Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč nejsem globalistou?

2. 03. 2017 9:09:09
Náš svět stojí na rozcestí budoucího vývoje. Buď se stane pestrobarevnou sítí spolupracujících lokálních útvarů a nebo velkým centrálně řízeným globálním molochem. Už jen z té terminologie je asi jasné, na které straně stojím.

Mé politické kredo by se dalo shrnout do jedné krátké věty: "co se dá rozhodnout na nižší (lokální) úrovni, nemá smysl řešit na úrovni vyšší (globální)."

Když to trochu rozvinu: "co se dá rozhodnout na úrovni rodiny, nemá smysl řešit na úrovni obce; co se dá rozhodnout na úrovni obce, nemá smyl řešit na úrovni okresu; co se dá rozhodnout na úrovni okresu, nemá smysl řešit na úrovni státu a co se dá rozhodnout na úrovni státu, nemá smyl řešit v nadnárodních institucích".

Taková filosofie neznamená, že by člověk musel propadnout záchvatu isolacionismu. Určitá forma spolupráce a výměny poznatků i zkušeností je nezbytná na každé úrovni. Rodiny spolu komunikují v rámci obce, obce v rámci okresu a tak dále. Od toho si řídící hierarchii budujeme. Musí ale vycházet z vnitřní potřeby lidí koordinovat své úsilí, a ne z šílených plánů sociálních inženýrů, kteří viděli realitu na zemi maximálně tak z okénka první třídy dopravního letadla.

Čím blíž je rozhodovací proces lidem, kterých se týká, tím lépe. Není nic horšího než když spor dvou obcí o kus lesíka řeší frustrovaný úředník tisíce mil daleko. Lokální rozhodování umožňuje takovou tu jemnou zpětnou vazbu, kdy rozlícená paňmáma může nasednout na linkový autobus a zopovědnému hejtmanovi hned odpoledne omlátit o hlavu síťovku napěchovanou chlebem a kapustou.

A naopak. Čím dál je vláda od lidí, tím větší má tendenci zařídit se sama pro sebe - tedy vykašlat se na ty, které by měla zastupovat. Politická struktura převelená daleko za sedmero hor obvykle začne žít svým vlastním životem. A jako většina živých organismů má především dvě starosti - zachovat sebe samu a rozmnožit se. V první řadě o kamarády a příbuzné.

V ideálním vesmíru by vyšší orgány měly mít funkci koordinační a ne direktivní. Tady na zemi tomu tak bohužel vždy není. Pamětníci si pamatují na zatuchlé poměry v moskevském Kremlu. Místo, aby se odtud koordinoval tábor míru a socialismu, od reality odtržená a zkostnatělá byrokrateska buzerovala vazalské státy a jen občas svým poddaným proletářům hodila pod stůl nějakou tu dialektickou kostičku. A témuž viru pomalu, ale jistě začíná podléhat i Brusel. Přijde mi, že už o nějakou koordinaci ani nejde. Smyslem je rozředit tradiční uspořádání a přetvořit starý kontinent v jakousi barvotiskovou kopii Spojených států; a to pokud možno ihned - ať to stojí, co to stojí. Místo toho ale vzniká podivné monstrum jehož původní smysl je pohřbený kdesi hluboko pod závějí norem a kvót a směrnic a nařízení. A tymolínových úsměvů.

Ale to globalistům nevadí. Čím je systém komplikovanější, tím snadnější je ho podojit. Vzpomeňme si na americkou realitní bublinu. Když podílové a investiční fondy po celém světě skupovaly z osmé ruky neprůhledné finanční deriváty, jen málokdo věděl jakou cenu vlastně mají. Ratingové agentury se předháněly v mlžení a počet mezičlánků v prodejním řetězci by těm cenným papírům mohla závidět i tasemnice. V lokálním systému se čachruje podstatně hůře, protože jednotliví hráči příslušný trh dobře znají. A znalost prostředí plodí důvěru. Důvěru, která není založená na posudku nějaké anonymní agentury v Tramtárii, ale na tom, že váš dědek pásl s dědkem pana bankéře husy. V okamžiku, kdy přemístíte centrum řízení daleko za obzor, se ta přirozená důvěra rozplyne jako pára nad hrncem.

