Politické školení mužstva: Pyšná princezna

Roto končit! Pozor! (vejde útvarový politruk) Soudruzi vojáci, kapitál se potácí. Ale sám se nám na smetiště dějin nevypotácí. My mu musíme co, soudruzi? No? Nikdo? No, my mu musíme pomoci, vy hlavy hovězí!

Jako každý rok na Silvestra, i dnes máme na programu filmovou pohádku. Letos to bude "Pyšná princezna". Ale my se na ten příběh budeme dívat tak nějak ideologicky, soudruzi! Vojín Kotas, rozumíme si? Když říkám "dívat ideologicky", tak to neznamená, že budete celou dobu čumět princezně Krasomile za vejstřih. Naopak. Naše divize pozvala pět ostřílených blogerů ze serveru iDnes, aby Vám pohádku angažovaně převyprávěli. Tak si utáhněte opasky, schovejte ty kádéčka s cibulí a poslouchejte.

+++

Část první - vypráví Ladislav Pokorný

Již od prvních minut není nejmenších pochyb, kdo je protagonistou příběhu.

Celá úvodní sekvence je spontánní veselicí slušných lidí. Píseň stíhá píseň, jako by pracujícímu lidu bylo žinantní alespoň pár minut nejuchat. Všemi oblíbený a moudrý vladař projíždí jásajícím špalírem a neochvějně hatí plány dezolátů svými upřimnými úsměvy. Na dokreslení sluníčkové atmosféry se po odeznění bujaré tsunami dozvídáme, že král, kromě přijímání zdravic, také obětavě pečuje o svěřené stromky - tedy alegoricky řečeno o své poddané.

Jen ten největší škarohlíd by mohl zapřít, že postava krále Miroslava předjímá našeho Lídra a Spasitele, premiéra Petra Fialu. Při poslechu sloky "Každá práce je nám platná, pracuješ-li poctivě!" uroní nejeden člen ODS slzu do vlašského salátu.

Ale aby si někteří má slova nevyložili po svém, uvedu z hlubin příběhu další tři důkazy o politické totožnosti krále Miroslava.

1.  Jasně prohlašuje, že daně se zvyšovat nebudou, a svá slova na místě podporuje i činy. Když se královský výběrčí pokouší vyždímat z uhlíře vyšší poplatky, popadne ho za flígr a přímo před kamerou mu vyplatí pár pohlavků. Veřejné finance pak zachrání konsolidačním balíčkem, který neohroženě propašuje v loutně do audienční síně. Jeho součástí je i nahrazení tří rádců pětičlenným grémiem.

2. Při vyšetřování ekonomických aktivit předešlého krále se v přestrojení za mlynářského tovaryše nenápadně vplíží do podezřelého mlýna skupiny Penam (Agrofert), aby přímo v terénu zjistil, zda napojená pekárna neoprávněně nečerpala stomilionovou dotaci.

3. Ve snaze zamezit dodávkám odporného ruského plynu, posiluje využití domácích fosilních rezerv a neúnavně se účastní produkce dřevěného uhlí v nově zprovozněném milíři. Do plnění náročných úkolů v oblasti energetické soběstačnosti zapojí i princeznu Nutellu.

Tady bych měl připojit malé vysvětlení. Princezna má sice v aristokratickém průkazu zapsáno jméno Krasomila, ovšem v zemi krále Miroslava je známější pod přezdívkou, jejíž původ lze dohledat v původní verzi pohádkového scénáře.

MIROSLAV: Jak se princezně líbil můj portrét, Jakube?
JAKUB: Ani očkem na něj nepohlédla, Výsosti. Nu, tele!

Takový ostentativní nezájem hluboce raní Miroslavovo mužské ego a král se rozhodne ještě téže noci vyrazit do Půlnočního království pod mazanou záminkou, že chce osobně porovnat ceny zahradnických potřeb obou sousedních zemí.

Pokud stále nejste přesvědčeni, že král Miroslav je Petr Fiala, dobře poslouchejte jakou tendenční agitku naučil falešný zahradník královskou květinu:

"Rozvíjej se Evropo, nejkrásnější z květů, od Kyjeva po Brusel, budeš vonět světu."

A na tom nic nemění ani fakt, že trojice proradných rádců k jeho eurohymnusu připojila uštěpačný refrén: "Od rána až do noci, budem čerpat dotaci."

+++

Část druhá - vypráví Jiří Turner

Já bych si dovolil kužel vyšetřovací lampy nasměrovat trochu jiným směrem.

Centrální postavou pohádky není premiér Petr Fiala, ale bývalý president Miloš Zeman, skvěle ztvárněný Stanislavem Neumannem.

