že by nám neuškodilo učit se rétorice a průřezově vzděláním mít tu i onde etiku...zdá se mi.

A taky se mi zdá, že si lidé často promítají své postoje do jiných. Závidím? Inu, nezávidím. Nebylo mi dáno, úspěchy přeji nebo jsou mi jedno, baví mne, když někdo získá dojem, že závidím něco, co mám dvakrát, nebo prostě nepotřebuji. A tak si říkám...závidí ti, kdo říkají, že závidím já? Jak jinak by je to totiž napadlo? A had se chytá za vlastní ocas...tvoří kruh a z rádobydiskuse je lepší odejít. Ztrácí noblesu. (A nepleťme se, noblesa vůbec nemusí poplácávat ramena, může jít až "na krev" a přesto skončit pomyslným potřesením rukou.)

S nenávistí je to složitější. Přichází s ohrožením (stejně jako v tom roce 68), předcházena snahou o domluvu a únavou. Těžko se pak zahání do ústraní.

No, nějaká forma struktury projevu by se asi měla učit v rámci češtiny.

Jinak s tou projekcí je to svatosvatá pravda. Už mnohokrát jsem si všimnul, že lidé rádi kritizují to, čeho se jim samým dostává v míře vrchovaté. A to píšu jako starý závistivec a nenávistník.

Když se chodilo pro ty vlastnosti k sudičkám, tak jsem se asi někde zapovídalaa nestihla jsem Z a Ž - závist a žárlivost. Tak k Tobě půjdu do učení :-)

No, kurs žárlivosti pro samouky by mohlo být hezké blogotéma.