Velké, širé, rodné Lány

(Agentura Střelená Kachna) Dnes v časných ranních hodinách se naší agentuře podařilo získat část zvukového záznamu z významného povolebního jednání v naší zemi. Zatímco naše laboratoř pracuje na ověření autentičnosti materiálu z lánské hospody a na identifikaci všech zůčastněných, rádi bychom se s Vámi podělili o předběžný transkript tohoto záznamu. Při prvním poslechu jsme na něm zaznamenali celkem 6 mužských hlasů: 1 starší, kterému jsme přidělili prozatímní jméno Náčelník a pak 5 mladších, kterým budeme kvůli rozlišení říkat Adam, Bořek, Cyril, David a Eda.

---------- začátek přepisu ---------------------------

Adam: Ta pečená husička s červeným zelím se docela povedla, tak teď snad abychom zkusili nakrájet tu ministerskou bábovku, co říkáte?

Bořek: Jasně, nebudem přece kolem toho chodit jako kolem horké kaše.

Eda: Ona ještě bude nějaká kaše? Tak to si pošušňáme...

Bořek: Mluvím obrazně, nenažranče. Tak že bys třeba začal s tím krájením?

Eda: Proč já? Já jsem škrabal brambory. Začni ty.

Bořek: Dobře, začnu já. Tak je tady třeba ministr zemědělství. Já myslím že k tomu bys mohl mít docela pozitivní vztah.

Eda: Jó, k zemědělství já měl vždycky hezkej vztah - vepřový, hovězí, skopový, na to já jsem machr.

Bořek: A vida, máme prvního kandidáta. Tak chtěl bys nám dělat ministra zemědělství?

Eda (zasní se): Chtěl bysem. Moc bysem chtěl...

David (bouchne dlaní do stolu): Ale máš smůlu! (rozřehtá se)

Adam: Pánové, nedělejte z toho parodii na Šimka a Grossmanna. Tohle je vážná věc.

Bořek: Zkusme to jinak. Kdo má konkrétní představu co by chtěl dělat?

Cyril: Já bych třeba docela bral vnitro.

David: Já taky.

Cyril: Ale já to řekl první.

David: No tak to pozor, já už jsem to říkal včera.

Cyril: To vím, ale pokud si vzpomeneš, tak já už to avízoval předevčírem při snídani.

David: No co při snídani? Ale já jsem přece říkal hned po sjezdu že bych to vnitro dělal.

Cyril: To je toho. Já jsem zase ještě před sjezdem veřejně deklaroval že se na tu funkci připravuju.

David: Jenže já už jsem před 30 lety psal Ježíškovi že bych jednou chtěl bejt ministrem vnitra.

Cyril: A já zase psal Mikulášovi a ten je dřív... A nestrkej do mě.

David: Ty do mě nestrkej.

(ozývají se tlumené údery, funění a posléze zvuk trhané látky)

Adam: Tak dost! Už žádný srandičky ani pošťuchování. Má někdo nějaký konstruktivní návrh?

(chvíle rozpačitého ticha, přerušovaná jen tikáním hodin a ze směru náčelníkova též usrkáváním neidentifikované tekutiny)

Bořek: Já bych měl konstruktivní dotaz.

Adam: Tak povídej.

Bořek: Bylo by možný že bych dostal dopravu i zdravotnictví?

Eda: To jako že bys měl dvě ministerstva?

Bořek: No, kdyby mě jako z jednoho vykopli, tak abych měl něco do rezervy.

David: Nemůžeš přece sedět na dvou židlích současně.

Bořek: Můžu. Úplně v klidu. Celý víkend jsem to doma trénoval.

David: Co to plácáš?

Bořek: Tak vstaň. Dej sem tu židli (menší hluk) No vidíš jak to jde. Když to umíš je to hračka.

Adam: Jenže ministerskejch židlí zas tak moc není. Takže každej maximálně jednu.

Eda: Mně by klidně stačilo i ministerský štokrle.

Adam (povzdechne si): Začínám mít pocit že jsme začali z úplně špatnýho konce.

David: Já si hlavně myslím, že my tu porcujeme medvěda, a on si zatím běhá po lese.

Eda: Jak to myslíš?

David: No jakože nejdřív musíme něco udělat s předsedou.

Cyril: Sakra, na něj jsme úplně zapomněli.

David: Ať na to koukám jak na to koukám, pořád je to předseda vítězný strany po volbách, takže něco se s tím udělat musí.

Adam: Jo jo, to je to nerudovské kam s ním.

Cyril: Já bych mu koupil letenku do Sarajeva. Už jsem si to zjišťoval. Létá tam linka OK97.

Adam: To nám nebude nic platný. Sarajevo je moc blízko. Když ho v pondělí vypakujem, ve středu ho máme zpátky.

Bořek: Tak co kdybysme si půjčili vládní vrtulník a vysadili ho na Kamčatce.

Adam: Hmmm, to by stálo za úvahu.

Bořek: I kdyby se mu podačilo chytnout první sobí spřežení do Magadanu s následným spěšným přípojem do Vladivostoku, tak tady stejně dřív jak v únoru nebude.

Eda: No počkejte, kluci, to ho tam ale přece nemůžem vysadit jenom tak. Co když zmrzne?

David: Ale nezmrzne. Vždyť má teď po volbách čerstvě vyprášenej kožich. No, a nějakej čistej potok tam určitě najde taky, takže když mu s sebou dáme pár konzerv, tak bude úplně v pohodě.

Eda: Já bych mu klidně dal 15 a nebo třeba i 20 konzerv - ať vidí že to s ním myslíme dobře.