A nejen proto, že vetchý král po celý film jen stěží udržuje rovnováhu nad královskými klenoty. Jeho okřídlené tvrzení "Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil" téměř dokonale charakerizuje Zemanovo neurovnané presidentování.

Pohádka také pranýřuje politické uspořádání, ve kterém namísto stárnoucího a popleteného panovníka na Hradě vládne nikým nevolená skupina hochštaplerů. Ano, povedené trio rádců, kteří pod královským svícnem kují své nekalé ekonomické plány, nese veřejnosti dobře známá jména: Mynář, Nejedlý a Ovčáček. Jistě si vybavíte scénu, kdy se rádcové snaží za svými zády ukrýt okrájené daně. Při prohlídce televizního záznamu detektivní lupou jsem zjistil, že rádcové ve skutečnosti zatajují lahvinku Becherovky - sponsorský dar od firmy Lukoil, sídlící v městečku Karlovy Ovary.

Vladařova pomstychtivost vybublá na povrch, když odmítne jmenovat dobráckou chůvu profesorkou na Univerzitě Třetího Věku jen proto, že se pohrdlivě vyjádřila o jeho znalostech díla Ferdinanda Peroutky. Její povzdechnutí v žaláři smutně ilustruje státnické myšlení, zamrzlé v období totality: "Když chceš dát někomu svobodu, přineseš mu pilník". Zmatený monarcha, trpící akutním stihomamem, pak bloumá nepřítomně po nádvoří jakoby zkoumal, zda na cimbuří nevisí jeho červené trenky či zda se v podhradí nešikují nějací čučkaři vybavení pružinovými vajíčkomety.

Abych si své domněnky potvrdil, zajel jsem do barrandovského archívu pro trochu té investigativní žurnalistiky. Při prohlídce podsklepí závodní jídelny jsem nalezl ruličku celuloidu, na poslední chvíli vystřihnutou cenzorem. Vyplývá z ní, že hradní fámulové v klíčové pátrací akci nehledají zmizelou princeznu, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale Peroutkův článek, který ten starý sklerotik kdysi zahlédl v Královské Revui "vlevo dole".

Vláda Miloše Zemana tak v srdcích českých diváků zůstane navždy spojena s Neumannovou nesmrtelnou hláškou "Našli, moji rádcové, našli?"

Závěrem ještě malou perličku na dokreslení králova chátrajícího úsudku: při hlášení mezičasu pátrací perutě č. 3, Jeho Veličenstvo ledabyle mávne rukou a do živého vysílání hradního rozhlasu zaskřehotá: "nanosekunda sem, nanosekunda tam...". Při tom každý frekventant základní školy dobře ví, že o tom, co je na nose, se ve vybrané společnosti nemluví.

+++

Část třetí - vypráví Milan Macho

Souhlasím s tím, že Půlnoční král je ústřední postavou této pohádky. Nesouhlasím však s interpretací.

Stanislav Neumann nehraje Miloše Zemana, nýbrž trenéra národní fotbalové reprezentace, Jaroslava Šilhavého.

Je nabíledni, že halapartníci ve výše zmíněné scéně nehledají vrtošivou princeznu, ani Peroutkův článek, ale tři fotbalisty, kteří se za dosud nevyjasněných okolností ztratili ze soustředění před důležitým utkáním se Zemí krále Miroslava.

Když utrápený trenér (pan král) během namátkové inventury zjistí, že mu chybí tři hráči základní sestavy, nelení a členy realizačního týmu rozešle na všechny světové strany. Marně. Po několika hodinách "zátahu" přijímá s chmurami na čele jejich strohá hlášení.

"Našli? Nenašli!"
"Našli? Nenašli!"
"Našli? Nenašli!"
...

Tři provinilé reprezentanty (Brabec, Coufal, Kuchta) ve filmu zdařile reprezentují tři prohnilí rádcové (Dědek, Effa, Kopecký). Tito výtečníci si ovšem v přímé konfrontaci s panem trenérem (králem) nepředávají za zády uloupené daně nebo dokonce smlouvu s Lukoilem, jak se zde snažil dovodit pan předřečník, ale účtenku z olomouckého nočního klubu Belmondo, kde se naši borci zlili jak Mistři Evropy z roku 1992.

Pokud se teď laskavý čtenář domnívá, že tahat fotbal do klasické filmové pohádky je za vlasy přitažené, rád bych poznamenal, že míč do ní přinesla sama princezna Krasomila. Při prvním setkání s králem Miroslavem totiž JEJÍ Jasnost zahrává autové vhazování přes poměrně vysokou zeď soupeře. Princezna sice míč správně vhodí oběma rukama, ovšem spodem, nikoli vrchem, jak přikazují pravidla. Aut je tedy nutno zopakovat. A zde leží počátek jiskření mezi oběma protagonisty, neboť JEHO Jasnost míč sportovně vrátí.