Problém ovšem nespočívá jen v křehkosti lidské nátury. I kdybychom nahradili hamižné podvodníky těmi nejušlechtilejšími anděly, bude se nám globální systém řídit hůř než ten lokální, protože na jeho účinnou kontrolu je potřeba příliš mnoho vstupních informací. Je v lidských silách myšlenkově obsáhnout fungování kraje, možná i malé země, ale není v lidských silách obsáhnout dění celého kontinentu, potažmo celého světa (to možná jednou v budoucnosti zvládnou roboti a počítače). A to ještě pomíjím skutečnost, že komplexní mnoha-složkové systémy mají nepříjemnou tendenci podléhat chaotickému chování. Je to jako když hrajete "tichou poštu". V deseti lidech se vám možná povede uhádnout "vstupní hlášku". V tisíci lidech prakticky nemáte šanci.

Ve světle výše uvedeného bych si budoucí globální vesnici představoval jako volné sdružení suverénních a spolupracujících lokálních uskupení. To by pak nutně vedlo k postupnému přibližování společenských norem a kulturních zvyklostí. Takový proces ale musí probíhat organicky, na základě vzájemné výhodnosti. Sociální změny jsou jako pohyb ledovce - potřebují čas. Než na téhle planetě začneme žít spolu, musíme se naučit žít vedle sebe (koneckonců děláme to tak i v osobním životě - málokdo si k sobě nastěhuje svůj milovaný protějšek už po třetím rande).

Násilná snaha tento proces urychlit povede pouze k instinktivní reakci v opačném směru. Myslím, že probíhající renesance nacionalismu je toho výmluvným dokladem.

+++++++++

(hlasem poručíka Columba) Jo, a ještě jedna maličkost...

Taky mi na globalistech malinko vadí, že se ve svém svatém zápalu pro všeobecnou sladěnost snaží celý svět navléknout do jednotného stejnokroje. Lokální rozhodování - tedy rozhodování šité na míru dané komunitě - dokáže uspokojit potřeby lidí lépe než jedna normalizovaná šablona.

Vezměme si následující hypotetický příklad. V imaginární federální zemi se čtyřmi státy se právě diskutuje o důležitém opatření X. Názorové složení voličstva popisuje tabulka níže. Ve druhém sloupci najdete počty obyvatel v jednotlivých státech, kteří jsou pro opatření X, ve třetím počty proti a v posledním celkový počet obyvatel (vše v milionech).

Můžete si třeba představit hlasování o legalizaci potratů v USA - to má na obou pobřežích poměrně silnou podporu (pro-choice), zatímco v americkém vnitrozemí je díky silnému vlivu křesťanství obyvatelstvo naladěno spíše proti potratům (pro-life). Tabulka je ale čistě smyšlená a plní pouze ilustrační funkci.

(legenda)pro X (mil.)proti X (mil.)obyvatel (mil.)
stát Sever41115
stát Východ61218
stát Jih10717
stát Západ14519
celkem343569

Pokud se bude o návrhu rozhodovat podle výsledku na federální úrovni, bude s výsledkem spokojená zhruba jen polovina obyvatelstva - ať dopadne tak či onak. Pokud vyhraje "pro" bude se radovat 34 milionů (z 69) a pokud zvítězí varianta "proti", bude to 35 milionů.

Kdyby se ale ponechala možnost, rozhodnout celou věc na lokální úrovni a nevnucovat státům jednotný mustr, tak by spokojených lidí podstatně přibylo. Pojďme si to z té tabulky spočítat. Pokud by se rozhodovalo odděleně podle výsledků v jednotlivých státech, Sever a Východ by byly proti, zatímco Jih a Západ pro. Dané opatření by tedy platilo pouze v těch posledních dvou státech. Když si teď z prostředních sloupců sepíšete počty spokojených obyvatel, dostanete:

11+12+10+14 = 47

No vida, a hned máme 47 milionů spokojených - to jsou zhruba dvě třetiny.