David: No, von ale předseda moc konzervativní není, tak aby se neurazil. Já bych mu dal konzervu jenom jednu a ten zbytek v malých neoznačených bramborách.

Adam: To by šlo. Tak teď jak s tím vrtulníkem.

Náčelník (probere se): Co se děje?

Adam: Chtěli jsme se zeptat jestli bychom si mohli půjčit hradní vrtulník.

Náčelník: Tak to nemohli.

Bořek: Ale my bychom ho v pořádku vrátili...vůbec bychom ho nepoškrábali...

David: ...i nemrznoucí směs do ostřikovačů bysme doplnili.

Náčelník: Ani za vanu Becherovky. Vrtulník nepřipadá v úvahu.

Adam: No tak to toho předsedu budeme muset odstavit nějakými zákulisními intrikami tady doma.

Bořek: Paráda. Chlapi já už si pořádně vod srdce nezalavíroval snad půl roku.

David: Jo, čachříčky a pletišky to je moje parketa. Hned to v knihovně prokonzultuju s kolegou Machiavellim.

Eda: Já bych to teda moc nekomplikoval a normálně bych mu namazal volant zubní pastou.

Adam: Ježkovy voči, to jsme někde na základní škole nebo co? Tak snad trochu kultury, ne?

Cyril (nesměle): Já jsem si připravil takovou kulturní vložku. Tak teď by se to možná hodilo...

Adam: A co to bude?

Cyril: Je to taková básnička od Sládka. (otevře okno a do ztichlé noci začne recitovat) Velké, širé, rodné lány, jak jste krásny na vše strany...

Eda: Moment, moment...jak to myslíš "na vše strany"?...Jsme si přece řekli že v tom pojede akorát naše strana...

Náčelník: A taky ta moje...

David: No ta toho moc nenajezdí s tím co si vykoledovala ve volbách (zarazí se, uvědomí si že přestřelil) Teda né, takhle jsem to nemyslel...

Náčelník: Milý horlivý ale ještě ne zcela zkušený ideologický soukmenovče. Kdybyste si místo pronášení nejapných poznámek na úrovni politruka subokresního formátu raději přečetl něco z Aristotela, Lockeho nebo Tocquevilla, tak byste věděl, že nová strana se musí nejprve etablovat a teprve pak může získat solidní výsledky. A kdybyste ve volných chvílích také nahlédl do učebnic ekonomie, zjistil byste, že z nízkých čísel se dosahuje vysokého růstu podstatně snadněji než z čísel vysokých. K tomuto poznání ale vy dospějete teprve až vám po bradě přestanou téci produkty mlékárenského průmyslu, což se při rychlosti vašeho intelektuálního vývoje nedá očekávat dříve než za tři nebo v lepším případě za dvě geologická období...

Bořek (polohlasem): Ještě že tohle neslyšej lidi...

Adam: Apropos, pánové, doufám že jsme všichni srozuměni že o téhle schůzce nikde ani muk.

Bořek: O tom žádná. Ale myslím si že bychom to utajení měli nějak posichrovat.

Cyril: Naprostý souhlas. Mohli bychom třeba na veřejnosti dělat že se neznáme.

David: To neprojde. Půlka lidí to ví, a ta druhá si to za pět minut najde na Internetu.

Adam: Holt českýho voliče už dneska na vařený nudli neutáhneš.

David: No právě. Tohle by nám sežralo tak maximálně jedenapůl procenta populace.

Cyril: No taky bychom mohli předstírat ztrátu paměti, kdyby se nás hyeny na něco ptaly.

Eda: To zní vychytaně. Hele, mýmu sousedovi spadla před rokem na hlavu žehlička a 3 měsíce měl úplný vokno. Vůbec nic si nepamatoval.

Bořek: A to si jako představuješ že zítra uděláme tiskovku a tam prohlásíme že nám všem během soboty spadla na hlavu žehlička?

(někdo cinká lžičkou o skleničku)

Náčelník: Pánové. Když to čeknu slušně, tak už mě z vás bolí hlava. Zatímco vy si tady plkáte a řešíte malichernosti, já jsem upřel svůj vnitřní ostříží zrak do budoucnosti národa a ve své politické moudrosti jsem pojal velkorysý plán jak naši zemi přeměnit v takovou oázu blahobytu a podnikavosti, že nám i jihovýchodní Asie bude závidět střemhlavé tempo růstu. A to není zdaleka všechno - současně s prohloubením dynamiky všech odvětví naší výroby podchytíme potenciál širokých vrstev naší společnosti a přetavíme ji v radostný předvoj lidstva, v sociální bratrstvo nad nímž slunce pokroku nikdy nezapadá. Jednou - a ta doba již není daleko -  se k nám i Amerika bude jezdit učit demokracii a lidským právům.

Všichni (jeden přes druhého): Opravdu? Jak to uděláme? Co to je? Kdy to vypukne?

(je slyšet šustění papíru, zřejmě si vytahují z náprsních kapsiček poznámkové bloky)

Náčelník: Tak poslouchejte...

----------  konec přepisu  ---------------------------

Zde bohužel zvukový záznam končí. Náš agenturní technik se domnívá, že lajdácky upevňená odposlouchávací  štěnice spadla v tomto kritickém okamžiku do mísy s vlašským salátem a její funkčnost byla narušena průnikem majonézy do citlivých integrovaných obvodů. Za toto nedopatření se omlouváme a našeho upevňovatele štěnic při nejbližší výplatě finančně postihneme.