Pro historické fajnšmekry doplním, že se nejednalo o kožený míč značky Nike, ale o výrobek firmy Gumárne Púchov. Utkání SK Půlnoční Království versus FC Peltova Země se bohužel pro ztrátu míče nemohlo dohrát. Přivolaní zedníci ho při opravě narušené zdi omylem vhodili až do vápna.

V pohádce nalezneme i další sportovní motivy. Například světový rekord v jízdě dvou hadrových panáčků po dřevěné skluzavce. Nebo neúspěšný pokus o zařazení skoku do pytle na Olympijské hry. Může nás však těšit, že jeden malý příspěvek k ochraně zdraví sportovců se ujal v zámoří. Moderní chrániče v americkém fotbalu mají svůj základ v brnění, ve kterém královští pohůnci skáčou s trámu do připravených pytlů. Je to tedy další český primát v oblasti  vrcholového sportu - což nám potvrdil i oficiální orangutan společnosti Fortuna, pan Huhu.

A na závěr pro sázkaře jeden konečný výsledek.

Dobro zvítězilo nad zlem 5:4 po penaltovém rozstřelu!

Poslední pokutový kop neproměnil Josef Hlinomaz.

+++

Část čtvrtá - vypráví Jan Lněnička

Jak je v západním myšlení obvyklé, předešlí komentátoři se nechali unést úlohou jednotlivce při formování dějin. Já si ale myslím, že pohádka není o soupeření osobností, ale o střetu dvou neslučitelných ideologií. Dvou forem vedení společnosti.

V Zemi krále Miroslava si lid vládne sám a osvícený panovník jen láskyplně koordinuje jeho obětavé úsilí. Každý pracuje s chutí usilovnou na národa roli dědičné. Ba s písní na rtech. Své hlasy vypěstované Lidovou Školou Umění postupně předvede Mistr kovář, kolář i řezník. A zatímco senohrabky zamilovaně hledí na projíždějící družinu, král sype z vlastnoručně vyžehleného rukávu jedno empatické moudro za druhým. Je vidět, že budování komunistického ráje každého těší až do morku kostí. Pozitivní vyznění úvodní sekvence by asi nejlépe shrnula písnička z jiné české pohádky: "Ten dělá to a ten zas tohle, a všichni dohromady převezmeme moc!"

Oproti tomu v Půlnočním království se zpívat nesmí. V rozhodování o věcech veřejných dominují keťasové a peťasové (tedy lidé typologicky příbuzní premiéru Petru Fialovi). Prostý lid je pouze pasívní masou, sloužící k nehoráznému vykořisťování. Za hradbami se povalují žebráci a pokud si někdo vlastním přičiněním vydělá, obhroublý výběrčí daní mu plody jeho práce bez skurpulí sebere. V zemi vládne trojice sobeckých rádců, symbolicky představujících korporace, banky a vojensko-průmyslový komplex. Jejich hamižné pařáty by jim mohli závidět i supové z Vólstrýtu. Bojácný a lehce ovlivnitelný král se utěšuje iluzí moci, ale bez cizí pomoci není schopen si zavázat ani tkaničky - natož pak své loutkovodiče (jak se v průběhu filmu ukáže, tato neobratnost je dědičná). Odbornou kompetenci zkorumpovaných "elit" bych písní shrnul asi takto: "Ten podělá to a ten zas tohle a všichni dohromady poděláme moc".

Nemusím jistě zdůrazňovat, že nelíčená solidarita prostých lidí převládne nad dobře nalíčenou přetvářkou hradní junty.

Jedna vlaštovka ale jaro nedělá.

Podívejme se tedy závěrem, jak se třídní boj projevuje v ostatních pohádkách.

Perníková chaloupka je úspěšně znárodněna, kohoutek se slepičkou se hlásí do JZD a Oslíček Otřes Se se stane prvním guvernérem lidově demokratické centrální banky. Po absolvování kurzu pro pionýrské vedoucí přechází Jezinky Bezinky na socialistický velkochov Smolíčků. Vodník Česílko si s velkým gustem (ba dalo by se říci s Gustavem) posvítí na podvodníky a šmelináře. Dvanáct měsíčků zavírá obchod s jahodami a snaží se zbaběle prchnout na Západ. Sybila prorokuje, že jednou bude v Zemích Koruny české vládnout král Koblížek. Co jednou - možná i dvakrát! Vlci, které z lesů vyhnal hlad, zakládají stranickou buňku a pod vedením Rudé Karkulky šíří myšlenky dialektického materialismu. To, že je Karkulka později vlky sežrána v procesu s protistátním spikleneckým centrem Ovčí Babičky je pouze politováníhodným nedopatřením, ke kterému v naší zemi dochází maximáně jednou za 40 let.

