeho vchod se nalézá poblíž vesničky Medkovy Kopce nedaleko Hlinska. "Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate".

21.6.2023 v 9:09 | Karma: 19,13 | Přečteno: 368x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Sedm divů jara

Po dlouhém barevném půstu zimní šedi působí návrat jarní kavalerie jako zjevení. V našem parku v tomto období kvete několik dřevin, s jejichž uměleckými kreacemi bych vás v tomto blogu rád seznámil. Matička příroda dokáže kouzlit.

9.6.2023 v 9:09 | Karma: 16,12 | Přečteno: 233x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

strž

V dnešním pokračování poetického cyklu "Bez básně a Hany" se nedozvíme jakou krevní skupinu mají nejraději novozélandští upíři a zda je tuna pampeliškového chmýří těžší než sbírka maturitních příkladů z matematiky.

29.5.2023 v 9:09 | Karma: 14,28 | Přečteno: 296x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Řeháček

Devět zastavení času

Příroda se mění pomalu, ale jistě. Den ze dne nic nepostřehnete, ale když se na známá místa vrátíte za pár týdnů, naleznete desítky drobných změn. Tak jsem se na třech místech našeho parku devětkrát zastavil, abych je zachytil.

9.5.2023 v 9:09 | Karma: 16,36 | Přečteno: 295x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Řeháček

Cesta do hlubin duše (Beethoven)

Lidská duše je odvěkou hádankou, na které si vylámaly zuby celé generace psychologů, teologů a filosofů. Tajuplný komplex uvnitř každého z nás. Pro mne je definicí lidské duše Beethovenův 14. smyčcový kvartet cis moll, op. 131.

30.4.2023 v 9:09 | Karma: 14,42 | Přečteno: 289x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 402
  • Celková karma 19,53
  • Průměrná čtenost 920x
Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.