- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
A není také bez zajímavosti, že 10. června 1854 Gaussův student Riemann na univerzitě v Göttingenu přednesl svoji slavnou přednášku O hypotézách, na nichž se zakládá geometrie, která měla zásadní vliv na naše představy o vícerozměrném prostoru. Od té doby se čtvrtou prostorovou dimenzi, kterou svými smysly nevnímáme, badatelé našemu chápání snaží zpřístupnit. Jules Henri Poincaré (1854-1912), francouzský matematik, fyzik a astronom, který dospěl současně s Albertem Einsteinem v roce 1905 k základním pojmům speciální teorie relativity, je autorem dodnes některými badateli opisovaného povzdechu: „Jestliže někdo zasvětí celý svůj život geometrii čtyřrozměrného prostoru, dovede si snad posléze čtyřrozměrný prostor i představit.“ A právě Poincaré vyslovil domněnku známou jako Poincarého věta, později označenou za jeden z problémů pro třetí tisíciletí, když hledal odpověď na otázku, jak od sebe rozeznat dva objekty. Nejde tu o rozlišení našimi smysly, nýbrž o rozlišení matematické. Pro topologii, jako jedno z mnoha odvětví matematiky, jsou všechny trojrozměrné objekty stejné. Ale jak nahlížet na čtyřrozměrné objekty? Slavná Poincarého věta se vyjadřuje o charakterizaci povrchu čtyřrozměrné koule mezi třídimenzionálními varietami. Říká, že každá uzavřená třírozměrná varieta, na které můžeme každou uzavřenou křivku převést na bod, je povrchem čtyřrozměrné koule. Poincaré sice navrhl řešení problému, ale pro jeho tvrzení chyběl důkaz. Ten podal až osmatřicetiletý ruský matematik Grigorij Jakovlevič Perelman v roce 2002.
No, já si s ty 4D objekty taky moc představit nedokážu, člověk se musí spolehnout víceméně na analogie s 3D prostorem a zbytek dopočítat algebraicky. Časem se k nim určitě dostanu.
Ta Poincareho domněnka je další z těch milionových problémů a jako první a zatím jediná byla skutečně dokázána Perelmanem. Perličkou je, že Perelman se té ceny vzdal.
V době mých studií na pajďáku zadal studentům matematiky pedagog jako semestrální práci také matematický problém, na jehož vyřešení byla vypsána odměna v podobné výši. Už jsme to málem měli, ale pak na koleji vypnuli elektriku, tak jsme šli radši na pivo.
To je tedy škandál.
Proto mám v zásuvce vždy připravenu nouzovou svíčku.
Bude to asi vypadat, že tento matematický problém zlehčuji, ale není tomu tak. Letos jsem sázel ovocné stromky a před jejich výsadbou jsem byl v zahradnictví poučen o tom, jak správně rozložit kořeny. Ovšem nejednalo se o komplexní rovinu nýbrž o komplexní dolinu. Dost času jsem tedy trávil výpočtem funkce v této komplexní dolině i za pomoci rýče a krumpáče, a ač jsem milion dolarů neshrábl, přesto byl výsledek uspokojivý
Jestli to byla zetoň, tak bych doporučil umístit kořeny do zákrytu
doufám že na příštím setkání blogerů mi to vysvětlíte stručněji
Tak to ale budu potřebovat dvě flašky slivovice.
Dám sto tisíc tomu, kdo to za mne vyřeší.-)
Kapitalismus v kostce aneb jak vykořistit matematiky
Jene, kdysi jsem studoval anatomii a měl jsem pocit, že není nic složitějšího, než nervové dráhy a jejich funkce /obávaná otázka při zkoušce, kdo si jí lízl, tak zpravidla šel ještě jednou//.
Proti tomu, co píšete, šlo o slabikář s říkankou typu máma má maso atd.
Už jen to napsat je majstrštyk, což teprve tomu rozumět.
Nu, každý máme vlohy pro něco jiného. Já třeba vůbec netuším, kde mám slezinu (což je myšlenka přímo zrádná, pokud se jeden řítí na sraz abiturientů po dvaceti letech).
Jasně, že nechci! Co bych s tolika penězma dělala?:-)) (tedy né, že bych to nevyřešila:-D)
p.s. do čeho jsi tu výhru investoval?:-)
Tenhle milion mi pane říkat nebude. Do tohodle nevidím.