Za hranicemi zverbuje Alibaba své věrné loupežníky a společně se vydávají na cestu národně osvobozeneckého boje, financovaného kouzelnou jeskyní ?????. Princezna Solimanská žádá v Praze o politický azyl a prosazuje se jako nástěnkářka v sekretariátu ROH. Popelka si u ní objednává pokrokový plakát "Ani zrno nazmar!". Sněhurka je naopak vývojem otrávena a její reakční trpaslíci jsou pružně převeleni do uranových dolů v Jáchymově. Císařův pekař otevírá na Hradě první hladomornu s lidskou tváří. Krátce na to si Princ Bajaja ve svobodném tisku stěžuje, že byl v souboji s ruským drakem obklíčen dvěma tankovými divizemi. Chytrá Horákyně šokuje schůzi uličního výboru, když se k pohovoru dostaví prověřená i neprověřená. To, že ji čertův švagr posléze odnese na dosmažení do normalizačního pekla, je politováníhodné nedopatření, ke kterému v naší zemi dochází maximálně dvakrát za 40 let.

Nuže, už jen z této stručné svodky je vidět, že ideje sociální spravedlnosti si získávají širší a širší podporu.

Alespoň v pohádkách.

+++

Část pátá - vypráví Kateřina Lhotská

No jo, chlapi. To je samej fotbal, samá politika, ale že je hlavní hrdinkou pohádky princezna jim jaksi uniklo. Pojďme si ji tedy rozklíčovat.

Když jsem při šarvátce ve mlýně viděla s jakou vervou lapá královskou soldatesku do obilných pytlů, okamžitě mě napadla ministryně obrany, Jana Černochová. Koneckonců velitelka armády má napadení v popisu práce. Tuto variantu jsem ale zavrhla poté, co se o její ruku začal ucházet princ Chcimír I. (Miloš Nesvadba).

Dále jsem provedla jazykový rozbor písně "Rozvíjej se poupátko" a z následné analýzy mi vyšel nejlépe ministr pro místní rozvoj, Ivan Bartoš. A proč ne? Vlasy má stejně dlouhé jako Alena Vránová a ještě si šplhneme u genderově vyvážené EU. Vsadím se, že v nedaleké budoucnosti uvidíme v rolích princezen i muže.

Těžký oříšek jsem nakonec rozlouskla díky odposlechům v centrále TOP 09. Z oficiálních zpráv jsem vyrozuměla, že o post europoslance se zajímal král Miroslav Kalousek, kterému však vedení topky doporučilo, aby se soustředil na domácí politiku. Ze získaných nahrávek pak jasně vyplynulo, co bylo skutečnou příčinou zamítnutí páně Kalouskova. Posuďte sami.

(ženský hlas) Zavaž mi střevíček, Miroslave.
(mužský hlas) Zavaž si ho sama, Nejjasnější Náno.

Nejsem sice odborník na hlasy, ale mé vnitřní hlasování o identitě pyšné princezny vyhrála s přehledem Markéta Pekarová Adamová!

Variantě MPA nasvědčuje i její podpora stejnopohlavního manželství, kterému je v pohádce věnován překvapivý prostor v poněkud "kryptickém" vztahu krále Miroslava a pohraničního ševce. V normální společnosti opravdu není obvyklé, aby si muži vzájemně vyměňovali aktuální oblečení - včetně zženštěle vyhlížejících kamaší. Korunu všemu pak nasazuje konec pohádky, kdy král ševci vlastnoručně (před zraky nevinných dětí) naplácá na zadek. Ne, milí příznivci LGBT, takovéto zvrhlé praktiky do českých pohádek nepatří!

Závěrem bych chtěla poukázat ještě na jeden progresivistický euronešvar, který se v této pohádce rozmáhá - a to je "uhlíková neutralita". Pro záchranu klimatu nutí režisér nebohou princeznu, aby prala špinavé prádlo své strany v nedalekém rybníce, protože automatická pračka vykazuje pro evropské předpisy neúnosnou uhlíkovou stopu.

Klima-šílenství vrcholí během horečného hledání princezny, za kterou vyráží hned několik skupin ozbrojenců na koních. Jen si to považte - na koních! Při tom selský rozum nám jasně napovídá, že hradní stráž ve výkonných terenních automobilech by dvojici urozených uprchlíků dohledala podstatně rychleji.

Pohádka tak celkem nepřekvapivě končí urputným klimatickým mejdanem, při kterém si poddaní pokrytecky pochvalují zvýšenou čistotou ovzduší: "Už nás v plicích nic nepíchá, volně se nám žje dýchá..."

Ale počkejte, zajícové, až vám přijde účet za obnovitelnou energii!

+++

Všem čtenářům a blogerům přeji úspěšný rok 2024.

(předchozí Silvestry)