Mizérie je ve více sportech - zejména těch kolektivních. Jestli to nebude tím, že se kompetentní domnívají, že se mezi několika šikovnými podaří schovat bandu nešiků z bohatých nebo vlivných rodin.

mate nejake poznatky o tom, ze by v repre hrali hraci z vlivnych rodin pouze na zaklade vlivu, nikoliv schopnosti?

Pokud se nepletu, tak jsme meli 6 vyloucenych hracu, jednoho navic na 5 minut. A jedno trestne strileni proti nam.... pisete jen o 5.

Máte pravdu, s tím jedním vyloučením do koce zápasu jich z naší strany bylo celkem 6. Což ovšem ještě více umocňuje to, jak nedisciplinovaně naši junioři i v tomhle zápase hráli.

že je reprezentační trenér asi nemůže učit bruslit a střílet, to je fakt. Ale ta nedisciplinovanost byla úděsná, viz první faul s Německem po 3 vteřinách na útočné modré...a to jde jednoznačně za trenérem

pokud se nauci hraci v mladi hrat jako cunata, tak s tim repre trener moc neudela...

Já bych to neviděl tak černě, tým se nám během turnaje kvůli zranění dost rozpadl.Ve výčtu hokejových velmocí jste zapomněl na Finsko,ktere s hokejovou mládeži pracuje asi nejlépe...

Já bych to spíš viděl v těch tmavších barvách. Nejen dvacítka, ale i osmnáctka na tom není nijak zvlášť dobře. Pokud si pamatuju, tak v posledních cca deseti letech jedna medaile (dříve srovnatelné země Švédsko, Finsko jich mají za stejné období 6-7).

TSM u nás zakládal Slavomír Lener a z těchto středisek vzešla většina hokejistů tzv. Zlaté generace, která sklízela úspěchy na přelomu milénia. Ještě na SP v roce 2004 z nás měli Kanaďané ve finále strach, dnes jsme obecně považováni za přijatelného (slabého) soupeře a do světové špičky už dávno napatříme. Vzpomínám si, že dříve nás malé žáčky (v osmdesátých letech) ještě trénovali hráči z A-týmu a to byla pro malé kluky velká motivace. Každý tým pak musel mít v nejvyšší soutěži (ale platilo to i pro 1.NHL) jednu juniorskou lajnu. A tak by se dalo pokračovat. Smutné je hlavně to, že např. individuální dovednosti, tedy to v čem jsme vždy vynikali, dnešní mladíci jaksi postrádají (neschopnost zpracovat přihrávku ve vyšší rychlosti, atp.)

Na tabletu nebo iphonu se získá zručnost poněkud jiného ražení. Dříve byly tréninky relativně krátkými epizodami v životě naplněným podobnými pohybovými aktivitami. V mládí to byly různé "školky" s míči, skákání panáků, později nohejbal, volejbal, badminton, vybíjená...... Jak byl někde plácek, už na něm party dětí něco hrály. Koukněte dnes na takové plácky. Zejí prázdnotou.

Já jsem sám pro sebe vyřešil úpadek českého hokeje tak,m že jsem ho vzal prostě na vědomí a už me netrápí to, že nevozíme medaile, jako mě to nikdy netrápilo u sportů, v nichž jsme je nevozili nikdy. Prostě co je člověku vzdálené, to v podstatě vytěsní z mysli a netrápí ho to. Kdo má dvoupokojový byt, možná závidí jinému člověku, že ten má sice také dvoupokojový byt, ale ještě navíc s lodžií, ale už nezávidí těm, kteří mají luxusní pětipokoják s dvěma balkony a saunou. Ten rozdíl už je tak velký, že tak daleko ten majitel dvoupokojáku ani neuvažuje.

Dokud naši vozili stříbrné a bronzové medaile, mrzelo mě, že nebyly zlaté. Ale teď se prohlubuje rozdíl mezi námi a těmi nejlepšími, já už jsem to vzal na vědomí a dívám se na světovou špičku tak, jak se dívá majitel dvoupokojáku bez lodžie na pětipokojový byt s dvěma balkóny a saunou: jako na něco tak vzdáleného, že to patří do natolik jiného světa, že nemá cenu o tom ani uvažovat. A o čem člověk neuvažuje, to už ho netrápí.