Sbohem Soči, Antarktido ahoj

(Agentura Střelená Kachna) Soudruhu podplukovníku, během mé služby se nic zvláštního nestalo. Takto si nejspíš oddechli organizátoři právě skončených olympijských her v Soči. Žádný terorista se dvoumetrovou zdí z betonu neprovrtal  a nějaký ten sníh se nakonec z pověstného mrazáku v Kremlu také podařilo vidličkou vyškrabat. Jen doufám, že se mezinárodní olympijský výbor chytne za nos a příští zimní hry oddělí od subtropického pásma poněkud širším koridorem. Horký kandidát na vhodné umístění se přímo nabízí: Antarktida. Neomezené množství přírodního sněhu, nejlevnější půda na světě a křišťálově čisté životní prostředí. Kromě toho by výkonný výbor měl vzít v potaz skutečnost, že tento kontinent olympiádu ještě nezažil, přestože jeho způsobilost k zimním radovánkám v jakémkoliv ročním období bije do očí.

Klimatický aspekt antarktického pořadatelství je tedy nabíledni a nehodlám jej dále rozmazávat. Chtěl bych však v tomto článku poukázat na celou řadu druhotných výhod.

Především se ušetří na nákladném bezpečnostním aparátu. Neumím si představit darebáka, který by se s nekalými úmysly a s dárkovým košem z muničního skladu plavil přes půlku světa v drsném a stále se zhoršujícím podnebí. A i kdyby to nakrásně nějaký dobrodruh zkusil, pravděpodobně by mu na místě zamrzla zážehová rozbuška a třaskavina by místo bum-bác udělala pouze brrr. Ani další potenciální odpůrci globalizace, McDonaldu, sprchování, kapitalismu, Wall Streetu, husitství, potratů a globálního oteplování se kvůli špatným izolačním vlastnostem sandálů zřejmě nedostaví v plném počtu. Logistické zabezpečení her tím pádem zvládne středně početné hejno zdravotních sestřiček specializovaných na obvazování omrzlin. Zdravotní bratříčkové se omezí na dovezené basy piva a v případě jejich náhlého zemdlení poskytnou umělé dýchání z hrdla do hrdla.

O diváky nouze nebude. Miliony tučňáků na východním pobřeží Wilkesovy země se již několik geologických období nedobrovolně nudí a jsou tedy na hodnotnou zábavu patřičně natěšení. Uvedení Cimrmanovy divadelní hry "Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem" v rámci úvodního ceremoniálu podtrhne vzrůstající vážnost České Republiky na mezinárodní scéně. Následný živý obraz "Nagano" doprovázený kantátou "Máme holé hole" zase bezpečně zaboduje u tučňáků pamětníků. Po 897. repríze poněkud fádní Sněhové Bouře 3 to pro ně bude vítané zpestření kulturního jídelníčku. Obzvlášť když jim trojitý rittberger v podání našich krasobruslařů poskytne dostatek námětů na poobědové přemýšlení o nové technice seskoku z útesu do moře.

Olympiáda pořádaná v extrémních podmínkách bude ovšem vyžadovat cílené změny v programu. A tím nemám na mysli jen biatlon s velrybářskou harpunou. Zařazením štafety v popíjení horkého čaje se hostitelské zemi umožní vyslat do závěrečných bojů spojený tým polárních badatelů, kterým bude ve finále srkat na paty mužstvo britských aristokratek z hrabství Buckinghamshire. Plnou podporu tučňáků (z jejichž daní se bude projekt realizovat) ale zajistí teprve uspořádání plaveckého závodu otužilců na 1000 metrů volným stylem. Osobně se divím, že si účastníci Memoriálu Alfréda Nikodéma tuto disciplínu na mezinárodním olympijském výboru ještě nevydupali.

Přehlížet bychom neměli ani časový faktor. Jistě si uvědomujete, jak obtížné je stanovit například začátek hokejového finále. Evropa by ho chtěla v šest večer, Amerika o osm hodin později a Asie o osm hodin dříve. Prostě politický závar před brankou jak vyšitý. Vybudování hokejového stadionu přesně na jižním pólu celý problém elegantně vyřeší. Výjimečná poloha na průsečíku všech časových pásem umožní finále odstartovat každou celou hodinu místního času současně. Účastnické země si pak vyberou ten začátek, který by jim vyhovoval nejlépe. Hokejové přenosy tak budou začínat okřídleným cimrmanovským výrokem: "vážení fanoušci, i nyní uplynulo pět hodin od začátku olympijského turnaje".

Zkrátka máme se na co těšit. A nebojte se, čtyři roky utečou dřív než byste řekli "ježkovy soči".

Tak sportu zdar a synchronizovanému odhazování sněhu zvlášť.

Douška:

(dva dny po skončení her jsme si připomněli tragické výročí únorového puče, ke kterému se vyrojila spousta blogů. Pod jedním obzvlášť pomýleným jsem spáchal malou variaci na jednu lidovou píseň - nebo spíš lidově demokratickou. A protože diskuse neumožňují zrovna ideální formátování, překopíroval jsem ji sem, ač s původním článkem příliš nesouvisí)

Když se ten stálinskej rybník nahání
dosahá korupce k samému kraji
dosahá dosahuje
soudruhy zaplavuje
dosahá dosahuje
soudruhy zaplavuje.

Výjdi ty soudruhu, výjdi z žumpy ven
vždyť jsi to trénoval každičký týden
už na tě čekaj v Soči
i na tvý rudý oči
už na tě čekaj v Soči
i na tvý rudý oči.