Globalisté by celou planetu nejraději zglajchšaltovali a nacpali do úhledných škatulek. Trochu je chápu. Homogenní svět se ovládá daleko lépe než stávající džungle národních států, lnoucích zpátečnicky ke svým lokálním kulturám. Má to ale háček - vytvoří se tím miliony zbytečně nespokojených lidí.

(předchozí díly ze série Sfinga)

Autor: Jan Řeháček | čtvrtek 2.3.2017 9:09 | karma článku: 22.62 | přečteno: 468x

Další články blogera

Jan Řeháček

Veverky do parlamentu!

Než se pustím do agitační práce, ráda bych co nejsrdečněji poděkovala redakci, že mi prostřednictvím této nové rubriky umožnila bezostyšnou propagaci naší malé, ale extremistické straničky. Vencerémos! Nu pagadí! Go Squirrels!

16.10.2017 v 9:09 | Karma článku: 17.55 | Přečteno: 409 | Diskuse

Jan Řeháček

Matykání: pane íčko, na slovíčko

Na první pohled by se mohlo zdát, že komplexní funkce se chovají jako reálné funkce více proměnných - téma, které se probíra na většině technických škol. Ve skutečnosti jim ale pan íčko propůjčuje některé téměř magické vlastnosti.

9.10.2017 v 9:09 | Karma článku: 15.57 | Přečteno: 486 | Diskuse

Jan Řeháček

Za devatero fotkami (Kanadské silnice)

Fotit ubíhající krajinu přes čelní sklo auta je jako test pozornosti. Něco zajímavého se objeví na obzoru a vy musíte během tří vteřin popadnout foťák a prásk. Ale fotky ze silnic mám přesto rád pro jejich sjednocující motiv.

4.10.2017 v 9:09 | Karma článku: 20.43 | Přečteno: 587 | Diskuse

Jan Řeháček

Nedělní chvilka angličtiny: western

Ve starých westernech nalezneme nejen tradiční souboj dobra a zla v podmínkách drsného Západu, ale i řadu zajímavých výrazů. Slovíček, která skrz ocelové čelisti cedili tvrďáci jako Randolph Scott, John Wayne nebo Clint Eastwood.

1.10.2017 v 9:09 | Karma článku: 18.25 | Přečteno: 437 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Turner

Já ho chtěl volit a on je teplej!

To je rána za ranou, všechno se hroutí a na nic už se v naší politice nemohu spolehnout. Jelikož nečtu bulvár, neměl jsem vůbec ani podezření, že je Matěj Stropnický na kluky, a jelikož nesleduji seriály, neznám ani jeho milence.

19.10.2017 v 21:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 11 | Diskuse

Václav Šubrt

„Nesnesitelná“ bezobsažnost voleb (zamyšlení nad blížícími se volbami)

Prvním pozoruhodným rysem nadcházejících voleb je množství stran a hnutí, které kandidují a které mají šanci na proniknutí do Sněmovny.

19.10.2017 v 20:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 77 | Diskuse

Jiřina Holotová

Pan Panevropa, jeho ODS a všichni dobří krajánci

Ivánku, jsi teď nějaký hezčí než dřív. Já se teď docela změnil. Dřív jsem myslel jen na sebe. A teď chci dělat dobré skutky. Co to máš na tváři? Jakoby ti tam zase rostla medvědí kůže. Ivan se podíval do zrcátka a oddechl si.

19.10.2017 v 20:14 | Karma článku: 14.46 | Přečteno: 284 | Diskuse

Pavel Strunz

Modré – nebo světlé zítřky? Díl třetí: Argumenty a protiargumenty.

Život v Unii samozřejmě není zcela černý. Vynikající jsou na ní původní myšlenky Evropského společenství: volný obchod, volný pohyb osob (s jistými pojistkami), služeb, kapitálu.

19.10.2017 v 20:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Petr Hlinomaz

Malé politické strany

Skutečně volbou malé politické strany může propadnout váš hlas? Je pravda, že tím zvýšíte šanci hnutí ANO a Komunistů?

19.10.2017 v 20:06 | Karma článku: 4.58 | Přečteno: 99 | Diskuse
VIP
Počet článků 213 Celková karma 16.92 Průměrná čtenost 782

Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.