A není také bez zajímavosti, že 10. června 1854 Gaussův student Riemann na univerzitě v Göttingenu přednesl svoji slavnou přednášku O hypotézách, na nichž se zakládá geomet­rie, která měla zásadní vliv na naše představy o vícerozměrném prostoru. Od té doby se čtvrtou prostorovou dimenzi, kterou svými smysly nevní­máme, badatelé našemu chápání snaží zpřístupnit. Jules Henri Poincaré (1854-1912), fran­couzský matematik, fyzik a astronom, který dospěl současně s Alber­tem Ein­steinem v roce 1905 k základním pojmům speciální teorie relativity, je auto­rem dodnes některými badateli opisova­ného povzdechu: „Jestliže někdo zasvětí celý svůj život geometrii čtyřrozměrného prostoru, do­vede si snad posléze čtyřrozměrný prostor i představit.“ A právě Poincaré vy­slovil domněnku známou jako Poincarého věta, později označenou za jeden z problémů pro třetí tisí­ciletí, když hledal odpo­věď na otázku, jak od sebe rozeznat dva objekty. Nejde tu o rozlišení našimi smysly, nýbrž o rozlišení matematické. Pro topologii, jako jedno z mnoha odvětví matematiky, jsou všechny trojrozměrné objekty stejné. Ale jak nahlížet na čtyřrozměrné ob­jek­ty? Slavná Poinca­rého věta se vyjadřuje o charakterizaci povrchu čtyřrozměrné koule mezi třídimenzionál­ními va­rietami. Říká, že každá uzavřená třírozměrná varieta, na které můžeme každou uzavře­nou křivku převést na bod, je po­vrchem čtyřroz­měrné koule. Poincaré sice navrhl řešení pro­blému, ale pro jeho tvrzení chyběl důkaz. Ten podal až osmatřicetiletý ruský mate­matik Grigorij Jako­vlevič Perelman v roce 2002.

No, já si s ty 4D objekty taky moc představit nedokážu, člověk se musí spolehnout víceméně na analogie s 3D prostorem a zbytek dopočítat algebraicky. Časem se k nim určitě dostanu.

Ta Poincareho domněnka je další z těch milionových problémů a jako první a zatím jediná byla skutečně dokázána Perelmanem. Perličkou je, že Perelman se té ceny vzdal.

V době mých studií na pajďáku zadal studentům matematiky pedagog jako semestrální práci také matematický problém, na jehož vyřešení byla vypsána odměna v podobné výši. Už jsme to málem měli, ale pak na koleji vypnuli elektriku, tak jsme šli radši na pivo.

To je tedy škandál.

Proto mám v zásuvce vždy připravenu nouzovou svíčku.

Bude to asi vypadat, že tento matematický problém zlehčuji, ale není tomu tak. Letos jsem sázel ovocné stromky a před jejich výsadbou jsem byl v zahradnictví poučen o tom, jak správně rozložit kořeny. Ovšem nejednalo se o komplexní rovinu nýbrž o komplexní dolinu. Dost času jsem tedy trávil výpočtem funkce v této komplexní dolině i za pomoci rýče a krumpáče, a ač jsem milion dolarů neshrábl, přesto byl výsledek uspokojivý

Jestli to byla zetoň, tak bych doporučil umístit kořeny do zákrytu

doufám že na příštím setkání blogerů mi to vysvětlíte stručněji

Tak to ale budu potřebovat dvě flašky slivovice.

Dám sto tisíc tomu, kdo to za mne vyřeší.-)

Kapitalismus v kostce aneb jak vykořistit matematiky

Nekonečně mnoho.

Sedumnáct A flek

Sakra, nejde mi to.

Mně taky ne

Jene, kdysi jsem studoval anatomii a měl jsem pocit, že není nic složitějšího, než nervové dráhy a jejich funkce /obávaná otázka při zkoušce, kdo si jí lízl, tak zpravidla šel ještě jednou//.

Proti tomu, co píšete, šlo o slabikář s říkankou typu máma má maso atd.

Už jen to napsat je majstrštyk, což teprve tomu rozumět.

Nu, každý máme vlohy pro něco jiného. Já třeba vůbec netuším, kde mám slezinu (což je myšlenka přímo zrádná, pokud se jeden řítí na sraz abiturientů po dvaceti letech).

Jasně, že nechci! Co bych s tolika penězma dělala?:-)) (tedy né, že bych to nevyřešila:-D)

p.s. do čeho jsi tu výhru investoval?:-)

Tenhle milion mi pane říkat nebude. Do tohodle nevidím.